10. 6. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 6. 2008

Válka Čechů s Robertem B. Pynsentem

Nedávné články Jana Čulíka, Jana Makovičky, Lukáše Zádrapy a Víta Bezdíčka mě znovu utvrdily v přesvědčení, že Roberta Pynsenta je možno milovat či nenávidět, ale není možno jej přejít s lhostejností.

Poprvé jsem se s jeho jménem setkal v rámci semináře české literatury 19. století na Filozofické fakultě v Praze. Vyučující Václav Vaněk nám tehdy doporučil k četbě Pynsentovu interpretaci Zeyerova románu Dům U Tonoucí hvězdy, nicméně ji poněkud přezíravě komentoval s poukazem na to, že si Pynsent "vymýšlí". Studie skutečně působila exoticky, protože při výkladu Zeyerova textu pracovala s neobvyklými nástroji včetně těch mimoliterárních, například okultní filozofie. Zde ovšem vyvstává otázka, jestli toho Pynsent neví o některých věcech více než čeští literární historici (ostatně napsal dosud jedinou pořádnou monografii o Zeyerově díle) -- Zeyerův zájem o esoterické vědy je přece snadno doložitelný například v jeho korespondenci.

Český obraz Pynsenta podle mého názoru vychází ze stereotypních a zčásti předsudečných náhledů na českou literaturu, které nemají toleranci k náhledům jiného druhu, přestože takový respekt by měl být základem odborné diskuse v humanitních vědách. Autoři těchto polemických (nacionalistických?) útoků Pynsenta často zesměšňují či démonizují, zvláště v neoficiálním prostředí.

Skutečného Pynsenta jsem poznal na stáži na School of Slavonic and East European Studies v Londýně. Například v semináři Introduction to Czech Literature probíhalo kritické čtení základních textů české literatury, Máje, Mstivé kantilény a dalších. Pozorné čtení umožnilo studentům bohemistiky naučit se rozpoznávat v textu klíčová slova, překládání každého verše zase znamenalo výuku češtiny na konkrétním a zajímavém materiálu. Zadané eseje, kterými se kurz uzavíral, měly být zacíleny na systemizaci poznatků, požadovaly schopnost formulovat na základě předchozího důkladného čtení vlastní výklad díla.

Způsob práce Roberta Pynsenta má opravdu daleko k vynášení jednoznačných hodnotových soudů bez znalosti věci (jak mu podsouvá Zádrapa, který si zřejmě neuvědomuje, že Pynsent má plné právo pronést v rozhlasovém rozhovoru svůj osobní názor na "hnusné husity", zatímco v jeho vědeckých textech nemá taková zkratka místo). Pynsentovy eseje ani nejsou aplikacemi nějaké hotové teorie na konkrétní materiál. Jsou to hluboké analýzy daného textu (každý "provokativní" výrok totiž Pynsent přesvědčivě dokládá citáty), jejichž cílem je rozkrýt ideový obzor zkoumaných literátů. Mnohdy jsou samozřejmě takové závěry zcela v rozporu s kulty a mýty české kotliny, země, kde je výuka kritického čtení na středních i vysokých školách zanedbávána, a proto se zde tolik daří předsudkům a jednoduchým generalizacím.

Článek pana Makovičky je projevem emocionální kritiky. Makovičkovi se například nelíbí, že Pynsent zpochybňuje hrdinství Karla Čapka, když jej označuje za "tichošlápka". Nic takového ale Pynsent nedělá. Rád bych pana Makovičku odkázal na konkrétní Čapkovy texty, kde se například dočte, že Čapkovo pojetí hrdinství spočívá v důrazu na každodenní obyčejnou práci (viz například První partu). Karel Čapek by se zřejmě ohradil proti pochybnému kultu vlastní osoby jakožto "symbolu humanistické kultury ČSR 1918-1938 doma i ve světě", který mu přisuzuje Jan Rataj (jehož kniha O autoritativní národní stát se ostatně vyznačuje necitlivou prací s literaturou -- na jiném místě například Rataj v marxistické tradici interpretuje snahy katolíků ve Druhé republice jako doklad autoritativních tendencí národu nepřátelských -- je snad zbytečné dodávat, že není možné generalizovat ideje rozsáhlé katolické komunity tímto způsobem a je sporné, zda vůbec některý z katolíků včetně "radikálního" Jaroslava Durycha splňuje kritéria Ratajovy kritiky). Již v úvodních hodinách na české univerzitě se zpravidla doslechneme, že emocionální kritika literatury je sice možná, ale je také poněkud povrchní. Na této úrovni ani není možná diskuse: někomu se prostě jedna kniha líbí a jinému se nelíbí (Makovičkovi se líbí knihy Karla Čapka a Robertu Pynsentovi zase knihy Karla Matěje Čapka-Choda).

Lukáš Zádrapa se ve svém článku pokouší dodat sílu vlastnímu diskursu poukazem na to, že humanitní studia se mají vyvarovat "zploštěného a dekontextualizovaného výkladu". To je jistě pravda, ale v případě Zádrapově takové prohlášení působí nepatřičně, neboť Zádrapa kritizuje bez jakékoliv znalosti Pynsentových textů, na základě několika Čulíkových citátů vytržených ze souvislosti a Makovičkova emocionálního výlevu (k Čulíkově posudku Pynsenta dodávám: není například pravda, že Pynsent odmítá celé dílo Milana Kundery, přestože některé jeho romány nevyhovují Pynsentově kritériu myšlenkové originality; Pynsentův odkaz na méně známé autory neznamená odmítnutí těch známých, ale pobídnutí zkoumat literaturu v celé její šíři).

Z Pynsentova nápadu srovnávat Babičku s Mein Kampfem Zádrapa vyvodil, že se zde britský podivín pokusil o jakousi trapnou mystifikaci, nad kterou vážení čeští vědci plným právem pokrčili rameny a odbyli ji "shovívanou glosou". Proč si ale Zádrapa místo této ukvapené kritiky raději Babičku znovu nepřečte, právě z perspektivy nabídnuté Pynsentem. Třeba by s ním pak souhlasil a třeba by naopak zůstal u původního stanoviska, ale mohl by se opřít o věcné argumenty.

Robert Pynsent není neomylný a některé jeho teze zjevně nefungují (ostatně mnohdy sám své starší výroky opravuje). To však podle mého názoru není důvod, aby byl souzen nevybíravými osobními útoky typu Zádrapova zpochybňování Pynsentova profesorského titulu. Takový způsob argumentace spíše než cokoli jiného prozrazuje neutěšený stav kultury české vědecké diskuse.

Pynsent píše texty, které vynikají zároveň vysokou erudicí, originalitou a zábavností. Proto rezonují i mimo mikrokosmos akademické obce. Je to podle mého názoru jedna z cest, jak literaturu zpřístupnit širšímu kolektivu zájemců o ni. Není úkolem literární kritiky pohoršovat se nad zbořením některého mýtu, ale v duchu podobném Pynsentovu vědoucímu nadhledu jeho interpretace korigovat.

                 
Obsah vydání       10. 6. 2008
10. 6. 2008 Konec Peacelandu v Čechách? Karel  Dolejší
10. 6. 2008 Ne základnám: Protestujeme proti vyklizení kóty 718
10. 6. 2008 Kóta 718: Měli cíl nebýt cíl. Čest jejich památce.
10. 6. 2008 Slabší čeští dopravci začnou brzo krachovat
10. 6. 2008 Kubiceho novináři opět objektem vyšetřování - tentokrát NBÚ Štěpán  Kotrba
10. 6. 2008 Právo na odpověď? Na Slovensku nejspíše nutnost. Bohužel. Štěpán  Kotrba
10. 6. 2008 Slovenští zdravotně poškození chtěli restrikci potratů
10. 6. 2008 Nejde o projev náboženské blouznivosti Boris  Cvek
10. 6. 2008 Státní zakázku za 115 miliard Kč nelze uspěchat Kateřina  Konečná
10. 6. 2008 Otevřenost Boris  Cvek
10. 6. 2008 Vláda zlikviduje až 270 špatných škol
10. 6. 2008 V Evropě zintenzivňují protesty proti drahotě pohonných hmot
10. 6. 2008 Výsledkem reformy zdravotnictví bude demontáž principů solidarity Pavel  Drs
10. 6. 2008 Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí II
10. 6. 2008 Dobří učitelé byli vypráskáni už dávno
10. 6. 2008 Návod na použití při odkupu obecního nájemního bytu František  Beneš
10. 6. 2008 Xenii Egon  Bondy
9. 6. 2008 Výzkumný projekt o roce 1989 - hledáme padesátníky a šedesátníky
10. 6. 2008 Zdánlivá arogance intelektuálů, anebo Vzdělanost je problémem celé společnosti Uwe  Ladwig
10. 6. 2008 Dobří učitelé již byli ze škol vypráskani - už dávno, kroky předchozích vlád Pavel  Drs
10. 6. 2008 Knížecí rady profesorů Petr  Gočev
10. 6. 2008 Bohunk (bouhank) (am.) František  Řezáč
10. 6. 2008 Úroveň absolventů vysokých škol Václav  Špíka
10. 6. 2008 O matematice
9. 6. 2008 České školy jsou prostředím strachu, konformity a tuposti Boris  Cvek
9. 6. 2008 Vysoká škola ve mně kritické myšlení nikdy nepěstovala
9. 6. 2008 Čeští učitelé angličtiny často nejsou schopni s nikým vůbec hovořit anglicky Fabiano  Golgo
9. 6. 2008 Czech English teachers often are not able to carry a conversation in English... Fabiano  Golgo
10. 6. 2008 Ne všichni učitelé angličtiny jsou hrozní
10. 6. 2008 O Čulíkově biči a společenské kauzalitě
10. 6. 2008 Kopání do učitelů
9. 6. 2008 Žákova matematika Pavel  Zoch
10. 6. 2008 Učitele s menším nárokem na výšku platu Bohumír  Tichánek
10. 6. 2008 Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí
10. 6. 2008 Neomezený počet géniů a konstantní počet hus Štěpán  Kotrba
10. 6. 2008 Neznalost Jan  Čulík
9. 6. 2008 Vypráskat je nutno především tyto zoufalce Jakub  Žytek
9. 6. 2008 Stávka zaměstnanců není o kvalitě František  Řezáč
9. 6. 2008 Talent není klíčový
9. 6. 2008 Problém možná nejsou jen učitelé, ale cíle vzdělávání Štěpán  Kotrba
9. 6. 2008 Proč se při diskusi o stávce učitelů vůbec nemluví o otřesné kvalitě českého školství? Jan  Čulík
9. 6. 2008 Učitelé, jejich bídné platy a hra na demokracii
10. 6. 2008 F. X. Šalda: "Karel Čapek byl tichošlápek!"
10. 6. 2008 Válka Čechů s Robertem B. Pynsentem Lukáš  Borovička
10. 6. 2008 Nejde o válku Čechů s Robertem Pynsentem Jan  Čulík
10. 6. 2008 R. B. Pynsent a pár facek Jan  Makovička
10. 6. 2008 Všechno tu na světě již bylo, aneb básník se může vysmát ješitným literárním vědcům Štěpán  Kotrba
9. 6. 2008 Evropou obchází strašidlo Ladislav  Žák
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008