Odchody poslanců z klubu ČSSD začínají mít podobnost s útěkem. Před čím, tak mohou utíkat lidé a proč, je otázkou spíše pro psychology, sociology a politology než pro nás. Něco se však dá domyslet i dosadit. Je to vyžadování maximální poslušnosti a souhlasu se vším, s čím přijde vrchnost. Slušná politika přestala existovat, k moci se derou lidé velmi nebezpeční a bezohlední. Jejich snaha být u koryt za každou cenu je nutí k tomu, aby kolem sebe shromažďovali podobné lidi, kteří za peníze, za funkci a za moc udělají vše, co se vrchnosti hodí.

Nedělejme si iluze, tak to skutečně je. Zároveň je také pravda, že mnozí z těch, kteří se dostali na kandidátku, nemají žádné skrupule ani odpovědnost vůči voličům a jde už jen o to, aby nějak dožili a zabezpečili se na stáří, a to nejen sebe, ale i své rodiny a známé.

Klaustrofobie a topolánkománie na jedné straně a paroubkománie na straně druhé, přinášejí jenom problémy, ze kterých těží právě ti, kteří mají zájem dožít v parlamentě do konce volebního období.

Dalo by se donekonečna filozofovat, proč někteří utíkají. Samozřejmě finanční role je možná, ale vůbec není zanedbatelný vztah lidí v klubu, vztah vedení vůči poslancům a v neposlední řadě vztah funkcionářů a poslanců vůči členům.

Vždyť všichni vidíme na vlastní oči, jak lehce se dá zmanipulovat celá místní organizace, aby vyloučila poslance, jen proto, že nepodpořil Švejnara. Jak lehce se dá zmanipulovat celá místní organizace, aby vyloučili členy, kteří bojují také za ty hlasující, aby nemuseli poslouchat jednoho násilnického pitomce.

Vztah v klubu by měl být něco podobného, jako vztah na pracovišti. Všichni jistě potvrdí, že bylo snadné chodit do práce kde byly dobré mezilidské vztahy, než do práce kde se to hádalo.

Tam, kde je místo pro různé fámy, pomluvy, urážky, vydírání a nenávist, nemůže nikdo očekávat jednotu a chuť zůstat. Řekněme si tedy, že vše svádět jenom na jakési finanční výhody je velice ošidné. Již dopředu očekáváme, že každý kdo má jiný názor a nesouhlasí s některými praktikami a činy nebo odejde z klubu, musí být podplacen. Vždy se údajně jedná o úplatek z té strany druhé.

Kolik je však úplatků z té strany naší? Různé posty, funkce, různí ministerští a podministerští poradci, to až přijdeme k moci a v neposlední řadě i peníze plynoucí ze samotné funkce, která se dá zařídit úplatkem zase dalších členů, ze kterých se udělají poslušné ovce.

Takovýto kolotoč znamená, že si počkáte, až bude s vámi zatočeno anebo odejdete sami. Srovnávat toto s vojákem je trochu ošidné. Voják přísahá věrnost své zemi a jeho dezerce je vlastizradou. Poslanec se řídí svým svědomím. To že ho má některý ušmudlané je sice problém, ale nemusí to znamenat nutně to, že ušmudlané svědomí mají všichni.

Může to také znamenat, že pohár trpělivosti zůstávat mezi lidmi, kteří navozují pocit strachu a obav, je nad síly některých poslanců. Vždy může platit jedna i druhá alternativa, ale minimálně u jednoho a to u pana Snítilého si myslím, že ničím neporušil žádná ustanovení.

Švejnar nebyl kandidátem ČSSD a hlasovat pro Klause bylo jeho svobodné rozhodnutí. Pokud si to srovnal se svým svědomím a nevidím v tomto případě důvod proč ne, pak neměl být nikdy vyloučen. Pokud je pochybnost u jednoho, není se co divit, že se pochybuje i u jiných. Samozřejmě každý případ je jiný, ale ve chvíli, kdy začnou utíkat poslanci z klubu jako zajíci na honu, je třeba si položit jednu důležitou otázku. Není ten náš rybník trochu smrdutý a neměl by se sem a tam napustit čerstvou vodou?