28. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 7. 2008

Letní filmová škola, Uherské Hradiště, 2008:

Děs a bezstarostnost poúnorové doby

Hana Tomšů

V sobotním programu Letní filmové školy se objevil zajímavý výběr časopisu Cinema. Redakce vybrala pro filmovou školu dva filmy z roku 1949 a 1950. Jejich původním záměrem bylo přispět do nabídky nových českých filmů, ale podle slov kritika Jaromíra Sedláčka může každý nové filmy vidět v kině a není třeba s nimi ztrácet čas na festivalu. Podobně nejspíš uvažovalo více distributorů, protože nových českých filmů v nabídce mnoho není. Nicméně uvedení filmů Pytlákova schovanka a Daleká cesta nabízí možnost zajímavého srovnání dvou filmových produktů stejné doby.

Pytlákova schovanka (1949) se na rozdíl od druhého filmu dokonale hodí do koncepce televizní zábavy, a proto je mnohem známější, i když méně důležitá pro poznání reality skrze film. Pro českou kinematografii je významná jako parodie žánru prvorepublikových romantických komedií, které fungují ve stejných hranicích jako dnešní telenovely a německé romantické filmy z údajného prostředí anglické šlechty. Dnešní diváky dojímají naprosto stejné zápletky jako diváky před šedesáti lety. Kdyby se Pytlákova schovanka promítala jako parodie příběhu o Esmeraldě, bez problémů by uspěla. Hrdinkou filmu je venkovská dívka Elén, která prostřednictvím jedné své fotografie vyhraje soutěž krásy, odjíždí do Prahy a chystá se zahájit velkolepou divadelní kariéru. Při rozhovoru s matkou v rodné chaloupce se chová naivně, ve městě se ale s trochu nevěrohodnou rychlostí změní v dospělou protřelou dámu. Soutěž krásy byla sice jen záminkou místního zbohatlíka pro nalezení milenky, Elén se ale rozhodne v Praze zůstat, navštěvovat hodiny zpěvu a snít o kariéře. Nakonec získá milovaného bohatého muže a angažmá operní zpěvačky.

Film je plný typických žánrových zápletek: tajemný původ sirotka, záhadná milenka zmizelá v městském ruchu, opuštěné děti nacházejí své bohaté rodiče a rodiče nacházejí své ztracené děti, všichni se v závěru zázračně uzdraví, zbohatnou, spárují se, ožení a vdají a svět je zase krásný jako za starých časů. Film je ve festivalovém katalogu prezentován jako "parodie na slzavé filmové kýče". Tento žánr je ale sám o sobě tak umělecky slabý a směšný, že je dost těžké rozpoznat, co je míněno vážně a co už je parodie. V Pytlákově schovance hrají titíž herci, kteří pár let předtím hráli stejné role smrtelně vážně. Potvrzují tím své herecké umění. Např. Oldřich Nový dokáže zahrát vážného lamače ženských srdcí tak dobře jako komediální roli osamělého bohatce toužícího po lásce. S odstupem času ale v obou případech působí starosvětsky legračně.

Důležitou součástí filmu je závěr, kde hlavní hrdina vystoupí před kameru a v roli civilního občana, herce Oldřicha Nového, vysvětlí divákům, o co ve filmu šlo. Ještě, že to udělá, protože z filmu samotného to nevyplývá. Jeho tvrzení, že film se chce vysmát iluzivnímu světu bohatství, ve kterém nikdo nemusí pracovat a k životu stačí jen láska, je signálem spolupráce s novým režimem, rozhodně ale ne charakteristikou filmu.

Film Daleká cesta (1949, rež. Alfréd Radok) se v kontrastu s prvním snímkem zabývá vážným existenčním tématem - genocidou židů během druhé světové války. Film vznikl těsně po únorovém komunistickém převratu v Československu. Proto, že Radokovo dílo neodpovídalo uměleckým požadavkům nově vznikající komunistické éry, se film podle informací z katalogu LFŠ hrál jen v mimopražských kinech, v zahraničí je dnes zcela neznámý a i v ČR je podle Jaromíra Sedláčka zapomenut.

Mladá židovská lékařka Hana se zachrání před transportem tím, že se provdá za křesťanského kolegu. K vlaku do Terezína ale vyprovodí celou svou rodinu a dívá se, jak kolem ní mizí její přátelé. Po čase je do Terezína deportována i s manželem, jehož bratr a otec byli zatčeni a zastřeleni za odbojovou činnost. V koncentračním táboře přežijí oba do konce války, takže příběh je odvrácen od absolutního tragického závěru, ke kterému od začátku směřuje.

Téma židovských rodin, očekávajících předvolání do transportu, naivně do něho nastupujících i líčení hrůz jejich života ve vězení je -- z hlediska současnosti - už mnohokrát zpracované a zobrazené z mnoha různých úhlů pohledu. Daleká cesta proto není dnes v tomto směru překvapivá, ale je třeba si uvědomit, že je to jedno z prvních děl, která se tímto tématem zabývají. Daleká cesta je nicméně dodnes pozoruhodná svým filmovým vizuálně silným jazykem. Mnoho důležitých informací není přímo sděleno, ale je naznačeno obrazy, ať už je to práce kamery nebo stylizace dekorací. Film je výrazně expresionistický. Forma i obsah se integrují a vzniká emocionálně hluboce působící film.

Snímek opakovaně používá novátorský a technicky složitý efekt. Příběh hrdinů je prostříháván záběry nacistických přehlídek a projevů různých nacistů z filmových týdeníků, obraz filmového příběhu se v té chvíli zmenší a zůstává na plátně v malém čtverečku. Přestože vytvořit tento efekt bez počítačové grafiky muselo být nesmírně složité, rozhodli se ho tvůrci použít. Díky němu se podařilo vizuálně sblížit obecné politické události, zaznamenané dokumentárními týdeníky, s vylíčením konkrétních následků nacismu v osobním životě jednotlivých hrdinů.

Slabší stránkou Daleké cesty je ale celková pomalost příběhu. Vzhledem k tomu, že všichni tuší, jakým směrem se bude příběh ubírat, dnes prostě proto, že už všichni dávno známe osudy židů za druhé světové války, nepřináší příběh tohoto filmu pro nás nic nového. Nemá výraznou překvapivou zápletku. Určité překvapení přichází až v samém závěru, kdy se ukáže, že válka končí. Zajímavé je, že tato zpráva přijde zcela nečekaně, situace v koncentračním táboře nenasvědčuje, že se něco takového stane. Nikdo se nezvedne, když židovská dívka z plných plic zakřičí "svoboda". Až když začne zběsile tlouct do strun koncertního křídla, je to signál dostatečně silný, aby aktivizoval zbytky naděje v uvězněných židech.

Bylo by nejspíš nespravedlivé vyčítat Daleké cestě názorovou jednostrannost a omezený pohled na věc. Film natočil židovský režisér a nejen on byl koncem druhé světové války hluboce traumatizován děsivým nacistickým terorem vůči židům. Ovšem z pohledu současného diváka a viděno měřítkem současné kinematografie je film přece jen plochý. Hlavní hrdinka je bezvýhradně kladná. Nemá jedinou chybu. Naproti tomu záporní hrdinové, nacističtí vojáci, jsou vykresleni jako nelidské bestie, kteří řeší své problémy týráním lidí a jejichž zábavou je ponižovat člověka. Jediná složitější postava je židovka, která má na starost skupinu žen v táboře. Využívá své funkce a ženy sprostě komanduje, naproti tomu, když zjistí, že Hana neměla žádné jídlo, dá jí část svého chleba. Jednostrannost postav je nepochybně dána dobou vzniku filmu (1949), kdy byla válečná traumata příliš živá (podobně jako dnes je problematické zobrazit komunistu jako kladného hrdinu), i osobní zkušeností režiséra.

V poslední scéně filmu prochází Hana se svým mužem obrovským hřbitovem popravených židů a do děje vstupuje vypravěč, jmenuje koncentrační tábory a vypočítává počet zemřelých lidí. Stejně jako v prvním filmu je jeho poselství uměle, přímo dopovězeno. I když v tomto případě není problém s ním souhlasit.

Oba filmy jsou prezentací názoru na věc, ohlížejí se do minulosti, v obou filmech je hlavní hrdinkou mladá, schopná žena a oba filmy obsahují v závěru návod pro diváka, jak film číst. Jako by se tvůrci necítili dostatečně jisti, že film bude mluvit sám za sebe.

                 
Obsah vydání       28. 7. 2008
28. 7. 2008 Nejlepší sci-fi redaktor, aneb vyvolení mezi námi Štěpán  Kotrba
28. 7. 2008 18 měsíců lhala vláda, lhala a vymýšlela si i zdravotní vládní komise Jan  Neoral
28. 7. 2008 Technické a provozní aspekty XBR radaru v Brdech Stanislav  Kaucký, Milan  Hlobil, Petr  Pokorný
28. 7. 2008 Sedm pohledů na české zdravotnictví
28. 7. 2008 Botanická zahrada: Na základě personálně-organizačního auditu půjdete na dlažbu
28. 7. 2008 Vážný problém: Podvržení webových stránek Petr  Nachtmann
28. 7. 2008 Překvapivě kvalitní filmy Pavla Kohouta Jan  Čulík
28. 7. 2008 Znovu o filmu Sedm zabitých Tereza  Chrástová
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
28. 7. 2008 Děs a bezstarostnost poúnorové doby Hana  Tomšů
26. 7. 2008 Letošní Letní filmová škola jako sociologický materiál pro studium české společnosti Jan  Čulík
27. 7. 2008 LFŠ a Jiří Králík Boris  Cvek
28. 7. 2008 Festival nad řekou
28. 7. 2008 Michael  Marčák
28. 7. 2008 Čína ohrožuje rozhovory o volném obchodu
28. 7. 2008 Jak se vládne v Rusku
28. 7. 2008 Německo se stále historicky nevyrovnalo s katolickou církví Richard  Seemann
28. 7. 2008 Lidové noviny: Snaha zdiskreditovat "Ne základnám" stůj co stůj
28. 7. 2008 Kaplický: Chobotnice bude a bude... ...a bude Štěpán  Kotrba
28. 7. 2008 Přestaňme vydírat Hana  Mudrová
28. 7. 2008 Topolánkova cesta k oltáři Říše středu Miloslav  Štěrba
28. 7. 2008 Malé a neúplné porovnání mezi Prahou a Londýnem, kde žiji již čtvrtým rokem
28. 7. 2008 Drahota v ČR a láce v Evropě
26. 7. 2008 Výrok dne (včerejšího): Armáda USA chce napochodovat do Polska
25. 7. 2008 Krutý úsměv budoucnosti: mediální scénářování alternativ vývoje a možná realita Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Ministerstvo zahraničí připouští v odborném materálu umístění amerických raket v Česku, připouští i 13,5 km ochranné zóny Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Co by měla podle závěrů Pačesovy komise dělat vláda?
25. 7. 2008 RIA Novosti: Rusko může na protiraketovou obranu v Evropě odpovědět raketami na oběžné dráze Karel  Dolejší
25. 7. 2008 Výsledek policejního šetření a Vstupenka do bezdomoví Jan  Kadubec
25. 7. 2008 Občanskoprávní spor Věra  Říhová
25. 7. 2008 Mezi právem a spravedlností je stále větší propast Štěpán  Kotrba
28. 7. 2008 Poděkování panu režisérovi a velkému dramatikovi Wenzel  Lischka
28. 7. 2008 Ruse, kušuj Beno  Trávníček
26. 7. 2008 Zpráva dne: za ilegální přistěhovalectví vězení
28. 7. 2008 Naposledy o Blízkém východě Daniel  Veselý
26. 7. 2008 Baracku Obamovi o Íránu
28. 7. 2008 Francouzská levice proti neoliberálnímu Lisabonu: Budujme nyní jinou Evropu!
25. 7. 2008 Aktuální Nesmrtelnost Milana Kundery Hana  Tomšů
26. 7. 2008 Posilní sa závislosť EÚ od Gazpromu?
26. 7. 2008 Space War: Naše nynější krize William S. Lind
26. 7. 2008 Strašný let Ruska? Miloslav  Štěrba
26. 7. 2008 Platnost smlouvy o omezení strategických raket vyprší v příštím roce a USA ji nemají v úmyslu prodloužit
25. 7. 2008 Proč máme armádu, když vařit a zabíjet je rozdíl Miroslav  Polreich
19. 7. 2008 Hospodaření OSBL za červen 2008

Letní filmová škola, Uherské Hradiště RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2008 Překvapivě kvalitní filmy Pavla Kohouta Jan  Čulík
28. 7. 2008 Děs a bezstarostnost poúnorové doby Hana  Tomšů
28. 7. 2008 Znovu o filmu Sedm zabitých Tereza  Chrástová
27. 7. 2008 LFŠ a Jiří Králík Boris  Cvek
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
26. 7. 2008 Letošní Letní filmová škola jako sociologický materiál pro studium české společnosti Jan  Čulík
12. 6. 2008 Králík: Podávám na AČFK trestní oznámení Jiří  Králík
6. 11. 2007 Kauza Králík Markéta  Sulovská
6. 11. 2007 Letní filmová škola: plivat netřeba Ondřej  Čapek
6. 11. 2007 Králík není ochoten přiznat svou odpovědnost   
5. 11. 2007 Asociace českých filmových klubů a vzor podlosti Tereza  Brdečková
31. 7. 2006 Dvě významné české filmové akce Jan  Čulík
29. 7. 2006 Nerušte mé kruhy!   
28. 7. 2006 Poctivost se nevyplácí? Jan  Čulík
28. 7. 2006 Reggio a Tarkovskij Jan  Čulík

Český film RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2008 Překvapivě kvalitní filmy Pavla Kohouta Jan  Čulík
28. 7. 2008 Děs a bezstarostnost poúnorové doby Hana  Tomšů
28. 7. 2008 Znovu o filmu Sedm zabitých Tereza  Chrástová
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
9. 7. 2008 Karamazovi: Profesionální záznam divadelní inscenace Jan  Čulík
8. 7. 2008 Vorlův Gympl: Jak film vyjadřuje všeobecnou občanskou nespokojenost v České republice Jan  Čulík
8. 7. 2008 Hřebejkův Medvídek: dobře napsaný, zábavný scénář bez hlubšího záběru Jan  Čulík
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové -- neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický "euroentertainment" Jan  Čulík
17. 6. 2008 Vzpomínkový optimismus Jan  Čulík
11. 4. 2008 Pražské jaro 1968 v českém postkomunistickém filmu Jan  Čulík
11. 4. 2008 The Prague Spring as reflected in Czech postcommunist cinema Jan  Čulík
3. 4. 2008 Bohdan Sláma: "Buďme na sebe hodní, nic jiného nemáme" Jan  Čulík
18. 3. 2008 O rodičích a dětech: Dobrý film, ale zase o tomtéž Jan  Čulík