Pokud pomineme vnější, spekulativní vlivy, čím je vlastně určována cena ropy na trhu? Jednoduchou a bohužel špatnou odpověď vám laskavě sdělí každý z našich ekonomicko-mediálních analytiků, je to přeci trh a zákon poptávky a nabídky. Ten sice může za současnou ropnou bublinu, ale realita je někde jinde. Pro dlouhodobý vývoj cen ropy jsou limitující zcela jiné faktory. Tím prvním je rentabilita těžby. S rostoucí cenou ropy se otevírají možnosti pro těžbu v oblastech, kde jsou její zásoby ověřené, ale doposud nebyly dostatečně ziskové. Opravdu zde nehraje téměř žádnou roli tak mediálně oblíbený a často zmiňovaný Oil peak. Ten hraje pouze roli mediální masáže. Ve skutečnosti je poměr mezi již vytěženými a ověřenými zásobami ropy bohužel jen hra s čísly. Problém je v tom, že odhady zásob ropy například v pevninském šelfu v Severním ledovém oceánu u pobřeží Ruska se pohybují kolem 90 miliard barelů, obdobně v šelfu u pobřeží Brazílie by se mělo jednat o dalších 30 miliard a tak by se dalo pokračovat. Jedná se odhadem o řádově stovky miliard barelů ropy. Jejich společným jmenovatelem je, že jejich těžba je rentabilní, pokud se její cena bude pohybovat dlouhodobě v pásmu mezi 80 – 100 dolarů za barel. Ovšem vyžaduje to velké investice a do těch se logicky nikomu nechce pokud zde stále existují dodavatelé, kteří mohou reálně produkovat více ropy a daleko levněji. Zdánlivě se kruh uzavírá. Je zde ještě jeden důležitý faktor – USA a překvapivě jeho zásoby - uhlí. Spojené státy, jako největší spotřebitel ropy (denně téměř 20 miliónů barelů), mají ověřené zásoby uhlí při dnešní úrovni těžby na na 200 – 300 let. Zde nastupuje druhý faktor. Technologie výroby tzv. syntetického benzínu je známá už desítky let od doby druhé světové války. Konec konců jedna z továren na tuto výrobu byla i na našem území. Nacistické Německo odříznuté od ropných polí řešilo potřeby svého válečného stroje právě tímto způsobem. Po válce byla výroba logicky ukončena jako nerentabilní. Jenže čas oponou trhl. Již v roce 2006 vzniklo v USA konzorcium firem, které prohlásilo, že zahájí výrobu benzínu z uhlí. Pokud bude zaručena dlouhodobě cena ropy výrazně nad 60 dolarů za barel. To odpovídá při dnešním kurzu dolaru ceně těsně nad 80 USD/barel. Do toho přichází nedávné prohlášení generálního OPEC Abdalláha Badrího, že perspektivně se bude cena ropy pohybovat v pásmu 80 – 100 USD/barel. Společně s konstatováním faktu, že OPEC bude schopen zvýšit do roku 2012 produkci nejméně o 5 miliónu barelů denně. Již v dubnu přinesl server Finance.cz tuto zprávu doplněnou další informací. Ve světě se nyní denně těží zhruba 85 milionů barelů ropy. Některé odhady ale upozorňují, že už za dva nebo tři roky bude zapotřebí zhruba 87 milionů barelů denně. Badrí řekl, že za vysokými cenami ropy je hlavně slabý dolar a spekulace. Ceny ropy však dále raketově rostly. Proč asi?

V této souvislosti lze chápat výroky ředitel Gazpromu Alexej Millera o ceně ropy v perspektivě jednoho roku na úrovni 250 USD/barel z června letošního roku za pouhou báchorku a snahu udržet ještě alespoň ještě chvíli pohádkové zisky. (Cena zemního plynu se totiž odvíjí v přímé úměře od cen ropy.)

Limita a perspektivy jsou jasně dané, pokud se cena ropy bude pohybovat v pásmu nad 100 USD/barel (při současném kurzu dolaru). Budou otevírána další naleziště a výroba benzínu z uhlí bude realitou. Jenže pro to neexistují reálné podmínky. S daleko menšími náklady lze totiž zvýšit těžbu na současných nalezištích.

Za současnou cenou ropa stojí bohužel opět hlavně spekulace. Ve střednědobé perspektivě její cena poklesne do pásma 80-100 USD/barel. Krátkodobě možná ještě daleko níže. To záleží na tom, jak rychle budou povolovat nervy majitelům futures v hodnotách nad 100 USD/barel. Prostřednictvím trhu future totiž vytvořili rezervy 1,1 miliardy barelů nafty – osm krát více, než kolik přidaly Spojené státy za posledních pět let do svých strategických naftových rezerv.

Jinými slovy výkyvy ceny ropy jsou důsledkem „bublinové“ ekonomiky počátku 21 století. O jejích příčinách a důsledcích snad někdy příště.

Závěr by měl být optimistický, takže ropná krize se nekoná, ale jsme na prahu velkých strukturálních změn. Ty se v řádu několika let promítnou i do našeho každodenního života. To je však opravdu o dalším studiu pramenů a jejich rozboru. Pro běžné čtenáře je podstatný jeden závěr – benzín i nafta budou zase levnější.