Ale dnes, kdy jde daleko o víc, kdy se stav národního hospodářství USA dotýká nejen jich samých ale určitě, a to výrazně, třeba celé Evropské unie, Číny, Latinské Ameriky atd., je "ticho po pěšině". Mezinárodní měnový fond zřejmě nemá co dodat. Je to s podivem, protože jiným by určitě dokázal spolehlivě poradit. V duchu jeho tradičních postupů vůči řadě slabých "banánových republik" by určitě bylo na místě zejména:

1. Výrazně devalvovat americký dolar (USD). Nikdo dnes si není jistý, jakou má vlastní reálnou hodnotu, ale jak se zdá, takové euro by už mělo stát aspoň dva (ne-li tři) USD;

2. Pokud USD má i v budoucnu sloužit jako důvěryhodná rezervní měna, pak je nutno obnovit jeho vazbu (směnitelnost) na zlato, zrušenou v r. 1970;

3. V zájmu podpory domácích úspor, omezování inflačních tendencí a vstupu nezbytného zahraničního kapitálu výrazně zvýšit úrokové míry;

4. Prosadit výrazné škrty rozpočtových výdajů (na armádu, tajné služby, veřejnou správu, diplomacii, zahraniční "pomoc" a základny, různé dotace včetně těch záchranných atd.), minimálně o 200 až 300 mld. USD ročně;

5. Významně posílit rozpočtové příjmy podstatným zvýšením sazeb a hlavně jejich progrese u daní z příjmů, nejen těch pracovních, ale především příjmů z majetků (kapitálů) všeho druhu;

6. Reorganizovat veřejnou správu tak, aby směřovala k efektivnímu "malému" státu, což předpokládá zrušení ne desetitisíců, ale statisíců úřednických pracovních míst.;

7. Podporovat reprivatizaci skomírajících domácích bank a podniků do rukou solventního zahraničního (japonského, arabského, čínského) kapitálu;

8. Zrušit právní ochranu státu podnikatelským subjektům a kapitálům umístěným v nejrůznějších "daňových rájích";

9. Pro zvýšení důvěryhodnosti USD jako rezervní měny odstranit křiklavý měnový hazard spojený se spekulativními obchody a emisemi typu hedgových fondů, derivátů, hypotečních listů apod. Tady nestačí nějaká regulace, ale už dávno je nutný jejich jednoznačný zákaz a eliminace těchto "trhů" vůbec;

10. USA musí přebrat plnou odpovědnost za vlastní emisní a měnovou politiku zřízením řádné státní centrální banky jako všude jinde. Vzít ji tak z rukou dosavadního FEDu (Federálního rezervního systému), který je vlastně majetkem konsorcia několika soukromých bankovních subjektů (jedním z nich je i nyní zkrachovalá Lehman Brothers);

Nutno konstatovat, že až dosud známá opatření, pokud vůbec byla přijata, situaci rozhodně řešit nemohou a nebudou. Naopak ještě tuto krizi prohloubí. Neboť místo podstatných zmíněných věcných kroků hlavní zahraniční centrální banky (ECB, japonská, britská, kanadská, švýcarská) pod tlakem zřejmé "mezinárodní" paniky a Spojených států v nápadné tichosti jim jen nalily další peníze a to odhadem už za 650 až 700 mld. USD (navíc v USA domácí měnová politiku byla rovněž zcela kontraproduktivně uvolněna). Není jasné, odkud se tyto peníze vzaly (zejména pokud jde o Evropskou unii a její ECB), kdo o tom rozhodl, a zda Spojené státy mají a budou mít vůbec schopnost je vrátit. To není "léčba", to je podávání morfia před smrtí, v daném případě před ekonomickým kolapsem.

A co na to Mezinárodní měnový fond? Už dávno "před výbuchem" měly na místě rejdit jeho poradci a auditoři, už dávno měli mít v ruce nezbytné analýzy, podklady i návrhy. Místo toho jenom šéf jejich Rady guvernérů jakoby po straně a to až ex post utrousí, že "krize zatím ještě pořád neskončila". A to má být všechno? Co si počít s takovou institucí, která za nic neručí. Proč vůbec má kterýkoliv stát být jejim členem a platit jí vysoké příspěvky?