27. 11. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 11. 2008

Od Kundery k historické paměti

Článkem Martina Šimečky v Respektu 2008/48 se debata o Kunderovi konečně posunula z bludného kruhu ne zcela prokazatelného obviňování autora na jedné straně a jeho apologií na straně druhé. Martin Šimečka, syn někdejšího reformního komunisty a později disidenta Milana Šimečky, upozornil na to, že generace narozená kolem roku 1930 nebývale silným hlasem vystoupila na Kunderovu obranu. Pojí ji stejná historická zkušenost a postoj, který Martin Šimečka nazývá estetická interpretace dějin, obraz komunistického režimu ničícího svobodné myšlení a literaturu, v němž zůstalo málo místa pro dějiny banálního zla. "Kauza Kundera je výbušná, protože bourá přísně střeženou generační nadvládu literatury, jejímž úkolem bylo vysvětlit minulost pravdivěji, než ji nabízel sám život ve své přízemní a trapné pravdě, reprezentované primitivním policejním dokumentem o tom, že pan Kundera udal pana Dvořáčka."

Autor je profesorem české literatury na pražské FFUK.

Šimečka připomíná bytové diskuse disidentských spisovatelů za normalizace, jichž se zúčastnil. Na nich se lidé této generace, kteří v mládí psali oslavné básně na komunistický režim a zvedali ruce na stranických schůzích, setkávali se svými vrstevníky, kteří tutéž dobu strávili v uranových dolech. Zejména Karel Pecka jim opakovaně připomínal, že se podíleli na režimu, který jeho a tisíce dalších lidí uvrhl do vězení. Neomlouvalo je ani mládí, ani ušlechtilý idealismus, ani to, že o zločinech režimu tehdy nevěděli.

Podobný postoj jako Pecka zaujímá nyní podle Šimečky mladší (vlastně střední) generace, která se vymezuje proti generaci Milana Kundery a jejímu výkladu minulosti. Jde o to, "zda se máme či nemáme zabývat >banálním zlem< (a udávání je jeho synonymem pro padesátá léta) jako něčím, co je špatné samo o sobě v jakémkoli historickém kontextu. (...) zda máme naši minulost vnímat jako uzavřenou a definitivně interpretovanou, anebo v ní budeme hledat klíč k naší vlastní svobodě, aby nehrozilo, že v budoucnu pošleme další Dvořáčky do vězení."

Šimečkův článek posouvá spor o hodnověrnost policejního dokumentu směrem k reflexi naší minulosti. Podle mého názoru není podstatné, zda Kundera Dvořáčka udal záměrně, bezděčně nebo vůbec ne, zda lže, zda tuto událost vytěsnil z paměti či zda se vůbec nestala. Podstatné je, že přes opakovanou kritiku nelidskosti stalinismu, která se stala jedním z hlavních témat jeho románů, není ochoten reflektovat svou vlastní minulost, přiznat svůj vlastní podíl viny, o které nemůže být vůbec sporu. Na rozdíl od Vaculíka, Kohouta a Klímy nemusel čelit nepříjemným otázkám Karla Pecky. Jeho vlastní minulost se mu proto nyní vynořuje jako obluda z moře.

Bylo by zajímavé rekapitulovat polemiky o Kunderu uplynulých desetiletí. Známý střet s Havlem na přelomu let 1968 a 1969 byl vlastně generační spor mezi reformními komunisty (na Kunderovu obranu vystoupil Kosík) a příslušníky generace 60. let (Střítecký, Mandler). Jungmannova kritika Nesnesitelné lehkosti bytí v 80. letech vyvolala polemickou reakci několika českých autorů v zahraničí; dala by se charakterizovat jako střet mezi domácími disidenty a západním exilem.

Méně známá je Vohryzkova kritika Kundery, která vyšla v samizdatovém Kritickém sborníku, a Vladislavova polemika s Kunderovým projevem na počest Jaroslava Seiferta (Listy 1984, přetištěno v obsáhlém výboru z Listů, který vyšel péčí D. Havlíčka v Olomouci 2008). Kundera tehdy psal v souvislosti se Seifertem o "největší plejádě české poezie v celé její historii", připomněl vedle Seiferta čtyři další básníky, Nezvala, Biebla, Halase a Holana, a psal o jejich trpkých a tragických osudech po roce 1948. Vladislav Kunderovi připomněl, že oněch velkých básníků bylo víc.

"...jestli on s dojetím vzpomíná Konstantina Biebla, někdo jiný by mohl ještě s větším dojetím a především roztrpčením připomenout Jana Zahradníčka a jeho daleko tragičtější osud (...). Samozřejmě, tragický osud nedělá sám o sobě z nikoho básníka, jenže Zahradníček byl velkým českým básníkem, ještě než mu byl jeho tragický osud vnucen, a většina z těch pěti připomenutých jej také mezi sebe počítala, a to dávno předtím, než napsal své velké básně z vězeňských 50. let: které velké básně z té doby lze postavit vedle nich například od Vítězslava Nezvala? (...) Důležitý však není pouze výběr jmen, i když v historii to není jen otázka osobního vkusu; důležité je především, jakým způsobem jsou umělecké osudy, označené těmito jmény, srovnány u Kundery do jedné vyrovnané řady, která smazává jejich rozdíly, často velmi hluboké, a činí z nich ze všech oběti čehosi fatálního, a tedy diskulpujícího. Jenže jak víme, v té zpropadené voliéře Čech, se každý z těch pěti, ale také dalších, choval jinak - jako básník, jako člověk. Někdo ji - mluvím o voliéře - pomáhal montovat, někdo se s ní docela dobře sžil a třeba i útočil na ty méně zdatné, někdo se o ni zase nepřestával utloukat, jakmile zjistil, co to je zač, a někdo právě v ní objevil, s definitivní platností nejvyšší povinnost, která je zároveň největší silou každého, kdo, píše, povinnost k pravdě..."

Cituju tak obsáhle z článku Jana Vladislava proto, že pojmenovává to, co Šimečka nazval generačním sporem o výkladem dějin. Nejde, zdá se, ani tak o střet generací, ale lidí s různou historickou i osobní pamětí. Vzpomínám si na epizodu z knihy Prima Leviho Prvky života. Autor, italský žid, byl koncem války odvlečen do Osvětimi. Dostal se tam do chemického provozu německé továrny, kam kromě esesmanů docházel i německý inženýr, Müller, který se choval vcelku slušně, Levimu dokonce vykal a vyptával se ho na různé věci.

Po několika letech po válce urgoval Levi jménem své italské továrny nějaký výrobek v Německu a písemně mu odpověděl právě tento Müller. Levi mu připomněl, že se setkali v Osvětimi, a byl zvědavý na jeho reakci. I Müller si na něho pamatoval, necítil však ve vztahu k bývalému vězni výčitky svědomí, zdůrazňoval, že se k němu choval slušně a obšírně líčil, jaké měl i on v době války těžkosti...

Nechci srovnávat činnost německého nacisty v Osvětimi s minulostí Milana Kundery. Uvádím to jako příklad konfrontace různých podob individuální historické paměti, která obvykle vytěsňuje události nepříjemné, trapné a ponižující a uchovává události (a jejich interpretace), kdy stvrzujeme své vlastní představy o sobě a minulosti. Problematická je však tato výběrová historická paměť tam, kde se předkládá jako správná a dokonce i jediná možná. Proto vítám Šimečkův článek jako možnost posunout kunderovskou diskusi k reflexi naší nedávné historie.

                 
Obsah vydání       27. 11. 2008
27. 11. 2008 Je to na Sněmovně. Senát schválil smlouvu o americkém radaru
27. 11. 2008 Senát zapsal do českých dějin "černý čtvrtek"
27. 11. 2008 Metro a Mafra lhaly, aby nemusely svým autorům zaplatit honoráře Fabiano  Golgo
27. 11. 2008 Irácký parlament schválil odchod amerických vojsk
27. 11. 2008 Indická armáda osvobodila některá rukojmí
27. 11. 2008 Od Kundery k historické paměti Jiří  Holý
27. 11. 2008 Rozpočet Prahy na rok 2009 -- likvidace Dopravního podniku začíná?
27. 11. 2008 Bombajští útočníci požadují propuštění islámských extremistů
27. 11. 2008 Rada Českého rozhlasu hájí komerční zpravodajské stanice a portály Štěpán  Kotrba
27. 11. 2008 Pohlaví je pro práci stále znevýhodňující faktor, myslí si skoro polovina Čechů a Češek Jitka  Kolářová
27. 11. 2008 Rodičům v České republice chybí více alternativ v řešení situace po narození dítěte Anna  Čurdová
27. 11. 2008 President Obama's Foreign Policy: The Change We Really Want? Joanne  Landy
27. 11. 2008 Radar jako metafora a koule v Brdech Ivan  David
27. 11. 2008 Co si vyboxoval Jaroslav Foldyna Milan  Daniel
27. 11. 2008 Politika je uměním možného. Nemožné a zázraky se nedějí. Štěpán  Kotrba
27. 11. 2008 V Madridu o rovných příležitostech
27. 11. 2008 Snižování daní v době krize, aneb Kancléřka Merkelová se ještě brání Uwe  Ladwig
26. 11. 2008 Bushův ministr obrany zůstane v Obamově nové vládě ve funkci
27. 11. 2008 Ozbrojenci usmrtili v Bombaji desítky osob
26. 11. 2008 Telefon v Hanoji Ladislav  Žák
27. 11. 2008 Poznámky ke glose o Rusku "Země, kterou nelze ignorovat"
27. 11. 2008 Rusko a PR John  Dunn
27. 11. 2008 Traktorista ve Formuli 1 Pavel  Urban
26. 11. 2008 Český rozhlas "spustil nacistické stránky".. Prý. Štěpán  Kotrba
26. 11. 2008 Soulad s ústavou Ladislav  Žák
26. 11. 2008 Josef Provazník nerozumí problémům ve zdravotnictví Petr  Wagner
26. 11. 2008 O Davidu Rathovi: Politik by neměl radikálně měnit svá stanoviska
25. 11. 2008 Ohnivý Čech se stane tváří Evropy
25. 11. 2008 Rusko: Politika, nacionalismus, televize a totální nesmysl
25. 11. 2008 Za odměnu na Sibiř Karel  Dolejší
25. 11. 2008 Použij své iluze Slavoj  Žižek
9. 11. 2008 Hospodaření OSBL za říjen 2008

Milan Kundera RSS 2.0      Historie >
27. 11. 2008 Od Kundery k historické paměti Jiří  Holý
13. 11. 2008 "Aféra" Kundera, která na Západě rychle skončila, je v ČR uměle udržována při životě Jan  Čulík
3. 11. 2008 Naši darmodějové Martin  Škabraha
3. 11. 2008 11 mezinárodních spisovatelů odsoudilo "pokus o pomluvu Milana Kundery"   
31. 10. 2008 Respekt se Kunderovi neomluví   
24. 10. 2008 Fabiano Golgo se domnívá, že Kundera byl udavač   
24. 10. 2008 Le Monde: Nový proces s panem K. Pavel  Barák
23. 10. 2008 Pár myšlenek z ještěřího mozku Karel  Dolejší
22. 10. 2008 Ještěří mozek? Jiří  Drašnar
22. 10. 2008 Kundera požaduje od Respektu omluvu, jinak se bude soudit   
21. 10. 2008 Mytologizace "Udání Milana Kundery" Jakub  Češka
21. 10. 2008 O zkreslování informací Jiří  Jírovec
19. 10. 2008 Kalenská jako stalinský soudce Martin  Škabraha
19. 10. 2008 Nesmrtelnost MIlan  Kundera
18. 10. 2008 Le Monde: Milan Kundera, aneb urážka mlčením