Nastalo několikahodinové hledání chyb, analyzování programu. Prý se to všechno seběhlo díky nedobré komunikaci s voličem, byl špatný „marketing našeho dobrého produktu“, také prý za to mohla „negativní kampaň socialistů“ atd. atd. Samá voda.

ODS pořád ráda mluví o liberálně-konzervativním programu, ale ve skutečnosti jí imponuje americký neokonzervativismus, který akcentuje totální privatizaci ekonomiky, včetně zdravotnictví, školství, důchodového pojištění a možná i vězeňství. Chce zmenšit roli státu na minimum, snižovat daně firmám, v důsledku snížených příjmů do rozpočtu škrtat v sociální oblasti a lidi ponechává na ulici, nezaměstnané považuje za lajdáky, kteří se „o sebe neumějí postarat“. ODS přijala americký způsob nazírání světa, podle něhož je všechno zboží. Se vším lze obchodovat, včetně životně důležitých potřeb člověka jako je střecha nad hlavou, zdravotní péče, vzdělání, voda, doprava, kultura... A kdo na to nemá, má holt smůlu. Má se o sebe umět postarat. Ve zdravotnictví tato strana zavedla jedny z nejtvrdších poplatků v Evropě, zavedla rovnou daň 15 %, přičemž si občan má zdanit i zaplacené sociální a zdravotní pojištění, ODS zvýšila DPH na potraviny, chystala prodej nemocnic do soukromých rukou, přičemž nebylo jasné, jaké zájmy za tím stojí, vyhazovala z nemocnic vynikající odborníky, chystala se zavést ve zdravotnictví řízenou péči podle amerického vzoru, kdy o tom, jaký lékař poskytne jakou péči a s jak vysokou spoluúčastí rozhoduje pojišťovna. (srovnej pojištění USA).

Byl to podle mě přesně tento aspekt, který občan z politiky Topolánkových hochů vycítil a nechal je ve volbách spadnout do propasti. Samozřejmě, že jako doprovodné prvky při rozhodování hrály nemalou roli nechutné aféry, ať už to byl Čunek, Morava nebo Dalík. Zdvižený prostředníček už je přímo v čítankách základních škol.

V jedné věci však je nutno Pavlu Bémovi dát za pravdu. Je skutečně rozšířený nešvar v českých zemích, nejen na politické scéně, nýbrž i v běžném životě, že člověk druhého člověka pro jeho odlišný názor začne nesnášet a považuje ho za svého nepřítele. Jak se můžeme chytit do vlastních sítí dobře míněných zásad Bém předvedl záhy, když nazval sociální demokracii „do socialistického kabátu převlečenými komunisty“, vrcholným majstrštykem tohoto umění despektu však byla průpovídka Tomáše Julínka na adresu Jiřího Paroubka, který je prý "odpudivým typem postkomunistického veksláka".

Je zřejmé, že dát si do erbu strany slovo „demokratický“ z nás ještě demokraty nedělá. Než se český člověk naučí mluvit a zároveň naslouchat, než začne vnímat druhého s odlišným názorem jako sobě rovnou bytost, než bude mít opravdové právní a sociální cítění, uplyne ještě hodně času.

Zbývá doufat, že vysočanský kongres ODS nedopadne jako Vysočanský sjezd KSČ v roce 1968, že totiž jeho předsevzetí nebudou brzy odvolána. Hlavním předpokladem úspěchu v parlamentních volbách, bez něhož se jinak země podle virtuozů propadne do rudých pekel, však je vypustit pneumatiky modrého autíčka a nafouknout je novým vzduchem, dýchatelným pro běžného občana.

Ale to by snad ani nebyla ODS...