11. 3. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 3. 2009

Tohle není cvičení

Známá hláška z amerických válečných filmů, která znamená, že je třeba provádět nacvičené úkony nikoli za účelem dalšího zvýšení bojeschopnosti, ale v reálu, tedy v situaci, kdy "k tomu" opravdu došlo. Následující text je pouze a výhradně vlastní úvaha autora. Může vést k zamyšlení, nebo nemusí. Může být fikcí, ale za určitých okolností se může stát i realitou.

Při sledování toho, co se dnes v naší společnosti, v Evropě i ve světě děje, si začínám uvědomovat existenci jednoho docela nového a dosud opomíjeného aspektu. Souvisí to s tím, že ekonomická krize, která bude jistě dál eskalovat, může mít i jiné, než ryze politické, hospodářské a existenční dopady. Že může účinně a rychle vytvářet příznivé podmínky i pro formování jevů, které již lidstvo důvěrně poznalo a které především souvisejí s otázkami bezpečnosti. Že se tato nová situace, se kterou současní ekonomičtí ani političtí lídři nemají příliš velké zkušenosti, může stát skvělou příležitostí pro jednotlivce a skupiny, považující za relevantní nástroj pro dosažení vlastních cílů rozmanité prostředky terorismu.

Společnost, jejíž mechanismy jsou v danou chvíli oslabené, ochromené a v konečné fázi dokonce i rozvrácené ekonomickými propady a turbulencemi, nedostatkem financí, technických prostředků, moderních technologií a postupů a následně i logickým nedostatkem kvalitních odborníků, může reálně očekávat, že se stane terčem těch sil, jejichž vztah k hodnotě života, majetku i kvalitě fungování určitého systému je v příkrém rozporu se zájmy společnosti. Že se zkrátka stane terčem zvýšené kadence teroristických útoků. Praktických návodů kde zaútočit, jak zaútočit a čím zaútočit je dost a dost. Stačí se tu a tam podívat na internet, nebo na některý z oblíbených seriálů a smířit se s tím, že nic není neproveditelné, když se chce, když jsou prostředky a když jsou příslušně motivované lidské zdroje.

Na základě této nepříliš optimistické úvahy jsem se začal při svých cestách po republice i v rámci pohybu po své rodné Praze dívat kolem sebe trochu jinýma očima. Nechci v žádném případě podlehnout nějakému stihomamu, nebo snad šířit poplašnou zprávu, ale těch možností pro případný teroristický útok kolem sebe vidím opravdu hodně. Nemám jakékoli možnosti si své poznatky a úvahy ověřit nějakou sofistikovanou simulací předpokládané situace, ale pokusil jsem se, alespoň jako podnět k zamyšlení, zformulovat pár postřehů. Někomu se mohou zdát přehnané, někomu se mohou zdát reálné a možné.

Dost často se, tak jako mnoho jiných jedinců, snažících se uživit vlastním podnikáním, pohybuji po našich dálnicích. Při těch cestách myslím na ledacos. Mimo jiné i na to, jakou by asi dalo práci umístit na dálniční nadjezd potřebné množství trhaviny tak, aby se toto přemostění, resp. jeho část (stačilo by asi jen pár fragmentů) zřítila za plného provozu přímo na dálnici. Nedalo by to téměř žádnou práci. Případný útočník by se ani nemusel šplhat po konstrukci, jako v nějakém akčním filmu.

Stačilo by na ten most přinést výbušninu v nějakém více méně obvyklém a okoukaném obalu a položit ji na vhodné místo. Nějaké krabice, či jiného obalu, ve kterém by ta trhavina byla, by si nikdo z projíždějících řidičů nevšiml. Při současné úrovni komunikačních možností by dálková iniciace nástražného výbušného systému byla velmi snadná a pro útočníka i bezpečná. Nemluvě o tom, že vzhled současných, profesionálně vyrobených výbušných systémů, připravených speciálně pro industriální sabotáže, by jakoukoli pozornost zcela jistě nevzbudil. Silně pochybuji, že by výbuchu některý z dálničních mostů, při současném katastrofálním technickém stavu, odolal. Co by se stalo po odpálení nálože s provozem na dálnici je předem dané. Dosud jsem se při občasném sledování německého seriálu Kobra 11 srdečně smál, dnes se již nesměju. Rychlému a jednoduchému útoku tohoto charakteru by nezabránilo ani instalování drahého kamerového systému a hlídat tyto objekty klasickým způsobem (asi jako muničák) pochopitelně nelze.

Stejné riziko a stejné důsledky skýtá i případný útok na přemostění železničních tratí. Jak by to mohlo dopadnout jsme viděli i v nedávných záběrech v televizi. Právě takový fatální efekt by mělo umístění nálože přímo do některého z vagonů. Opět nikterak náročná akce s minimálním rizikem pro realizátory. Neméně nebezpečným místem je i pražské Metro, protože pokud je možné, aby někdo v klidu a pohodě počmáral v noci vagóny, může s nimi evidentně udělat i cokoli jiného a cokoli do nich (nebo na ně) umístit. Slušným cílem by mohly být i historické památky, coby jisté národní symboly. Nechat něco příhodného v lavici v katedrále na Hradčanech by asi nebylo pranic složitého. Potenciálními cíli mohou být i nemocnice, školy, úřední budovy a raději dále neuvažovat.

Před časem jsem pročítal recenze knihy kriminálních povídek, týkajících se osudu jednoho fiktivního a ryze českého nájemného vraha, který za české peníze usiluje v různých situacích a na různých místech o bezživotí celé řady svých českých spoluobčanů. Jedno fundované posouzení mi zvlášť utkvělo v paměti. Recenzent, odborník a profesionál (samozřejmě nikoli nájemný vrah) především namítal, že by ten "český hitman" nemohl stihnout realizovat tolik zakázek. Pokud by se patrně nejednalo o pomalého a od přírody líného českého vraha, ale o pilného Američana, byl by asi uváděný počet obětí více méně únosný. Další připomínka mne ale velice zaujala.

Odborník totiž namítal, že popisovaná scéna, kdy nájemný vrah na odlehlé ulici dokončí svoji zakázku a zbaví života svůj cíl, nechá oběť na místě a klidně odkráčí, je naprosto nereálná. Odborník si asi představoval, že vrah tu oběť dovleče někam za roh ke svému autu, nacpe ji do kufru a pak se jí někde obvyklým způsobem vtipně zbaví (kyselina, sud, přehradní jezero na Orlíku). V tu chvíli jsem si uvědomil, že mu především vadí (a jako profesionála přímo uráží) ta jednoduchost provedení a to nezodpovědné vybočení ze zaběhlého stereotypu. Když si na to dnes vzpomenu, přivádí mne to na myšlenku, zda česká (odborná a profesionální) příprava na případné teroristické útoky, nevychází také z mylné představy, že teroristický čin musí být rozsáhlou, dlouhodobou, složitou a komplikovaně strukturovanou akcí. Pokud odborníci uvažují tímto způsobem, lze konstatovat, že připraveni nejsme vůbec.

Ani útok na obě věže Světového obchodního centra 11.září 2001 nebyl (přes svoji nesporně dlouhou přípravu) ve své podstatě nikterak složitý. Právě svojí jednoduchostí byl poměrně snadno proveditelný a poměrně nesnadno předvídatelný. Došlo k němu dokonce i přesto, že ti "kdož měli za úkol bdít nad chodem světa, teroristické riziko zřetelně vnímali" (Jean Guisnel "Spící citadela"). A právě tak jednoduché a účinné mohou být i útoky u nás a nic nebude platné, že naši zpravodajci "budou riziko vnímat". Prakticky stačí, aby organizátoři těchto akcí došli k závěru, že bude účelné zaútočit i ve státech, jejíž vládnoucí partaje jim byly kdysi příznivě nakloněny. Že bude užitečné chaos, vyvolaný ekonomickou krizí, zvýšit ještě otevřeným terorem. Že je zkrátka dobré novou situaci využít.

Současně jsem přesvědčen, že mnohem horší dopady by měla situace, kdy namísto politicky či nábožensky motivovaných teroristických skupin zaútočí obyčejní úchylové. Lidé, kteří při sledování různých, touto tematikou postižených akčních filmů, zatouží udělat něco takového sami. Vyrobit "podomácku" a podle návodu docela účinný, jednoduchý a poměrně spolehlivý nástražný výbušný systém není nic složitého. Takový útočník bez zjevné a lehce identifikovatelné motivace znamená obrovské nebezpečí. Jeden útok tohoto druhu, kterému se dostane jistě značné mediální pozornosti, předznamená další útoky a může zahájit rozsáhlou pandemii, kterou půjde jen velmi těžko zvládnout.

Moderní společnost je nesporně velice zranitelná. Nestálo by přece jen za úvahu, zda na místo hlubokomyslných úvah o přítomnosti či nepřítomnosti policie na stadionech, či o ještě mazanějších postupech při vymístění nějaké mini partaje z politického spektra, zmapovat případné potenciální cíle teroristického útoku, updatovat svoje šedé buňky a za použití všech dostupných prostředků naplánovat adekvátní protiopatření a postupy pro odvrácení úderu?

Třeba takové nějaké kvalitní a promyšlené obranné plány máme, třeba nemáme. Schválně, která verze bude v těch našich podmínkách asi správná?

                 
Obsah vydání       11. 3. 2009
11. 3. 2009 "Nové myšlení" v USA: Nejdříve zrušme evropskou protiraketovou základnu
11. 3. 2009 Střední Evropa: Blýskání na lepší časy
11. 3. 2009 Sociální vyloučení a pokusy o deetnizaci Romů v České republice Ivan  Veselý, Laura  Laubeová, Gabriela  Hrabaňová
11. 3. 2009 Jak se bombarduje režim? Ivo  Šebestík
11. 3. 2009 "Bombardování režimu": O "válce dvou penisů" Jan  Čulík
11. 3. 2009 Světové sociální fórum 2009: neevropské pohledy na stav světa Ondřej  Lánský
11. 3. 2009 Šestnáct osob usmrceno v Badensku-Wuertenbersku
11. 3. 2009 Dalajláma varuje: Tibetská kultura je na hranici zániku
11. 3. 2009 Pan Šebek inzeruje podporu čínských disidentů. Proč se nezastává i jiných utlačovaných? Jan  Čulík
11. 3. 2009 "Když se kácí les, létají třísky"
11. 3. 2009 Příspěvek k politické kultuře
10. 3. 2009 Politicko rozvratná činnost Člověka v tísni Štěpán  Kotrba
11. 3. 2009 Tohle není cvičení Petr  Litoš
11. 3. 2009 Je hrozba teroristických útoků v českém prostředí reálná? Jan  Čulík
11. 3. 2009 K teroristickému útoku může klidně dojít i v ČR
11. 3. 2009 "Do roka a do dne bude v českých ulicích krev"
11. 3. 2009 Lidi, kteří bojují v minulých válkách Jan  Čulík
11. 3. 2009 Průzkum k ochutnání u večeře
11. 3. 2009 Vzpomínka na Emilii Strejčkovou Václav  Hála
11. 3. 2009 Zelená se, zelená? Miloš  Dokulil
11. 3. 2009 Feministky v Amazonii Zuzana  Uhde
11. 3. 2009 Francouzská vláda obviněna, že se chová jako "Velký bratr"
11. 3. 2009 Dvě otázky pro Jiřího Paroubka Vít  Klíma
10. 3. 2009 Greenpeace: Dejte prostředky rozvojovým zemím na boj proti globálnímu oteplování
10. 3. 2009 Světová banka: USA táhnou svět do recese
10. 3. 2009 Grázlové ve zlínské sociální demokracii prohráli - prozatím Štěpán  Kotrba
10. 3. 2009 Stiglitz: Světovou banku a Mezinárodní měnový fond musí nahradit OSN
10. 3. 2009 Jak to chodí u Zelených při vylučování poslanců: Byl to mnohem větší rachot než z tanku
10. 3. 2009 Velbloud, ten se nemá, aneb leží Rumunsko ve střední Evropě? Karel  Dolejší
9. 3. 2009 Zahraniční politika Spojených států a nová administrativa prezidenta Baracka Obamy
10. 3. 2009 Těžko pochopitelné omyly Miloše Zemana Bohumil  Kartous
10. 3. 2009 Konec dobrých mravů? Aleš  Uhlíř
10. 3. 2009 Vládci vesmíru Irena  Ryšánková
2. 3. 2009 Hospodaření OSBL za únor 2009