Jak lze propagovat vědu a techniku na školách

19. 5. 2009 / Petr Kospach

Občas, řekněme 1x za měsíc, vyrážím do základních a středních škol. Domluvím se s učiteli a dělám tam propagaci techniky a technických oborů. Snažím se ukázat, že něco umět není důvod k posměchu spolužáků, že matika není jen strašák ve škole, ale potřebná a každým upotřebitelná věc, že fyzika platí a dá se jednoduše ověřit, že chemie není vůbec nebezpečná, když člověk tuší, co se děje. Propaguji ekologii s rozumem a ne ekologii za každou cenu. A pak jazyky. Když je člověk technik, moc mu třeba jazyky nejdou. Ale dnes technik na internetu prostě jazyk potřebuje.

A pak jim ukážu třeba výrobu nějakého jednoduchého elektromechanického přístroje. Ten se hýbe, tedy je většinou zaujme. Vysvětlím laicky princip. A hned tady upozorním, že první byl nápad, invence. Pak nějaká kritická úvaha. Varianty řešení. Prohledají internet a zjistí, že ta angličtina je potřeba. (Tedy máme tady nenásilně jazyky.) Případně zmenšený či počítačový model. (Mechanická až modelářská zručnost.) Pak nějaké výpočty. Pak vlastní výroba, která zahrnuje opět matiku, fyziku i chemii. (Třeba to vyvolávání a leptání plošných spojů a jejich pokovení. Eloxování hliníku. Lepení. Pájecí pasty a kapaliny, atd.) A pak nastává programování. Logika a opět matika.

A tady to nekončí. Zcela přirozeně se dítě chce pochlubit. Průběžně si svou práci fotí a dává to třeba na internet pro ostatní nebo to posílá mejlem. Pak to přinese/přiveze mezi ostatní kamarády osobně a prezentuje sebe a přístroj. To je děsně důležité pro osobnost dítěte. Naučí se povídat o problému jednoduše, protože posluchač může být laik. Naučí se nebát se mluvit. Vyjadřovat se. Vystupovat před cizím a třeba kritickým obecenstvem. Mluvit srozumitelně a udržet si myšlenky ač je třeba rušen. Používat multimédia.

A na závěr jim ukážu projekty mých svěřenců z Radioklubu OK2KFJ Mikulov nebo mládeže z Q-klubu. Vždy jednoduchý popis, fotka človíčka a jeho věk. To je důležité. Tady se vlastně poprvé konfrontují s realitou, jestli by to oni zvládli také a co v tomto věku někdo jiný už má za sebou. Tady zaseji soutěživost a dravost.

A nyní nastane okamžik, kdy řeknu, že jestli by také chtěli, mohou to dělat sami doma. Nebo mohou do nejbližšího radioklubu. (Pokud takový existuje, neschází se v hospodě a neplácá o fotbale u piva. A hlavně, pokud je ochoten se někdo věnovat většinou nějakému puberťákovi s jeho názory a náladami.) A nebo - co takhle potkat se o víkendu v příbramském Q-klubu...

Když to bude radioamatérský projekt, ať si ho prezentuje třeba na radioelektronické soutěži. Když vědecký či technický, tak v Soutěži projektů mládeže AMAVET. Ale když s tím zůstane doma, človíček se sice něco naučí, ale bude to úspěch opravdu jen částečný. Taková anglická prezentace svého projektu v Akademii věd ČR, naproti Národnímu divadlu a vedle kavárny Slávie, v obleku a kravatě, to je pak něco! Velká zkušenost pro dítě a v podstatě jediná odměna pro vedoucího.

Autor je externí spolupracovník Q-klubu AMAVET Příbram

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 19.5. 2009