Černí, bílí, spojme síly

26. 5. 2009 / Anna Čurdová

Extremisté kladou otázky a nedávají odpovědi. Romové otázky nekladou, ale odpovědi dávají. Vůči neonacionalistům a neonacistům, rasistům a xenofobům, ale i homofobům nemůžeme, nesmíme být tolerantní. Pořvávání "Čechy Čechům" či "Nic než národ" uráží nejen Čechy, ale všechny národy integrující se Evropy.

Jsme to i my, kteří si musíme klást a klademe otázky, jestli jsem schopní žít s ostatními v míru. S všemi národy a minoritami Evropy, které, byť hovoří jinými jazyky a modlí se k jiným bohům, hlásí se k společným ideálům solidarity a svobody. Romové jsou v Evropě větší minoritou, než Češi. Být minoritou je relativní.

Tolerance vůči pravicovému extremismu, vůči projevům xenofobie a rasismu je neschopností odpovědět si na otázku, kdo zavinil neúctu k právu. A nebyli to „černí“, ale byli to v naprosté většině bílí. Helbigové, Komaničtí. Kožení, Berkové. Zloději ve velkém. Tuneláři Klausova kupónového státu. Lichváři a vexláci. Zločinní soudci, konkursní správci a líní nebo prodejní policisté. Všichni, kterým zločin na ulicích i v rodinách vyhovuje, protože pak mohou poukazovat na váš strach.

Tím zločincem je i neschopný, dnes už bývalý ministr vnitra za ODS Langer, za jehož „reforem“ policie došlo k nárůstu zločinu.

Demokracie nemůže být JEN pro slušné lidi. Demokracie musí být pro všechny. A pro všechny stejná.

Být Romem je být občanem. Stejným občanem musí být Vietnamec, Čech či Rusín. Romské záležitosti nelze redukovat na bídu chudobu a sociální vyloučení, ale ani na anticiganistické předsudky a diskriminaci. Romové se nemusí stydět za to, že jsou Cigáni. Byli Romy, jsou Romy a budou Romové. Většina z nich je dobrými, pracovitými občany. Mají svá nezadatelná práva, ale mají i povinnosti, které si vůči společnosti plní. Ale i stát má své povinnosti. Vůči všem, i vůči Romům. A musí si je plnit. Nesmí vytvářet občany druhé kategorie.

  • Kdo chce poctivě pracovat, ať vždy dostane příležitost. Nejhorší je chtít a nedostat šanci. Nezaměstnanost nejvíce postihuje ty, kteří práci potřebují nejvíce.
  • Kdo poctivě pracuje, ať má jistotu poctivé mzdy – bez neustálé hrozby, že nebude umět uživit své děti.
  • Ať má jistotu slušného bydlení za dostupné penzíe – bez šikany domácího, bez nejistoty bezdomovectví.
  • Ať má jistotu dostupných veřejných služeb – be byrokratických bariér, bez ponížení.
  • Ať má jistotu možnosti vzdělání a rekvalifikace – i v dělnických povoláních, řemeslech.
  • Ať má jistotu sociálního minima, protože zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Pro člověka na dně sociálního systému může být vězení vysvobozením od hladu a bídy.

Lichva je největším nepřítelem všech chudých. Je zločinem kapitalismu. Prohlubuje neštěstí obětí, vede k bludnému kruhu závislosti na dalších půjčkách, a dalšímu vytěsňování obětí ze společnosti.

Nemravnost, s jakou politici pravice mlčí k lichvářským úrokům bank vůči těm nejchudším, volá do nebes.

Rodina je jedinou cestou k pokračování rodu i státu. Péče o ni je hrdou povinností každého romského muže i ženy. Na rozdíl od mnoha českých. Vzdělání všech dětí je jediným lékem na překonání bídy stáří. Už od mateřské školy. Chci pomoci k tomu, aby co nejvíce nadaných dětí z ghett mohlo dosáhnout co nejvyššího vzdělání... Protože v našich dětech je naděje, že dokážeme žít spolu. V míru. Jako Evropané. Jako lidé.

Jedině tak nedostanou neonacionalisté, neonacisté a další extremisté šanci. A to je naše šance.

Autorka je stínová ministryně pro ženu a rodinu, poslankyně Parlamentu ČR, místopředsedkyně Výboru pro evropské záležitosti členka Výboru pro sociální politiku, místopředsedkyně Parlamentního shromáždění Rady Evropy a kandidátka do Evropského parlamentu za ČSSD

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 26.5. 2009