Obviňování obyvatel České republiky z rasismu je pustá demagogie

27. 5. 2009 / Jiří Šimůnek

Na Romech nevadí příslušníkům majority to, že jsou "jiní", ale vadí jim kriminální a obtěžující chování příslušníků této minority.

Uvedenou tezi lze potvrdit několika na sobě nezávislými skutečnostmi:

Vynechám-li skupinu "skalních" rasistů, kterým v zásadě budou vadit i kominíci, vyskytující se u všech evropských (ale i mimoevropských) národů v +- stejné frekvenci (hluboko pod jedno procento populace), potom:

  • Majoritní společností jsou přijímáni příznivě jak černoši a jejich míšenci, tak i příslušníci asijských národů a jejich míšenci, kteří jsou nám geneticky ("rasově") podstatně vzdálenější než Romové.

    Dokonce ani systematické vysílání dehonestujících zpráv o příslušnících asijských národů (především Vietnamcích) jak veřejnoprávní tak i soukromými televizemi, nevyvolalo takovou odezvu u majoritní společnosti, jakou zřejmě vyvolat mělo, přestože známé volební klipy NS jsou proti některým z těchto zpravodajských spotů naprosto bagatelní.

  • Nemají problémy ani Romové, kteří převzali životní styl a chování majoritní společnosti. Toto je svým způsobem tragédií pro romskou populaci jako celek, protože úspěšní Romové (kterých zase tak málo není) se jednoduše stávají úspěšnými příslušníky majority a jejich hlavní starostí je zpřetrhání všech pout s romskou minoritou. I tento jev usvědčuje hlasatele "českého rasismu" ze lži, protože tito lidé se (až na těch zmíněných pár "skalních rasistů") s žádnými projevy rasismu a diskriminace nesetkávají.
  • Naopak je stejně negativní postoj zaujímá majorita k "bílým cikánům", kteří žijí v romských nebo jiných vyděděných komunitách, nepracují a živí se příležitostnou kriminalitou a sociálními dávkami. Nehledě k tomu, že sami Romové jsou za staletí koexistence s majoritní populací promícháni velice důkladně, takže hovořit o nějaké jejich genetické odlišnosti "odlišné rase" je dost nesmysl.
Příslušníkům majority tedy vadí na Romech nikoli to, že jsou "černí" a někteří hovoří romsky, ale především vysoká míra kriminality, obtěžující chování a do jisté míry i sociální parazitismus (život ze sociálních a jiných podobných dávek). Patrně by ten parazitismus buď nevadil, nebo vadil daleko méně, kdyby nebylo těch předchozích dvou problematických jevů.

Rovněž není pravda, že předsudky příslušníků majority vůči Romům "plynou z neznalosti". Naopak, nejhorší "rasisté" jsou ti, kteří mají bezprostřední osobní zkušenosti s romskou komunitou, případně s romskou kriminalitou.

Romská kriminalita přitom není žádné "jedna paní povídala", mám okruh cca 20 spoluzaměstnanců a v něm jsou dvě osoby, které zažily na vlastní kůži přepadení a okradení Romy, ve druhém případě spojené s brutálním zbitím, které si vyžádalo po tělesné stránce cca týdenní léčbu a následky psychického traumatu přetrvávaly řádově měsíce. V obou případech také policie prakticky nic nekonala, z důvodu příslušnosti pachatelů k Romům, jak sami policisté uváděli. Že lidé s takovými zážitky, a také lidé z okruhu jejich příbuzných a známých, asi nebudou volit "multikulturní" strany, je docela pravděpodobné a logické.

Pustou demagogií je rovněž tvrzení, že jinde ve světě Romové "žádné problémy nedělají a nemají". Jakmile se od nás Romové začali masově stěhovat do UK a Kanady, došlo k plošnému zpřísnění kontrol na vstupu do těchto zemí a v případě Kanady dokonce o znovuzavedení vízové povinnosti. A zdůvodňovalo se to právě vysokou kriminalitou Romů (tedy, pardon, "čechů") a vysokou mírou zneužívání místních sociálních systémů. Stejně tak mají v současnosti s Romy (původem z Rumunska) obrovské problémy v Itálii, kde loupeže, znásilňování a krádeže z jejich strany nabyly takový rozsah, že došlo k výbuchům občanské nespokojenosti, útokům na romské tábory, lynčování pachatelů i zřizování občanských hlídek. A vláda nakonec byla nedávno donucena v některých lokalitách nasadit do ulic vojenské hlídky na ochranu občanů před Romy.

Osobně se nedomnívám, že existuje nějaké bezbolestné řešení tohoto problému. Pro Romy by bylo asi nejlepší, kdyby státní moc cílevědomé rozbila jejich tradičních komunity, které jsou v řadě případů příčinou nemožnosti zařazení Romů do majoritní společnosti (fenomén "raků ve kbelíku" *). Problémem je rovněž nedostatečnost romského jazyka (kterému navíc většina Romů rozumí jen omezeně) - velmi slabá slovní zásoba, absence budoucího času (v romštině se nedá říct věta "Odpoledne se budu učit, abych dostal zítra jedničku.", buď vůbec, nebo jen s velice složitým - a nestandardním, v každém nářečí jiném - opisováním). Děti, které "myslí v romštině", jsou hendikepovány nejen omezenou slovní zásobou, ale i tímto fenoménem (nejsou schopny plánovat, chybí jim k tomu myšlenkový nástroj).

Někdy se současný stav Romů srovnává s Čechy v době národního obrození, nicméně čeština v době národního obrození měla kompletní gramatiku a cca 1,5 krát větší slovní zásobu oproti němčině; např. české (a z něj odvozená další slovanská) názvosloví anorganických chemických látek je patrně jediné na světě, u něhož se dá (bez jakýchkoli dalších znalostí) vykonstruovat vzorec dané sloučeniny; např. u anglického názvosloví si musíte pro každý prvek pamatovat, jaké mocenství je "hlavní" a jaká "podhlavní" a "nadhlavní" mocenství mohou u něj existovat; bez této znalosti "navíc" se z názvu vzoreček odvodit nedá.

Pravděpodobně bude nutné odhodit vše, co se jednoznačně neosvědčilo, a nasadit klasickou metodu "cukru a biče", vynucující správné sociální návyky a potlačující kriminalitu. V zásadě od věci by nebylo vzkříšení lidoveckého návrhu "třikrát a dost", třeba ve formě progresívně narůstající dolní i horní hranice trestu odnětí svobody s pořadovým číslem recidivy; pochopitelně, pro celou společnost, nejen pro Romy (ale rozhodně Romům nedávat žádné výjimky, jak se v současnosti často děje). Je nutné řešit i problém mladistvých kriminálníků, kteří jsou v dnešní době prakticky nepotrestatelní (= speciální výchovná zařízení pro děti a mladistvé, z nichž by nebyly možné útěky); pochopitelně, opět pro celou populaci, nikoli jen pro Romy. U dětských kriminálníků důsledně postihovat rodiče; umístění dítěte do ústavu by mělo mít za následek odebrání dávek rodině na ně.

Pokud by mělo existovat školství v romštině, musel by se z ní nejprve uměle vytvořit plnohodnotný jazyk (od slovní zásoby po gramatickou plnohodnotnost, patrně importem z příbuzných indických jazyků), ale ten by byl patrně Romům cizejší než jazyk majority (nebo stejně cizí). Pak je ovšem otázkou, zda výuka v jazyce majority (nebo nějakém světovém jazyce) není výhodnější.

V každém případě děti, které vyrůstaly od narození do školního věku v romské komunitě (zdaleka ne jen "genetičtí Romové") potřebují zcela jednoznačně speciální pedagogickou péči, která jim v rámci integrované výuky nemůže být poskytnuta, ne bez těžkého poškození dětí pocházejících z majority. Nechť je takováto "pedagogická segregace" obousměrně prostupná, aby dobře se učící malí Romové (a jiní žáci z hendikepovaných komunit) a současně bez problémů s chováním mohli přejít do standardních tříd (třeba i nižších, vzhledem k rozsahu učiva), ale zase přejít zpět, pokud by nestačili, nebo se objevily neřešitelné problémy s chováním.

V současné době jsme svědky situace, kdy se prosazuje "integrace za každou cenu", bez ohledu na realitu (včetně fatálního selhání podobných projektů v nedávné minulosti). A nikdo z těch, kdo tuto zjevnou pitomost prosazují, si nehodlá připustit, že přítomnost už nějakých tří zcela nezaintegrovatelných žáků z hendikepované komunity (opět nemusí jít o Romy jako takové) může natolik rozhodit výuku těch ostatních, že budou mít obrovské (a v řadě případů nepřekonatelné) problémy při zkouškách na střední školu (protože v 9. třídě budou mít reálné znalosti na úrovni 7. - 8. třídy, "když to půjde dobře"). A opět po takovýchto zážitcích, navíc vedoucích k celoživotním problémům s profesním a sociálním uplatněním, z této třídy vyjdou dvě tři desítky příslušníků majoritní populace, nenávidících bezprostřední zdroj svých problémů. Jestli je právě tohle cílem těch, kdo prosazují "integraci za každou cenu", pak odvádějí opravdu znamenitou práci.

* Pro ty, co nevědí, o co se jedná: Když dáte do kbelíku živé raky, nemusíte ho přikrývat. Pokud se některý z nich začne úspěšně šplhat po stěně nahoru, ostatní ho stáhnou zpět.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 27.5. 2009