Václav Havel a morálka

10. 8. 2009 / Jan Smolák

S údivem jsem od pana Hausera zjistil, že největší český New Age guru Václav Havel vyslovil větu "transcedence, nebo vyhynutí" a tím parafrázoval Heideggerovo "jenom bůh nás může zachránit". Nerad bych panu exprezidentovi křivdil, ale pravděpodobně se přiklonil přece jen na stranu vyhynutí. Servilní tulení se k G.W.B. ( kterému Bůh zachránce poradil válku ), dává jasně vytušit, kudy se ubírá představa o transcendentnu u pana Havla - přikulovat sféře vlivu USA a hrát roli globálního "humanisty", který v batikované kravatě přebírá různá "hodnotná" ocenění, zatímco světem prostupuje zápach spálené kůže.

Pro V. Havla zjevně nebyl Heidegger inspirací v nalezení universálního klíče k lidské (!) podstatě, ono se vlastně není příliš čemu divit. Sedět na venkovském zápraží, vyhlížet "konec noci" boží záchranou a v poklidu "existovat v bezejmenném" je bohužel pouhým čekáním než připochodují ti neklidní, kteří naplňují svoji vůli k moci vlastním pojmenováváním bezejmenného. Tohle pochopil Václav Havel zajisté velmi dobře a dle toho si vybral team svého srdce, navzdory všem jeho lidumilným hláškám o duze a sluníčku.

V jedné knize citátů je pod jménem Václava Havla napsáno "Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti". Jistě hodnotná myšlenka jako by vystřižena z moudrosti starých východních mudrců. Pakliže byla tato slova vyřčena upřímně, obsahují jeden menší rozpor.

Buďto v místech kde v rámci "preventivní obrany" padají bomby, nežijí lidé, nebo Václav Havel není lidská bytost. Samozřejmě se nabízí ještě varianta, že Havel politik udělal z Havla myslitele nedůvěryhodného breptu, což je škoda pro celou českou společnost. Pokaždé když se společnost v reálu přesvědčí jak obrovská propast zeje mezi někým vyřčenou ideou a její (ne)schopností autenticky se promítnout do materiálního světa (naše politická scéna to demonstruje velice jasně), nastane obecná nedůvěra v možnost nalezení nějakého universálního sociálního pojítka.

Lidé se tím opět o kus posunou od hledání nadčasových idejí k nešťastnému nezpochybňování nihilistické podstaty dnešní společnosti a učí se toleranci všech negativ, která díky jí vznikají. Lhostejnost, cynismus, odpor k již nevyhnutelně nutné problematizaci vnímání dnešní slepě bezstarostné "reality" a hrdě prezentovaný nezájem o vše za hranicí vlastní osoby.

Výslednicí tohoto bude naprostá relativizace všech hodnot, které se progresivně projevují v tvorbě lidské společnosti. Václav Havel a všichni jeho modří kameraden možná individuálně "vyčnívají", ale jejich prázdná a vlastním konáním popřená slova zbytek znormalizované (nevyčnívající) masy nikam neposouvají. Naopak, svou bezobsažností likvidují i ten nepatrný zbytek víry v možnost nalezení sociálního tmelu pro 21.století. Pokaždé když se z úst některých sametových elit ozvou výroky o svobodě či morálce, dojde k jejich automatickému znehodnocení.

Pakliže se následkem reflektovaného vědomí u člověka objevilo pochopení možnosti jeho vlastní svobody, muselo logicky docházet k poznání zodpovědnosti ze svobody plynoucí a v prostoru průniků jednotlivých "Já" se zcela přirozeně začala rodit morálka jako jeden z nejvznešenějších produktů lidské svobody.

Tam kde není svoboda ve své plně reflektované formě, nemůže být přítomna ani morálka. Morálka je neoddělitelně fixována na svobodu, jelikož právně z ní se zrodila. Nikoliv naopak! Morálně mravní otázky, jež se nekladou ze svobody, budou vždy jen pokrytectví, které má za úkol nadřadit falešnou morálku nad pravou svobodu (celá historie direktivně vedené moci je tímto prostoupena). Je dobré mít na paměti, že v čistě materiální rovině je příroda (včetně nás) skutečně jen pouhý soubor biologických, mechanicky uskutečňovaných nutností v nichž jsou svoboda a morálka zcela neodůvodněné a zbytné. Až svobodný duch v člověku se povznesl k vyššímu chápání "tubytí", které je následně utvářeno v oblasti kde štěstí není vázáno pouze na tlamu od krve a plný žaludek. V zájmu celé společnosti by se mělo začít uvažovat nad faktem, že privilegovaná elita trvale vykazuje jasnou absenci morálky, tudíž ani nemůže být vnitřně svobodná případně ke svobodě alespoň směřovat. Netrpí pak ale tito lidé nějakou formou vazalství k něčemu co jim neumožňuje pocítit svobodu v její vrcholné podobě?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 10.8. 2009