Neberu Václavu Žákovi jeho triumfální radost z víry

10. 11. 2009 / Jaroslav Kuba

pokračující polemika s názory Václava Žáka na povinnosti prezidenta v článku "Omyly profesora Kuby"

Václav Žák si mne opět podal. Tentokrát pod titulkem "Omyly profesora Kuby" ocitoval mojí reakci z 16.12.2008 na jeho dřívější výpad. Neboť jsem citátem textu čl. 63, odst. 1, písm. b) Ústavy ČR (pravomoc prezidenta přenést na vládu sjednávání mezinárodních smluv) vyvrátil jeho tvrzení, že "...prezident...svým rozhodováním má naplňovat vůli vlády". Jinými slovy jsem upozornil na jeho omyl, či neznalost toho, že prezident není podřízeným vládě.

Avšak podle pana inženýra je to omyl můj.

A důkaz nyní radostně opírá o, volně cituji: „čl. 116 nálezu ÚS ČR“.

Za prvé: Rozhodnutí ústavního soudu má výrokovou část, označenou jako „nález“. Její obsah je právně závazný.

Za druhé: Zbytek textu tvoří odůvodnění a poučení. Text odůvodnění není právně závazný, jen popisuje, jakými úvahami byl soud veden při rozhodování.

Onen „čl. 116 nálezu ÚS ČR“ je jedním z mnoha bodů odůvodnění. Pro čtenáře BL uvádím, že obsahovým jádrem čl. 116 „odůvodnění“ nálezu ÚS ČR, spis.zn. Pl.ÚS 29/09, vyneseného 3.11.2009 je, cituji:

„povinnost prezidenta republiky bez zbytečného odkladu ratifikovat (tzn. formálně navenek potvrdit řádný průběh vnitrostátní schvalovací procedury) mezinárodní smlouvu“

Mediálně již bylo anoncováno, že jako advokát navrhovatelů ve zmíněném řízení jsem připraven kohokoliv z nich zastupovat v podání u ESLP pro porušení práva garantovaného ust. čl. 6 „Úmluvy“, a to ve vztahu k procesním vadám v postupu ÚS ČR.

Mj., zásluhou pana inženýra jsem tak upozorněn na další.

Ratifikací se totiž ve smyslu mezinárodního práva veřejného rozumí akt podpisu ratifikanta. Nikoli cosi jako „formálně navenek potvrdit řádný průběh vnitrostátní schvalovací procedury.“

Avšak – a to je podstatnější - rámec uvedeného řízení byl vytyčen návrhem na posouzení souladu tzv. Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR. Či-li i jen úvaha jdoucí nad tento rámec – v daném případě o povinnostech prezidenta – je procesní vadou řízení, neboť do něho meritorně nespadá.

V této souvislosti odkazuji na v BL z 3.11.2009 zveřejněný text návrhu na vydání usnesení Ústavnímu soudu ČR v řízení vedeném pod spis. zn. Pl ÚS 29/09 , z něhož vyjímám, cit.:“

„Vedle konstatování výše specifikovaných důvodů tvrzení o porušení práva ve smyslu ust. čl. 36, odst. 1 „Listiny“, tak skupina 17 senátorů, členů zákonodárného a ústavodárného sboru konstatuje, že založením napadených pravidel v bodech 70. -76. odůvodnění nálezu spis. zn. Pl. ÚS 19/08 ÚS ČR tak do budoucna tím i omezil reálnost ústavní pojistky, zakotvené v ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy.

A obávají se důvodně, že tím zároveň v tomto směru i podstatně omezil svůj ústavní úkol být ochráncem české ústavnosti.

Vzhledem k výše uvedenému a reálné obavě, že aplikací pravidel posuzování obsažených v bodech 70. -76. odůvodnění nálezu ÚS ČR pod spis. zn. Pl. ÚS 19/08, ÚS ČR v probíhajícím řízení vedeném pod spis. zn. Pl ÚS 29/09 jednak nenaplní ústavodárcem očekávané poslání dané mu pravomocí v čl. 87, odst. 2 Ústavy, a jednak tím i v tomto řízení opakovaně poruší jejich výše specifikované judiciální právo,

proto skupina 17 senátorů v řízení vedeném pod spis. zn. Pl. ÚS 29/09 navrhuje ÚS ČR, aby vydal toto usnesení :

Plénum Ústavního soudu ČR příslušné podle ust. § 11, odst. 3, zák. o Ústavním soudu se v řízení konaném ve smyslu ust. čl. 87, odst. 2 Ústavy, a odd. 2, hlavy 2 zák. o Ústavním soudu nebude řídit výkladem, obsaženým v bodech 70. - 76. odůvodnění nálezu ÚS ČR čj. Pl. ÚS 19/08 z 26. 11. 2008, a za referenční kritérium v tomto druhu řízení nebude používat tzv. „eurokonformní“ výklad ústavního pořádku ČR, nýbrž výklad autentický“.

Avšak zpět k tématu.

Rozhodně neberu Václavu Žákovi jeho triumfální radost z víry v to, že když ÚS ČR napíše v jednom ze 179 bodů odůvodnění, že prezident má povinnost „formálně navenek potvrdit řádný průběh vnitrostátní schvalovací procedury“, že si z toho dovodí potvrzení svojí jiné víry. Že prezident je podřízený vládě. Holt proti gustu žádný dišputát.

A pokud se pan – tuším elektroinženýr - táže, kdy jej pozvu na přednášku z ústavního práva - tak tehdy, až se naučí číst. Což bude přínosem i pro jeho studenty politologie...

Nicméně závěrem si nemohu odpustit úvahu, proč pan inženýr ve mně nalezl takové zalíbení. Neboť na internetu jsem zjistil, že o mně hovořil dokonce – považte – i v rádiu...

„Wikipedie“ pod heslem „Vysídlení Němců z Československa“ závěrem odkazuje jednak na apologie vysídlení (12 odkazů) a jednak na kritiku vysídlení. Jedním z několika málo autorů je ing. Václav Žák.

Nedivím se, že mu „piju krev“.

Když např. BL 4.3.2009 zveřejnily mojí přednášku ze semináře Výboru pro záležitosti Evropské unie Senátu „Dopady případného zrušení československých prezidentských dekretů na právní řád ČR“...

Nezastávám protiněmecký postoj, jak by mohlo někoho napadnout. Ostatně - po matčině straně mám německé kořeny (snad proto mne pan inženýr povýšil na „profesora“?).

Ale nejsem pohrobek těch, kteří zatížili německý národ vinou, mj. za zločiny na českém národě. Ani jejich zdejších kolaborantů. Těch, kteří se dnes cítí být zase na koni...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 10.11. 2009