K boření mýtů a pracovní mobilitě

13. 1. 2010 / Tomáš Peltan

Nedávno vyšel na Britských listech článek Mobilita pracovní síly: mýtus a skutečnost autora Martina Janíčka. Název slibuje bořit mýty -- a jak už to u podobných odvážných názvů bývá, cíl se zdá být naplněn jen ve velmi malé míře. Proto bych rád připojil pár postřehů.

Autor začíná svůj článek tvrzením, že mobilita pracovní síly patří obecně ke zdrojům efektivního fungování hospodářství, aniž by specifikoval, zda toto tvrzení považuje za pravdu nebo mýtus -- formulace však odpovídá spíše prezentaci nesporného faktu. Podívejme se, jak se s touto skutečností či mýtem vypořádal v pokračování svého článku.

Autor rozděluje téma na dvě části, v té první se zabývá mezioborovou mobilitou -- a zde skutečně zpochybňuje mýtus o její samospasitelnosti a snad i prospěšnosti v moderní společnosti. Tím tedy své tvrzení o zdroji efektivního fungování staví do kategorie mýtu. Autor dokonce identifikuje další mýtus -- totiž mýtus obecně špatné situace v ČR, když ukazuje, že v relativním srovnání v rámci EU si nestojíme špatně (i když je velmi sporné, zda index, jehož název odkazuje k ochraně pracovní síly, indikuje mezioborovou mobilitu).

Druhá část se věnuje geografické mobilitě pracovní síly. Zde autor plně vychází z předpokladu její plné prospěšnosti a pouze identifikuje překážky pro plnou (a tedy ideální) mobilitu pracovní síly. Přesto je možné najít oblasti, kdy má vysoká mobilita pracovních sil negativní dopady.

Předně je zvláštní, že u tématu, jakým je mobilita pracovních sil, není zohledněn prostorový rozměr a stav poznání v oblasti geografie a regionálního rozvoje.

Mobilita pracovních sil obecně znamená odliv (zejména kvalifikovaných) pracovních sil z periferních regionů do regionů jádrových. Důsledky nejsou jednoznačně pozitivní. Odchod schopných a aktivních obyvatel periferie ("brain drain") vede k dalšímu oslabování periferních oblastí a k posílení (či vytvoření) regionálních problémů. Notoricky známým příkladem je stav v bývalé NDR, kde jsou dopady vysoké mobility směřující do bohatší části sjednoceného Německa zřejmé a dobře zdokumentované. V regionu zůstávají pouze ti, kteří z nějakého důvodu region nemohou opustit (staří lidé a ti, kdo se o ně starají, lidé zcela nekvalifikovaní...). To vede k urychlení úpadku a v důsledku toho k nevyužití potenciálu regionu se všemi negativními dopady.

Zde je nutno upozornit, že v rámci EU patříme spíše mezi periferii. Situace je u nás podpořena i zmatenými až škodlivými kroky vlády, zejména v oblasti vědy a výzkumu. Není asi tajemstvím, že mnoho výzkumných pracovníků z perspektivních oborů zvažuje odchod do zahraničí - tedy mnoho těch schopných s vysokým potenciálem.

K odlišné situaci dochází v jádrových oblastech, které sice vydělávají na přetahování schopných lidí z periferie, ovšem za dvojí cenu - dochází k polarizaci mezi jádrem a periferií (tedy dochází ke ztrátě sociální soudržnosti se všemi negativními dopady), může také docházet k růstu nákladů z rozsahu, počínaje dopravními kongescemi a (poměrně koncentrovanou) zátěží životního prostředí, a konče třeba tlakem na možnosti bydlení a výši nájmů.

Mobilita pracovních sil má také nezanedbatelné negativní dopady na oblast sociální. V první řadě účastníci pracovní mobility ztrácí část svých - obvykle dlouhodobě budovaných - kontaktů, tedy jsou ochuzeni o část svého sociálního kapitálu, který se však ve statistikách neobjevuje (zde je však nutno poznamenat, že zároveň může docházet k výhodnému propojování různých oblastí vazbami, které by jinak neexistovaly).

Druhou oblastí je vnitrorodinná mezigenerační péče, která pak musí být v mnohem větší míře zajišťována na institucionalizované bázi (ať už veřejné či soukromé, příkladem mohou být jesle a služby pro seniory). Je paradoxní, že toto ochuzení společnosti může zvyšovat "magický" ukazatel HDP.

Z výše uvedených příkladů je tedy vidět, že mobilita pracovních sil není vždy a zcela nesporně výhodou -- a že o ní existuje nepochybně mnoho mýtů, které by bylo vhodné uvádět na pravou míru. Původní článek však v této věci učinil jen velmi málo.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.1. 2010