John Wells přesvědčoval o nesmyslech sebe i Karlovy Vary

12. 7. 2010 / Jiří Drašnar

Mám pocit, že John Wells úspěšně přesvědčoval o nesmyslech nejen účastníky karlovarského festivalu, ale i sám sebe, píše Jiří Drašnar. Věřím tomu, že ho distributoři nutí k natočení ještě šťastnějšího konce, ale ostatní, co říká, je dost průhledná racionalizace. Horor ten film může být, jak správně už někdo podotknul, pro manažery nad padesát, kteří zatím mají práci a děsí se zítřka, ale silně pochybuji, že by se nějaký Američan dojal faktem, že nějaký manažer s platem 160 000 dolarů ročně musí prodat svůj barák nebo svého Porsche.

Notabene, když je známo, že spousta bohatých lidí dnes vyhlašuje bankrot, ne proto, že si nemohou dovolit platit splátky, ale proto, že nehodlají platit obrovskou hypotéku na něco, co během několika měsíců ztratilo 30 -- 50 procent své původní ceny. Lidi nejsou tak blbí, aby nevěděli, jaké je situace, a ani mnoho filmových kritiků mu jeho postoj "časy jsou zlé, ale musíme se cítit ohledně nás samotných dobře" příliš nežere.

Tohle je recenze z premiéry na festivalu v Sundance:

"I když je to festival, na kterém se promítají vedle sebe výstřední komedie a deprimující dokumentární filmy, Sundance je proslulý určitými druhy filmů -- většinou náročnými, často pesimistickými a ironickými, které se odvážně snaží distancovat od toho, co je "typický" Hollywood, bez ohledu na to, do jaké miry se jim to daří. Proto je překvapující sem přijem a vidět film jako Manažeři, který navzdory několika pesimistickým a poctivým momentům hraje více podle pravidel Hollywoodu než cokoliv jiné, co jsem zatím viděl. V podstatě je to příběh o tom, co se stane ve filmu Up in the Air poté, co Ryan Bingham odejde ze zaměstnání. Je to neuvěřitelně aktuální a občas dojemná historie, která se ale nakonec zaprodá, protože přijme nenáročný závěr vyprávění namísto, aby se až do konce přidržela poctivého závěru. Nezaměstnaní žijí v brutálním světě a režisér John Wells vynikajícím způsobem zkoumá mnoho aspektů této situace. Pak se vzdá a všechny nás v závěru filmu hromadně obejme.

Manažeři však nemuseli být tak deprimující jako filmy Cormaca McCarthyho. Manažeři ale naznačují, že chtějí jít tímto směrem, takže divák to očekává a pak je zklamán. Wells zjevně usiloval o komerčnější film s velkými hvězdami a cukrovou vrstvou, jíž obalil svůj příběh, ale v důsledku toho natočil film, který kromě několika málo ostrých scén nezaujme. To, že ve filmu hrají velké hvězdy a hrají dobře (zejména hraje dobře, jako obvykle, Cooper), sice zřejmě vyvolá zájem distributorů, ale diváci nebudou chtít jít na film, který jim neřekne skoro nic víc, než co už sami vědí, když se poohlédnou kolem sebe a vidí své najednou nezaměstnané sousedy, jejichž život najednou ztratil smysl a cíl."

Zdroj: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 12.7. 2010