Snaha o ukáznění českých řidičů bude marná velmi dlouho

5. 8. 2010 / Jiří Šimůnek

Policie, ale i orgány odpovídající za rozmísťování dopravního a orientačního značení na silnicích, vytvářejí buď záměrně nebo z neschopnosti psychický stres. To, že část řidičů na tento stres reaguje zvýšenou pohotovostí k agresívnímu jednání, je důsledek fyziologických mechanismů, které máme společné s ostatními savci. Mimochodem, jezdím dost často v příhraničních oblastech a mohu zodpovědbně konstatovat, že rakouští a něměčtí řidiči jezdí u nás stejně agresívně jako ti naši (včetně agresívního najíždění, problikávání a předjíždění na zcela nepřehledných a nebezpečných místech), takže v řidičích asi problém nebude.

Není náhodou, že právě monstrakce typu "Kryštof" byly prakticky vždy ve spojení s nejkrvavějšími víkendy na českých silnicích (byť se dodatečně kouzlilo se statistikami tak, aby "Kryštof" buď před nejhoršími dny "skončil", nebo byl během nich "přerušen". Zcela jistě není náhodou i to, že bezpečnostní akce "něco jako byly akce Kryštof", vyhlášená novým ministrem vnitra, skončila jedním z nejkrvavějších týdnů za poslední období (víc než deset mrtvých denně). Právě to, že policie uvedené akce stále opakuje, přestože mají prakticky vždy přesně stejný účinek - drastické zvýšení počtu mrtvých - svědčí spíše o záměru.

Pokud mohu srovnávat naše silnice s německými, tak to, co je především odlišuje od našich, je kvalita orientačního značení a velká střízlivost v zákazech a příkazech.

Pokud na německé silnici najdu omezení rychlosti, tak si mohu být téměř stoprocentně jist, že má své opodstatnění, ať už v kvalitě povrchu, nepřehledné křižovatce, stavebních pracech apod., a že jakmile tyto příčiny omezení minu, budou další značkou explicitně zrušena. Je to naprosto odlišná situace od silnic v ČR, kde dobrých 80 % omezení je zcela obskurních a řidič nepostřehne jejich příčinu (maximálně se může domnívat, že je jí skrytý radar) a pokud jsou příčinou stavební nebo jiné práce na silnici, pak se nikdo nezabývá tím, že omezení by mělo být ukončeno hned za oblastí stavebních prací, a ne, "že to ruší nejbližší křižovatka", což může být i mnoho kilometrů daleko. Pokud v Německu mají rozsáhlejší oblast omezení rychlosti, je zcela běžné, že se značky omezující rychlost po kilometru až dvou opakují - takže má řidič jistotu, že omezení dále trvá. Průjezd jakýmkoli německým městem (včetně hlavních měst spolkových zemí) po dané trase (jednou výpadovkou vjet a najít výpadovku správným směrem ven) je velmi jednoduchý a přehledně značený.

Je to obrovský kontrast proti např. průtahům Prahou, které jsou značeny mizerně (často je na různých křižovatkách pro tentýž směr uváděno jiné cílové město), velice často nejsou změny směru avízované dopředu, a existují i takové, kde první označení odbočky je až v samotné křižovatce.

Navíc, pokud řidič sjede ze správné cesty, zpravidla nemá nejmenší šanci svůj omyl napravit a v té Praze může i desítky km bloudit po neoznačených silnicích, ulicích a průtazích. Ke zmatkům zcela jistě přispívá i "moderní architektonické" řešení křižovatek, kde odbočka vlevo (podle mapy) může být (ale málokdy bývá) doopravdy doleva, ale velice často je to průjezd rovně nebo naprosto nelogické zahnutí do opačného směru.

Naproti tomu řada křižovatek na německých dálnicích (byť ne všechny) má možnost dodatečného odbočení do správného směru pro ty, co "řádné" odbočení minuli. Zcela mě fascinovalo, když jsem v souvislosti s náhlým uzavřením jednoho úseku dálnice Drážďany - Berlín zjistil, že je předem nachystáno značení na okolních okreskách, které řidiče spolehlivě a bezpečně navede na následující dálniční nájezd.

Tím "předem" je míněno, že toto značení bylo zřejmě předpřipraveno v době, kdy tu dálnici stavěli (tedy ne pár cedulí, rozmístěných upachtěnými dopraváky pár hodin po nehodě blokující dálnici); prostě počítali s tím, že může dojít k zavření jednoho každého úseku, a zajistili, aby se jakákoli uzávěra tohoto typu dala spolehlivě objet.

Mizerně je u nás značena nejen Praha. I řada menších měst postrádá na křižovatkách uvnitř orientační cedule a zpravidla nikdy není možné zjistit, která z křižujících se ulic je součástí silnice číslo to a to (po které by měl člověk městem projet). Stresovaný, protože bloudící, řidič je zdrojem stresu pro ostatní, chová se nevypočítatelně, pátrá po orientačních tabulích a nevěnuje se dopravní situaci. V krajním případě může nakonec v důsledku nesmyslného značení skončit i v protisměru na dálnici.

Samostatnou kapitolou je "přebilboardovanost" našich silnic a dálnic, kdy záplava agresívních reklam vytváří silný informační šum, v němž je snadné přehlédnout dopravní značení nebo ukazatel směru. Opět je to něco, co se v jiných státech v tak velké míře nevidí.

Je ovšem velice nevděčné a zejména nespektakulární zajistit úpravu / doplnění ukazatelů směru tak, aby byly logicky uspořádány, měly jasnou návaznost a řidiči se na ně opravdu mohli spolehnout (jistě, jsou tací, co jezdí podle GPS, těm se ovšem tu a tam stane, že jsou hnáni do protisměru v jednosměrce nebo skrze zákaz vjezdu - a policie hned může inkasovat).

Pár čtverečních metrů plechu a pár litrů barvy - to není zakázka, o jakou by se rvaly bohaté firmy. Je zcela jistě nevděčné zrušit cca 50 % naprosto nesmyslných a zbytečných dopravních značek (a nevděčné zejména tam, kde se u nich pohodlně vybírají pokuty). Zcela jistě je nevděčné a nespaktakulární umravňování majitelů bilboardů.

Pokud se ovšem právě tohle neudělá, tak se policie dostane (respektive ona už v ní je) do situace neurotického učitele, který si zneurotizoval třídu a nakonec mu nepomohou sebedrastičtější kázeňské prostředky - naopak, ještě dále zhoršují situaci. A jediné racionální opatření je, toho učitele vyměnit. (V případě těch policistů je třeba poslat na několikaletou výměnnou stáž do toho Německa a s nimi i ty, kteří rozhodují o dopravních značkách a orientačním značení.)

Rovněž mě velice rozhořčují farizejská prohlášení nad střety automobilů s vlaky na železničních přejezdech "signalizace fungovala ... řidič nedbal". Sám jsem zažil několik přejezdů, kde bych před zvonící a blikající signalizací ukázněně stál možná dodnes (a ignoroval desítky projíždějících aut za hodinu), kdybych nebyl místními obyvateli upozorněn: "tady nestůjte, to tu bliká a zvoní pořád, musí se jet i přes to". Prostě podobné prohlášení v situaci, kdy výstraha na přejezdu běžela po dobu několika měsíců 24/7 (hodin denně / dnů v týdnu) považuji za farizejství, a pokud nebudou zodpovědní manažeři ČD za zbytečně běžící (tj. tak do tří minut před průjezdem vlaku a do půl minuty po jeho průjezdu) výstražnou signalizaci tvrdě a osobně (aby se pokuty "nerozpustily" v jízdném) pokutováni, tak budeme mít stále další a další mrtvé na přejezdech, přestože "výstražné zařízení fungovalo".

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 5.8. 2010