Chamber howl

13. 8. 2010 / Ondřej Macl

mrtvému Allenu Ginsbergovi

I/

Slyšel jsem hlavy nejstarší generace –

- rakovinu práce během okupace,
děti války, děti na stará kolena –
- bezzubě kvíleti v podělaných plenách
s výrazy „nás, mouchy, si snězte“

ve vatě vlídnosti prý sester,
ze zlatých rámečků se kření
jejich dávní muži či ženy
a živí, jež je navštíví,
luští nánosy slovní pěny –
- ú! Neb řeč odchází
z hlasivek – louky hlenů!
Pestré byť obrazy
mdlou okupují stěnu –
- ú! Moč, jak z rajčete
když vymačkáte šťávu –
- ú! Kose prokleté
se neztratíte v davu!
Ú! Zvratky na bradě,
ú! Trubka do žaludu,
ú! Koncem pohádek
je samota jak v sudu!
Ú! Boule v dělohách,
ú! V očích tma co v řiti,
ú! Babi, proboha,
vnoučátko se Vás štítí!

II/

Molochu nad Molochy,

Hádovo molo z kostí,
Morano říční plochy,
Charóne přítomnosti,
Usíre, plodný kanče,
Thanate okřídlený,
Smrtko s nemocným tanče
s vášní nad všechny ženy,
už umíráček cinká?
Či preluduje sýček?
Hýká na kříži Nietzsche,
nos šálí konvalinka
a co? Co? Co nám zbývá,
než do plen srát a kvílet?
V duté se důlky dívat
své nejvěčnější chvíle?
A plakat nad návratem
do říše bez náručí?
Usmířiti se s katem,
ve zmar když odpor pučí?
A silou vší vysmát se
lži svaté zvané Credo
a Boha zapřít? Nebo
k zapřenému se vracet?...

Slyšel jsem hlavy nejstarší generace

výt v postelích s nadějemi
v prdeli, žít, jak nechtěly žít,
a nemít šance jiné, vím,
než býti vláčen stínem svým.

III/

Ondro Maclú! Jsem s tebou...

HRADEC KRÁLOVÉ, 11. 8. 2010, 10:00 – 13:00 s přestávkou na oběd

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 13.8. 2010