Zdravotnictví, lidskost, Británie a ČR

24. 8. 2010 / Michal Spáčil, Jan Čulík

O neuspokojivém stavu zdravotnictví v Británii se píše a mluví už dlouho. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že jak čekací lhůty na ošetření, tak i následně poskytnutá péče je v České republice přece jen mnohem dál (i když dle místních to bylo v Británii 70. let zrovna tak).

Zvolíme-li však jako kritéria přístup k pacientům a ochotu poskytovat zdravotní péči cizincům, včetně těch ze zemí EU, získáme obrázek zcela opačný, jak svědčí i článek Fabiána Golga.

Nedávno jsem se dozvěděl, že organizátor brněnského kulturního života a můj známý Stefan Schöedel, německý občan žijící léta v Brně, zemřel ve svém brněnském domě na banální infekci poté, co pro něj přes opakované telefonáty sousedů odmítla přijet záchranná služba. Lékařka, která dorazila po jeho smrti, se nechala slyšet, že jde o feťáka. "Řekli jsme jí, že se chová, jako by jela k dobytku a ne ke člověku. A ona na to odpověděla, že takový člověk společnosti nic nepřinesl a už naštěstí ani nepřinese," uvedli podle idnes.cz sousedé. Samozřejmě Stefan s drogami nic společného neměl, šlo o člověka, jehož kulturní úroveň jistě přesahovala onu lékařku tisícinásobně. Údajně došlo k vyšetřování, jeho výsledky však nejsou známy a ani v archivu ČTK nic dalšího nenajdeme. ZDE

(Ještě dodávám, všimněte si uvedeném článku, jak je idnes zoufale špatně informováno - píší pouze, že zesnulý "pracoval na poště" a zpráva o jeho smrti že se roznesla proto, že bydlel vedle hospody. Evidentně v idnes nic netuší o Kamenné kolonii, brněnské čtvrti, která je domovem řady brněnských umělců a jedním z kulturních center Brna s neuvěřitelnou atmosférou.)

Proti tomu mám osobní zkušenost se záchrannou službou ve Velké Británii ve vztahu k Čechům a k Polákům. Záchranka přijíždí okamžitě, operátor zůstává na telefonu až do příjezdu sanitky, snaží se poradit a uklidnit čekající. Na shánění se po kartičkách pojišťoven nedojde dříve, než je život zachráněn a pacient stabilizován. Karta českého či polského zdravotního pojištění je zcela dostačující a nikdo nic víc nevyžaduje. I v běžné ambulanci se lékař i další personál chová zdvořile, důstojně a důvěryhodně. S něčím jako je klasická arogantní česká zdravotní sestra jsem se v UK zaplaťbůh nikdy nesetkal.

Naproti tomu mám zkušenost další, a to se zdravotní péčí v ČR o Čecha s britským pojištěním (pracujete-li v UK, stáváte se tamním pojištěncem a nikdo po vás žádné dokumenty nechce!) V ČR vám jako Čechovi s britským pojištěním nepomůže, že máte personalizované potvrzení od VZP, že všechny výkony jsou plně hrazeny a účtovány na základě dohod v rámci EU. V praxi to vypadá tak, že lékař odhadne maximální možnou cenu požadovaného ošetření či vyšetření, tu pak požaduje okamžitě v hotovosti jako zálohu. Nemáte-li, máte smůlu. Máte-li, možná vám po zákroku vrátí zbytek peněz. Brňákovi nezbývá, než jet do Prahy - v některých tamních nemocnicích se již doslechli, že jsme v EU. Tolik tedy ke zdravotnictví tady a tam.

Pozn. JČ: Léta se snažím zjistit, a nejsem toho schopen, zda je horší britské nebo české zdravotnictví. Je fakt, že české zdravotnictví v důsledku toho, jak je nastaveno, dává pacientovi okamžitě k dispozici specialisty a sofistikované zdravotnické přístroje, případně vyšetření; v Británii je toto všechno až za "hrází" obvodního lékaře, který má daleko širší rozsah úkonů než český obvodní lékař a než vás pošle na vyšetření, pokusí se vás vyléčit sám - terpve, když se mu nepodaří, pošle vás k odborníkovi většinou až napodruhé. Přitom musím přiznat, že v řadě případů, kdy jsem, zvyklý na českou zdravotnickou péči, požadoval okamžitý přístup k specialistovi a obvodní lékař mi ji neumožnil, měl pravdu on, neboť se ukázalo, že jí skutečně nebylo zapotřebí. Mohou jistě ovšem nastat případy opakované špatné diagnózy, tak to měla kolegyně na Glasgow University, jejíž zdravotní problémy vyřešili efektivně až v Praze, či jedna studentka, které prostě britský lékař nedal na stafylokokovou infekci na obličeji antibiotika, která ji v Praze vyléčila okamžitě.

Na druhé straně znám historii našich českých au pair, které přijížděly z České republiky s různými neléčenými ekzémy či jinými chorobami, nebo se zanedbaným astmatem, a v Británi se to vyléčilo po první, vždy velmi efektivní návštěvě u lékaře.

Nemluvě o tom, že například antikoncepce je v Británii zdarma, v ČR se za ní musejí platit horentní peníze...

Normálně se usuzuje, že britské zdravotnictví je velmi dobré v případech vážných, život ohrožujících chorob., Kromě toho je jednání britských lékařů podrobováno otevřenějšímu veřejnému zkoumání než v ČR, britští lékaři se musejí ze svých chyb zodpovídat a pokud se prokáže chyba, pacient dostává často na české poměry astronomické odškodné. Nemluvě o tom, že protekce či korupce je v britském zdravotnictví nemyslitelná.

Na druhé straně musím říci, že britská kartička zdravotního pojištění Evropské unie (vypadá úplně stejně jako zdravotní plastická karta česká) fungovala pro mě i pro příslušníky mé rodiny i známé i v českých zdravotnických zařízeních naprosto bezchybně.

Kolegyně, která studovala několik let na britské univerzitě, utrpěla v ČR před dvěma lety o prázdninách velmi vážnou nehodu na kole, kdy si polámala ramenní kosti. Za pobyt v nemocnici ani za operaci neplatila nic; bylo to na malých českých městech. Celkem strávila kolegyně v nemocnici řadu týdnů. Přišla za ní úřednice, vyplnila příslušný formulář, věděla, že se posílá do Newcastlu upon Tyne na centrum britského zdravotního pojištění. Nemocnice kolegyni v ČR léčila na britskou kartičku zadarmo šest měsíců. Jiná věc je, že okresní chirurg provedl operaci špatně, zapomněl spojit jednu kost, takže se operace musela za měsíc dělat úplně znovu.

Britská zdravotní kartička fungovala bezchybně na malých českých městech v nemocnicích i u mých dětí a letos na filmovém festivalu v Karlových Varech dokonce i v soukromé oční ordinaci, kdy jsem si na festivalu namohl oči. Za odborné vyšetření jsem neplatil nic.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 24.8. 2010