Gesta místo práva, aneb Helena na pranýři

8. 9. 2010 / Jana Bobošíková

Helena Vondráčková pochopila, že k tomu, aby pravda a láska skutečně zvítězila, potřebuje demokratická společnost dobré zákony a nezávislou justici. Takovou justici, která nehledí na to, čí je kdo kamarád, jak kdo zpívá, jak moc velká je celebrita, zda-li jde o medializovaného miláčka národa s pohnutým osudem nebo o neznámého bezdomovce. A že lidé musí také umět těchto institucí využívat a důsledně trvat na jejich kvalitním fungování. Že nad ničím nesmíme jen tak mávnout rukou, protože tak deformujeme představy o právu i pořádku a necháváme justici degenerovat, čímž sami podkopáváme jeden z pilířů demokratického státu.

Každý, a tedy i veřejně známý člověk, má nejen právo, ale i povinnost zaměstnat justici, cítí-li se poškozen a krácen na svých právech. Nikoliv rozmáchlými, rádoby efektními gesty, ale důsledným uplatňováním a vyžadováním práva se totiž buduje právní stát.

Gesta možná mají své místo v revolučních okamžicích národa, ale do běžného života nepatří. Nepřekvapuje mě příliš, že v tomto smyslu svůj Jordán nedokázal přejít exprezident Václav Havel. Jako dramatik měl vždy velká gesta v oblibě. A jeho elitářské představy o fungování zastupitelské demokracie i pokřivené pojetí práva ho dovedly nejen k polistopadové spolupráci s elitními komunisty typu Mariána Čalfy, ale i k jeho první amnestii, kdy propustil na svobodu i vrahy a násilníky bez hledu na bezpečnost občanů. Dopady na vývoj společnosti a právního státu mu mohly být ukradené. Hlavně, že udělal své gesto "lidumila". Stejně tak mu byly ukradené ekonomické a sociální důsledky likvidace našeho zbrojního průmyslu. Udělal gesto "mírotvorce" a německé, francouzské, americké a další zbrojařské firmy získaly naše peníze z tradičních trhů.

Musím ale přiznat, že expremiér Jan Fišer mě překvapil velmi. Není to dramatik milující gesta, ale statistik. Muž čísel, který by měl znát cenu racionality lidského uvažování. A racionalita přece nikoho soudného nemůže přivést na myšlenku, aby se jakýmkoliv způsobem vyjadřoval k něčímu právu vést či nevést soudní spor. "Připadá mi hodně nedůstojné, aby člověk typu Marty Kubišové byl popotahován po soudech", řekl doslova. Máme tedy snad nějaký seznam lidí, jejichž popotahování po soudech se nedoporučuje, protože je nedůstojné? Ať udělali cokoliv? Partu vyvolených, kterých se justice nemá dotýkat, protože mají jakýsi blíže neidentifikovatelný božský (havlistickopravdoláskový) původ?

Nevím, kdo je, nebo není ve sporu Vondráčková -- Kubišová v právu. Ani to nezkoumám a zkoumat nebudu. Protože na to, aby zkoumali, šetřili a případně trestali, si ze svých daní kromě jiného platím i policisty, státní zástupce a soudce. A za ty peníze důrazně žádám, aby všichni činili kvalifikovaná rozhodnutí bez ohledu na jakoukoliv formu nátlaku, ať už jde o gesta veřejných činitelů jakým je výzva Heleně Vondráčkové nebo o "doporučení" politiků na tajných schůzkách, jako v případě kauzy Jiřího Čunka. Vím, že k tomu, aby takto fungovala, musí naše justice také nejprve překročit svůj "Jordán". Akce, které se snaží její rozhodnutí ovlivňovat s poukazy na něčí důstojnost, pohnutý osud či životní zásluhy, tomu ale rozhodně nepomáhají.

Helenu Vondráčkovou mám tu čest znát. Nezištně pomáhala Suverenitě ve volební kampani, naprosto nezištně a s plným nasazením zpívala pro zatopenou Moravu, pomoc lidem v nouzi pro ni byla samozřejmost. Nevím, kdo je v právu v jejím sporu s Martou Kubišovou. Ale vím, že peníze u paní Heleny nejsou povýšeny nad přátelství, ohleduplnost a slušnost, jak ji obvinili v otevřeném dopise expolitici a umělci.

Vytisknout