Wikileaks po česku aneb američtí udavači v českých službách

20. 12. 2010 / Miroslav Polreich

Z širšího nadhledu může vést celkové studium těchto dokumentů dokonce paradoxně k uklidnění. Mimo různých jednotlivostí a snad i vtipných poznámek nějakého pisálka, který nazval Putina alfasamcem a paní Merkelovou také nějak, není tam mnoho tak závažně politického, aby to mohlo ohrozit současné bezpečnostní prostředí, a také se z tohoto hlediska mnoho neděje. To ovšem za předpokladu, že to jsou podstatné materiály, se kterými americká diplomatická služba pracuje. To by mohlo vést k úsměvnému uklidnění. Diplomacie a zvláště zpravodajské služby však mají i jiná spojení, z nichž nejzávažnější je osobní a bez jakéhokoliv záznamu. V těchto případech se jedná o zásadní rozhodnutí, nebo krizové situace. Takže zas tak klidni být nemůžeme.

Česká stopa v dokumentech

Wikileaks se samozřejmě týkají konkrétně i našeho zájmu a do jisté míry jsou schopny charakterizovat podstatné stránky našich zahraničně politických přístupů. Jedná se samozřejmě o období "Pražského jara", to však je již historie, nebo politického transformačního období, ale dokonce i naší současnosti. Podívejme se na ni.

Česká republika měla čest ale i povinnosti v době svého předsednictví EU. Tato funkce zahrnovala řadu politických i organizačních opatření, důvěrných jednání zvláště při řešení samotné podstaty nového subjektu EU. Evropa procházela i energetickou krizí a Češi byli aktivními činiteli při hledání řešení. Pochopitelně vše v přísně důvěrném režimu. A nyní se dočítáme z amerických dokumentů, že pracovníci MZV, pěkně s uvedenými jejich jmény a svými ředitelskými funkcemi, předávali tyto informace americkému velvyslanectví. Prostě na EU donášeli. Z nezodpovědnosti, či za úplatu? Lze předpokládat, že již nejsou zaměstnanci MZV, což ani není možné po zcela nutné ztrátě bezpečnostní prověrky. Překvapivě, mimo původní informaci, další údaje či hodnocení se v našich mediích, pokud vím, neobjevily. Jestli to je pan Opička či Polívka není důležité. Podstatné je, že takto se nyní pracuje na MZV - a to je alarmující....

Platí zásada, že donašeč ztrácí hodnotu předně u těch, kterým donáší. Pokud by to nebyla "osobní" iniciativa, bylo by to daleko horší. Hodnotu by ztrácel sám stát. O pohledu ostatních členských zemí EU ani nemluvě. Vzpomeňme jen na předávání a přenechání k ofocení agenturních svazků cizím rozvědkám (tomu kdo si přišel), začátkem devadesátých let vedením ministerstva vnitra (v té době hochů co spolu mluví kolem V. Havla). Takže pan Assangova by u nás nepochodil. Nic svého nemáme, a ostatní jen opisujeme. Nabízí se otázka, zda za této situace vůbec nějakou zahraniční službu potřebujeme.

Není to příkrost. Jak jinak lze hodnotit na příklad, (mimo řady jiných věcí) české uznání Kosova. Spojené Státy svého času označily teroristické bojůvky - pozdější UCK, pravým jménem a mluvčí Státního departamentu James Rubin vydal jednoznačné prohlášení: "Mezinárodní společenství nikdy nepřijme nezávislost jugoslávské provincie Kosovo" (15.7.1998), aby USA později, jako ve své nepředvídatelnosti již mnohokrát, změnily svůj postoj a přiklonily se k německému a stanovisku některých postkomunistických zemí.

Naše ústavní orgány se sice vyjádřily proti uznání Kosova, stejně tak jako dosud valná většina zemí světa (včetně Slovenska). Přesto však naše vláda (v Teplicích) přijala opačné rozhodnutí zdůvodněné ministrem Schwarzenbergem, že vlastně již přijetím resoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která zcela jednoznačně hovoří o Kosovu jako o součásti Jugoslávie, byla kosovská samostatnost již "de jure" vlastně uznána touto rezolucí!! Označení "de jure" a "de facto" a rozdíl mezi nimi je sice obecně známo, ale ne pro MZV. Spíše se jedná o manipulaci jeho pracovníků se samotným ministrem jako s přihlouplým prosťáčkem. Vše pěkně a dokonce i písemně pro náš parlament.

Tato nehoráznost nepotřebuje ani žádné "líkování". Jedná se o otevřený cynismus úředníků ministerstva vůči panu Karlovi a nám všem.

Jak je zřejmé z těchto příkladů žádné úniky z naší diplomatické kuchyně nejsou potřebné. I tak je toho dost a nic se neděje. PiratLeaks, stejně tak jako WikiLeaks, mohou mít dobrý úmysl, ale nebylo by lépe vědět, zda již ty dobře známé osobnosti, které dehonestují ministra, MZV a i celou ČR, ještě udávají tón našemu zahraničně politickému směřování? Je vůbec nějaké? Pokud je v rukách "donašečů" a podvodníčků (de jure) je možno o tom úspěšně pochybovat.

Vytisknout