Bude u nás Kmotrostán?

25. 2. 2011 / Miloš Pick

Politolog Michal Klíma ve svém varování sjezdu ČSSD (Právo, 21. února) ukazuje, jak kmotři pronikli do ČSSD a ODS, zahájili proces ovládnutí, klientelizace a privatizace těchto stran a jejich přeměny ve své politické firmy sledující jejich zájmy, a převálcovávají tak původní členy a jejich politické programy.

I když tuto skutečnost demonstruje spíše příklady než analýzou a nelze jednoduše zobecňovat, jak rozvinuté a rozšířené jsou tyto procesy, je příkladů víc než dost. Potvrzují to, co již denně přinášejí média, a jsou natolik alarmující, aby tyto strany nejen v zájmu společnosti, ale i svého pudu sebezáchovy důrazně a neprodleně konaly.

Přesto vzniká více otázek než odpovědí, byť tím nechci nijak oslabit uvedené varování. M. Klíma uvádí dvě zdůvodnění vysvětlující, proč se s B. Pečinkou zaměřil jen na ODS a ČSSD:

  • Za prvé tyto dvě strany jsou hlavním cílem útoků, protože jsou volebně největší a mají malý počet členů.
  • Za druhé je proto kontraproduktivní obviňovat strany, které nově vystoupily v květnových volbách, při nichž „zmobilizovaní voliči provedli vzpouru proti zavedeným stranám“ a tím uskutečnili „největší politické zemětřesení..po roce 1989“.

Jak logické a jak to do sebe zapadá. Jen vznikají "maličké" otázky:

Proč se autor tak důkladně dokumentující předchozí obvinění nepokusil ani náznakem potvrdit i tato nesmírně závažná tvrzení? Skutečně ani jím uvedené příklady Gripenů, Pandurů a v mediích přetřásané další příklady podezření z ministerstva obrany se netýkají jiných starých i „zcela“ nových stran? A i aktéři jiných mediálně známých afér, např. kolem katarského prince Sáního či starosty Čunka, pocházejí z jen z uvedených dvou velkých starých stran?

Nabízejí se i jiná vysvětlení, vyplývající z možná ještě horší situace, než jakou podává autor. Mohu je ale vyjádřit rovněž jen formou otázek, protože odpovědi není možno činit bez hlubší, především politologické analýzy:

  • Nemůže takové jednostranné vidění uvedené vážné hrozby být současně i pokusem odvádět pozornost od jiných, menších „starých“ stran?

Celým polistopadovým vývojem se táhnou snahy některých teoretiků i politiků vydávat za jediné spasitele demokracie malé strany, které ve volbách získaly jen malý vliv a proto usilují o jeho znásobení využíváním svého nepostradatelného postavení v koalicích.

  • Nebyla vyvrcholením těchto snah i „televizní vzpoura“ v zimě 2000?
  • Kde jsou za celou tu dobu jakékoli pokusy poznat a analyzovat fakta o příčinách a výsledcích těchto snah?

Ale ještě něco vážnějšího.

  • Jestli dříve kmotři pronikli do dosavadních „starých“ stran, nemohlo ve volbách dojít k něčemu ještě horšímu, že třeba „nové strany“ byly vytvořeny již rovnou kmotry a nikoli neposkvrněnými politickými novici?
  • A nemohli voliči být jednostranně „mobilizováni“ již těmito kmotry ve spolupráci s některými všemocnými médii při nesoutěžní vstřícnosti upadající staré strany - ODS, která jim napomáhala zachycovat své prchající voliče?

Vzpomeňme, jak před volbami houstlo napětí pokračujícími dříve nevídanými aférami až téměř k výbuchu a najednou se hněv obrátil jen proti některým stranám a politikům a druzí byli pasováni na spasitele. Ekonomové by takovou „mobilizovanou vzpouru“ asi nazvali „nepřátelské převzetí“.

  • Jsou to jen konspirativní teorie?
  • Nebo dnes skutečně umějí mocné síly spojené s médii obrátit nahromaděný hněv lidí jiným směrem, na jimi vybrané hromosvody?

Náš případ není asi výjimkou. V neoliberálně globalizovaném a polarizovaném světě nevznikají lidová hnutí jen spontánně, ale v nemalé míře i pod „spřátelenými“ vnějšími vlivy -příkladů je nemálo. V současné době vidíme na obrazovkách možná nový jev, kdy lidový hněv i proti „spřáteleným“ vládám je přesměrováván jinam a k jiným cílům - nebo alespoň jsou v proudu takové pokusy.

To by však nemělo mít sebemenší odkladný účinek na překonávání již zjištěného zla. Odkmotrování stran je také výchozím předpokladem jakéhokoli boje proti korupci. Každá strana by si přitom měla zametat především před vlastním prahem, protože jinak ji voliči zatratí. K tomu nestačí jednorázová očista, ale hlavně i postupné vytvoření trvalého klimatu, který kmotrovské konání netoleruje a ostrakizuje. Podmínkou je i rozvíjení vnitrostranické demokracie. Takové klima ale nevznikne naráz, nějakým usnesením. To bude asi delší náročný proces polického zápasu uvnitř stran, možná neméně složitého, než navenek.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.2. 2011