Konečné řešení? Možná rozhřešení...

15. 3. 2011 / Jaroslav Čejka

Jsem astmatik. Už přes půl století. Režim, který se nazýval lidově demokratickým a později socialistickým, neměl mé rodiče a zprvu ani mne příliš v lásce. Když mi bylo 14 let, chtěl mě poslat do učení na horníka. Tenkrát mě zachránilo mé astma (všechno zlé je pro něco dobré). Ale po maturitě mě už bez pardonu poslal srůstat s dělnickou třídou na stavbu socialismu. Svou politickou averzi naštěstí nepřenášel do sféry zdravotní péče. Na stavbě mi klínové řemeny dávkovače cementu sice utrhly malíček pravé ruky a další tři prsty mi jednou provždy zmrzačily, ale české zdravotnictví o mne pečovalo vždycky dobře.

Protože jsem byl astmatik, jezdil jsem rok co rok na léčení do Vysokých Tater -- na Štrbské Pleso, do Smokovců i do Tatranské Kotliny. Ale po rozdělení republiky bylo i po Tatrách. Začal jsem tedy jezdit do plicní léčebny ve Vysšším Brodě, kde se údajně díky převažujícím západním větrům mísil alpský, šumavský a lipenský vzduch v kokteil pro astmatiky obzvláště vhodný. Na přelomu nultých a desátých let XXI. století byla však plicní léčebna ve Vyšším Brodě zrušena (jako řada jiných). Naštěstí se mezitím české a slovenské zdravotní pojišťovny nějak dohodly, takže pacienti z ČR zase mohli do Tater. Bohužel to trvalo jen pár let. Pak jistý dravý podnikatelský subjekt koupil celé Kúpele Štrbské Pleso, zboural polovinu sanatoria Helios, vykuchal architektonickými cenami ověnčený léčebný dům Solisko a léčebný ústav Hviezdoslav přebudoval na několikahvězdičkový hotel Kempinsky.

Už jsem si skoro zoufal, když mi moje plicní lékařka doporučila plicní sanatorium na Buchtově kopci v srdci Ždárských vrchů v nadmořské výšce přes 700 m. Dýchalo se mi tam skvěle a po návratu do Smradohluk (jak můj syn přezdívá Praze) mi to vždycky ještě pár měsíců vydrželo.

Ale nic netrvá v světě věčně; ruka trhu ždímá vděčně, co se dá. Jen co skončila akce "Děkujeme! Odcházíme." neúspěchem těch, kteří si od ní slibovali především uzavírání menších venkovských nemocnic a jejich následnou privatizaci, uhodilo i do "Buchťáku". Podle sdělení ředitelky Nemocnice Nové Město na Moravě, pod kterou léčebné zařízeni Buchtův kopec spadá (kromě léčebny respiračních chorob zahrnuje i LDN a několik desítek tzv. sociálních lůžek), Buchtův kopec skončí na Silverstra letošního roku.

Tomu říkám silvestrovská taškařice! Původně tuberkulozní sanatorium, postavené za první republiky, zmizí jako řada dalších plicních léčeben v českomoravském Absurdistanu v propadlišti dějin.

A co bude s astmatiky, kterých přibývá v České republice málem geometrickou řadou? Inu, co?! Na první pohled vypadají zdravě, ale jejich nemoc je nevyléčitelná. Klimatická léčba jenom zmírňuje její projevy a pacientům prodlužuje život. Ale kdo to má platit, že? To aby vláda zvedla DPH nejméně na 25 %, když nemá sáhnout na jednotnou daň, ze které profitují bohatí, či na jejich zastropované sociální pojištění. Ale to přece nechceme! Ve stovce nejbohatších lidí světa máme zatím jen jednoho jediného zástupce! S tím bychom se neměli spokojit! Snad v sobě ještě máme nějakou tu národní hrdost, nebo ne?

V sanatoriu na Buchtově kopci visí na nástěnce upozornění, ve kterých dnech a hodinách poskytuje duchovní služby nejbližší kněz. Doporučuji vybavit podobnou informací všechny astmatiky, které náš demokratický stát chce nechat přežívat jen o lécích (mimochodem pěkně mastných). Nacisté posílali ty, se kterými do budoucna nepočítali, do plynu. Ale nejsme přece jako oni! My je necháme udusit přirozenou cestou -- konečně, stejně umřel i Marcel Proust, takže se vlastně ocitnou v dobré společnosti. A tohle konečné řešení astmatické otázky stylově posvětí poslední pomazání...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 15.3. 2011