Nenápadnost katastrofy

15. 3. 2011 / Jiří Šejnoha

Rozhodně nečekejte žádný šokující příběh, jaké dnes můžete sledovat v každém hlavním televizním zpravodajství. V dnešních dnech padají dlouhodobé teplotní rekordy, oproti tomu 15. března 1939 zuřila v Čechách sněhová vánice s mokrým sněhem. Tvořily se vysoké závěje. Postupující říšská vojska měla místy problém, neboť v cestě jim stálo pouze vrtkavé jarní počasí.

Některé katastrofy přijdou naráz a celý svět se o nich okamžitě dozví, jako například ona poslední ničivá vlna tsunami v Japonsku, vyvolaná velmi silným zemětřesením. Byla způsobená tektonickými silami ukrývajícími se v hlubinách země. Nikdo na Zemi není schopen v současnosti takové zemětřesení předpovědět s dostatečným předstihem. V tomto ohledu jsme poněkud pozadu, ale jinak už jsme přistáli na Měsíci a začínáme bojovat o dobytí planety Mars.

Vpád říšskoněmeckého vojska do ČSR dne 15. března 1939 zpočátku vůbec nenaznačoval, že by mělo jít o nějakou katastrofu, byť to většina soudných lidí zřejmě tehdy cítila. Jenom přijeli nějací vojáci, jako když každým rokem do města zavítá cirkus nebo potulní komedianti. Přijedou a zase odjedou, řekli si mnozí. Jako si řekli i někteří slušní lidé v Německu, když byl Adolf Hitler v roce 1933 jmenován říšským kancléřem. Příští volby musí prohrát, o to se přece postaráme. Tímto byl velmi nenápadně učiněn první krok k největší katastrofě všech dob, kterou byla II. světová válka.

Obsazení ČSR říšským vojskem proběhlo rovněž velmi nenápadně. Výsledkem však bylo 300 tisíc lidských obětí jen mezi Čechoslováky. Nabízím zamyšlení nad upřímně podaným svědectvím o obsazení druhé republiky. Autorem záznamu v pamětní knize je Josef Benýšek, toho času největší sedlák z obce Plevnice u Pelhřimova a zároveň i místní starosta. Jeho zápisy v knize končí osudného data 15. března 1939, on sám už v psaní dál nepokračoval, byť zůstal starostou obce až do poválečného období.

Nepřehlédněte, prosím, pasáž o tom, jak jedině sněhová vánice bránila postupu říšskoněmeckých motorizovaných jednotek. Jeden by mohl říci, že to snad bylo naposledy, kdy stál Hospodin při národu českém; já to však vidím spíše jako černý humor, který nechtěně vydaly mozkové závity pana starosty v údivu z ustrašenosti české vlády a v překvapení z naprosto nepochopitelného jednání západních mocností. A zamyslete se podruhé nad paralelou se současností, kdy jsou Evropské unii milejší jistoty a obchody s úslužným arabským diktátorem, než jisté pochybnosti o dalším nejistém politickém vývoji tak blízko od hranic Unie.

Předkládám čtenářům dva úryvky z Pamětní knihy obce Plevnice. První úryvek vyjadřuje starostovy pocity bezprostředně po Mnichovské zradě a druhý popisuje události z 15. března 1939:

1938. Mezi tím bylo projednáváno mezi státy, aby se předešlo válce docela snad zase světové. Náš stát spoléhal se na spojence Francii, která nám slibovala v případě války pomoc, avšak když mělo dojíti k uskutečnění, nám pomoc odepřela, zůstala tedy naše československá republika sama ode všech opuštena.

Anglický ministerský předseda Chambrlein odejel za Hitlerem do německa a tam vyjednával, ale na účet našeho státu a tu stalo se, že dne 30 září rozhodla konference čtyř státu v Mnichově o našem osudu ale bez zástupců našeho státu, byly to za říši německou kancléř Adolf Hitler, za Anglii ministerský předseda Chambrlein, za Francii ministerský předseda Daladier a za Italii ministerský předseda Musolini.

Tito státníci nás zbavily tisíciletých hranic u naší české země, tak dopadl náš národ, že musel postoupit část území sudet německu, část slovenska Maďarsku a Polsku tak zaplatilo Československo nejkrutější cenu za dočasný mír Evropy. Naše armada bez rány musela opustit území které bylo jmenovaným statům přiděleno zmenšila se Československá republika o jednu třetinu a též i na obývatelstvu se zmenšila o třetinu obyvatel. Žádný stát se nás nezastal.

Státní zaměstnanci české národnosti i jiní češi, kteří obávali zůstati v zabraném území se vystěhovaly do Čech, mnohý sebou nemohl vziti, než co měl na sobě. V této kritické době odstoupil president Československé republiky Dr. Ed. Beneš, stalo se to dne 5. řijna v největším rozvratu bylo naše Československo bez presidenta, až do 30. listopadu, kdy byl zvolen nový president pro Československo Emil Hácha, po dobu mezi 5. řijnem až do 30. listopadu zastupoval presidenta předseda vlády generál Syrový.

...

1939. V tomto roce se mnoho změnilo, zbylá část československé republiky neměla dlouhého trvání, Slovensko pracovalo o odtržení se od Čech a Moravy a toužilo, by se stalo samostatným státem, což se mu uskutečnilo 14. března, kdy je vláda československá propustila.

Zůstala nyní republika Čech a Moravy, avšak tato osamocená část republiky brzo podlehla. Dne 14. března večer odejel president Dr. Emil Hácha v doprovodu ministra zahraničí Dr. Chvalkovského do Berlína k říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi, kde byly ním přijati ve slyšení, a stalo se, že dne 15. března v 6 hodin ráno přestoupilo říšské vojsko hranice Čech a Moravy a táhlo bez veškerých překážek do vnitrozemí.

Říšské vojsko jelo upředu samé motorisované jednotky. Ráno 15. března bylo obyvatelstvo vyzýváno rozhlasem, aby zachovalo úplný klid a pořádek, každý by šel za svou prací jako kdykoliv jindy, do úřadu do škol a všude muselo vše jíti svým tempem, dále bylo občanstvo upozorňováno rozhlasem, aby nikde nečinilo žádných překážek a vycházelo říšskému vojsku, o co bude žádat se vším vstříc.

Občanstvo uposlechlo výzvy a zachovalo všude úplný klid a pořádek a tak říšské vojsko bez nejmenšího odporu obsadilo celé území Čech a Moravy, v postupu jedině zabraňovala sněhová vánice, která 15. března vyvrcholila v některých krajích Čech tak, že některé říšskoněmecké motorizované jednotky uvázly na silnicích v sněhových závějích.

Do hlavního města Prahy přijely říšskoněmecké vojenské oddíly již odpoledne 15. března. Do města Pelhřimova přijelo říšské vojsko 16. Března, kde odzbrojilo četnictvo a místní posádku vojska která byla do Pelhřimova přidělena po odtržení sudet, byl to jeden prapor 29. pěšího pluku z Jindřichova Hradce, umístění byly v národním domě a v továrně firmy Kouřimský.

Asi za tři dny přijelo do Pelhřimova větší část říšského vojska a četnictva, které se zde zdrželo asi tři týdny, umístněny byly ve školách, auta měly u škol a na náměstí, kde též měly i kuchyně, na vesnicích ubytováni nebyly, po jejich odjezdu zůstalo v Pelhřimově jenom říšské četnictvo, které rovněž asi za tři měsíce bylo odtud odvoláno.

Po obsazení Čech a Moravy oddíly říšskoněmeckým vojskem rozhodl Vůdce a říšský kancléř zřízení protektorátu Čechy a Morava. Armada československá byla úplně rozpuštená a výzbroj a ostatní vojenský materiál odvezen.

Poznámka autora: Z úcty ke kronikáři autor ponechal většinu původních pravopisných chyb, bůhví, při jakém světle a v jakém chvatu byla tato pamětní kniha sepisována. Po roce 1948 komunisté z obce vyhnali celou starostovu rodinu a jeho samotného zavřeli do vězení, zřejmě za neplnění hospodářských dodávek. Exstarosta Josef Benýšek pak po propuštění z vězení dožil svůj život v obci, ve které nyní bydlí i autor tohoto příspěvku.

Pamětní knihu před zničením zachránil pan Antonín Vávrů, rodák z Plevnice, u kterého je nyní originál této knihy uložen. Autor příspěvku pamětní knihu převedl do digitálního formátu a uveřejnil na svém webu. Celý text Pamětní knihy obce Plevnice, zachycující období od I. světové války až po osudný 15. březen 1939, je ke stažení ZDE.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 15.3. 2011