Má reforma problémy řešit, nebo prohloubit?

16. 3. 2011 / Zdeněk Maštalíř

Současní důchodci nemají vůči společnosti žádné dluhy. Poskytli přiměřený důchod svým předkům a vychovali dostatečný počet potomků. Zatěžovat reformou současné důchodce je nepřípustné jak z hlediska logiky, tak z hlediska morálky.

Protože jsem se stále se zlepšujících parametrů reformy poněkud zmatený, nezbývá mi, než položit našim vyvoleným několik otázek.

Vážené poslankyně a vážení poslanci,

v brzké době budete požádáni o schválení návrhu důchodové reformy. Od roku 1989 bylo projednáváno jen málo zákonů, které by naši budoucnost mohly ovlivnit tak výrazně. Vzhledem k tomu, že návrh z mého hlediska vykazuje obrovské nedostatky, dovoluji si Vám proto zaslat dotazy k těm částem reformy, které nechápu. Pokud patříte k těm, kteří s reformou nesouhlasí, pak tyto dotazy prosím předložte příznivcům tohoto návrhu během schvalovacího procesu. Pokud patříte mezi podporovatele tohoto návrhu, pak pro Vás jistě bude snadné mé dotazy zodpovědět a vyvrátit tak mé pochybnosti. Jak správně podotýká pan ministr Kalousek, obyvatelstvo ČR je finančně negramotné a proto se pak může stát, že zvýšení DPH o 300% během dvou volebních období mohu z neznalosti považovat za bezostyšné zvyšování daňové zátěže -- a přitom možná stačí Vaše stručné vysvětlení a já a mnozí další pochopí genialitu vládního návrhu.

Je možné, že moje skepse vůči návrhu plyne z nedostatečného pochopení fungování současného průběžného systému. Pro jistotu prosím o případnou opravu mého chápání tohoto systému. Domnívám se a opravte mě, jestli se mýlím, že pro správné fungování je nutné, aby většina občanů přispěla do dvou složek tohoto systému.

Složka první

Placení důchodového pojištění. To je nyní 28% hrubé mzdy a neslouží k pozdější výplatě důchodu pro pojištěného, nýbrž jsou z něho hrazeny důchody současných důchodců.

Složka druhá

Výchova alespoň 2 potomků, kteří budou v dospělosti financovat důchody současných plátců důchodového pojištění. Tento pilíř je po finanční stránce nákladnější než první složka, neboť jak odborníci spočítali, výchova jednoho dítěte stojí jeho rodiče 1,5 milionu korun.

Pokud bychom tedy při návrhu reformy použili logické myšlení, nebylo by pro návrh úpravy průběžného systému třeba dlouhodobého zasedání expertních komisí a bylo by jasné následující:

Reforma z hlediska současných důchodců

Současní důchodci nemají vůči společnosti žádné dluhy. Poskytli přiměřený důchod svým předkům a vychovali dostatečný počet potomků. Zatěžovat reformou současné důchodce je nepřípustné jak z hlediska logiky, tak z hlediska morálky.

Reforma z hlediska ekonomicky aktivních rodičů se dvěma a více dětmi

I tato skupina do průběžného systému přispívá tak, aby mohl i nadále fungovat. I zde je z hlediska logiky i morálky další finanční zátěž nepřípustná, protože 3 000 000 korun je na leckterou rodinu i tak dost a pokud se má této skupiny reforma nějak týkat, tak pouze tím, že ekonomicky aktivní rodiče více dětí budou finančně zvýhodněni -- a to ať již formou nižšího důchodového pojištění, nebo formou vyššího budoucího důchodu.

Reforma z hlediska bezdětných daňových poplatníků

Z hlediska logiky i morálky je situace jasná. Současných 28% hrubé mzdy odeslaných na důchodové pojištění je vyplaceno jako důchod a splátka za výchovu současným seniorům a dotyčný daňový poplatník nepřispěl na svůj vlastní budoucí důchod ani jednou korunou. Je tedy jasné, že tento daňový poplatník dluží společnosti na své budoucí důchodové zabezpečení nemalé prostředky, a to v řádech desítek % své hrubé měsíční mzdy. Což může na první pohled vypadat velmi krutě, ale na druhý pohled to není zdaleka tak kruté, jako živit z jednoho platu dvě děti, manželku na mateřské a hypotéku. Pro jistotu si připomeňme, že výchova 2 dětí stojí rodiče 3 000 000 korun.

Z hlediska zdravého rozumu i prosté spravedlnosti je tedy současná diskuse nad formou úpravy penzijního systému nepochopitelná. Je známo, kdo do druhé složky současného průběžného systému nepřispívá, dá se velmi lehce spočítat kolik tento dluh činí, no to vlastně už víme, je to 3 000 000 korun, a v podstatě jediné, nad čím se dá diskutovat, je, jaké procento z dlužné částky dosavadní černý pasažér průběžného systému vloží povinně do správy státu, kolik může na své vlastní riziko poslat do privátního penzijního fondu a kolik může investovat sám například do svého bydlení, podnikání apod. A pak je možné ještě diskutovat snad jen o tom, jak stát naloží s vybranými prostředky. Narození potomka by pak pro důchodového poplatníka byla dvojnásobná radost, neboť by od státní správy obdržel následující sdělení: gratulujeme k narození Vašeho dítěte , Vaše měsíční platba na důchodové pojištění se snižuje o 14% hrubého platu, přeplatek na dosud uhrazeném pojištění ve výši xxx xxx kč Vám vracíme přiloženou poukázkou.

Tato forma reformy by měla značné výhody, byla by maximálně spravedlivá a vedla by ke zvýšení porodnosti v ekonomicky aktivních rodinách. Stát by ušetřil, protože by mohl zrušit daňové úlevy na děti, přídavky na děti, mateřskou dovolenou a školství by financovali důchodoví pojištěnci (protože už budou vědět, kdo bude platit jejich důchod) a zbýval by jen problém, co udělat s následným přebytkem ve fondu sociálního a důchodového pojištění a o kolik % je nutné obě pojištění snížit, aby se systém dostal do rovnováhy.

K mému nemalému překvapení však navržený způsob reformy počítá se zcela jinými principy řešení problému, a proto Vás prosím o objasnění těchto principů, tak abych i já byl schopen ocenit výhody tohoto návrhu.

Nejasnost první -- financování reformy

Reforma penzijního systému má být uhrazena zvýšenou DPH. Momentálně je z klobouku vytažena sazba 17,5 %. Paradoxně tak reformu zaplatí hlavně občané, kteří za krizi průběžného systému nemohou. Důchodci, kteří utrácejí převážně za zboží se současnou nižší sazbou DPH, a rodiny s dětmi, které za odměnu, že nejvíce vkládají do průběžného systému, budou nyní smět do reformy penzijního systému přispět několikrát více než ti, kteří na průběžném systému parazitují. Rodič už tedy za výchovu svých dvou dětí nezaplatí pouhých 3 000 000 korun, ale o statisíce více. Tento argument je vyvracen  tím, že oběma skupinám bude toto zdražení kompenzováno. Zde je nutné připomenout následující:

  • Pokud skutečně tyto náklady budou kompenzovány, pak jen to jen zvýšení přerozdělování, což je to poslední, co bych od "pravicové" vlády očekával.
  • Původně zmiňované kompenzace jsou nižší než dopad reformy, což lze zjistit prostým porovnáním předpokládaných zvýšených výnosů z DPH s výší navrhované kompenzace.
  • Zdá se, že po snížení zvýšeného DPH z 20% na 17,5% vzala přislíbená daňová úleva ve výši 3 000 kč na dítě za své a toto "vylepšení" reformy o 2,5% tedy situaci pro rodiny s dětmi paradoxně ještě zhorší.
  • Inflační důsledky tohoto zvýšení DPH budou mnohem vyšší než vláda tvrdí, připomeňme si, že po první "pravicové" reformě a zvýšení DPH o "pouhá" 4% následovala inflace ve výši 6.3%, což bylo o 3,5% více než v roce předcházejícím. K čemu nám tato reforma byla, nám napovídá stav veřejných financí.
  • Návrh ignoruje vysokou pravděpodobnost podstatného nárůstu nákupní turistiky a s tím související ekonomické škody. Stejným způsobem jsou ignorovány ekonomické škody související s poklesem kupní síly obyvatelstva.

Nejasnost druhá -- řešení problémů demografické krize

Mylně jsem se domníval, že reforma bude navržena především tak, aby řešila příčiny očekávané demografické krize. Když v roce 2006 odcházející parlament odsouhlasil zvýšení rodičovského příspěvku o pár tisícovek s celkovými ročními náklady 14 mld., mohli všichni odborníci zešílet, jaké že to bude pro stát mít tragické rozpočtové následky, ale nad tím, jaké tragické rozpočtové následky má pro rodinu narození dítěte (opakuji, 1 500 000 kč na dítě), se nikdo nezamyslel. Skutečnost je ovšem taková, že v následujícím roce byl nárůst státního dluhu nižší než v předchozích čtyřech letech a samozřejmě i nižší než v letech následujících.

Porodnost za dobu platnosti tohoto vyššího rodičovského příspěvku postupně stoupla o 23% !!!, i když mezitím poklesl počet potenciálních rodiček o 10%. Současná koalice se chová, jako kdyby na území ČR měla kupce a smlouvu, že toto území do roku 2050 vyklidíme. Mateřská již byla v rámci úspor snížena, přičemž podle výsledku plnění rozpočtu to vypadá, že čím je nižší mateřská, tím hůře pro státní rozpočet -- a to i přes pomíjející hospodářskou krizi.

Koalici to zjevně nestačí a v rámci penzijní reformy hodlá opět oškubat hlavně rodiny s dětmi. Aby to pochopil úplně každý opakuji, že zvýšení porodnosti o 23% nás stálo pouhých 14 mld. ročně a nyní máme vydat každý rok několikanásobně víc, nejspíš za účelem opětovné redukce porodnosti. Otázkou zůstává, jestli by nás hromadná vasektomie nevyšla levněji.

Nejasnost třetí -- vyřeší se alespoň problém s důchody?

Původní šílený návrh, aby lidé posílali své peníze do privátních fondů povinně, nahradil návrh ještě šílenější -- a sice, že lidé budou povinně pouze hradit náklady na přesun peněz se státního důchodového fondu do fondů privátních, ale nebudou z toho mít vůbec nic. Protože ten kdo si bude chtít vsadit na to, že ve fondech budou za 30 let ještě nějaké peníze, které by snad mohl dostat, musí za svoji sázku připlatit ještě další 2%.

Přistupme tedy na optimistickou možnost, že ve fondech ještě nějaké peníze budou, nebo zvažme tu pravděpodobnější možnost, že ve fondech již sice žádné peníze nebudou, ale daňoví poplatníci je tam formou nějakého záchranného balíčku budou muset poslat ještě jednou, možná i víckrát, a štastní klienti fondů obdrží svůj příspěvek ke státnímu důchodu. Jaký je tedy výsledek? Superdrahá reforma při troše štěstí zajistí ty movitější, kteří by se ovšem dokázali zajistit tak jako tak sami i bez nákladné reformy a ti ostatní budou mít stále ........(zcenzurováno). Občan, který půlku svého platu investoval do svých dětí, platil vysoké DPH za sebe i děti, vychoval několik dalších daňových poplatníků -- nedostane nic, protože v době, kdy se měl rozhodnout o svém vstupu do fondu, žil z ruky do úst, protože živil ženu na mateřské a dvě děti a každé dítě a je docela možné, že už rodič na ta ubohá 2% navíc zkrátka neměl. Takže si to pro jistotu zopakujeme ještě jednou, ten kdo vložil do druhé složky průběžného penzijního systému 3 000 000 kč, (bez započtení navýšeného DPH za děti!!!) nedostane za tuto svoji investici nic. Je to tak neuvěřitelná informace, že mám chuť ji zopakovat ještě několikrát, ale překonám se.

Nejasnost čtvrtá -- jsou penzijní fondy skutečně odolné vůči demografické krizi?

Když pomineme podružné otázky jako

  • Existuje dostatek kvalitních investičních příležitostí pro investování biliónů korun?
  • Pokryje výnos fondu alespoň inflaci?
  • Kolikrát bude fond během třiceti let vytunelován nebo zestátněn?

a položme si otázku zásadní: skutečně je investiční fond odolný vůči demografické krizi odolnější než průběžný systém?

Co bude mít fond (pokud budeme mít to štěstí) za třicet let v držení?

  • Dluhopisy. Kdo bude dluhopisy splácet? Pokud je mají splácet naši potomci, proč nemohou rovnou platit naše důchody průběžným způsobem? Jaká je logika v tvrzení, že průběžný systém je neudržitelný, protože nebude dostatek plátců do penzijního systému, ale současně bude dost plátců pro splácení našich dluhopisů? Neobjevují se snad stále další a další státy, které nejsou schopné splácet své dluhopisy už dnes?
  • Akcie. Kdo bude akcie kupovat, pokud je bude chtít fond prodat? Bude si akcie kupovat přestárlé obyvatelstvo? Budou akcie kupovat mladí , když budou mít tolik starostí s živením svých rodičů a prarodičů? Budou za této situace ceny akcií skutečně růst? Jaké budou výnosy z akcií? Jak moc budou vydělávat akciové společnosti na trhu, kde nemalá část spotřebitelů bude žít z minimálního důchodu? Skutečně je reálné, aby v takové situaci fondy vydělávaly potřebné desítky miliard ročně?

Nejasnosti zbytkové za páté:

  • Proč se stále argumentuje prodlužujícím se věkem a přitom se ignoruje to, že produktivita lidské práce roste rychleji než doba pobírání důchodu?
  • Proč se má vlastně prodlužovat doba odchodu do důchodu, když nezaměstnanost mezi mládeží je hrozivých 18% a zbytek Evropy je na tom se zaměstnáváním mládeže ještě hůře?
  • Proč se argumentuje tím, že živíme a budeme živit mnohem více důchodců než dříve, a přitom zapomínáme na to, že současně živíme mnohem méně dětí než dříve, takže souhrnný počet vyživovaných osob se ve skutečnosti pravděpodobně příliš nezměnil?

Doufám, že vzhledem k tomu, jak dlouho odborné komise připravovaly diskutovanou reformu, mně moje dotazy dokážete kvalitně zodpovědět, nejlépe na základě konkrétních statistik a výpočtů, a já Vám za to budu moci v příštích volbách dát svůj hlas.

Děkuji za Váš čas

Zdeněk Maštalíř

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 16.3. 2011