Prezident není váš kamarád

4. 4. 2011 / Michal Rubáš

Podle reakcí části drobných a středních podnikatelů na poslední uveřejněnou prezidentovu milost, z nichž některé dorazily nějakým omylem i na mou adresu, se nabízí možnost shrnout celou tuto podivnou kauzu závažným konstatováním, že výdělečně činní solitéři spatřují v osobě stávající hlavy státu ochránce, který jejich záslužně lopotným a příkladně pracovitým životům poskytuje kýžené porozumění a podporu.

Asi tím, že je ve svých projevech tu a tam pochválí a těm nejsnaživějším z nich dovolí dokonce beztrestně střílet po lidech. To je ale medvědí služba.

V. Klaus uvedl do našich poměrů Friedmanovu hospodářskou doktrínu, kterou museli v jiných zemích s méně krotkým obyvatelstvem do praxe skutečně prostřílet a která je zásadně nepřátelská jak vůči závislé, tak vůči samostatně vykonávané práci.

Opravdu si, menší a prostřední obchodníci, myslíte, že se vaše ekonomické a sociální zájmy shodují se zájmy Bakaly, bank, uhlobaronů, majitelů velkého finančního kapitálu a jiných sponzorů ODS, TOP 09 a VV?

Vážně se domníváte, že daňová degrese, drastické fiskální škrty, redukce spotřeby mzdovou deflací, privatizace sociálních fondů, přiblížení české sociální politiky sociální nepolitice zemí Afriky, bezbřehá otevřenost lacinému dovozu a export vlastněný zahraničním kapitálem nějak pomáhá vám, pracujícím podnikatelům k udržení vaší existence? Kdybych chtěl všechny malé a střední podnikatele vyhladovět úplným zadušením poptávky po jejich službách a nasměrovat všechny toky peněz do nemnoha kapes vítězů velké privatizace a zahraničních investorů, byl bych hlasitým podporovatelem V. Klause a jeho dnešních vládních pokračovatelů. (Ale to bych musel být asi nějaký zlomyslný komunista nebo tak něco.) Bude vás stále méně, protože zpravidla ve volbách hlasujete pro svůj zánik a pro další nárůst nezaměstnanosti, bídy a kriminality, jež ohrožuje váš skromný majetek.

Sluší se snad přesto připojit v dílčí prospěch prezidenta, že Klaus sám v době svého reálného premiérování nepostupoval tak asociálně a destruktivně, jak teď z titulu své neodpovědné funkce doporučuje Kalouskovi a Nečasovi, jeho demontáž sociálního státu neměla takovou progresi, k níž vyzývá dnes. Buď měl v sobě ještě nějaké skrupule, nebo si jako populární politik tehdy netroufal popudit obyvatelstvo s ještě živou pamětí na sociální a ekonomické jistoty, anebo ho držel na uzdě silou své osobnosti a uměním říkat ne Josef Lux. V každém případě platí, že se tehdejší Klausova vláda změn jeví ve srovnání se současnou exekuční politikou premiéra Nečase jako oáza rozumu a lidskosti, což zní až neuvěřitelně.

Je asi osudem každé popřevratové doby, že postavy s nějakým tvarem, jejž si předtím dokázaly udržet proti proudu, se po společenské změně obalují nánosem mladších a snaživých spolupracovníků, jejichž konkurenční výhodou je vedle myšlenkové sterility jenom hlasitá loajalita k představitelům moci a nových pořádků. To přirozeně starým outsiderům a nynějším vůdcům život ulehčuje nebo jim to alespoň lichotí v nelehké situaci, kdy překvapivě přebírají otěže a s nedostatečnými zkušenostmi a vzděláním mají plni nejistoty formulovat a ztělesňovat nové naděje lidí.

Pokud nám dnes připadá, že mainstreamový personál institucí důležitých pro formování názorů a postojů obyvatelstva je stále hloupější a agresivnější, musíme uvážit, že revoluční osobnosti pomalu odcházejí do důchodu a v pracovnách politických sekretariátů, redakcí a univerzit se začíná ve větší míře ujímat vlády zdvořilý průměr, prostoupený a nasáklý emocionálními trendy 90.let, který instinktivně požaduje od druhých stejně přilnavou oddanost, jakou projevoval svým oduševnělejším chlebodárcům on v době svého sociálního a vlivového vzestupu. Nový a vzdělaný český střední management je ostatně už dnes v Evropě znám svou nevídanou brutalitou, s níž si vynucuje plnění tohoto očekávání.

Zdá se, že i Klausův stranický odchod nasál do vysokých státních funkcí figurky, jež si dokáží představit pohyb vpřed pouze tak, že se plazí, nebo šlapou po druhých -- po vlastních lidech, potřebných, starých, slabých, postižených, samoživitelkách, tedy po těch, které mají chránit.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.4. 2011