Čím mohou nynější skandály ohrozit v budoucnu českou politiku

9. 4. 2011 / Jan Vaněk

Nepochybuji o tom, že podobné věci (možná ne v tak velké míře) se mohou dít i v mnohem vyspělejších státech na západ od Aše. To, čím se ale situace u nás zásadně liší, je to, že kdyby se na západě jen v náznacích podobné praktiky politiků "provalily", tito politici ve své funkci okamžitě končí. Čím se hlavně lišíme a co je nejen v posledních dnech v české politice zcela explicitní skutečností je to, že zde už ze strany politiků v podstatě není snaha či potřeba metody a způsoby své politické činnosti a korupční jednání jakkoli zastírat. Politici lžou již zcela otevřeně, někteří z vlastní neschopnosti, někteří z cynismu. Pár příkladů: Bárta v rozhovoru pro Novinky.cz ZDE říká, že "Jardovi (Škárkovi, poslanci VV) jsem fakt půjčil na oblečení...". Je zcela evidentně absurdní říci, že onomu "Jardovi" Škárkovi, který bere jako poslanec horentní sumy peněz (a který je mimochodem známý svým blogem, kde se ostře vymezuje vůči smrdícím "sockám" v MHD, kterou odmítá jezdit), musí Bárta půjčovat na oblečení. Jinde zas Škárka říká, že peníze od Bárty bral několik měsíců, ale až po přijetí 170 000 si uvědomil, že se asi jedná o úplatek. Předchozích několik 50 000 považoval dle svých slov mimo jiné za příspěvek na kancelářské potřeby (to musí být tužek a gum).

Další příklad z jiné politické strany může být rozhovor s Jaroslavem Březinou po dohodnuté koalici ČSSD-ODS na pražském magistrátu ZDE, kde na otázku, proč se ČSSD dohodla s ODS, odpovídá neustále že "bylo snazší prosadit více z našeho programu." Na výzvu redaktora, aby řekl, co konkrétního tedy bylo možné prosadit, odpovídá, že se prostě dohodli nebo lhostejně mlčí. Dalších příkladů lze uvézt desítky, možná i více. Přesuňme se tedy k závěrům:

Pokud tedy člověk alespoň trochu čte (dokonce i ta naše česká) média nebo se dívá na zpravodajství v TV (jakkoli můžeme o objektivitě českých médií pochybovat), musí zcela nevyhnutelně dojít k názoru, že z pohledu politiků se jedná o zcela nezakrytý výsměch všem občanům naší země.

Člověk dojde k názoru, že kompletní česká politika je naprosto zkorumpovaná, což politici velmi špatně zakrývají, naopak se lidem mnohdy vysmívají. Jaké mohou být reakce společnosti na takové zjištění?

Část společnosti bude pravděpodobně ještě "apolitičtější" než dosud (mimo jiné ve smyslu že nebudou chodit k volbám) -- to vnímám také jako hrozbu, ale zdaleka ne tak velikou.

Co je mnohem děsivější je to, že mohou vzniknout nové populistické a nacionální strany se skrytými fašizujícími tendencemi, které se budou tvářit jako odmítači současného systému.

Založí svou předvolební rétoriku na odsouzení politiky samotné, odsouzení politiků a to mnohem razantnějším způsobem, než to udělaly VV před květnovými volbami (Dovedu si představit předvolební sliby o zavírání konkrétních mafiánů), které ostatně s touto, z nového pohledu v podstatě umírněnou, strategií slušně uspěly.

Takové strany tu ostatně už máme -- mluvím samozřejmě o Suverenitě Jany Bobošíkové a Svobodných Petra Macha - možná tedy nevzniknou strany vyloženě nové, těmto stávajícím pouze postačí se ještě více radikalizovat. Hra na populisticky-nacionální notu ve zcela evidentně zkorumpovaném systému mafiánské politiky může být velmi efektivní. Mnoho lidí to bude chtít politikům opravdu brutálně "nandat".

Paradoxně může tedy být pro českou společnost budoucí situace na politické scéně mnohem nebezpečnější než provalivší se pravdy o politice současné. Pro ČSSD, jakožto stranu, která se v očích veřejnosti (a částečně jistě i ve skutečnosti) na současném stavu politiky přímo podílí, bude nesmírně náročné přesvědčit, že právě ona je stranou, která nabízí skutečnou a jasnou opozici současné "prohnilé" politice.

Vytisknout