Nejsou nestranní odborníci

11. 4. 2011 / Radek Batelka

Není mým úmyslem jakkoli se opírat do osoby Štěpána Kotrby. Jako novináře jej za dobu jeho práce pro BL převážně oceňuji, byť s mírně klesající tendencí. Jeho článek o demokraticky volených idiotech a nezaujatých pozorovatelích je však neuvěřitelně fantaskní dílo. Souhlasím, že tvrzení "jaderný fyzik není nestranný pozorovatel" je podivné, i mě zarazilo.

Možná trochu neférově jsem se s ním ale spokojil, bral jsem to tak, že redakce (Jan Čulík?) chtěla spíše napsat "autor je jaderný fyzik a dlouholetý propagátor jaderné energetiky ". To by byla pravda a zároveň by to dávalo smysl.

Důvodem této identifikace přece nemusí být distancování se od názoru autora (proto je neopodstatněná výtka, že se redakce neodvážila s Wagnerem polemizovat). To se ostatně ve vžité praxi vyhrazuje explicitní formulací "názor autora není názorem redakce" (pomiňme nyní problematičnost toho, že redakce má názor). Důvodem představení autora je prosté uvedení kontextu pro ty čtenáře, kteří o autorovi nevědí nic. Ano, je to ošemetné, snadno se to může zvrhnout v hodnotovou manipulaci a apriorní přednastavení čtenářova postoje. Z tohoto pohledu byla uvedená výhrada opravdu dost na hraně, rozhodně však nebyla dehonestující.

Naopak prosté uvedení toho, že Wagner je jaderný fyzik a zároveň propagátor jaderné energetiky by bylo naprosto korektní. Vladimír Wagner je totiž skutečně svého druhu projaderným aktivistou (to není nic hanlivého, je to legitimní postoj). Dlouhodobě publikuje články, podporující jadernou energetiku. Wagnerovi kritici mu naopak vyčítají, že se některým problémům jaderné energetiky argumentačně vyhýbá a s jinými se vyrovnává neuspokojivým způsobem "to se stát nemůže" . Více např. Wagnerovy články a diskuze v Deníku Referendum ZDE ZDE ZDE

Bez ohledu na to, na kterou stranu se kloníme, z uvedených článků a diskuzí je patrná jedna důležitá věc: i odborník na jadernou fyziku argumentuje při diskuzi o jaderné energetice podobně jako laici. Nikoli vysoká matematika a kvantová mechanika, ale veřejně dostupná data a statistiky. Spočítat megawatty a říct, že je jich málo, k tomu není potřeba vysoce odborných znalostí. Otázka přijetí či odmítnutí ekonomických, bezpečnostních, sociálních a dalších aspektů jaderné energetiky totiž není otázkou technicky odbornou, ale politickou a hodnotovou. Obrana jaderné energetiky z pera jaderných fyziků je tak kvalitativně stejně aktivistická, jako její kritika od aktivistů protijaderných.

Varovat pak selektivně před tím, že někdo není nestranný pozorovatel, zavání skutečně jistou neférovostí vůči autorovi, protože přece NIKDO není nestranný pozorovatel. Pokud by chtěla redakce vychovávat čtenáře k tomuto elementárnímu uvědomění (mnoho lidí si toho opravdu vědomo není), pak by to však měla činit paušálně u všech, nikoli pouze u vybraných autorů.

Nemístně pak působí Kotrbovo volání po tom, aby o jaderné fyzice (z kontextu však myslí spíše jadernou energetiku) nestranně mluvili odborní fyzici a ne zelení aktivisté a o medicíně graduovaní lékaři a ne šamani. Jednak je to nesmysl z výše uvedeného důvodu, jednak by to předpokládalo existenci jediné pravdy, navíc ve výlučném vlastnictví jediné skupiny. Nečekal bych, že často sympaticky podvratný Štěpán Kotrba přistoupí na blboučké Bátorovy dichotomie raději Šulákovou než Pavlicu, raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku atd. ZDE.

Fantaskní na této redakční epizodě je to, že vyprovokovala Štěpána Kotrbu k tomu, aby se následně demonstrativně rozešel s demokracií a přihlásil se k příznivcům meritokracie. Vyznal se z toho, že věří na nestranné odborníky a pateticky ohlásil svůj přerod ze zastánce občanské demokracie na přívržence "osvícené vlády profesionálních odborníků". Toto jeho prohlášení stojí za pozornost z několika důvodů.

Ano, vláda a parlament se změnily v panoptikum šašků a monster, nebezpečných většině obyvatel. Jak napsal výstižně Jakub Patočka, při pohledu na skupinové foto vlády se člověk těžko ubrání dojmu, že hledí do tváře organizovaného zločinu. Není to však důsledek existence demokracie, kde by si lidé dobrovolně a s úsměvem tyto idioty vybírali jako své zástupce a přáli si, aby činili, to co skutečně činí. Je to naopak důsledek extrémní absence demokracie v této zemi, co toto jednání umožňuje.

Občanům je systematicky odpíráno podílet se na veřejných věcech, není jim to umožněno a nejsou k tomu ani vychováváni. Zákon o celostátním referendu stále nemáme, krajské a obecní existuje, ale jako paskvil. Lidé mají právo zvolit si zástupce, ale nikoli odvolat. Zradí li vás váš advokát, můžete se jej okamžitě zbavit. Pracuje-li proti vám váš poslanec, starosta či prezident, nemůžete dělat vůbec nic. Toto již není demokracie ani podle nejvolnější definice slova. Abychom napravili funkci onoho vládního panoptika, musíme v první řadě napravovat politický systém, směřovat ho k větší (či v tuto chvíli spíše vůbec nějaké) demokratičnosti.

Spolehneme-li se na vládu osvícených odborníků, skončíme v ještě tristnějším a autoritativnějším režimu. Jednak každý člen i té současné vlády se považuje za odborníka. Dále pak každý odborník, stejně jako laik, má své vlastní názory, hodnoty a zájmy, které se nemusí promítat do vědecké práce, ale nelze je odfiltrovat z jeho politické činnosti. A pak kdokoli, i skutečně nezištný odborník v jakékoli oblasti, bude bez efektivní kontroly ze strany remcající laické veřejnosti vystaven takovým svodům korupce, že jim nemůže nepodlehnout.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.4. 2011