Očistě od špíny překáží prezident

15. 4. 2011 / Petr Koudelka

Místo aby rychle přispěl k vyčištění chléva, zdržuje. Proč asi? Z nejpravděpodobnějšího důvodu proto, že chce udržet při životě běsy, které sám vyvolal.

Stát se udržuje myšlenkami, ze kterých vznikl. Jednou už toto heslo bylo připisováno Masarykovi, ale je to prostě Machiavelli. Čistý machiavellismus stojí za jednáním prezidenta kolem současné vládní krize a v pozadí jeho úvah je zcela jistě i myšlenka, že silný panovník je oprávněn použít k zajištění blaha státu třeba i násilí. Běsi, které vyvolal, když propagoval stejné gaunery, ať se jmenovali Kožený nebo jinak, řádí dnes měrou, kterou by nikdo nepřepokládal.

Kdybychom hledali jednoho hlavního strůjce našeho neštěstí, těžko bychom našli výstižnější jméno, než je jméno našeho dnešního prezidenta. Ať se choval v politice od listopadu 1989 až dodnes tak jak se choval z nedostatku ekonomického a politického rozhledu, nebo jen ze setrvačné hlouposti a touhy po moci, bylo to vždy kontinuální jednání. Dnes už ti chytřejší vědí, že raný kapitalismus, privatizace, transformace jsou jen slova, která nic neznamenají. Že opravdovým hybatelem společnosti a přeskupovatelem majetku byla jen lidská chamtivost. Ostatně jako vždy v dějinách.

Víme už jistě, že dějiny žádné zákonitosti nemají, jen jakési střídání vlivů, moci a příležitosti. A to je jediná možná cesta k rovnosti, jedné ze tří zásadních hodnot, na kterých se třeba ještě jakž takž všichni shodneme. Svobodu v jakési pseudopodobě jsme po Listopadu obdrželi, bratrství se nedovoláme, zbývá tedy jen ta rovnost. Je čas na střídání, aby se po dvaadvaceti letech obnovila na chvíli rovnováha vlivu, moci a příležitosti!

Abychom obnovili šanci lidí na rovnost, musíme už přestat analyzovat naši současnou bídu, protože to stejně k ničemu nevede, a začít se střídáním. Kdo se potom ocitne u vesla, ještě nikdo neví. Ze všeho nejlepší by bylo, kdyby to byla změna radikální. Dosavadní moc zákonodárná, výkonná i soudní musí projít stoprocentní obměnou. Slyším hlasy, které se mi vysmívají: Jak to chceš udělat? Odpovídám: Počkat si na příležitost. Ale cíl je třeba formulovat hned.

A další hlasy, které říkají: Pozor, budou to jen nové nespravedlnosti a nová chamtivost, která se dostane k lizu. Odpovídám: Nejspíš ano. Ale jiné cesty není. Jestliže věříme, že lidé jsou stejné a rovné bytosti, co se jejich životů týká, musí dostat šanci "ti druzí".

Teď už zbývá jenom jedno: obstarat budoucím vítězům argumentaci, vizi, která je přivedla k vítězství. Tak se to dělá vždycky, dodatečně. Ale ať se rozhlížím jak se rozhlížím, žádné možnosti na výběr nevidím. Že by měla mít pravidla na přežití a vítězství při střídání cosi společného s morálkou, je nad slunce jasnější. Protože to je to jediné, co chybí a žádné zákony a dohody v parlamentu nebo ve vládě ji na svět nepřivedou. Z křesťanství se tady čerpat nedá, humanismus nestačí, jak řekl filozof, co tedy? Na čem postavíme svou budoucnost? Na střídání. Snad přitom vystačíme se zbytky morálky a svědomí, které jsou v každém člověku od narození a od věků a nedají se zničit.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.4. 2011