Sicko jako varování před zločinem zvaným reforma (českého) zdravotnictví

23. 4. 2011 / Jiří Jírovec

Ve srovnání s předcházejícími filmy "Fahrenheit 9/11" a "Bowling for Columbine" je Sicko na první pohled slabší. Důvodů je jistě víc, ale v jejich společném jmenovateli se proplétá obava před diskvalifikující nálepkou antiamerikanismu s finanční a mediální sílou pojišťoven, soukromých nemocnic, farmaceutického průmyslu a zkorumpovatelností politiků.

Sicko se snaží, byť mnohdy zjednodušeně, vzdělat (propagandou) ohlupené Američany. Opatrně dokládá, že jejich systém zdravotní péče nemusí být zrovna nejlepší na celém světě. Vzhledem k tomu, jak probíhala diskuse o Obamově plánu na zavedení universálního pojištění, lze říct, že Sicko z roku 2007 měl na formování veřejného mínění nepatrný dopad. Stačí si uvědomit, že stejné žvásty používané odpůrci reformy, kterou propagovala Hilary Clinton, byly znovu použity proti Obamovu plánu, o dvě prezidentská období později. Nakonec i Hilary se podařilo zkorumpovat (dostala největší úplatek ze všech politiků, aby držela zobák). No, alespoň jí neodstřelili.

Moore nenabízí žádné řešení, protože v pevně ukotveném systému, v němž si malé procento lidí může koupit všechno včetně voleb, ani neexistuje. Lidé, kteří si nemohou dovolit platit zdravotní pojištění, nemají na finanční souboj s těmi, kteří se nehorázně přiživují na státním rozpočtu. Kromě toho neexistuje platforma, která by umožňovala politickou změnu.

Sicko přibližuje jiné zdravotní systémy, ale skoro jako kuriozitu a pro jistotu s naznačeným otazníkem. Co když si ti Frantíci vymýšlejí? Raději se tedy zeptá Američanů, kteří tam žijí.

Sicko se letmo zmiňuje o kanadském zdravotnictví, které se Američané, žijící na dojezd autem, snaží využívat. Nešel ovšem tak daleko, aby zdůraznil, že ani kanadská Konzervativní strana si nedovolí sáhnout na systém, jehož otcem byl v šedesátých letech Tommy Douglas .

Když tento levicový politik přišel jako ministerský předseda Saskatchewanu s projektem universální zdravotní péče, setkal se nejen s odporem zájmových skupin (například stávkou lékařů), ale i s obviněním, že je komunista, což vedlo k jeho sledování kanadskou policií ZDE .

V roce 2004 byl Tommy Douglas vyhlášen největším Kanaďanem v historii. ZDE I když šlo pouze o televizní hlasování, výsledek nepochybně odráží, jakou váhu dávají Kanaďané bezplatnému systému lékařské péče.

Kanadský zdravotní systém má svoje severoamerické slabiny například v tom, že pacient, musí platit léky na předpis, pokud nejsou podávány v nemocnici. Všeobecné pojištění nekryje zubní péči kromě chirurgických zákroků prováděných v nemocnici. Úhrada léků a zubní péče je u lepších zaměstnavatelů součástí benefitů. Typická je spoluúčast 20% z ceníkové ceny zubní péče a kolem 50 dolarů ročně na rodinu za předpisové léky.

V kontextu české zdravotnické reformy je Sicko varováním, abychom nebyli hlupáci a nezaváděli změny, které nakonec povedou k devastaci solidárního zdravotnictví. Před časem jeden český ministr prohlásil, že chce, aby se jeho podřízení dívali na britský seriál "Jistě, pane ministře". Co kdyby ministr Heger trval na tom, aby se tvůrci reformy zdravotnictví povinně dívali na Sicko?

Česká zdravotní reforma není o lidech, ale o penězích, které lze odčerpat do vlastních kapes. Julínkům, Cikrtům, Šnajdrům a ani Hegerům a Pirkům o nic jiného nejde. Jejich argumenty jsou takměř do písmene stejné, jaké používají odpůrci změn zdravotnictví v USA.

V diskusích kolem zavedení nadstandardu pak unikají pozornosti dvě naprosto zásadní věci:

*

Mezi levnými a drahými technologiemi není z hlediska jejich financování jiný rozdíl než cena. Ta ale již byla zaplacena, a pacienti by tedy měli mít stejný nárok na používání všeho, co je momentálně k dispozici; *

Připlácení na nadstandard otevírá prostor pro pojišťovací sektor, aby vydělával na strachu občana z budoucích nákladů.

Zavádět obchod se zdravím je zločin. Reforma zdravotnictví je samozřejmě zdůvodňována tím, že současný stav je neudržitelný. Jenže ta neudržitelnost byla napřed uměle vyvolána snížením objemu peněz pro zdravotnictví, ztrátou kontroly nad investicemi, farmaceutickým průmyslem a obecným kradením. Atmosféra strachu je úspěšně uplatňována i při zdůvodňování důchodové reformy.

V současné době je v módě boj proti komunistickému systému. Přesněji řečeno proti sociálnímu státu, který komunistická strana se značným úspěchem vybudovala.

Komunističtí neumětelové, jak je s oblibou nazýváme, ale provozovali 40 let bezplatnou lékařskou péči na velmi dobré, když ne přímo vynikající úrovni (hrazenou z vybraných daní, podobně jako v Kanadě, tedy nikoli zadarmo) i průhledný průběžný důchodový systém.

Kapitalističtí neumětelové převzali z minulého období jen rychlokvašení kádrů. Současně do nevídaných rozměrů dotáhli honbu za majetkem a výsadami. Jinak boří, ve prospěch vlastních a spřízněných kapes vše, co ještě zbylo. Jde jim to pomalu, protože příliš velký šok by pro ně mohl mít politické důsledky.

Pokrok ve zdravotní péči se jistě nedá zastavit. Václav Havel, který kdysi ležel u profesora Pafka na stejném pokoji s jiným pacientem, se při poslední hospitalizaci v roce 2011 dočkal tří samostatných pokojů, z nichž jeden byl pro jeho ochranku a druhý pro manželku. Kdyby zůstal, byť oddělen plentou, mezi lidem, tak by třeba o to víc přemýšlel, že ty rozkradené miliardy mohly být použity třeba ve zdravotnictví. A třeba by i pozvedl hlas proti zločinnosti zdravotní reformy. No, asi ne, protože si zvykl na nadstandard. Kdyby se z trůnu odcházelo zpátky mezi lid, musel by se papaláš snažit, aby vládl tak, aby mu pak nehrozila odměna pěstí, když už nemá ochranku.

Upozornění: Autor tohoto článku nemá rád presidenty, které pamatuje. Tedy od Beneše přes Havla až ke Klausovi. Obává se, že myšlenkové dědictví celé té řady nestojí za zmínku s výjimkou Husákova polovičatého výroku: "Vy ani nevíte, co tady máte". Míněni tehdy byli občané, kteří z větší části ani neměli příležitost, aby to zjistili. Je možné, že za pár let někdo řekne "Vy ani nevíte, co jste tady měli", ale to už bude pozdě.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.4. 2011