Text má být ale recenzí knihy vzpomínek Kristiana Kodeta, který ji připravil s pomocí novináře Hynka Klimka. Není divu, tento výtvarník ani není sám schopen udržet pozornost čtenářů smysluplnější úvahou. Negativní recenze ale nemají smysl, protože v sobě nezakládají rozumný důvod svého vzniku. Odborná veřejnost, která má na české výtvarné scéně nějakou váhu, "umění" tohoto malíře nepřijala. Odborné časopisy nepřinášejí o jeho tvorbě žádné recenze nejen proto, že není ničím mimořádná, ale také proto, že jeho svět je světem bulváru, světem společenského prostituování a poklonkování. Je to čekání v řadě na audienci "mocných", čekání na fotografickou momentku, která v jeho katalogu či v knize vytvoří dojem úspěšnosti.

Řeknu něco, co by mi editoři v tištěných médiích okamžitě "zkonfiskovali". Kodetovo výtvarničení není naplněno hloubkou hledání smysluplných odpovědí. Je to povrchní blamáž, snobské "nic",jak píše Peňás a přesto mu věnuje pozornost. Kodet ve své tvorbě neklade žádné otázky a jeho všeobecně oblíbená líbivost, nemá s prostou krásou nic společného. Je to efektní kalkul. Špatný výtvarník a špatný televizní vypravěč Kodet tlačí svoji ukoptěnou kuličku "ničeho" před práh vlivných, aby vyprosil drobty přízně, jež pak skládá v okázalou mozaiku své vlastní nanicovatosti. Přitom není ani malířem, ani bavičem a nakonec ani "playboyem". Nezajímá mne ten člověk,nečtu bulvár, když ale nakonec otevřu Týden, nevěřím svým očím. Přitom Jiří Peňás tohle všechno ví.

Když jsem Kodeta, Hajného a Kristoforiho před časem označil v BL za triumvirát té nejhorší výtvarné pokleslosti, na čemž trvám, dostal jsem sprosté a výhružné maily, v nichž jeden dokonce doufal v moji likvidaci. Divný svět. Legálně drženou "bouchačku" sice do města nikdy nosit nebudu, ale po své zahradě nechávám běhat jen své přátele.

Jiří Peňás žongluje v textu slovem prestižní a naštěstí ho kromě titulku dává do uvozovek. Jeho "recenze" ale vyvolává řadu dalších otázek, na které neodpověděl: Jaké umění je prestižní, co tvoří prestiž umělce, sběratele, jaká jsou kritéria? Je Kodetova prestiž tvořena pozlátkovým prostředím tzv."úspěšných", ve kterém se snaží pohybovat? Peňás ví, že nikoliv, a je tedy otázkou, proč vynaložil tolik úsilí "recenzovat" knihu někoho, kdo za to z hlediska umělecké integrity vůbec nestojí. Kodet nevystavoval nikdy v prestižních galeriích, neprodává žádným prestižním sběratelům kteří vlastní prestižní sbírky, tak o co jde?

Pokud se chtěl Týden nějak vyrovnat s mediální bublinou Kodet, tak se mu to moc nepovedlo. Povaha Peňásovi "recenze" je totiž nezřetelná. Autor zmateně pobíhá kolem "kralevice" a nějak se mu nechce říci na plnou hubu to,co vlastně nemůže, protože by to popřelo smysl jeho textu. Místo toho výtvarníka jen opatrně a kulantně ironizuje. Však také Jiří Peňás píše, že Kodetova prostinká knížka, po níž toho věru moc chtít nelze, má samozřejmě jinou funkci, než cokoliv sdělit o "umělcově" tvorbě a myšlenkách. Škoda že Peňás nemá odvahu, když už se do toho pustil, říci čtenářům, k čemu tedy ta kniha slouží. Určitě by to nezabralo mnoho místa a zůstal by prostor pro smysluplnější témata. Jestliže nakonec v závěru autor přece jen píše, že knížka obsahuje ono nabubřelé "nic", pak i jeho "recenze ničeho", je o "ničem" a hlavně k ničemu.