V Reflexu č.39/2001 Jiří David v rubrice Řekl bych, totiž píše: "Je 11.9.2001,mám ve tři hodiny setkání s galeristou J.Krbůškem a jeho milou ženou u mne v atelieru. Připravujeme na příští rok výstavu. Z mnoha obrazů mu předkládám právě jeden, který jsem dokončil koncem srpna letošního roku.Je na něm něco jako vysoký monument složený ze dvou pásů kulometných střel, před nimi se krčí očouzený, vyděšený medvídek s konvalinkou v ruce, pod ním hoří dvouhrbý velbloud - a co navíc,ve výšce dvou třetin onoho pásového monumentu, jenž se až příliš nechtěně podobá mrakodrapům, proniká bílý nápis -www.taleban.com, vše je obklopeno šedozeleným mrakem. V ten moment mi na mobil volá jeden z mých bývalých studentů: Jirko,díváš se? Nevím na co se mám dívat, odpovídám. V NY padají Twin Towers! Řve do telefonu

. Stejnou historku pohotově přežvykuje i Lenka Lindauerová v Týdnu č.40/2001, když v článku věnovaném tématu reflexe zla v umění s podtitulkem Jiří David: Nikdo by mi nevěřil, píše, cituji: David v létě namaloval šedesátku obrazů, mezi kterými jsou i apokalyptické vize teroristického atentátu v Americe.Ukazoval je zatím jenom galeristovi. "Nechci být považován za konjunkuralistu", cituje Lindauerová Davida,"nikdo by mi nevěřil, že jsem to nemaloval později. Tyhle obrazy už nemohu vystavit", svěřuje se Jiří David. V Reflexu také čtenářům emotivně sděluje: "Před dvěma dny, tedy 17.9.2001,jsem obdržel kopii mailu, který mi byl adresován prostřednictvím mého hlavního partnera. Možná si ještě vzpomínáte na neónovou trnovou korunu ( Jak bychom si Jirko nemohli vzpomenout! pozn.autora) nad Rudolfinem, kterou mi tento partner všemožně pomáhal realizovat. A právě onen mail se trnové koruny týkal. Přišel z New Yorku a byl poslán již 7.9.2001. A kromě jiného v něm stálo, že s konečnou platností bylo schváleno místo pro tuto trnovou korunu. To místo bude, stálo v mailu, na prostranství mezi oběma budovami World Trade Center...!". Také Lindauerová o tom píše v Týdnu: Jeho další příběh zní ještě neskutečněji. Výmluvný symbol křesťanské koruny "Záře" která letos svítila ze střechy Rudolfina, měl být vystaven na přelomu listopadu a prosince v New Yorku. Jedna z teoretických možností, o níž se skutečně jednalo, byla i mezi věžemi Světového obchodního centra.

Příběh Davidovi výjimečnosti je vytvořen, ale ještě je nutné si tuto výjimečnost pojistit a tak se v závěru svého Řekl bych, zamýšlí autor nad rolí umění ve světě: "Neuvěřitelná fotogeničnost tohoto šílenství je neodolatelná. Kdo první z umělců odhodí soucit, kdo první bude parazitovat na této uhrančivě děsivé hořící květině. Bude to nemorální, neetické,nebo jen takový divný? Na bienále ( v Albánské Tiraně, pozn.autora), kam se američtí ani izraelští umělci nemohli dostat, tuto "nabídku" nikdo, tedy skoro nikdo nezneužil. A má umělec právo komentovat nelítostně to, co se dotýká těch nejniternějších emocí, podstaty svých bližních?Nebude hyenou? ptá se umělec a může být on sám stejnou hyenou, ptám se já, když mediálně parazituje na tomtéž, neboť za asistence dvou kamarádů-publicistů presentuje své "neuvěřitelné souvislosti", či "objektivní náhody", které půjdou jen stěží doložit?"

Kde je ale ona míra bezcenného "prvenství"mezi umělci, kteří své děsivé vize projektují zcela svobodně jen ve své mysli, a mezi těmi, kteří je nakonec zveřejní? Je hranice onoho hyenismu či konjunkturalismu dána jen rozdílem časového data, který dělí uměleckou vizi od fatální skutečnosti? Ano, Jiří David má "alibi", pokud mu budeme ovšem věřit: svou vizi namaloval v srpnu, kdežto útok se odehrál "až" v září. On to "jen" publikoval, "jen" lehce konjunkturálně parazitoval skrze média. Kolik podobných příležitostí mají ale jiní, jejichž mysl je stejně vizionářská a obraznost vývoje světa neméně šokující? V kolika myslích umělců, jsou obavy vnitřně projektované do vizuálních představ skryty z pouhého studu a u kolika jen proto, že nemají možnost mediální presentace? Je jich dost, ale David je "první", první český umělec,schopný rafinovaně mediálně parazitovat na událostech v USA. Není zřejmě náhodou, že mu to Reflex i Týden umožňuje.

Nemá smysl se zabývat tím, jestli zmiňovaný obraz (nápadně odfláknutý a velmi rychle provedný) vizionář David namaloval hned v atelieru po té, co se dozvěděl o útoku na N.Y. a nebo ho skutečně vytvořil měsíc před tím. To jsou bulvární spekulace. Podstatné je, že prostřednictvím takto prezentované informace si umělec vytvořil mediální prostor k tomu, aby nepříjemnými otázkami, které mají vést "poctivého umělce" k sebekázni, zrelativizoval každou podobnou uměleckou snahu reflektovat teroristický útok, zatímco on sám zůstává "bez poskvrny". Uchovává si přece své prvenství, svoji exkluzivitu - on už má "namalováno", ale současně umělce vybízí: zvažte dobře míru svého uměleckého parazitování na podobných věcech! Zvažte míru své odpovědnosti ! Jiří David z nás udělal "pasivní blbce", chtěl a nebo o tom vůbec neví? Údajně nevystaví svůj "vizionářský" obraz na výstavě, protože nechce být konjunkturalista, nicméně ho pohotově "vystavil" v Týdnu a v Reflexu..On ví moc dobře, že je to totéž, že média a umění se dnes překrývají, že umění a média, jedno jsou.