Některá fakta či možnosti by také mohly vyvolat pro vrcholné vládní představitele "nežádoucí", protože předčasnou diskusi. Slovy českého premiéra a bývalého předsedy ČSSD, který současně šéfuje programové komisi Socialistické internacionály, Miloše Zemana, by mohlo jít o tzv. samozničující prognózu. Tedy stav, kdy sama diskuse už tím, že upozorní na některé možnosti, přiměje jejich odpůrce těmto možnostem zabránit.

Protože jsem však skalním přívržencem diskuse jako cesty veřejného hledání těch nejoptimálnějších řešení, a protože zároveň nejsem politik, dovolím si francouzské socialisty doplnit.

Možnost ustavení evropské federální vlády se silným politickým mandátem přímo od voličů nabízí obyvatelům řadu šancí. Sjednocená Evropa s téměř miliardou spotřebitelů již může mít v orgánech jako WTO tak silnou pozici, že by mohla být schopná se zasadit o vynucování dodržování pravidel MOP ve všech státech. Jednoduše tak, že vyjedná začlenění standardů MOP jako povinných norem. Ze zemí, které nerespektují práva pracujících, nebo používajících sociální dumping, by prostě nemělo být možné do EU dovážet zboží. A naopak - těm zemím, které do své legislativy plně aproximují pravidla MOP, by EU měla pomoci jak přímo finančně, tak i lepším přístupem na trh. To je jedna z cest ke spravedlivější soutěži. Nechť si konkurují v kvalitě práce a inovačních schopnostech, ale ne v tom, kdo přinutí své občany se více podbízet. Taková politika skutečně roztáčí "spirálu smrti". Vždy se najde někdo, kdo bude levnější, kdo odbourá více sociálních výhod, atd. Tedy do doby, než se z oblastí jako EU, kde jsou lepší sociální podmínky (mimo jiné i díky státním přerozdělovacím mechanismům, odborům vyjednávajícím slušné mzdy a pracovní podmínky) všichni výrobci přesunou do Barmy či na Tahiti, kde vyrobí levněji. Levněji, protože zde jsou zakázány odbory, neplatí se téměř žádné daně a neexistuje sociální systém. Potom ovšem vzniknou problémy i těmto výrobcům. Komu prodat zboží. Bohaté trhy s masou slušně placených spotřebitelů již nebudou existovat. A ti špatně placení zaměstnanci v zemích, jako ta Barma, si zboží, které vyrábí, nebudou moci i nadále dovolit. Přijde snad znovu krize z nadprodukce, jako ve 30. letech?

Dalším vhodným nástrojem paretovského zlepšení situace v globálním měřítku může být evropské převzetí vůdčí role v MMF a WB. Jednotná Evropa by totiž byla největším akcionářem těchto institucí. A mohla by tak výrazně ovlivnit návrat jejich politiky k cílům, pro které byly na doporučení Johna M. Keynese založeny. V časopise Ekonom na to správně upozornil držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz, když varoval, že oslavovaná "neviditelná ruka trhu" vlastně vůbec neexistuje. Nikdo z nás totiž nemá úplné informace k tomu, aby se mohl z tržního hlediska optimálně rozhodovat. Na trhu pak vznikají výrazné disproporce, které ekonomice škodí. Nejznámější z nich je nezaměstnanost neboli nevyužívání kapacit, masová chudoba čili nevyužitá možnost spotřeby a její opak hromadění bohatství v několik málo centrech, které je nejsou schopny produktívně využít. V lepším případě přeplácením zvyšují inflaci a v horším případě peníze používají ke spekulacím. A ty vyvolávají nestabilitu.

Předmětem zkoumání by mohlo být, jaký je poměr mezi světovým HDP, světovými toky peněz a množstvím vyprodukovaného zboží a služeb. I zde je vinou Stiglitzem popsaných tržních selhání ukryt problém hrozící podkopat světový finanční systém. Jeho architekti by si měli být uvědomit, že peníze byly vynalezeny jako substituce za zboží. Aby ten, kdo vyrábí např. hrnce, nemusel při nákupu masa k placení nosit své hrnce, ale jejich "cenouvou" náhradu v podobě peněz. Je ji tedy v oběhu jiné množství peněz a statků - máme problém.

K jeho řešení, stejně jako k řešení dalších globálních ekonomických problémů by bylo vhodné reformovat i OSN. Podobně jako to francouzští socialisté navrhují v případě EU. Občany planety Země volený Světový parlament a vláda by měly být schopné nalézt politická řešení obtíží trápících naši planetu a její obyvatele. Neudělají to diplomaté s pokrouceným mandátem od vlád ovlivňovaných místními lobby. Světovou daň, jejíž výnos by směřoval na projekty rozvoje v chudších zemích a celoplantárně prospěšné akce v kuloárech nikdy zřejmě prosazena nebude. Harmonizaci právní ochrany občanů, a přírody lze vynutit jen orgánem se silným mandátem. Evropa k jejímu ustavení může přispět.