Hovniválská kulička ku hraní
13. 9. 2018 / Václav Dušek
Autor obrázku: Jáchym Bohumil KartousBodláky Václava Duška
17. 9. 2018 / Václav Dušek
Patolízalství
zabředlo hluboko do ničivých brázd vztahů. Ostny nedůvěry, mocenské
podezíravosti, směšné nabubřelosti, výrazné nedoučenosti – přesto se většině
společensky daří, neklást si otázky jest
předpokladem k nerušenému hnití, nechuť přijímat kritiku udržuje
námi sledovanou kvalitu životních jistot. Kdo nehledá štěstí je dokonalý
ignorant, štěstí se povaluje po mnohých cestách, stačí se sehnout, nabrat ho
plnými hrstmi do zásoby pro čas budoucí, i nejistý… kdejaká čudla se hlasitě
bouří, spouští nekontrolovatelný brajgl, šponuje se k prasknutí, zběsile protestuje, nehezky
prská, zesměšňuje a uráží majestátní popraskané pilíře rozvoje; nalézt štěstí
vyžaduje stálou pozornost před nepřítelem. Rádi určujeme, kdo umí, kdo může,
kdo nevyrostl ještě z kalhot zvaných roury, no, na každého růženín
nezbude, musí mu stačit i měkký kámen. Hrotit politickou rvačku přináší
rozervanost a vnitřní neklid. Ne všichni máme pelechy vystlány mechem.
Kolik skleněných Golemů skončilo ve střepinách?! Za štěstím kráčí Pepula,
šupák, kastrát, domovnice, i ten, kdo vybírá popelnice – jít za štěstím
posiluje myšlenku, že přijde den a my vyhrajeme nechutnou miliardu, milion – stačí hrát, nečekat,
nespoléhat na hlasy lumenů, kteří nás vedou do záhuby a ještě o tom nemají
potuchy.
Čidla bezpečí se zasekávají.
Máme opravdu pekelné štěstí, dostatek potravin, vzdělání k dosažení doktorských ruliček, i vodní zdroje vykutáme, na nás je spoleh, vládnou nám samí andělští vykukové, raraši v rouchu beránčím! Bariéry vystavené v minulosti revolučně strženy – dnes máme mnohem více malířů, spisovatelů, herců, tanečníků, milionářských es, dobrovolných roztleskávaček ku štěstí, podivuhodných netvorů, kecalů, kritických velikánů – na někoho vyšel tučně namazaný krajíc chleba, na druhého omrvinky, ale šlapeme za štěstím vytrvale, a je třeba povědět i bezohledně, nemáme k ukojení staletí, ale pouhé roky – nenecháme se zdržovat evangelisty, nefungujícími božími přikázáními, politickými šněrovačkami, bolestnými odrhovačkami, zarputilými kutily. Usedlé bytosti zdržují marathón pokrokových sil blížící se k cílům.
Copak nemáme ohromnou kliku, že nás míjí po léta válečná vřava, prozatím i pluky emigrantů s odlišnou kulturou, výkladem práva oněch potřebných turistických netvorů, hledajících kus země ke svobodnému žití, k zakládání věroučných komunit – ve vlnách se pohupují loďky i čluny přecpané utečenci, pirátští neomalenci vydělávají tučné prachy; osudy neznáme dostatečně, ale můžeme vzít jed na to, že ti lidé mají sny o obrovitém snadném štěstí, možná i malém, proto podstupují rizika nám neznámá. Přesto, premiérovo furianství – buranství. Nepřijmeme ani sirotky!
Právo na štěstí má být celosvětově uzákoněno.
Země se houpe nekonečným tichým vesmírem, políbena mnohokrát štěstím, vyhřívaná vytrvalým sluncem, rozmazlována nekonečnou láskou – třeba i boží, kdoví. Básnivá budoucnost připravena polknout národy, stmelit, tedy zglobalizovat, zapudit choutky tatrmanů harašících sebezničujícími pumami. Příkrá kritika vychází mnohdy z neznalosti. Věříš ve slušnost, panebože, kolik je ti let. Kázání nefunguje, bohem nestraš, jdi za štěstím bez zábran a přej si, abys došel bez úhony.
Co je štěstí, řečeno s básníkem - muška jenom zlatá.
Diskuse