Po páteční rezignaci Davida Kaye, šéfa americké Iraq Survey Group, která hledala v Iráku bezvýsledně zbraně hromadného ničení, vyjádřila britská a americká vláda pevné přesvědčení, že důkazy o existenci iráckých zbraní hromadného ničení budou v Iráku nalezeny, navzdory pochybnostem osob, které je hledají. Jak znovu v sobotu upozornil rozhlas BBC v pátek při své rezignaci konstatoval David Kay, že si nemyslí, že irácké zbraně hromadného ničení vůbec existovaly. Bílá dům na to reagoval slovy, že "pravda o iráckém režimu bude odhalena". Úřad britského premiéra Tonyho Blaira požadoval od veřejnosti trpělivost. Avšak britské opoziční strany i labourističtí odpůrci útoku na Irák využili výroků Davida Kaye ke kritice britské i americké vlády. Podle rozhlasu BBC jsou jeho výroky pro Tonyho Blaira hluboce ztrapňující:

Pravidelný vědeckopopulární dokumentární pořad Horizon v televizi BBC se ve čtvrtek podrobně zabýval známou a kontroverzní "Atkinsovou dietou". Ta funguje tak, že jíte velké množství masa a tučných jídel, dosyta, kolik chcete a -- jak slibuje dr. Atkins -- budete hubnout, pokud nebudete jíst uhlovodany. Nesmíte jíst cukr. Nesmíte jíst škrobovité potraviny jako těstoviny či chléb a musíte se vyhýbat i některému ovoci a zelenině. Tedy přesný opak toho, co doporučují lékaři.

Potíž je, že, jak se zdá a jak o tom svědčí i mnohé mezinárodní celebrity -- tato Atkinsova dieta skutečně funguje. Dr. Atkins (zemřel loni v dubnu v New Yorku po úrazu) vysvětloval její "zázračný" efekt různými svými lékařskými teoriemi. Ty, jak se ukázalo byly falešné. Pořad britské televize Horizon nechal Atkinsovu dietu podrobit několika vědeckým experimentům a zdá se, že přišel na to, proč Atkinsova dieta "funguje". Není však zaručeno, že tím, že se skládá z nezdravé potravy, není tato dieta vlastně zdraví škodlivá. Přesto se po ní hubne. Nicméně, z toho, co objevila televize BBC, by mohlo vyplývat, že je věda o výživě na prahu nového objevu.

Ještě v říjnu 2000 odmítal George Bush představu, že by americká vojska měla být používána k nastolení demokracie a stabilních, civilizovaných politických systémů v jiných zemích. Už loni, v únoru 2003, si byl však Bush vědom, že Amerika bude muset se naučit nestabilní, teroristické státy civilizovat. Během Bushova funkčního období přijaly Spojené státy plnou odpovědnost za stabilitu a politický vývoj dvou muslimských zemí -- Afghánistánu a Iráku. Velmi mnoho nyní záleží na tom, zda Spojené státy budou schopny -- nejen vyhrávat války, ale budou-li zároveň umět pomáhat vytvářet samostatné demokratické politické instituce a robustní, tržně orientované ekonomiky, a to na celém Blízkém Východě, argumentuje Francis Fukuyama v časopise Atlantic Monthly.

Špatné počasí a sněhová vánice v Davosu, to jsou podle komentátora internetových stránek BBC docela příznačné symboly pro tamější nadcházející Světové hospodářské fórum. Je pravda, jak argumentuje spoluředitel Fóra José Maria Figueres, že podnikání (tj. prosperita) a bezpečnost (tj. politika) jsou nyní neoddělitelně provázány. Avšak chudí lidé dále chudnou a Američané ve válce proti terorismu dosud nezvítězili.

Silná bezpečnostní opatření v Davosu jen posilují pocit deprese a globální nejistoty. Transatlantické vztahy jsou na téměř nejhorší možné úrovni. Pokračující pád dolaru vyvolává hospodářskou mořskou nemoc. Takže letošní jednání bude možná hodně podobné ránu s velmi silnou kocovinou, kdy delegáti nesnesou pohled na ostatní přítomné.

Avšak politikové se podle reportéra snaží.

Rwanda, malá země v srdci Afriky byla již od prohlášení nezávislosti v roce 1962 zmítaná mnoha etnickými konflikty mezi menšinovými Tutsii, tvořícími místní elitu, a převážně zemědělským etnikem Hutuů. Jejich nepřátelství vyvrcholilo v létě 1994, kdy vojáci z řad většinových Hutuů pozabíjeli okolo 800 00 Tutsiů a umírněných Hutuů. Již ve stejném roce dala OSN podnět k vytvoření Mezinárodního trestního soudu pro Rwandu, který by potrestal strůjce této genocidy. Právě tento týden však svědčil kanadský generál Roméo Dallaire, velitel belgických Modrých přileb, který řídil misi OSN (UNAMIR) i během genocidy 1994. Generál obvinil Spojené národy z nečinnosti.

Jsem šokován, že čtu v Britských listech otevřenou obranu monarchistiské, údajně komunistické, kubánské diktatury. Pod zlovolným titulem Kuba, jak ji neznáte píše JUDr. Stanislav Svoboda manipulativně, že, například, průměrná délka života u Kubánce, která dosahuje 76 let, svědčí o kvalitě zdravotní péče. To je čistá sofistika.

Sám jsem byl osobně na Kubě mnohokrát, v důsledku historického přátelství mezi Kubou a Brazílií. Byl jsem tam v letech 1979, 1983, 1986, 1991 a 1996. Mám devět dobrých přátel, kteří bydlí v Havaně. Všichni z nich mají rádi Castra. Avšak všichni z nich zastávají názor, že zdravotnictví na Kubě je strašlivé. A já jsem to sám zažil...

Platy českých učitelů se zvyšují. Existují však i jiné podstatné problémy se školstvím, zdaleka nejde jen o platy. Školství je ovšem problémem v měnícím se světě i v jiných zemích. Zamýšlí se nad tím Jan Čulík.

Příspěvek se vysílal v 18. 10 v pátek 23. ledna 2004 v pořadu ČRo 6 Názory a argumenty.

Světové sociální fórum (SSF) vzniklo roku 2001 jako prostor pro diskuse a střetávání skupin, hnutí i jednotlivců, které se kriticky stavějí ke kapitalismu, či jeho různým aspektům. Pod heslem "jiný svět je možný" se však neomezuje pouze na kritiku současné situace, ale stále více se zaměřuje na hledání alternativ. Je tak dalším krokem v antikapitalistickém hnutí, které až do té doby pouze reagovalo na aktivitu druhé strany. Nyní přišlo se svou vlastní agendou a vytváří vlastní představy vývoje.

Politické strany ztrácejí důvěru občanů. Účast občanů ve volbách klesá, zájem o členství v politických stranách rovněž a důvěra v politiky je vůbec ze všech nejnižší. Je to krize demokracie nebo není? A jestliže ano, proč k ní dochází? Obávám se, že to skutečně je krize demokracie. O to závažnější, že současné politické systémy jsou vystaveny tlaku globalizace.

Pentagon bránil do poslední chvíle svůj koncept na online internetový hlasovací systém SERVE, určený pro volby prováděné elektronickým způsobem - který se měl zkoušet jako pilotní projekt na americkém vojenském personálu a Američanech žijících či pracujících v zahraničí . Podle zpráv Alexe Belidy z Hlasu Ameriky se Pentagon ocitl pod palbou expertů, kteří říkají, že by systém mohl být vystaven hackerským útokům.

Demokracia je fajn, ale na to aby fungovala, musí väčšina voličov sledovať širšie názorové spektrum, naučiť sa brať do úvahy fakty (na komentáre nahliadať ako na možnú propagandu) a najmä samostatne myslieť, inak je ovládaná prostredníctvom médií...

Dnes ráno jsem se s pocitem hrůzy vzbudil ze zlého snu. Zdálo se mi, že jsem nějakým divným a nepochopitelným způsobem, bez osobního zavinění přišel k dluhu asi 50 000 Kč. Navíc byl sen provázen pocitem, že se dále finančně propadám, a že za dva roky budu dlužit dvakrát tolik a jen na úrocích budu platit stovky korun měsíčně. Patřím ke skupině lidí, která si nerada půjčuje, nerada dluží a taky se mi nechce zatěžovat vlastní kapsu placením úroků. A to ještě v situaci, kdy nevím proč, nevím komu ani za co. Tak mne ten sen hodně sebral. Pak jsem se probudil a uvědomil si, .... že to je celé pravda.

Agende Svetového ekonomického fóra v Davose budú pravdepodobne dominovať Irak a iné bezpečnostné otázky, spolu s nimi prebehne niekoľko diskusií o budúcnosti transatlantických vzťahov a európskom procese vývoja vlastnej bezpečnostnej politiky.

Správa Európskeho parlamentu o pripravenosti Slovenska na vstup do EÚ okrem iného vládu žiada, aby zabezpečila, že bremeno náročných reforiem neponesú najzraniteľnejšie skupiny obyvateľstva. Správu, ktorého slovenskú časť napísal dlhoročný spravodajca pre SR Jan Marinus Wiersma, už v Bruseli prerokoval zahraničný výbor EP. Na plenárne rokovanie by sa mala dostať v marci.

Úloha sdělovacích prostředků v současném politickém dění nás nutí položit si otázku, v jakém světě a v jakém typu společnosti chceme žít, a obzvláště - má-li být tato společnost demokratická - jak má být tato demokracie vykládána. Dovolte mi začít porovnáním dvou odlišných koncepcí demokracie. Jedna z těchto koncepcí je založena na tom, že veřejnost v demokratické společnosti disponuje prostředky, kterými se může smysluplným způsobem účastnit řízení svých vlastních záležitostí, a že prostředky toku a šíření informací jsou otevřené a svobodné. Přibližně podobnou definici najdete také v naučném slovníku pod heslem demokracie. Druhá koncepce demokracie vychází z toho, že veřejnosti musí být bráněno ve spravování vlastních záležitostí a že prostředky toku a šíření informací musí být striktně řízeny shora.

Pola Manzila, baronka Uddin, je první a jediná muslimská žena v britském parlamentu. Je také jediná bangladéšská žena ve sněmovně lordů.

Majitelé organických rodinných farem ve Velké Británii se obávají, že jediné co je čeká je "tichý odchod ze scény". Jejich obchody totiž ohrožují supermarkety a nadnárodní potravinářské firmy. Po desetiletích, kdy se jim podařilo přežít obecně rozšířenou předstvu, že "lepší je větší", stávají se organické farmy obětí finanční politiky jejich větších protivníků, kteří ročně prodají zemědělské plodiny a maso za více než jednu miliardu liber.

Vždy jsem si myslel, že lidé vyzdvihující přednosti státního uspořádání typu monarchie jsou -- jak to říct slušně -- poněkud divní. Vždyť každý uznávaný politolog přece bude říkat, že demokracie sice není ideální systém, ale lepší nemáme. Pokusím se nyní stručně vysvětlit, proč si tím zejména poslední dobou nejsem příliš jist...

Chtěla jsem jen reagovat na apel v článku Jsem Čech, který se cítí doma ve Skotsku, aby Češi žijící delší dobu v zahraničí přispěli k tématu diskuse a kteří mají podobně zkušenosti se začleňováním do multi-etnické společnosti. Jakožto člověk s téměř nepřetržitou pětiletou (legální) zkušeností života v USA, vlastní zkušeností "pokusu" asimilace přímo na americkém "Jihu" státu Jižní Karolíny, bych s autorem ve výše zmíněného článku naprosto ve všem souhlasila.

Poľsko sa nebezpečne priblížilo k systému vlády, v ktorom otvorené demokratické procedúry majú malý význam, pričom zásadné rozhodnutia prijímajú štruktúry oligarchickej moci, ktoré pôsobia neverejne a neformálne. Je na to jediný liek: prísna kontrola voličov. Nie menej, ale viac demokracie -- zväčšenie vplyvu spoločnosti na politiku štátu. Vytvorenie protikladu medzi demokratickým a autoritatívnym systémom ľahko vedie k presvedčeniu, že v demokracii je vždy subjektom prijímania rozhodnutí spoločnosť, kým v autoritatívnom systéme nekontrolovaná moc.

Většina informací o Kubě v Česku je poznamenána asertivním postojem americké "informační" skupiny Freedom House či aktivistů tzv. miamských zájmových skupin. O povaze těchto informací si není třeba dělat iluze, stejně jako o úplnosti informací, které o Kubě občan České republiky má. Pokusili jsme se tuto mezeru a neznalost španělštiny vyplnit jednak stručnými statistickými daty "bedekrového" typu, jednak zkrácenou zprávou o stavu země za rok 2003, předloženou kubánskému parlamentu. Úsudek si udělejte sami.

Domníváme se, že mnohé údaje o kubánské ekonomice - zvláště v oblasti sociální, ve školství a v jeho zaměření na informační technologie - by byly inspirativní i pro českou vládu a český parlament.

Uverejnenie polemického textu z pera Petra Macsovszkého nie je jednoduchým rozhodnutím. Nedá sa ani odbaviť zvyčajným dodatkom -- redakcia sa nemusí stotožňovať s obsahom uvedeného príspevku. Veď jeho osudom sa môže stať reakcia, ktorá naposledy sprevádzala podobne nekompromisne provokujúcu Poslednú večeru Martina Kasardu zo začiatku 90. rokov. Je si nad čím lámať hlavu. Zvlášť, keď ide o reakciu na istý druh výkladu kresťanského sveta v dnešnej civilizácii.

Alebo, ak mám byť naozaj presný, na istý pseudokonzervatívny štýl a tón, ktorý sa s ním spája. Hoci, rád zdôrazňujem, z kresťanského postoja ako takého nevyplýva. Tento fundamentálny tón a postoj zdvihnutého prsta nad všetkým a všetkými zrejme musí nakoniec vyvolať reakciu, ktorá nie nepodobne preháňa aj zjednodušuje. Ak sa Macsovszkého grobianskej a punkovo bezcitnej úprimnosti podarilo -- možno aj nechtiac -- zviditeľniť grobianstvo a nekorektnosť každého fundamentálneho výkladu, myslím, že je poruke prvý dôvod na uverejnenie jeho textu.

Jedním z nejpozoruhodnějších rysů postkomunistického života v České republice zůstává, jak minimální množství kvalitních sdělovacích prostředků v zemi existuje, jak málo lidí se o vznik takových médií snaží a jak lidem, zdá se, vlastně vůbec nevadí, že je ve veřejné sféře k dispozici tak málo inteligentních, nových a zajímavých informací. Ono, samozřejmě, myslet některé lidi bolí -- na druhou stranu sledovat prázdná média, která omílají stále totéž anebo pouštějí pořád tutéž podobnou hudbu, či kupovat si noviny, které jsou opravdu prázdné -- prolistujete je za minutu a nich v nich nenajdete -- mi připadá jako nuda. A situace se zhoršuje, jak se zejména novináři v tištěných médiích děsí snižujících se nákladů svých listů a strach o místo je vede k zintenzivňující se bulvarizaci.

Týden před zveřejněním nezávislé zprávy lorda Huttona, rozebírající okolnosti úmrtí vládního odborníka na irácké zbraně hromadného ničení a obrovskou kontroverzi mezi BBC a britskou vládou dospěl ve středu večer v hlavním vysílacím čase od 20.30 na hlavním veřejnoprávním televizním okruhu BBC 1 devadesátiminutový mimořádný investigativní pořad "Panorama" s názvem Boj až do smrti k závěru, že reportér rozhlasu BBC Andrew Gilligan citoval dr. Kellyho ve své rozhlasové reportáži koncem května 2003 nepřesně, když uvedl, že britská vláda prý záměrně včlenila výrok o tom, že Saddám Husajn má schopnost užít chemických a biologických zbraní do 45 minut. Gilligan nepotvrzeně v rozhlase prohlásil, že vláda podle svědectví samotného vysokého nejmenovaného vládního odborníka tento údaj do své zprávy o Iráku včlenila ačkoliv zřejmě věděla, že je nepravdivý. To, co jsme uvedli kurzívou, bylo nepodložené. Použil formulace, které z Kellyho svědectví vyvodil, avšak necitoval ho doslova, ačkoliv navodil dojem, že to činí.

V devadesátiminutovém dokumentu, nazvaném Boj až do smrti, o kontroverzi mezi BBC a britskou vládou a o okolnostech smrti dr. Kellyho, obvinila televize BBC svého generálního ředitele Grega Dyka a další vysoké pracovníky, že nekriticky hájili reportáže Andrewa Gilligana, aniž by předtím nařídili jakékoliv interní vyšetřování či zjišťování pravdy.

"Pověst BBC je založena na přesnosti jejího zpravodajství: Přesto však Dyke jeho ředitelé vsadili na Gilliganovu verzi, aniž by si to vyšetřováním ověřili," konstatoval v pořadu reportér John Ware.

Nedávno jsem se zmínil, že o panu Posseltovi noviny nic nepíší. Konečně! Dnes, 21. ledna, o něm a jeho hrdinském činu psaly mnichovské noviny TZ. Jeho příznivcům v Praze proto věnuji poznámku.

Záchranci kulturních hodnot, v jejich čele náš dobře známý Berndt Posselt, provozovatel kanceláře Sudetoněmeckého Landsmannschaftu v Praze, ale také za bavorskou CSU u EU, nespí! Poté, co konšelé města Mnichova usoudili, že jejich vinná klobása, okořeněná petrželí, nazývaná Weisswurst, patří k vrcholnému dílu bavorské kultury a že je proto třeba zamezit plagiátorům tuto klobásu vyrábět a dokonce na své výrobky psát, že je to mnichovský weisswurst, neváhal náš chrabrý jedlík klobás Posselt napsat přímo Romanovi Prodimu, že jde doslovně o "cennou evropskou kulturní hodnotu"...

Po havárii serveru obdržely v období od 5.1. do 19. 1. 2004 Britské listy doposud 96.690,15 Kč od čtenářů na to, aby si mohly pořídit nový server, informuje tajemnice Občanského sdružení Britské listy Markéta Sulovská. Těm čtenářům, kteří přispěli, mnohokrát děkujeme a doufáme, že tímto podpora ostatních neskončila. Nejsme totiž list, který by byl financován z dotací státu či grantů nadací, a nejsme ani financováni z reklamy. Možná je to šílené, ale spoléháme se na vás... Přesto se snažíme přinášet informace pro 5 - 7000 čtenářů každý všední den. Daří se nám to už od roku 1996.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2003 na jejich provoz celkovou částkou 7274 Kč 20 osob. Příspěvky tří čtenářů ze zahraničí prostřednictvím konta www.paypal.com dosáhly kromě toho částky 282.61 amerických dolarů.

Dokončili jsme placení finanční firmě za vypracování účetních zpráv za léta 2001 a 2002, nyní částečně hradíme výrobu knihy Jak Češi bojují.

Čtenáři z celého světa mohou nyní přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.