Rád bych ještě upozornil na jednu, dle mého názoru, opravdu paradoxní skutečnost, píše Daniel Stirský: Pana Partyka jsem poznal ve 2. polovině 80. let. Pracovali jsme ve Výzkumném ústavu matematických strojů (známý VÚMS). On byl právníkem, já ekonomem. Petra P. bych si troufl označit za pětadvacetiprocentního disidenta. Chartu 77, pokud vím, nepodepsal, ale zcela indiferentní příslušník šedé zóny nebyl.

Od něj jsem získal k podpisu petici "Několik vět", spolu jsme - pokud si vzpomínám - navštívili první povolenou manifestaci ke Dni lidských práv na Škroupově náměstí 10. prosince 1988, Petr Partyk napsal dopis do Rudého práva, kde odsoudil policejní zásahy na Václavském náměstí, na výzvu Hlasu Ameriky poslal pohled uvězněné Daně Němcové (?), měl občasný přístup k samizdatovým Lidovkám...

Slavný mistr světa v šachu Capablanca, ocitnuv se v partii se skupinou mladých šachistů v pěšcové koncovce se střelcem proti jezdci, byl sebevědomými mladíky vyzýván k uzavření remízy s tím, že taková pozice se přece nedá vyhrát. "Podívejte se do knih," odvětil prý Capablanca a po další hře donutil soupeře ke kapitulaci. Něco podobného by se chtělo vykřiknout i u některých příspěvků. Již dříve mne v tomto směru zaujal kupříkladu článek "O řízení podniku zaměstnanci" (BL z 6. 12. 2005), podle jehož autora způsob řízení podniků v socialismu odpovídá "v drtivé většině řízení firmy v kapitalismu".

Je to asi nezastavitelné. Dělají to kupodivu i nejzkušenější novináři. Skutečně jsem se pobavil, když jsem na stránkách týdeníku Respekt nalezl informaci:

Změnu designu tištěné verze týdeníku Respekt (podtrhl JČ) připravoval tým autorů: Filip Blažek (Designiq) (sic!), Michal Gregorini, Michal Hořava a Libor Kleček (Mowshe).

Ve čtvrtek dopoledne rozeslala Pavla Schauerová z Českého rozhlasu tiskovou zprávu s titulkem:

Nominace aktérů reality show Odhalení :)

A tak to jde pořád.

Ano, "zařízení vyřízení nařízení reality show Odhalení"...

Mohl by, prosím, někdo českým novinářům sdělit, že existují i jiné pády než genitiv a čeština má i slovesa!

Sotva jsme přežili hektické období "nejkrásnějších svátků v roce" i Silvestra, budeme zase nuceni sledovat boj (jakoby nestačil ten kapitalistický, když už třídní je zakázán). V souvislosti s bojem předvolebním se nejen na hlavy politiků, ale i voličů snášejí ze všech stran přívlastky jako brutální, prolhaný, tvrdý, pohodlný, líný, nezakotvený (ten by mne obzvláště zajímal), nerozhodný, znechucený, ale též disciplinovaný ať již v kladném či záporném smyslu... Nic proti tomu (co, komu patří, si jistě dosadíte sami), mně však schází jeden, který dle mého (čistě subjektivního) názoru je mnohem výstižnější, ale důkazy na to nemám. Tím voličem, který není nějak oslovován, ani haněn, o němž se prostě nemluví, je volič naštvaný, volič, který se nutně musí cítit vyvržen mimo hru, volič, který nestojí o dobré rady, protože " ...dobrý rady jsou málo platný..."

Zuzana Paroubková, manželka předsedy vlády ČR Jiřího Paroubka, nikdy neřekla, že "ženy do politiky nepatří", jak zní dnešní titulek Tématu dne v Mladé frontě Dnes, připraveného převážně Lenkou Petrášovou.

To tvrdí Lucie Orgoníková, tisková mluvčí premiéra, a dodává: V duelu Zuzana Paroubková versus Olga Sommerová, zveřejněný jako další materiál Lenky Petrášové v MFD, pod titulkem "Patří ženy k plotně, nebo do funkcí?" nebyla otištěna z nepochopitelných důvodů celá odpověď na první otázku Olgy Sommerové , která se premiérovy ženy ptala: "Říkáte, že ženy by se neměly snažit o vstup do politiky, protože je to věc mužů. Proč tedy podle vás na této planetě existují prezidentky, premiérky, ministryně?" Úplná a nezcenzurovaná odpověď manželky premiéra zní:

Orgoníková to tvrdí v reakci na zveřejněný článek s odkazem na písemnou verzi odpovědí Paroubkové, která byla zaslána MFD, a kterou má redakce Britských listů k dispozici. Orgoníková namítá, že Zuzana Paroubková neřekla, že ženy do politiky nepatří. Nebylo to podle ní zmíněno ani v pořadu Před půlnocí na ČT24 dne 23. prosince. Mladá fronta namísto úplné odpovědi Paroubkové zveřejnila pouze toto:

Komu slouží tato manipulace?

Ideovou část názorů paní Paroubkové se snažila Mladá fronta zmanipulovat tím, že tyto části neodůvodněně zredukovala a z osobní výpovědi udělal list politickou výzvu.

Když jsem včera ráno jel metrem, kdosi vedle si četl Mladou frontu, tak na titulní straně úplně blikal palcový titulek "Paroubková: Ženy do politiky nepatří". To mě opravdu zaujalo. Chtěl jsem si přečíst, jakým způsobem má tento titulek Mladá fronta podložený. Myslím totiž, že tohle by žádná soudná manželka premiéra v mediálním rozhovoru neřekla, leda, že by nevěděla, že je manžel premiérem. Už jen z tohohle podezřívavého důvodu se mi to zdálo jako hloupost.

Nicméně jsem na palcový titulek Mladé fronty zapomněl a jak jej mají podložen jsem si nepřečetl. Až večer, když jsem otevřel Britské listy, se na mě šklebí palcový titulek z Mladé fronty, tentokrát už s pokusem o analýzu a hlavně s původní verzí rozhovoru. Taková náhoda...:)

Pavel Urban tvrdí:

Takovému tvrzení bez důkazů se říká dojmologie.

tisková zpráva České televize

Nový cyklus pořadů O češtině uvede Česká televize od 5. ledna vždy ve čtvrtek na ČT2 po 17. hodině.

Izraelský premiér Ariel Šaron nyní utrpěl "vážnou" mrtvici a je v jedné jeruzalémské nemocnici v bezvědomí, uvádějí úřady. Podle lékařů utrpěl "obrovské krvácení do mozku". Dolní část jeho těla byla paralyzována. Šaronovy pravomoci byly předány jeho zástupci Ehudu Olmertovi.

18. prosince utrpěl Šaron malou mrtvici, kterou prý možná způsobil trombus způsobený trhlinou v jeho srdci. Ve čtvrtek se měl vrátit do nemocnice na srdeční operaci, která měla trhlinu odstranit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Katolické noviny autora požádaly o článek Mládeže a naděje. Editor však udělal do článku takové zásahy, že autor odmítl článek publikovat. Nabídl jej v původní podobě Britským listům.

Téma "naděje budoucnosti" není zdaleka tak jednoznačné, jak se jeví na první pohled. Přinejmenším je třeba položit a zodpovědět dvě otázky. První zní naděje pro koho? Druhou otázkou je naděje vůči čemu? Mládež v podobě Hitlerjugend byla nadějí pro Hitlera, budovatelská generace mládeže byla nadějí socialismu padesátých let, mládež šedesátých let byla nadějí pro socialismus s lidskou tváří, mládež listopadového převratu je nadějí neoliberálního kapitalismu, mládež na milionových shromážděních s Janem Pavlem II. je nadějí katolické církve.

Nejméně dvě osoby z východního Turecka onemocněly ptačí chřipkou, konstatovalo ve středu turecké ministerstvo zdravotnictví. Čtrnáctiletý chlapec, který zemřel o víkendu, měl ptačí chřipku. Nakažena ptačí chřipkou je i jeho sestra, která leží vážně nemocna v nemocnici. Třetí sourozenec má také příznaky ptačí chřipky.

Všichni žili s rodinou na slepičí farmě v měztě Dogubayezit, nedaleko hranice s Íránem. Slepice měli i doma a jedli je.

Dosud byli nakaženi ptačí chřipkou, případně na ni zemřeli jen lidé, kteří žijí ve styku s ptactvem či drůbeží, ale zdravotníci se obávají, že by virus mohl zmutovat a začít se šířit mezi lidmi stejně lehce a rychle jako normální chřipka.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Petra Partyka odsoudil soudce Šídlo do vězení na 75 dnů za to, že údajně publikoval na internetu urážlivé výroky. Šlo o to, že Partyk na internetové stránky jednoho pražského komunálního úřadu skutečně napsal stížnost a anonymové tam pak pod jeho jménem k tomu v dalších příspěvcích připojili na adresu pracovníka komunálního úřadu nadávky. Přestože nebylo prokázáno, že tyto nadávky publikoval Petr Partyk, soudce Šídlo ho odsoudil nakonec do vězení, kam byl odveden před Vánoci.

Posílání dopisů nevinně odsouzeným je zavedená praxe mezinárodní organizace Amnesty International. Vede své členy, aby posílali vězňům svědomí v nejrůznějších diktaturách do vězení pozdravy a výrazy povzbuzení. Velmi to funguje, dostane-li vězeň stovky či tisíce mezinárodních dopisů. Napište, prosím, panu Partykovi i vy!

Benny Rees pokračuje:

Jinak jsem Petru Partykovi objednal do vězení nějaký denní tisk, což mu (kromě svobody) nejvíce chybí. Budete-li mu chtít napsat pár slov, jeho adresa je:

více zde: http://www.sweb.cz/petr.partyk

Může dostávat poštu bez omezení - maximum A4 obálka, do 1 kg hmotnosti. Poštu mu samozřejmě kontrolují.

25. února půjde domů - je ovšem skandální, že k tomu v ČR vůbec mohlo dojít. Nevíme, co ho poté bude čekat, jestli dostane vyhazov z práce.

Leoš Zimmerman dodává: Dostal jsem od Petra dopis, kde píše, že v dopisech smí být pouze papíry. Kafe a diasušenky mu zatím tolerovali ale patrně mu bylo naznačeno, že brzy ztratí trpělivost...

PŘÍPAD PETRA PARTYKA - TÉMA BL

"Novou střední třídu tak například nespojuje jednotná doktrína individualismu, nýbrž typický způsob, jak individualismus intuitivně chápou a prakticky realizují. Jde tedy spíše o jakési sdílené "kolektivní nevědomí" reprezentované v kulturních formách, jež ovšem nestmelují aktéry na výslovném třídním základě."

Jsem pětatřicátníkem.  Přesto se necítím být primárním cílem hořekování pana Víta nad mou údajně ztracenou generací, stejně jako jsem se v minulosti nepovažoval za terč podobných výpadů Milana Valacha proti "Husákovým dětem". Teď se navíc v první fázi Vítovi postavili zejména ti, kdo cítí potřebu hájit vypjatý individualismus. K oné skupině jsem se rozhodně přiřadit nechtěl, proto reaguji až nyní. Následující poznámky se budou nejprve týkat Bímovy teze o dnešní "svobodě volby", poté oprávněnosti Vítovy a Valachovy "generační" interpretace individualismu hraničícího s asociálním chováním,  dále otázky, zda a nakolik lze tento jev označit jako typicky postkomunistický nebo dokonce český, a nakonec nadějí obou autorů na překonání tohoto individualismu, které jsou  spojovány s generací následující.

Francouzská politická scéna nikdy ženami příliš nehýřila. Společnost, která si tolik zakládá na svém glamour, mezi své politické elity vybírala ženy jenom zřídka, výjimky vždy spíše potvrzovaly pravidlo. Otců národa bylo vždy dosti (Pétain, De Gaulle, Mitterrand), žen, nebo chcete-li Matek národa, pomálu. Na jednu z nich aspirovala pouze ta, která dodnes zůstává v mediálním Pantheonu jakousi živou inkarnací svaté Marie. Ponechávám na úvaze čtenářů, zda se to týká i jejich činů...

Spor o interrupce -- jedna z nejintenzivnějších a nejkontroverznějších politických diskusí v západoevropské civilizaci. Pojem "politický" používám proto, že jen málokdy se jedná pouze o osobní, niterný názor na interrupce. Jde o problematiku, ve které nejsou povoleny umírněné postoje. Stanoviska jsou naopak ostře polarizována do dvou soupeřících skupin: hnutí pro svobodnou volbu (pro-choice) a hnutí pro život (pro-life). Spor o umělé přerušení těhotenství se rozhořel také v ČR, i když v menší míře, než ve své kolébce -- USA. I tady jsou aktivní zastánci svobodné volby v otázce interrupcí a také jejich odpůrci. V následujícím příspěvku si přečtete, o co vlastně jde českému hnutí pro život. A proč se této problematice věnujeme tak obsáhle? Pouze o interrupce totiž jde jen zdánlivě. Na hnutí pro život je vázán celý konzervativně-katolický světonázor -- od odsuzování homosexuálů až po striktní pohledy na to, kdo je správným člověk se vším, co se k tomu váže.

Česká republika je zemí s dlouholetou tradicí legálního provádění umělého přerušení těhotenství. Mimo jiné i proto česká veřejnost považuje za "přirozené", že má žena právo rozhodnout se, zda porodit chce nebo ne.

Před vánočními svátky mi volalo pár ukrajinských občanů, kteří u nás žijí již několik let. Všichni se ptali, jakže to vlastně je s tou novelou cizineckého zákona, která jim má přinést úlevu v tom, že na možnost požádat o udělení trvalého pobytu budou moci čekat jen pět namísto dosavadních deseti let. S ulehčením přijímali vysvětlení, že poslanecká sněmovna projednávala novely dvě; zatímco první, která akceptovala právo EU v oblasti slučování rodin již byla přijata, druhá je v druhém čtení.

V kratší verzi vyšlo ve středu v Lidových novinách

Chtěla bych se zastat Igora Chauna. Nejsem věřící, Boha si vůbec neumím představit a upřímně řečeno ani nechci. V dětství jsem stejně jako Alice Valkarová chodila na náboženství, ale zřejmě jsem neměla štěstí na faráře. Byla jsem dítě, s nímž šili všichni čerti, v očích mi seděly plamínky, které rozčilovaly některé dospělé, sotva se na mě podívali. Pan farář mne neustále nutil ctít otce svého a matku svou, jejichž řemen a vařečka coby výchovný prostředek ve mně žádnou úctu nevzbuzovaly, proto jsem jako dítě vůbec nechápala, co to po mě vlastně farář chce. Přesvědčoval mne, že klečením a modlitbou se očistím, že pokání mi pomůže. Nepomohlo a čistší jsem si nikdy nepřipadala. Bibli jsem četla několikrát a mám ji dnes doma, ale jako ztělesněné dobro mi nikdy nepřipadala. Spíše naopak. Boha bych ráda mít nemohla.

Přesto cítím, o čem pan Chaun mluví.

Také reaguji na článek Igora Chauna. Jak zajímavé, fascinující a nevděčné - věřit v Boha v nejateističtější zemi na světě. Aspoň podle některých průzkumů je Česká republika bezvěrecká natolik, že to ve světě nemá obdoby. Už to samo o sobě je nesmírně zajímavý empirický fakt. Záleží však, z jakého úhlu budeme na víru v Česku pohlížet.

Se zájmem jsem si přečetl článek pana Chauna o jeho víře v Boha i následující reakce. Zejména mě zaujala polemika pana Víta. Už dlouho mě mrzí jedno velké nedorozumění, které v české společnosti panuje: křesťanství a víra jsou spojovány s pravicovými a tzv. konzervativními politickými postoji.

Jako křesťana mě velmi mrzí, když se na zastánce mé víry na veřejnosti pasují lidé jako je pan Chaun, kterého jinak znám jako režiséra neoliberálních agitek typu Léčba Klausem a autora záštiplných výroků na adresu "bolševiků". Jak to, že nikomu nepřipadá divné, že např. politici KDU-ČSL mohou jedním dechem volat po zpřísnění trestní represe a po pronásledování lidí s odlišnými názory (např. komunistů) a zároveň se demonstrativně oddávat okázalé zbožnosti (viz pan Kalousek na bohoslužbě v ČT minulou neděli)? Zjevně není křesťan jako křesťan, míní čtenář David Masopust.

Zajímalo by mě, čím to je, že je Česká republika zemí s percentuálně nejvyšším počtem bezvěrců (jak to tvrdí statistiky). Dokonce ani v Rusku, kde byla víra v Boha po celá desetiletí zcela potlačována a navíc církev spolupracovala (na rozdíl od Polska) se státem, na tom nejsou s počtem věřících tak bídně jako v ČR!

Nedá se to vysvětlit násilnou rekatolizací v minulosti, která vedla k tomu,že ti silně a nekompromisně věřící byli perzekuováni, pokud zůstali, a mnozí z nich tedy emigrovali? Na to se ptá čtenářka Alice Valkarová.

Ten pan Vít, to je takový rozumbrada :-) . Píše samé nesmysly... Víte, příklad: když někdo mluví v souvislosti s Francouzskou revolucí o pádu papežské moci (který se datuje od dob Filipa IV. a pak především od dob reformace a nástupu Anglie, pak s příchodem osvícenství a josefínství... ale s Francouzkou revoluci nemá nic společného, snad jedině s Napoleonem, který ale už revoluci není), pak o sobě říká všechno :-) . Je jen zvláštní, že mu ty články publikujete... děláte si tím podle mne u lidí, kteří daným problémům rozumí, velmi špatnou pověst. Vítovy Blisty jsou něco jako Blesk pro lidové mudrlanty :-) .

Při rozhodnutí zrušit Šímův a Čermákův pravidelný pořad Bez obalu odkázalo oficiální vysvětlení České televize na statistickou analýzu ostravské pobočky firmy Media Tenor, která v něm shledala vážné nedostatky.

Mezinárodní instituce Media Tenor se pyšní svou údajně vědeckou, objektivní metodologií. Zkoumaný mediální materiál je statisticky rozčleňován na drobné prvky a k nim jsou přidávány kvalitativní indexy. Tříšť indexovaného materiálu je pak statisticky hodnocena.

Vyšlo v úterý v Lidových novinách ZDE

Dokončil jsem nahrávání z internetu - pro osobní potřebu - všech dvaasedmdesáti dvou až tříhodinových (po půlnoci sedmihodinových) pořadů, v nichž se od pátku 16. 12. do neděle 25. 12. rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílala ve více než 210 hodinách kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha. Uvědomuji si, že normálním poslechem rozhlasu, kdy si posluchač tu a tam na chvíli pustil pokračující bachovský maraton, člověku vůbec nedojde monumentalita a výjimečnost tohoto projektu. Pouze systematičtější sledování mnoha hodin těchto pořadů v klauzuře vede k uvědomění, jak vynikající a mimořádný byl tento rozhlasový projekt - dokonalá realizace principu veřejnoprávnosti. Byla to nesmírně intenzivní, desetidenní seance, zpřístupněním všech pořadů na internetu prodloužená i po vysílání, kterou ve vytržení sdíleli lidé z celého světa.

1. Na jednu stranu je to jednoduché. Zpitomělá pravice je fašismus, zpitomělá levice je komunismus. Jenže... Původní italský fašism nebyl úplně totéž co hitlerovský nacism. To, čemu se dnes většinou říká komunismus (poznámka: dojalo mě, jak jeden k kandidátů na ústavního soudce v senátu na otázku po komunismu řekl po masarykovsku, že komunism je krásná idea, sen, ale nerealizovatelná a vzdělaní osli ho proto soudcem neučinili) nemá se samou myšlenkou komunismu vůbec nic společného, podobně jako s Marxem samotným, stalinism a leninism jsou svým důrazem na funkci státu přece pravý opak... Komunism snový, o kterém ten soudce hovořil, je utopie o prostém světě, kde všichni pracují rádi a konzumují jen to, co opravdu potřebují. Mám dojem, že realizovatelný je opravdu jen na malém, tichomořském ostrůvku, kde nepotřebujeme kromě zdraví už nic a těch lidí tam nesmí být víc, než dva, muž a žena.

Všechno, co je hodně jednoduché, je také zpitomělé, až na dětskou káču.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V prosinci 2005 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 359.00 Kč. Příjem z reklamy byl 1200 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 981.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.