Senát Ústavního soudu zrušil rozhodnutí prezidenta Klause o odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové. Předsedkyně Nejvyššího soudu tak uspěla se svou stížností [Sp. zn. II. ÚS 53/06], že její odvolání bylo v rozporu s Ústavou , a navíc nebylo řádně odůvodněno. Podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) je Brožová neodvolatelná, a bez legislativních změn se na tom nic nezmění. Funkční období jí končí v 70 letech, stejně jako všem soudcům.

Prezident Klaus rozhodnutí o odvolání Brožové podepsal v posledních lednových dnech na návrh ministra spravedlnosti Pavla Němce. "Odvoláním stěžovatelky na základě neústavního ustanovení zákona o soudech a soudcích došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatelky," odůvodnila závěr soudu soudkyně zpravodajka Dagmar Lastovecká.

"Já jsem rozhodoval podle platného zákona a jestli si po půl roce, po roce, po deseti letech z jakýchkoliv důvodů ten zákon změníme, tak elementární žití občanů naší země je založeno na tom, že zákony platí do okamžiku, kdy platí," řekl Klaus médiím ve čtvrtek . Prezident rozhodnutí soudu respektuje, ale nesouhlasí s ním a považuje ho za nebezpečné.

plný text vyjádření prezidenta Václava Klause k rozhodnutí Ústavního soudu ZDE

Hrůza, kterou jsem viděl na televizní obrazovce dne 11. září 2001, ve mně vyvolala intenzivní sympatie. Ale mimo osobní tragedie -- a k těm dochází někde na světě každou hodinu každého dne -- by nemělo být dovoleno, aby útoky z 11. září měly nějaký význam, napsal Simon Jenkins v deníku Guardian. Šílenství nemá žádný význam. Ten čin nesl žádný politicky smysl a nemělo by mu být dovoleno, aby na něm "záleželo". Ten čin nezměnil rovnováhu světové moci. Neumenšil vedoucí roli Ameriky ve světě. Zdálo se, že sympatie pro Ameriku a její uměřenost po tomto činu by vedoucí roli Ameriky ve světě jen posílily.

V neděli večer 10. září nás veřejnoprávní program ČT2 oblažil tématickým pásmem se zadáním "teror", nejdříve to bylo z hlediska faktičnosti sporným dokudramatem "Hrdinové letu 93", následován "Postřehy odjinud - Skotsko očima Petra Voldána - Lockerbie po tragédii" a v závěru "Nebezpečí teroristických útoků - Jak může pomoci zachránit lidský život každý z nás". Naštěstí pro zachovaní soudnosti diváka následoval Mozartův koncert a slavné vystoupení Johnnyho Cashe z věznice.

Päť rokov po desivých útokoch na symboly americkej hegemónie nebadať nijaký pozitívny posun v boji s medzinárodným terorizmom. Naopak, vzrástla moc fanatikov na oboch stranách, ktorí zneužili 11. september 2001 na propagáciu svojich zvrátených plánov.

V tomto zápase humanisti nebojujú len proti islamskému extrémizmu, ale aj proti kresťanskému fundamentalizmu, pričom prívržencov oboch smerov spájajú šialené apokalyptické vízie. Bilancia päťročnej stratégie boja proti medzinárodnému terorizmu je viac ako katastrofálna. Počet teroristických skupín a ľudí ochotných do nich vstúpiť dramaticky vzrástol. Afganistan a Irak sú destabilizované a plné militantov. Existencia Izraela je vo väčšom ohrození ako v časoch pred dohodou z Osla.

Novinku zavedla Metropolitní kapitula ihned poté, co jí byla soudem přiřčena Katedrála sv. Víta. Za vstup do svatostánku, který je všech Čechů, zaplatíte stovku. Absurdní chování katolické církve se tak stalo mezinárodní ostudou. Turisté se podivují byzantským móresům, ale zaplatí. Zaplatili daleko víc, jen aby mohli vidět Prahu.

Sviatkami sú zvyčajne tie dni, ktoré majú v živote skupiny ľudí a aj pre jednotlivcov mimoriadny význam. Bývajú to dni, keď má človek možnosť si pripomenúť svoje miesto v plynutí času a svoj vzťah k minulosti či víziu budúcnosti. Máme na Slovensku takéto sviatky? Ak nebudeme rátať Vianoce, majú občania Slovenskej republiky takýto sviatok, ktorý by im pripomínal ich dôstojnosť občana?

Práve pocit sviatočnosti je vhodným nosičom hodnôt, spoločných ideálov a ambícii v individuálnej aj medzigeneračnej pamäti. Sviatok je vhodným mostom z minulosti do budúcnosti. Podľa toho čo ľudia oslavujú, môžeme odvodiť, kým sú a čo od nich môžeme očakávať. Slovenská republika prijala za svoje sviatky päť dní v kalendári. Majú však vôbec pre občanov Slovenskej republiky tieto štátne sviatky skutočne slávnostný ráz?

ODS se usazuje na ministerstvech. Čile. Začíná s reorganizací a personálními změnami, i když je otázkou, kolik se jí podaří doopravdy změnit.

Za onen měsíc, které jí v čele resortů zbývá do chvíle, než neúprosná realita poslanecké poloviny rozhodne o konci krásného snu. Snu o opravdové vládě. Někteří se nemohou dočkat. Jiní se děsí příchodu lidí, kteří nic neřídili. Sociální demokraté si na tu přechodnou dobu pořídili hračku. Stínovou vládu. Tím započali svůj odchod do stínu opozice. A také počínající boj o pozice ve vládě další. Koneckonců, stínovou vládu mívala i ODS. Dokonce si ji pořídili i komunisté. I když ti, věrni tradici dvojsmyslných označení, nazývají její členy "odbornými mluvčími". Jako kdyby všichni ostatní ničemu nerozuměli a jenom mlčeli...

komentář vysílal ČRo 6 ZDE

V deň piateho výročia teroristických útokov z 11.9. v Spojených štátoch sa mnohí zamýšľajú nad ich významom a hlavne otázkou, či sme odvtedy dosiahli pokrok v boji proti terorizmu. Condoleeza Ricová trvdí, že sú USA dnes ďaleko bezpečnejšie než pred piatimi rokmi. Súhlasiť sa dá len s tým, že sa dnes ďaleko viac ľudí a firiem v USA živí na domnelej "vojne s terorizmom". Ďaleko viac by pre svoju bezpečnosť urobili Spojené štáty, keby začali konečne považovať arabské obyvateľstvo na Blízkom východe za rovnocenných ľudí s rovnakými prianiami, túžbami a bolesťami aké má ktokoľvek u nás, či v USA. Racionalizácie politiky USA a hlavne konečne akceptovanie všetkých doterajších rezolúcií OSN by s terorizmom skoncovalo veľmi rýchlo, efektívne a nepomerne lacnejšie. Riešili by sa príčiny a nie následky. Ale chce to naozaj niekto z mocných?

Třebaže v diskuzi kolem umístění protiraketové nebo radarové základny USA v Česku nás zatím převažují politická a ideová hlediska, existují výhrady opírající se výhradně o technické aspekty. Lokalizace i "pouhého" radaru v tomto prostoru totiž může vážně narušit provoz ostravského letiště v Mošnově a v podstatě zpomalit, ne-li zcela zastavit rozvoj vnitrostátní i mezinárodní letecké dopravy v regionu. Své stanovisko opírám mimo jiné o vyjádření odborníků na leteckou dopravu, zejména o názory ředitele ostravského letiště Lubomíra Vavroše a svého kolegy, poslance Evropského parlamentu a bývalého československého kosmonauta Vladimíra Remka.

Deník Metro bez konzultace s autorem podstatně zkrátil v přesné délce objednaný článek od Jana Čulíka, přestože se s autorem jeho šéfredaktor Fabiano Golgo předtím dohodl na redakčních úpravách, které byly provedeny a článek byl do tisku v neděli dopoledne schválen ve verzi, kterou publikujeme níže. Tuto dohodu list nerespektoval a aniž by autora článku informovali, šéfredaktorovi podřízení publikovali z připravené a schválené analýzy pouze absurdní fragment. Bulvární praktiky listu jsou zjevné v pondělí i z propagandistického článku na první straně, který hrubě a bez důkazů uráží odstoupivšího premiéra ČSSD Jiřího Paroubka. Je jedno, že jsou to útoky na Paroubka, ale způsob těch útoků je nepřijatelný. Seriozní přístup by byl kritizovat racionálně stejnou měrou obě strany.

Níže je původní shrnující článek Jana Čulíka. V původní verzi byl článek vyvážený, tj. osciloval mezi dvěma protikladnými úhly pohledu na zpracovávané téma.

Neautorizované zkrácení článku dokazuje, jak cizí je některým novinářům v Čechách stále princip konfrontace dvojích, protikladných názorů: v Metru publikovali fragment textu, který obsahuje jen jediný úhel pohledu...:)

Verze, zveřejněná v deníku Metro na str. 7 PDF

43 novinářů švédské televize veřejné služby Sveriges Television kritizovalo vedení společnosti v úvodníku Dagens Nyheter, vydaném v pondělí. Tvrdí, že pod vedením CEO Christiny Jutterströmové veřejnoprávní vysílatel 'podceňuje veřejnost a je příliš chamtivý.' Na kritiku České televize už všichni rezignovali.

Jindřich Kalous ve své replice na můj text o ropném zlomu konečně české veřejnosti odhalil kořeny mé kritiky chmurných vizí ekologické apokalypsy. Jsou to mé opičí geny! S takto bizarně a urážlivě nastavenou argumentací nelze polemizovat, protože bych se tím snížil na stejně ubohou úroveň.

Na této planetě žije přes šest miliard obyvatel. Všude, kde žijí, se něco děje.

Naše ČT 1 usoudila, že ze všech nejdůležitějších událostí za uplynulý den (pátek 8. 9. 2006) byl případ Čecha M. Novotného. Proto hned první zpráva pátečního večerního zpravodajství. Obdobně i následující den hlavní titulek Lidových novin. Čech zabil/zavraždil v USA svoji brazilskou přítelkyni a byl odsouzen na doživotí. To je celá zpráva.

Nevím, jestli pochází z Horní nebo Dolní, ale ta zpráva má cenu snad jen v hospodě, kde ho znali. I tam tak na deset minut. Lituji matku i otce a další příbuzenstvo odsouzeného (pochopitelně dvojnásob to platí o příbuzných zabité slečny), ale televizní zprávy a první stránka Lidových novin, by se bez této "události" jistě obešly.

Prodejme o pár výtisků více za cenu čehokoliv -- to je jejich víra a plán.

Samozřejmě i já mám někdy chuť vyměnit většinu poslanců a senátorů, někdy i většinu národa, ale to není důvod, abych si ulevoval v novinách.

Ing. Jiří Blažek, předseda okresního výboru KDU-ČSL v Pelhřimově
v článku "Anarchista Juránek" LN

Když jsem v Britských listech z 6. 9. 2006 v příspěvku "Nový proud v komunikaci v pojetí společnosti Telefónica O2 Czech Republic" vylíčil své trable s výpadkem internetu a jeho opravováním -- neopravováním, dočkal jsem se určité, byť jen chvilkové změny v přístupu této společnosti k zákazníkovi. V den uveřejnění článku (skutečně pouhá náhoda?) rozhodl se poskytovatel služby sestoupit ze svých výšin a po sedmi dnech mlčení (od nahlášení výpadku internetu ráno dne 30. 8.) mi v poledne zavolal na mobil. Až z Hradce Králové do dalekého Frýdku-Místku sdělil mi šéf techniků, že závada je na ústředně a řeší se. Avšak svůj slib, ozvat se ještě večer a dořešit výpadek připojení internetu konečnou opravou, již nesplnil.

Ministr zdravotnictví MUDr. Tomáš Julínek porušuje legislativní pravidla vlády. Nerespektuje připomínková řízení, čímž opomíjí ostatní ministerstva, odbory a další sociální partnery a chce přijít rovnou na zasedání vlády s návrhem, který fakticky znamená privatizaci většiny českých nemocnic.

Pavel Eichler

Jsem redaktor iDnes.cz ne MF Dnes. Vám vyšel na blisty.cz článek 5. 9. a na serveru iDnes.cz až 9. 9. z jednoduchého důvodu. Když ČT informovala o účasti jednoho ze strážníků MP Praha na demonstraci neonacistů, byl iDnes.cz první, kdo upozornil, že se jedná o p. Milana Tobiáše. Autorem článku jsem shodou okolností já. S ředitelem MP Praha Kotroušem a jeho mluvčí dr. Částovou jsem byl kvůli p. Tobiášovi v každodenním kontaktu.

Nejméně deset španělsky mluvících a píšících novinářů na Floridě psalo roky v americkém žoldu protikubánskou propagandu pro Radio Martí či TV Martí. Oznámil to deník Miami Herald, který nevědomky zaměstnával tři z nich.

Redakční výběr BL je někdy opravdu zvláštní, v dobré víře předpokládejme, že se tak děje na základě omezené míry prostředků a času. Existuje totiž více méně pár věcných pokusů o kritiku "9/11 Scholars for Truth" či podobných organizací a jednotlivců aktivních v této kontroverzi, které stojí za diskuzi. Nevím proč jste si ale aktuálně vybrali "pro vyvážení" onen článek z Daily Telegraphu, což je v mnoha směrech naprosto směšná agitka na úrovni svazácké redakce, nulová argumentace fakty, zato dehonestování nositele opozičního názoru přehršel.

Omlouvám, se že moje úvahy se budou rozbíhat více směry, ale Telegraph bohužel nenabídl žádnou skutečnou matérii k věci, jak bylo zřejmě i zadáním. V konečném důsledku jsou podobné články opravdu medvědí službou i případným obhájcům oficiální verze. Vládní činitelé a jejich propagandisté odmítají přímou faktickou konfrontaci při veřejné debatě a pokud jsou pozváni do sdělovacích prostředků, jsou jejich argumenty často velice rychle rozloženy na prvočinitele, jak se naposledy stalo například postpubertálním "expertům-redaktorům" z populárně vědeckého časopisu Popular Mechanics (patřícího do Herstova mediálního impéria) na rozhlasové síti Air America.

Téměř 56 000 čtenářů si přečetlo článek Bushky Bryndové o nesrovnalostech ve vyšetřování pozadí i průběhu útoků na mrakodrapy Wolrld Trade Center. Článek obviňuje vládu USA z komplicity s teroristy. Některé odkazy článku z 18. 3. 2002 už dnes nejsou aktivní. Takový je internet. Nestálý. Argumenty ale zůstávají. Stejně jako citát nacistického polního maršála Hermana Göringa.

"Ale nakonec je to vláda státu, jež určuje politiku a získat pro ni lid je lehké, ať již v demokracii nebo ve fašistické či komunistické diktatuře. Je lehké lidi přesvědčit, aby podpořili svoji vládu. Potřebujete jen jim říct, že byli napadeni a pak odsoudit pacifisty pro nedostatek vlastenectví a ohrožování země. Funguje to tak všude."

Bushka Bryndová 18. 3. 2002: Pochybnosti o pozadí zářijových teroristických útoků proti USA sílí ZDE

Názory na to, co bylo přesnou příčinou zhroucení obou věží, se liší. Požár, spiknutí nebo konstrukční chyba? Požár za to nemohl. Za vším prý byla závažná konstrukční chyba. Přehled hypotéz i odkazů na internetové stránky o katastrofě přináší shrnující materiál serveru Technet.

podrobnosti ZDE

Asi bych měl na další z nesčetných perel z dílny Ivana Breziny reagovat podrobněji, ale Štěpán Kotrba byl rychlejší a ušetřil mi tak čas, který bych jinak musel věnovat rešerši faktů a odkazů vyvracejících obvyklá Brezinova klišé.

Přesto mám za to, že by se na ně reagovat mělo. Ani ne tak proto, že mě osobně napadá (už jsme si u něho zvykli, že každá obrana těch, kdo se octnou v ohnisku jeho zvráceného zájmu, vyvolá další vodopád jeho osobních útoků, takže jednodušší a účinnější je jeho jeho výlevy ignorovat), jako spíš proto, že na jeho příkladu lze znovu ukázat, v čem spočívá ubohost řady obyvatel zdejšího současného mediálního prostředí.

Je to pro mne neuvěřitelné, ale je to pravda: Vlastimil Tlustý se stal ministrem financí a Ivan Langer ministrem vnitra. Máme novou vládu, zcela zbytečnou, neboť přece nemá šanci získat nějakým čestným způsobem důvěru ve Sněmovně. Celý měsíc má uplynout, než divná vláda Mirka Topolánka najde odvahu ujistit se o pravdě a odejít.

Ptám se sám sebe se údivem: oč jim jde?

Po 11. září se vyjádřil Usáma bin Ladin, že "Probuzení začalo." Znovu to poněkolikáté zopakoval na videozáznamu, zveřejněném minulý týden. Bin Ladin míní, že útoky z 11. září byly vyvrcholením několika pokusů od konce devadesátých let, jejichž cílem bylo vyvolat celosvětové povstání muslimů. To se prý podle něho podařilo.

O pět let později je zjevné, že se mýlí, argumentuje Jason Burke, autor autoritativní knihy o al Kajdě:

Americký intelektuální týdeník New Yorker publikuje třicetistránkové rozbory o politice v jednotlivých afrických státech či o důchodové reformě, netiskne skoro žádné obrázky a vychází jen černobíle. Přesto má náklad přes 1 milion výtisků týdně. Co je příčinou tohoto úspěchů, který v minulých letech způsobil editor New Yorkeru David Remnick? V souvislosti s vydáním Remnickovy nové knihy Reporting (Macmillan, £18.99) se ho na to zeptal reportér britského týdeníku Observer. Remnick přiznal, že "nemá tušení", proč je jeho časopis tak úspěšný:

"Má éra jako editora je érou mezinárodní krize, která se týká prehistorie 11. září, událostí z 11. září, Afghánistánu, Iráku a problematických vztahů mezi USA a téměř každým," poznamenává Remnick. Jeho kolega Malcom Gladwell, autor bestsellerů The Tipping Point a Blink, také vysvětluje že "žijeme najednou ve vážných časech, kdy lidé chtějí inteligentní, rozmyslná vysvětlení závažných problémů".

Remnick si je velmi dobře vědom, že obrovská čtenost jeho týdeníku je záhadou. Proto zásadně nepoužívá při editorských rozhodnutí žádné informace ze sociologických průzkumů tzv. focus groups ohledně toho, co si čtenáři údajně přejí. Rozum dá, že sto procent jeho čtenářů asi těžko přijde domů z práce, odloží klíče a řekne manželce: "Víš, miláčku, právě v tuto chvíli si potřebuju přečíst třicetistránkový článek o Kongu." Remnick: "Tak to prostě vydáte v dobré víře a doufáte, že některé věci si lidi přečtou hend - kreslené vtipy, kratší články, atd. A pak, nakonec, druhý den ráno ve vlaku, si někdo toho článku o Kongu všimne a začne ho číst, navzdory tomu, že se může zdát nezdolatelný."

Že by se časopis prodával právě v důsledku Remnickovy výstřednosti?

Rozhovor s Davidem Remnickem - v angličtině ZDE

Deníku Právo sdělil český velvyslanec v NATO Štefan Füle, že rozhodnutí o nejvhodnějším umístění protiraketové základny ve střední Evropě Američané patrně odloží až na prosinec, na dobu po listopadovém summitu NATO v Rize.

Bitva o podobu protiraketové obrany skončila. Spojeným státům se nepodařilo prostřednictvím několika českých diplomatů a politiků vrazit klín mezi evropské země při budování společné obranné strategie. Budou se muset smířit s tím, že diplomatický nátlak v Evropě neplatí. Padla klíčová slova o tom, že v Alianci panuje shoda. Americké rakety totiž nevítají s fáborky ani v Británii, ani v Česku, ani v Polsku. Teď už zbývá jen oželet přítomnost desítek tisíc mladých Američanů a - opět po dohodě s dalšími zeměmi Evropské unie - zavést reciproční režim v otázce vydávání víz. Vyřešit už s definitivní platností "hostování" Radia Free Europe. Zrovnoprávnění vztahů s USA je na pořadu dne. Spojené státy budou postaveny před volbu. Buď s celou Evropou, nebo bez Evropy. To se novopečenému (českému) ministru zahraničí Alexandru Vondrovi líbit nebude...

Nicméně by měl někdo vysvětlit představitelům americké administrativy, že oni to nebudou, kdo bude rozhodovat o umístění (nebo neumístění) základen kdekoliv. Ty doby už jsou pryč.

Právo, pátek 8. 9. 2006 : USA odloží rozhodnutí o raketách na prosinec ZDE

Jako bývalí spolupracovníci z Prognostického ústavu ČSAV bychom se pravděpodobně mohli shodnout na tom, že nejčistším řešením současné povolební situace je velká koalice. Předpokladem jejího vzniku je, aby se zaprvé někteří politici vrátili do školních lavic a zopakovali si rozdíl mezi opoziční a koaliční smlouvou a za druhé, aby se konečně přestali chovat jako děti na pískovišti. "Vzal si mi lopatičku -- tu máš kyblíkem po hlavě!". Načež, oba plačíce jdou žalovat mamince, že za to "může ten druhý". Svatá prostoto!

Minulý pátek navštívil Nicolas Sarkozy Brusel. Horký kandidát na úřad francouzského prezidenta tu přednesl projev, v kterém představil ambiciózní plán, jež by měl pomoci dostat Evropskou unii ze slepé uličky, do které se dostala poté, co občané Nizozemí a Francie odmítli euroústavu.

Období reflexe, které následovalo, zatím žádné výsledky nepřineslo a zdá se, že idea Ústavy pro Evropu byla nadobro poslána k ledu. EU tak stále čeká na nějakého politika -- praktického vizionáře à la Jacques Delors.

Rozhovor Radka Kubička s Janem Čulíkem a Fabianem Golgem, který se vysílal na ČRo 6 v pátek 8.9. 2006.

Pořad si můžete poslechnout ZDE

Normálně to nedělám. Nejsem novinář, o politiku jsem se nikdy nezajímal, nerozumím politice a měl jsem v životě jiné starosti,píše šestasedmdesátiletý čtenář z Kolína Jiří Vlasák:

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V srpnu přispělo celkem 124 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 761.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 8. 2006 částku 370 357.38 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,459.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.