Ústup od taktiky zatloukat, zatloukat, zatloukat, kterou doporučoval sexuolog Plzál jako reakci na neschopnost utajit mimomanželský poměr po sedmadvaceti letech manželství, zvlolil bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Ukončil tak dlouhé měsíce štiplavých zákulisních úsměšků. Jedinou morální výhodu, kterou měl proti svému sokovi Topolánkovi v podobě stárnoucí manželky, jíž byl formálně věrný a hájil její čest před bulvárními fotografy, odhodil. V souboji morálky "tradiční rodiny" a "všehoschopnosti" zvolil atraktivitu "tady a teď" bez toho, aby si uvědomil, do jaké míry bude jeho soukromí nadále ovlivňovat jeho veřejný život. Snad si myslel, že se vydá ve stopách politických "nadsamců" Macka, Březiny, Ratha či Topolánka, kterým společnost jejich zálety velkoryse prominula. Domívám se, že se spletl.

Zuzana Paroubková (49) totiž Právu přiznala, že by nikdy netolerovala nevěru. Petra Kováčová nevěru toleruje.

< Režisér Javier Rebollo. Foto Emma Čulík.

Občas člověk vidí film, který vás přiměje k tomu, že se zamyslíte nad otázkou, co je to žánr. Protože, bohužel, přátelé, tohle je něco, co je na filmu nevysvětlitelné, a je to něco, co musíte vzít v úvahu, když vytváříte své mistrovské dílo.

Film je něčím, co je žánrově značně omezené, vzhledem k tomu, že se film stal součástí lidové kultury jako masové médium. Téměř každý zajde aspoň tak dvakrát do rok do svého místního multiplexu -- film je zábava. A tento rys kinematografie způsobuje, že film mnozí považují za žánr nízké kvality, za něco, co není třeba brát vážně. Módní návrhářka Vivienne Westwoodová ve své přednášce v Oxford Union v roce 2004 charakterizovala film jako "pseudo-žánr". Ve skutečnosti neměla tušení, o čem mluví, vzhledem k tomu, že neměla naprosto žádné povědomí (anebo se rozhodla, že nechce mít naprosto žádné povědomí) o všech těch nejrůznějších filmech, které jsou ke zhlédnutí zde v Karlových Varech. Inteligentní, dojemné, imaginativní filmy, které se dotýkají srdce i mozku. Ano, nejsou to většinou filmy, které se promítají v multiplexech (možná, že by se tam měly promítat? chodili by tam lidé na ně?) -- ale není možné je ignorovat, protože jsou nedílnou součástí kinematografie.

From time to time you see a film which makes you sit back and consider the question of genre. Because unfortunately, my friends, this is something inexcapable in film, and something you must think of when creating your masterpiece.

Film is something particularly limited by genre, due to the way that it has been embraced by popular culture as a mass-medium. Almost everybody goes to their local multiplex at least a couple of times a year - it is entertainment . And this aspect of cinema makes it come to be regarded by some as low brow, as disregardable. Vivienne Westwood, in a speech at the Oxford Union in 2004, called it a "pseudo-genre". In fact, she had no idea what she was talking about, as she was blissfully unaware (or had decided to be blissfully unaware) of all those types of films that we see here at Karlovy Vary. Intelligent, moving, imaginative films, which touch the heart and the brain. Indeed, these are not the films shown in the multiplexes (perhaps they should be? but would people go to see them?) - but one cannot ignore them as a part of cinema and film as a whole.

< Režisérka Linda Jablonská před promítáním v Karlových Varech. Foto Dominika Švecová

Opravdu komický dokumentární film natočila Linda Jablonská. V přibližně hodinovém snímku, nazvaném Kupředu levá, kupředu pravá sleduje protagonisty dvou současných extremnějších českých politických organizací, Komunistického svazu mladých a Mladých konzervativců, a to od 17. listopadu 2005 až do červnových voleb v roce 2006.

Ivan Vojnár předvedl v sobotu na karlovarském filmovém festivalu svůj důležitý dvaašedesátiminutový dokumentární film Rozpomínání. Název je odkazem na Platónovo tvrzení, že věci, které si postupně uvědomujeme, se vlastně neučíme úplně znovu, ale jen se na ně rozpomínáme, protože jsme ji vždycky měli přítomné ve své duši. V závěru filmu na toto téma hovoří ve Vojnárově dokumentu skupina studentů.

Od té doby, co jsem prozradil, že je pravidelnou součástí v každodenním životě deniku Metro, distribuovaného zadarmo, proud tzv. PR článků, mnoho lidí mě obvinilo, že jsem to učinil proto, že jsem byl propuštěn. Jako by to byla nějaká pomsta. Je tedy relevantní poukázat na to, že to není pravda.

Byl jsem propuštěn teprvé poté, co jsem předtím poslal dlouhý seznam stížností firmě Metro International, který obsahoval mé ostré protesty proti tomu, že jsem byl nucen tisknout takovouto skrytou reklamu. Britské listy ode mne obdržely, řadu dní před tím, než jsem byl propuštěn, kopii mé "zprávy o praktikách v listě Metro CZ" (to je pravda, potvrzujeme to, redakce BL) i seznam emailů, nařizujících mi, aby takovéto texty publikoval, které od té doby zveřejňuji.

Také velmi dobře vybraným, napínavým a mnohovrstevnatým filmem, vedoucím k přemýšlení, promítaným v prvních dvou dnech karlovarského festivalu, byl snímek amerického nezávislého režisére Toma Di Cilla Delirious (U vytržení). I tento film se svými tématy dotýká přesně toho, čím žije dnešní společnost. I on řeší závažná témata ironicky, přesto však je zjevné, že pod povrchem je touha po jemnosti, citu, upřímnosti a čistotě, kterou se však v dnešním cynickém světě lidé bojí přiznat.

I v roce 2007 pokračuje v Radě Českého rozhlasu absurdní tahanice o novou podobu Českého rozhlasu. Na pozadí sporů o digitalizaci televizí, poznamenané otázkou "kdo to zaplatí", pokračuje také spor o legalitu vysílání Radia Wave a možnost vysílání tohoto studia zakázat. Pokračuje s neztenčenou silou, neboť část členů Rady Českého rozhlasu se rozhodla "hájit zájmy těch koncesionářů, kteří Český rozhlas neposlouchají", jak se vyjádřila místopředsedkyně Rady Dana Jaklová (ODS). Došlo tak k paradoxní situaci, neboť se polovina členů Rady rozhodla rozhlasu cíleně a systematicky škodit a zhoršovat tak jeho pozici v konkurenci privátních vysílatelů. Zájmem koncesionářů, neposlouchajících rozhlas a nucených jej platit totiž je, aby plnil jen ty funkce, které komerční vysílatelé neplní a nepřekážel jim. To je takzvané Železného pravidlo, formulované v roce 2001 generálním ředitelem TV Nova jako argument k požadavku na privatizaci 2. programu České televize. Od té doby ale prošla média veřejné služby bouřlivým vývojem, spjatým s procesem digitalizace. Už je nelze tak snadno zpochybnit, jako během televizní krize v roce 2000, kdy vzbouření redaktoři okupovali studia a ukazovali, jak manipulativní dokáže "veřejná služba" být.

Radio Wave jako TÉMA BL

Karlovy Vary, sobota 0.30: Hned v pátek, v první den letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, se promítaly dva velmi dobré filmy. Britsko-francouzsko-irsko-americký film, natočený v severním Skotsku, Mister Lonely (Pan Samotář) a korejský film Ye-ui-up-nun-gut-deul (Bez slitování) měly kupodivu mnoho společného.

Vycházel jsem v pátek po promítání přibližně ve 23.30 v karlovarském hotelu Thermal po schodišti z prvního patra, kde jsou Kongresový sál i Malý sál, do přízemí. V hotelu, který je hlavním dějištěm karlovarského filmového festivalu, se mnou po témže schodišti odcházely stovky dalších lidí. Do přízemí jsme se dostávali velmi těžko: východ do přízemního prostoru, který tvoří několikerá sada skleněných dveří, byl totiž uzavřen a odemčeny byly pouze dveře jediné, jimiž se lidé prosoukávali ven jen velmi těžko.

Bylo to hrubé porušení naprosto základních protipožárních opatření - na místech, kde je soustředěno větší množství lidí, musí být přece permanentně k dispozici volný odchod.

Pane Bartoško, nezlobte se, ale já nechci uhořet. Budu v prvním patře Thermalu napříště sedět dost nervózně, budu-li vědět, že přístupová cesta je skoro uzavřena. Víte, co by to bylo za katastrofu, kdyby skutečně došlo k požáru?

Cestoval jsem v pátek v 11 hodin autobusem společnosti Student Agency z pražské Florence do Karlových Varů. Už asi čtvrt hodiny před odjezdem řidič autobusu nastartoval motor a nechal ho po celou dobu volně běžet, zplodinami tak otravoval vzduch přítomných, plýtval benzínem a poškozoval tak životní prostředí.

Cestou do Karlových Varů jsme přes půl hodiny uvázli v důsledku dopravní nehody na silnici v nepohyblivé koloně aut. Přesto, že jsme stáli déle než půl hodiny, po celou tuto dobu nechal řidič běžet motor.

No, to je tedy tragédie. Myslím si, že bych se po půl hodiny bez klimatizačního luxusu docela obešel, je-li v sázce budoucnost světa. Podnik Student Agency by se možná mohl probudit a uvědomit si, že některé ekologické imperativy jsou tak trochu důležitější než klimatizace pro zákazníky.

Britským listům na vědomí:

Vážený pan
Jiří Janeček

generální ředitel České televize a
vážený pan
Jiří Vondráček
šéfredaktor Redakce aktuální publicistiky

Vážený pane řediteli,

vážený pane šéfredaktore,

po shlédnutí včerejšího pořadu v cyklu Fenomén o umístění amerického radaru v České republice panů Fr. Šulce a P. Jančárka pod vedením paní A. Majstorovićové, musíme se smutkem konstatovat, že veřejné peníze českých poplatníků byly opět zneužity ve prospěch jednostranné a tedy ve veřejnoprávní televizi nepřípustné agitaci. Když vašim redaktorům, vašim externím spolupracovníků z řad tvůrců i vám osobně se nedaří, a to již po několikáté, uchopit tématiku plánované americké radarové základny v Čechách objektivně, nabízíme zpracování této látky našimi silami. Jsme zkušení filmová a televizní tvůrci a staří natolik, abychom věděli, že propagandou ani manipulací nelze lidi delší dobu obelhávat.

Reakce na glosu Štěpána Kotrby "Z deníku Madá fronta Dnes se stal PR magazín politiků ODS"

Rád bych Vám co by zaměstnanec Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem poslal pár slov k "fundovanému" průzkumu bojem ministra Julínka. V nemocnici pracuji již devátým rokem a mezitím se zde vystřídali tři provozovatelé stravovacího provozu. Po neshodách s posledním soukromým nájemcem management usoudil, že budeme opět provozovat stravovací provoz ve vlastní režii. Z mého subjektivního pocitu je kvalita jídel při současném stavu nejlepší. Co je ale podstatnější, vzestupnou tendenci má i kladné hodnocení kvality jídel samotnými pacienty. Dotaz na spokojenost se stravou, je součástí dotazníků kvality péče. Na to už se bohužel novináři MF DNES Lenka Petrášová, Václav Dolejší nezeptali. Chápu, nehodí se, píše Tomáš Kos.

Poslední dva články na téma "stravování v nemocnicích" je klasickou ukázkou naplnění pořekadla "kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde". Pan Julínek a ODS nejsou v lásce, pak budu předstírat, že jídlo v nemocnicích je chutné, a že jeho kritika a snaha o zavedení příplatku za něco, co si každý den běžně kupují za své peníze miliardy lidí na této planetě a to podle svých možností a individuálních chutí, tak že toto změnit i při léčbě v nemocnici, že je něco ukrutného. Nebo má snad pár "socialistických pojištěnců" toho času v době své hospitalizace v rámci zdravotnické péče mít v nemocničním zařízení stravu zdarma jako nějakou součást nám naordinované léčebné kůry? Nevěřím, že jako součást jakékoli léčebné kůry by mělo být výsledkem nechutenství a trauma pacienta z nuceného přijímání nechutné stravy.

V současně probíhající polemice na BL stran nemocničního stravování dochází k některým nepřesnostem a nedorozuměním. Podotýkám, že nemocniční stravu nekonzumuji ani jako zaměstnanec, ani jako pacient. Jsem pouze vedoucí nutričního týmu naší Klaudiánovy nemocnice, píše její primář Petr Wagner.

Uplynul rok od platnosti nového silničního zákona. Jeho uvedení do života předcházela mohutná mediální kampaň, která slibovala nekompromisní přísnost a hrozila ztrátou řidičského průkazu všem, kdo nebudou pravidla silničního provozu respektovat. V první chvíli to skutečně zapůsobilo. Vzpomínám, že několik hodin, co jsem jel maximální povolenou rychlostí, mě nikdo nepředjel. Dnes už jsem opět za hlupáka, protože každý, kdo má moderní vůz, mě opět předjíždí, protože jedu "jen" tou maximální povolenou rychlostí.

Čím to je?

Obsluhoval jsem anglického krále (2006), režie Jiří Menzel

Většina filmových adaptací literárních děl, vzniklých po roce 1990, je neúspěšná, a totéž platí plnou měrou o velmi nevyrovnané Menzelově verzi Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Jistě, Hrabalův román je významově těžko uchopitelný, světélkuje množstvím protichůdných semantických obsahů na mnoha rovinách; přesto však z nich nakonec vyplývá ucelená filozofie. Veškerá tato složitost a hloubka z Menzelovy adaptace zmizela. Co zůstalo, je jen láskyplná a vizuálně pečlivá evokace prostředí luxusních dobových hotelů z období první republiky. Cynik by se mohl zeptat: Co ten film vlastně sděluje, než že je to oslava jídla?

(Ukázka z připravované knihy Jana Čulíka: Jací jsme: Český hraný film 1990-2007, která vyjde před Vánoci)

Roming (2007) režie Jiří Vejdělek

Film Roming je překvapivě daleko hlubším dílem než Vejdělkovi komerční a relativně tuctoví Účastníci zájezdu z loňského roku, a to nejen proto, že je tento film skutečným hereckým koncertem dvou opravdových hvězd, Mariana Labudy a Bolka Polívky. Ti v tomto filmu oba hrají Romy, se všemi omezeními i lidskými vlastnostmi, jaké bychom zřejmě nalezli u většiny dnešních Romů v České republice. Film nezakrývá, že Romové mohou být nevzdělaní, v určitých věcech omezení a mohou lpět na absurdních, nepraktických tradicích, avšak to neznamená, že nejsou nakonec lidmi, které nemůžeme než mít rádi. Velmi dobře napsaný scénář tohoto pikareskního filmu používá romskou omezenost i furiantství jako metaforu všeobecného lidského údělu. Stejně jako oba hlavní Romové z tohoto příběhu, i my všichni často v životě lpíme na základě svých osobních či kulturních předsudků na nesmyslných, nepraktických či absurdních zvyklostech či řešeních, v jejichž důsledku se pak dostáváme do problémů. Lidé se takto chovají určitou měrou snad všichni -- neznamená to však, že přestávají být lidmi, argumentuje moudře a tolerantně tento film.

V neděli 1. července v 6 hodin ráno začne i v Anglii a ve Walesu platit celoplošný zákaz kouření ve veřejných místnostech, především v restauracích a hostincích. Obdobný zákaz platí velmi úspěšně už od března 2006 ve Skotsku: miliony lidí tam v jeho důsledku přestaly kouřit. 80 procent zaměstnanců restaurací a hostinců přestalo mít chronické choroby horních cest dýchacích. Když si zajdete na pivo nebo na kávu, nemusíte nyní ve Skotsku podstupovat martýrium s kouřem znečištěnou košilí či kabátem, které jste dříve museli po jediné návštěvě zakouřeného hostince vyprat.

V souvislosti s nově zaváděným zákazem kouření po celé Británii se média intenzivně soustřeďují na doporučování občanům, jak se zbavit drogové závislosti na nikotinu ZDE; britské státní zdravotnictví zprovoznilo celý nový portál s radami, jak se zbavit otrocké narkomanie kouření ZDE Poradenství jak přestat kouřit při zavedení zákazu kouření nabízejí i supermarkety.

Ročně v Británii umírá na kouření 86 500 lidí, to je asi 230 denně ZDE

Za prvních 18 měsíců po zavedení zákazu kouření ve veřejných místnostech v americké městě Pueblo ve státě Colorado vedl k poklesu počtu infarktů o 27 procent. Lékaři usuzují, že infarkty byly vyvolávány důsledkem sekundárního kouření. Zákaz kouření v restauracích ve Skotsku nevedl k poklesu tržeb od zákazníků, buď zůstaly stejné nebo stouply. Avšak zákaz kouření v Irsku a ve Skotsku vedl k vzrůstu prodeje cigaret o 5 procent - odborníci usuzují, že mladí lidé nyní kouří více, neboť považují kouření za akt vzdoru.

U protinožců pravil svobodomyslný občan ČR, že uprchl před domácími lidmi, co to vždycky myslili dobře a konali všechno pouze a jenom v zájmu celku, aby v příhodném okamžiku změnili postoje a znovu a důrazně zapojili svou maličkost do boje proti zlu. Bezpočet příkladů bychom mohli každý z nás jmenovat, není-li pravda?! Utajená armáda domácího odboje dokonce pozvedla hlavu a odstrkuje vehementně bývalé disidenty, vytváří mýty, roznáší drby, rozmělňuje zásluhy ponižovaných a zavíraných. Známý "umělec" pravil, že bývalý prezident nebyl nic moc -- nu, nevím, vím, že "umělec" si dovedl poradit v každém okamžiku a dříve se míval dobře, dnes se má dobře, pozítří se bude mít dobře a potvrzuje myšlenku, že lejno vždycky plave na hladině. Vysmáté tlamy slintají ubohosti o druhých a vyžívají se v duchovním cizopasení, neštítí se umazat čistého, připraveni k útoku za dosažení svých mrzkých jepičích cílů.

V jen zdánlivě neutrálním pořadu Fenomén dnes: Americký radar v souvislostech -- reportáž Františka Šulce a Petra Jančára, viz ZDE, který veřejnoprávní Česká televize uvedla ve čtvrtek 28. 6. 2007 na ČT 1 ve 21:55 jsme se mohli ohledně radaru mj. dozvědět, že mnozí "lidé musí hledat pseudoargumenty" (rozuměj např. mají obavy ze záření), ale že ve skutečnosti je pravým důvodem jejich skrytý antiamerikanismus (proč vlastně tedy dnes, žijeme-li opravdu ve svobodné zemi i době, lidé skrývají své názory?) či jakýsi infantilně hloupý strach z neznámého. Původně jsem se chtěl blíže rozepsat o svých postojích a názorech na toto téma, ale při prohlížení reakcí diváků na webu České televize (odkaz viz výše) jsem byl potěšen, že hned první příspěvek docela přesně vyjadřuje mé stanovisko. Dovolím si tedy zde citovat část názoru pana Romana Řezníčka:

Neúnavný mnohaletý bojovník proti kouření a proti jeho politické ochraně Martin Škapík mi v souvislosti s mým textem poslal tento zajímavý dotaz: "Popisujeme na svých stránkách, proč je kultura i politika tak zničená, nevíte, proč to nikdo nechce řešit a těm dětem pomoci?" Otázka mě zaskočila, když odpověď nezná člověk problematice se systematicky věnující, jak ji mohu znát já?

Kdo platí největší daně?

Mnohý platí daně a neví proč. Mnohý platí daně a neví nač. Mnohý platí daně a neví komu. Postavíme zde tedy článek o daních, o kterém doufáme, že jej snad i mnohý s pozorností přečte, který třeba ví, proč, nač a komu daně platí...

...Daně tedy v rozumném a užitečném smyslu, jsou příspěvky jednotlivých občanů na veřejné a potřebné výlohy státu. Potřebné výlohy státu nemohou však býti jiné, než bez kterých by občanům buď škoda povstala neb z kterých patrný užitek mají. Z toho zde právě řečeného vysvítá, že malé daně nejsou vždy štěstí pro občany a že velké daně nejsou vždy neštěstí. Přijde vždy jen na to, kterak se jich užívá. Zvláštní světlo podá zde příklad z života privátního. Kdo lacinou věc koupí ale buď špatnou neb nepotřebnou, vydal více a uškodil si více než ten, kdo koupil za větší cenu věc dobrou a potřebnou. Jestli se tedy daně, byť i sebemenší byly, vydávají na věci pro občany nepotřebné, aneb dokonce jim škodlivé, jsou i tyto malé daně vyhozený peníz a vláda jest špatná: naopak zase milerád každý občan třeba dosti veliké daně zaplatí, když vidí a přesvědčí se, že je nevydal nadarmo, nýbrž že tyto vydané daně jen jemu samému zase k prospěchu jsou a na jiné cestě k němu se vrací. Vláda která upřímně a schopně k tomu pracuje, aby se živnosti občanů vždy zvelebovaly, jinák ale účty své před nikým netají, nemá nikdy zapotřebí obávati se, že by si občané na veliké daně stěžovali. Tak jako každý milerád vydá za dva korce dobré půdy jednou tolik peněz, než ze jeden špatný: tak také občan pod dobrou vládou nebude litovati daní, přesvědčíli se, že je darmo nedává, nýbrž že z nich zase on sámužitek míti musí. V každém ohledu jest ale nejhůř platiti za špatnou vládu veliké daně, tak jako jest nejhůř koupiti draze jankovitého koně!

Karel Havlíček Borovský, Slovan ze 4. září 1850

(Vyhledal František Řezáč)

Šedesátičtyřletá hlava německého státu, Horst Köhler, vyvolala svým návrhem na přímou volbu spolkového prezidenta lidovým hlasováním nebývalou diskusi. Stalo se tak po diskusním pořadu veřejnoprávní televize ARD při příležitosti třetího výročí jeho zvolení, které připadá na 1. červenec. Nevyloučil přitom svou kandidaturu v roce 2009 na druhé prezidentské období, pokud by volba byla provedena lidovým hlasováním. Mandát by mohl být podle Köhlera prodloužen dokonce až na osm let, za předpokladu, že se již nebude moci ucházet v dalším volební období. Doposud je spolkový prezident volen na pět let Spolkovým shromážděním, skládajícím se z poslanců Bundestagu a delegátů jednotlivých spolkových zemí.

Americký nezávislý novinář Christopher Bollyn, který byl nedávno shledán vinným z násilného útoku a odporu při zatýkání, se nedostavil k vynesení rozsudku. Soudce vydal příkaz k jeho zatčení.

47% Čechů je prý pověrčivých a jen 16% velice šťastných, o tom informoval své čtenáře list 'Krone.at', podle vlastního oznámení v roce 2006 nejčtenější denní online noviny v Rakousku a pobočka známého bulvárního deníku Kronen Zeitung.

Anketa se ptala 6000 uživatelů internetu z České republiky, z Rakouska, ze Švýcarska a z Německa, jestli jsou šťastní a jestli si myslí, že známé symboly štěstí opravdu přinášejí štěstí. Z té ankety vyšlo, že je prý 90% Rakušanů šťastných a každý pátý dokonce velice šťastný. Němců bylo 13% a Čechů 16% velice šťastných.

Bernard Kouchner, nový francouzský ministr zahraničí, má slavnou pověst obhájce lidských práv v zemích, kde jsou tato práva porušována. Jako zakladatel organizace Lékaři bez hranic zdůraznil, že "prosazujeme morální právo zasahovat uvnitř jiných zemí." Saddám Husajn hromadně vraždil irácké občany, a proto Kouchner podporoval útok na Irák. Často poukazuje na to, že k jeho humanitárnímu intervencionismu ho vedlo vyvraždění jeho rusko-židovských prarodičů v Osvětimi, píše Ian Buruma v deníku Guardian v článku převzatém z Project Syndicate.

Neuvěřitelně nevyvážená reportáž o "testu MfD" se objevila na protálu iDnes. "Test" nemocničních jídel proběhl tak, že jídla testovala podle článku MfD laboratoř veterinárního (!) ústavu, porce dostali i "nezávislí" porotci, "specialisté na jídlo" -- a .... ministr zdravotnictví. Jak zlepšit kvalifikaci nemocničních kuchyní? Co na výsledky testu říká ministr? "Čekal jsem to. Zlepšit situaci by měly pomoci poplatky za služby v nemocnicích," věří Julínek podle MfD. A hned v dalším odstavci mohou čtenáři odpovídat, zda by byli ochotni si v nemocnici připlácet za dobré jídlo... Sloupek Ministr: Pacienti, plaťte a jídlo se zlepší pak už jen dokresluje smutnou úroveň nejčtennějšího "seriózního" deníku. Aktivismus autorů Lenky Petrášové a Václava Dolejšího ukazuje, že tito "novináři" si pletou redakci s tiskovým oddělením na Jánském vršku. Už za první republiky, ale i v "totalitě" existovaly normativní recepty na jídla připravovaná v závodním stravování, restauracích a ústavech. Obsahovaly závazné předpisy pro výrobu, množství a typ surovin a vypočtenou výživovou hodnotu. Recepty schvaloval státní potravinářský ústav a byly součástí norem ČSN. S rokem 1989 se od závaznosti definic ČSN ve všech oborech ustupilo ve jménu liberalismu. Ani šrubky už nemusejí být podle norem. Nyní titíž liberálové vydírají pacienty a laxnost či absenci kontroly ve stravování hodlají nahradit privatizací a totálním rozvratem veřejných služeb ve zdravotnictví.

Toto není novinařina a obhajoba veřejného zájmu. To je píárová sračka ve prospěch ODS, páni redaktoři.

MfD: Test MF DNES: Nemocniční jídlo je nezdravé ZDE

Slovenská policie včera zabavila 10 serverů webhostingové společnosti Websupport.sk, prý kvůli podezřením, že byl zapojen do útoku hackerů na slovenský Národný bezpečnostný úrad 25. dubna 2006 . Websupport je provozovatelem stránek Blackhole.sk, který jako první informoval o útoku na NBÚ a následné konfiskaci serveru Hysteria.sk.

Domněnka, že na serveru budou ještě po roce nějaké "důkazy" svědčící proti konkrétním osobám, je stejně absurdní a policejně dementní, jako heslo nbusr123, které správce sítě Národního bezpečnostního úřadu připustil pro login uživatele.

Podrobnosti o hacku na serveru Blackhole 25.4. 2006: Narodny Bezpecnostny Urad pwn3d ZDEZDEZDEZDEZDE

Provozování informačního serveru Blackhole prý bylo důvodem k podezření vůči Websupport.sk "Polícia z toho zrejme usúdila, že sme boli do veci zapojení," myslí si majitel firmy Websupport.sk Michal Truban. Za absurdní považuje, že v policejních dokumentech objevil l výraz "websupport.sk, ktorý sa zaoberá hackingom", ačkoliv je jeho firma standardním poskytovatelem webhostingových služeb. Škody, které vznikly komerčnímu poskytovateli zabavením serverů bez jakéhokoliv upozornění, považuje za obrovské. Přitom provoz stránky Blackhole policie svou diletantskou akcí nepřerušila. Více než tři a půl tisíce klientů ale zůstalo bez svých webových schránek a emailu.

podrobnosti o zabavení serverů ZDEZDE

V senátním zákoně schvalujícím rozpočet na obranu doporučil výbor pro armádu omezit financování evropských prvků raketové obrany, dokud nebudou splněny dvě podmínky: 1. uzavření bilaterálních dohod s Polskem a Českou republikou a 2. dokud neuplyne 45 dnů od doby, kdy Kongres obdržel zprávu od federálně financovaného výzkumného a rozvojového střediska, které zhodnotí nezávislým způsobem existující alternativy raketové obrany v Evropě. Výbor doporučuje snížení nákladů na aktivaci základen a na stavbu evropské raketové obrany o 85 milionů dolarů. Výbor také omezuje financování pro nákup či rozmístění antiraket pro evropský systém do té doby, než ministr obrany Kongresu potvrdí, že navrhovaná antiraketa prokázala úspěšným, operačně realistickým letovým testováním, že je vysoká pravděpodobnost, že bude fungovat operačně efektivním způsobem. Výbor zaznamenal, že navrhovaná dvoustupňová verze antirakety dosud nebyla vyvinuta a má být zkoušena až roku 2010. Proto, konstatuje výbor, uplyne zřejmě několik let, než bude jasné, zda navrhovaná antiraketa bude fungovat operačně efektivním způsobem. Výbor konstatuje, že nebude omezovat zkoumání míst pro základny, studie, analýzy, plánování a výkresy pro navrhované základny v Evropě, ale stavba a rozmisťování nesmějí být zahájeny před ratifikací oficiálních bilaterálních dohod, o čemž Úřad pro raketovou obranu odhaduje, že k tomu nedojde před rokem 2009. Konečně, výbor poznamenává, že existuje celá řada obranných raketových alternativ, raket kratšího doletu, které mohou poskytnout obranu Evropy proti raketám krátkého a středního doletu, jako jsou systému Patriot PAC-3, Aegis BMD a THAAD.

Rešeršní služba amerického Kongresu vydala dne 22. června 2007 průběžnou souhrnnou zprávu o aktuálním stavu prosazování záměru Bushovy administrativy umístit části americké obrany v Evropě - v Polsku a v České republice, určenou členům a výborům Kongresu. Tuto zprávu právě zveřejnila Federace amerických vědeckých pracovníků ZDE, upozorňuje Pavel Barák. Zpráva obsahuje i doporučení Kongresu co v raketové obraně financovat a nefinancovat a za jakých podmínek. Kompletní český překlad přinášíme níže.

Evropská unie směřuje po summitu k nové Reformní smlouvě. Ta by mohla Česko připravit o jeho předsednictví.

Německá kancléřka Angela Merkelová opět slavila úspěch. Její kombinace nenápadného vzhledu, cílevědomého pragmatismu a diplomatického talentu byla základem úspěchu summitu Evropské unie, který se sešel koncem minulého týdne v Bruselu. A dosažený úspěch je mimořádně významný: byly stanoveny obrysy budoucí nové Reformní smlouvy o Unii. Nikoliv oživené euroústavy, ale smlouvy bez vlajky a hymny.

George W. Bush tvrdě prosazuje to, čemu říká protiraketový obranný štít v České republice a Polsku. Jen velmi málo lidí si myslí, že je to rozumný nápad. Zatímco vlády dvou zmíněných zemí tento projekt jak se zdá nadšeně podporují, průzkumy veřejného mínění ukazují, že jejich vlastní obyvatelstvo je proti. Rusko projekt otevřeně odsoudilo, Německo proti němu bojuje tišeji. Írán dává najevo naprostou lhostejnost. A Joseph Cirincione, který zasvětil celou svou profesionální kariéru boji proti šíření jaderných zbraní, říká, že Bush prosazuje "technologii, která nefunguje proti hrozbě, která neexistuje".

Alexandr Vondra se opět rozzlobil na odpůrce americké vojenské základny ZDE. Zopakoval svá předcházející nesmyslná tvrzení o obnovení povinné vojenské služby a přidal klasický blábol o tom, že když jsme neprotestovali za minulého režimu, nemáme protestovat ani nyní. Bývalý disident tím na sebe prozradil více, než sám chtěl. Podle jeho zvrácené logiky máme být zticha stejně, jako jsme museli mlčet za komunistů. Občanský demokrat ze strany ODS si přeje, aby občané drželi hubu a krok a pokorně přijímali jeho geniální rozhodnutí. Jen nevím, co je na tom občanského a demokratického, spíše to připomíná arogantní postoj totalitních diktátorů.

Proč vlastně bojoval proti komunismu? Bylo to jen proto, že zrovna on nebyl u moci?

(Autor je mluvčím Brněnské skupiny Ne základnám.)

Mít opravdového nepřítele je radost. Ostatně, kdo by mohl mít rád muslimy. Vždycky vám jen tak mezi řečí vybuchnou. V zájmu vítězství v budoucím střetu civilizací jsme podnikli malou, soukromou invazi do muslimského světa. Konkrétně do vzorového muslimského státu, Ománu. Než se s touhle zemí vzájemně utopíme v krvi, chtěli jsme ji poznat. Zjistit, proč musí být islám zničen.

Problém nerovnosti se v Británii poslední dobou přesunul mezi střední vrstvy. Rozhořčení a nespokojenost středních vrstev však nevyvolává náhlé uvědomění, že v Británii trpí chudobou více než 10 procent obyvatelstva, ale sílící pocit křivdy u samotných, na první pohled relativně bohatých, britských středních vrstev.

Pokud chcete porozumět této vznikající bouři, čtěte pravidelněji pravicové deníky, jako je polobulvární Daily Mail, seriózní Daily Telegraph či konzervativní týdeníky The Spectator nebo třeba The Tatler, píše Madeleine Bunting v deníku Guardian.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Valná hromada Občanského sdružení Britské listy se bude konat v pondělí 9.7. v 19.00 v restauraci Hybernia v Praze 1.