Na úvod chci vysvětlit podstatu ukazatele dluhové služby, jehož výpočet je předmětem sporu jindřichovického starosty s ministrem financí. Pro hodnocení finanční pozice a zadluženosti obcí je možné využít více ukazatelů, např. sledovat přebytek běžných příjmů nad běžnými výdaji obce ve vztahu ke splátkám dluhu, které mají být v daném roce zaplaceny, nebo se může jednat o výši dluhu v přepočtu na obyvatele obce či ve vztahu k majetku obce. Ukazatel dluhové služby se pro hodnocení míry zadluženosti obcí u nás používá poměrně standardně. Vypovídá o tom, kolik daná obec v daném roce vydá na splácení svých závazků a jejich obsluhu (placení úroků) ve vztahu k určité kategorii svých příjmů.

Do výdajů spojených se splácením závazků se počítají:

• splátky půjček,
• splátky vydaných dluhopisů,
• splátky leasingu,
• placené úroky.

Těmto výdajům se říká dluhová služba.

Dluhová služba se pak podle metodiky, kterou schválila vláda ČR, poměřuje k součtu následujících příjmů:

• daňové příjmy,
• nedaňové příjmy, patří sem např. příjmy z pronájmu, poplatky za služby, které obce poskytují, či přijaté úroky,
• dotace, které jsou obcím poskytovány na základě zákona o státním rozpočtu a obce se o ně nemusí ucházet. Mají na ně ze zákona nárok. Většinou je však dopředu vymezen účel jejich použití.

Z konstrukce tohoto ukazatele pak vyplývají jeho omezení ve vztahu k hodnocení zadluženosti obcí (uvedu jenom ta nejvýznamnější):

• Postihuje jen peněžní toky spjaté se splácením závazků v daném roce. Pokud si obec s bankou domluví odklad splácení úvěru, tak i když bude závazek existovat, v ukazateli dluhové služby se projeví jen úroky s jeho splácením spojené. To platí i o obligacích, které mohou být jednorázově splatné až po určité době.
• Když bude obec splácet nižší splátky delší dobu (a víc ji to zatíží na úrocích) bude jí ukazatel dluhové služby vycházet příznivěji.
• Do daňových příjmů obcí se promítá i daň z příjmu právnických osob, kterou platí obec. Tento daňový příjem je však vlastně daňovou úlevou pro obce. Obec tuto částku neobdrží, neboť ji má ve stejné výši obsaženu i ve svých výdajích. Tyto prostředky tedy nemohou být použity ke splácení závazků. Např. u Jindřichovic pod Smrkem se v roce 2004 jednalo o 3,02 mil Kč, když celkové daňové příjmy činily 6,9 mil. Kč.

Tato omezení si zřejmě uvědomuje i Ministerstvo financí, proto chce, aby obce překročení 30 % podílu dluhové služby na vybraných příjmech jejich rozpočtu zdůvodnily a doložily dalšími materiály -- např. rozpočtovým výhledem což je vlastně pohled na hospodaření obce v horizontu více let a měla by z něho být patrná schopnost obce v budoucnu své závazky splácet.

Jak Ministerstvo financí vypočítalo ukazatel dluhové služby pro Jindřichovice pod Smrkem je tedy už jasné. Dluhová služba Jindřichovic pod Smrkem v roce 2004 činila 3,7 mil. Kč (jednalo se o splátku krátkodobé půjčky ve výši 700 tis. Kč, dlouhodobé půjčky ve výši 2 477,95 tis. Kč, placené úroky ve výši 420,81 tis. Kč a splátky leasingu 101,13 tis. Kč) a vybrané příjmy, ke kterým se dluhová služba poměřuje byly ve výši 11,9 mil. Kč. Jejich složení je uvedeno výše a v případě Jindřichovic pod Smrkem se jednalo o 6,9 mil. Kč daňových příjmů, 4,9 mil Kč nedaňových příjmů a 0,1 mil Kč vybraných přijatých dotací ze státního rozpočtu.

Nejedná se tedy o celkové příjmy a celkové výdaje obce, jak ve svém dopise uvádí pan starosta Pávek. A oněch 8,2 mil. Kč není kladný hospodářský výsledek obce, ale jedná se pouze o příjmy, které mu zbudou, když od těch vybraných odečte dluhovou službu.

Hospodaření Jindřichovic pod Smrkem v roce 2004 skončilo sice přebytkem (příjmy rozpočtu byly ve výši 19,6 mil Kč a výdaje ve výši 16,9 mil Kč ), oněch 2,7 mil. Kč přebytku však sloužilo právě ke splacení v minulosti přijatých půjček.

Obecně totiž přebytek a deficit obecního rozpočtu nelze bez dalších informací hodnotit jako pozitivní či negativní jev. Obec může mít v daném roce deficitní rozpočet, ale tento deficit financuje z prostředků, které naspořila v minulých letech, do budoucna jí tedy nevznikají žádné závazky. Oproti tomu může být deficit obce kryt cizími prostředky a pak je na místě zvažovat schopnost obce tyto závazky v budoucnu splácet a případná rizika, která s sebou jejich přijetí přináší. Stejně tak přebytkový rozpočet může znamenat na jedné straně to, že obec vytváří zdroje, které bude chtít použít v budoucnosti, nebo obec vytváří přebytek (záměrně omezuje některé své výdaje), aby byla schopna splácet v minulosti přijaté závazky. Současné rozpočty obcí vychází z toho, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se odráží v tzv. kategorii financování, kde jsou právě zachyceny přijaté půjčky a jejich splátky a další operace, které vypovídají o charakteru deficitu či přebytku.

Z účetních výkazů Jindřichovic pod Smrkem také vyplývá, že v budoucnu Jindřichovice pod Smrkem budou muset splatit dalších 27,1 mil. Kč přijatých závazků. Samozřejmě bez znalosti toho, k financování jakých aktivit byly závazky v minulosti přijaty, jaký je splátkový kalendář, úročení půjčky a návratnost daných aktivit těžko hodnotit, zda jsou Jindřichovice pod Smrkem schopné je v budoucnu splácet, případně jaké výdaje budou muset Jindřichovice pod Smrkem omezit, aby byly schopny svým závazkům dostát. Tyto informace však z finančních výkazů zveřejněných na internetu vyčíst nelze. Překročení oné 30 % hranice ukazatele dluhové služby však signalizuje, že by obec mohla být ve finančních problémech a je třeba se stavem jejích financí zabývat.

Tady je samozřejmě na místě poznámka, že analýzy schopnosti obcí dostát svým závazkům by měly být provedeny předtím, než k přijetí závazků dojde, nikoli až v momentě, kdy jsou obce ve finančních problémech, k čemuž sledování ukazatele dluhové služby ze strany Ministerstva financí nepřispívá.

Celá situace upozorňuje na důležitou otázku, zda má stát zasahovat do zadlužování jednotlivých obcí a nějak je při přijímání závazků omezovat? Přijímání závazků patří do samostatné působnosti obce a omezit obec v tomto smyslu je možné, jen pokud to vyžaduje ochrana zákona a jen zákonem stanovenými postupy. Samozřejmě protiargument spočívá v tom, co když se obec předluží? Stát sice nenese odpovědnost za její závazky, ale neexistuje právní rámec proto, jak situaci předlužené obce řešit a jak její závazky uhradit, takže se určitá státní intervence dá očekávat.

Současný stav, kdy Ministerstvo financí obcím vypočítává ukazatel dluhové služby, není regulací zadluženosti. Spíše se jedná o situaci, kdy se snaží zabránit tomu, aby prostředky ze státního rozpočtu a státních fondů neplynuly do obcí, které by mohly být předluženy. Ministerstvo financí obcím totiž vypočítá ukazatel dluhové služby, a pokud překročí stanovenou hranici, žádá je o vysvětlení. Pokud je 30 % hranice ukazatele překročena opakovaně sdělí tuto skutečnost Ministerstvo financí poskytovatelům dotací a návratných finančních výpomocí (půjček) ze státního rozpočtu a státních fondů, aby při přidělování svých prostředků k této skutečnosti přihlíželi. Jak však Ministerstvo financí uvádí, neznamená to, že by obec neměla možnost prostředky ze státního rozpočtu a státních fondů získat.

Starosta Pávek chtěl, podle jeho příspěvku do diskuse probíhající na iDNES, upozornit na to, že Ministerstvo financí vytrhuje z kontextu čísla a nehodnotí hospodaření obce komplexně. Pokud svůj dopis myslel jako recesistickou odpověď, co mělo být vlastně jeho smyslem? Pokud jsou uváděné skutečnosti myšleny vážně, tak zkresluje skutečnosti a předtím, než dopis napsal a zveřejnil, měl se s danou problematikou sám seznámit.

To, že Ministerstvo financí má na práci svých úředníků co zlepšovat, je patrné z reakce tiskového mluvčího na uvedenou situaci. Místo, aby věc vysvětlil, tak arogantně odpoví: "Ať nám pan starosta neradí, co máme dělat. Ten vzorec vytvořili naši lidé, kteří se tím zabývají. Prostě je to nastavené takhle a tím to hasne." (viz MF DNES).

Ve vztahu ke snaze Ministerstva financí předcházet nadměrné zadluženosti jednotlivých obcí by mohlo být řešením vytvoření metodiky, která by zvyšovala schopnost obcí provádět analýzy vlastního hospodaření, rozumět své finanční situaci, a tím předcházela jejich nadměrnému zadlužení.

Simona Hrabalová vyučuje na katedře regionální ekonomie a správy Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně předmět "rozpočty měst a obcí", "teorie a praxe rozvoje měst a obcí", "řízení a kontrola ve veřejné správě" a "regionalní věda", je autorkou knihy "Teorie a praxe rozvoje měst a obcí" a řady dalších odborných prací.