Proč není možné oddělovat íránské války od ruských

13. 5. 2024

Ruské a íránské vojenské síly bojují bok po boku v Sýrii již téměř deset let. Rusové poskytli Íránu pokročilou protivzdušnou obranu a přístup k dalším vojenským technologiím a technikám, kromě toho, že seděli v první řadě a sledovali jejich úsilí porazit protiraketovou obranu USA a NATO na Ukrajině. Íránci na oplátku poskytli Rusům drony a přístup k dronovým technologiím, včetně pomoci s výstavbou masivní továrny na výrobu tisíců íránských dronů v Rusku. Další ruská podpora Íránu byla omezena částečně kvůli neúspěchům, které Rusko utrpělo na Ukrajině. Vítězné Rusko bude moci Íránu poskytnout pokročilé letecké a raketové technologie, o které Teherán dlouho usiloval. Pokud Rusko získá kontrolu nad ukrajinskými zdroji, o což se snaží, bude schopno obnovit svou vlastní armádu a zároveň pomoci Íránu. Ti, kdo se zajímají o růst íránské vojenské moci, ambicí a agrese na Blízkém východě, si musí uvědomit, do jaké míry íránské bohatství stoupá a klesá spolu s ruským.

Rusko-íránská vojenská koalice vznikla v roce 2015, kdy velitel jednotek Kuds Islámských revolučních gard (IRGC) generálmajor Kásim Sulejmání odjel do Moskvy, aby požádal o pomoc při udržení Bašára Asada u moci v Sýrii. Rusové vyslali na pomoc Sulejmánímu svá vlastní bojová letadla, zpravodajské prostředky a prostředky elektronického boje a SPECNAZ (speciální jednotky) spolu s omezeným kontingentem pozemních sil. Ruské síly poskytly leteckou podporu íránským jednotkám a jejich proxies, včetně libanonského Hizballáhu a Íránem kontrolovaných iráckých milicí, bojujících proti protiasadovské opozici – zejména té části této opozice, kterou Spojené státy podporovaly. Ruské síly zůstávají v Sýrii dodnes a operují na podporu rozšiřující se íránské přítomnosti v Sýrii.

Íránci se hodně naučili z kombinovaných vojenských operací, které vedli s Rusy v Sýrii, včetně toho, jak plánovat a vést komplexní pozemní tažení a jak začlenit leteckou podporu s pevnými křídly do pozemních jednotek. Rusové na oplátku těžili ze zřízení velké letecké základny poblíž Latakíje a námořní základny v Tartúsu, přičemž obě jsou účinně bráněné pozemními silami Asada, Íránu a íránských proxies. Ruské letecké a námořní síly zůstávají na obou místech.

Rusové vstoupili do syrské občanské války údajně proto, aby bojovaly proti Islámskému státu v Iráku a al-Šámu, ale proti ISIS toho udělali málo. Jejich hlavním cílem bylo pomoci Asadovi zničit umírněnou opozici a udržet si a poté upevnit jeho moc. Ruské síly v Sýrii pravidelně zasahovaly a omezovaly operace amerických letadel, která se pokoušela podporovat americké síly a spojence, kteří ve skutečnosti bojovali proti ISIS. Rusové donutili Spojené státy, aby zavedly dekonfliktní procedury, které v podstatě rozdělily Sýrii na dvě poloviny. Spojené státy a jejich partneři se zaměřili na porážku ISIS na severovýchodě, zatímco Rusové a Íránci se zaměřili na posílení svých pozic na jihozápadě, i když si tam ISIS udržel pozice.

Rusko-íránská vojenská spolupráce se od totální invaze Ruska na Ukrajinu dramaticky rozšířila. Íránci začali do Ruska posílat stovky průzkumných a útočných dronů dlouhého doletu v srpnu 2022, protože Rusové vyčerpali své zásoby raket. Tyto drony umožnily Rusku udržovat a zvyšovat tlak na ukrajinskou protivzdušnou obranu, i když pracovalo na rozšíření výroby a modifikací vlastních raketových systémů. Íránci dokonce pomohli Rusku vybudovat v Republice Tatarstán obrovskou továrnu schopnou vyrábět tisíce takových dronů. Rusové poskytli Sýrii systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu, jako je Pancir, který syrské síly údajně použily při marných pokusech sestřelit izraelská letadla.

Ruští a íránští vojenští představitelé úzce koordinují vzájemnou vojenskou a bezpečnostní pomoc. Velitel íránských donucovacích orgánů brigádní generál Ahmad Reza Radan, který je odpovědný za vnitřní bezpečnost a represe v Íránu, odletěl v červnu 2023 do Moskvy, aby jednal s šéfy ruských bezpečnostních služeb o rozšíření spolupráce v otázkách vnitřní bezpečnosti. Radanova návštěva se uskutečnila zejména několik dní po neúspěšné ozbrojené vzpouře finančníka Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina, která vyvolala obnovený důraz na ruskou vnitřní bezpečnost. Velitel pozemních sil íránské armády brigádní generál Hejdari se v srpnu 2023 setkal se svým ruským protějškem, generálem Olegem Saljukovem, aby projednali posílení spolupráce. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu odjel v září 2023 do Teheránu za stejným účelem. Velitel vzdušných sil Islámských revolučních gard brigádní generál Amir Ali Hadži Zadeh vzal Šojgua na prohlídku íránského arzenálu bezpilotních letounů, raket a protivzdušné obrany na velitelství vzdušných sil IRGC. Šojgu se na této cestě také setkal s íránským ministrem obrany a logistiky ozbrojených sil brigádním generálem Mohammadem Rezou Aštíáním. Náčelník generálního štábu íránských ozbrojených sil (zhruba ekvivalent amerického předsedy sboru náčelníků štábů), generálmajor Muhammad Baghíri, hovořil se Šojguem 19. října 2023 o válce mezi Izraelem a Hamásem. Tajemník íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti (zhruba ekvivalent amerického poradce pro národní bezpečnost) se 1. listopadu 2023 v Teheránu setkal se zvláštním zástupcem ruského prezidenta Vladimira Putina pro syrské záležitosti Alexandrem Lavrentěvem, aby projednali politickou a bezpečnostní spolupráci a koordinaci v Sýrii. Ruský ministr obrany Šojgu hovořil s íránským ministrem obrany Aštíáním ještě jednou 15. ledna 2024. A Rustam Minnichanov, předseda představenstva letecké firmy Tupolev a šéf Ruské republiky Tatarstán, kde Írán pomáhá Rusku vybudovat masivní továrnu na drony, uskutečnil 14. února 2024 oficiální návštěvu Íránu. Minnichanov navštívil Isfahán, srdce íránského vojenského průmyslu a zejména leteckého průmyslu.

Tato střetnutí na vysoké úrovni jsou pozoruhodná svou četností v obdobích, kdy by ruští i íránští vysocí vojenští představitelé měli být plně zaměstnáni svými vlastními problémy – v případě Ruska válkou na Ukrajině a v případě Íránu válkou mezi Izraelem a Hamásem. Na cestách jsou i méně úrovňoví, ale možná významnější techničtí odborníci. Sedmnáct íránských představitelů údajně v březnu 2023 navštívilo ruskou továrnu na systémy protivzdušné obrany v Jekatěrinburgu. Závod pod americkými sankcemi za podporu ruské války na Ukrajině vyrábí mobilní odpalovací zařízení a další komponenty protiletadlových systémů včetně pokročilého systému S-400.

Rusko poskytuje Íránu konkrétní pomoc nad rámec baterií S-300, které dodalo v roce 2016. Rusové v srpnu 2022 vypustili do vesmíru íránský satelit pro dálkový průzkum Země Chajjám. Rusko údajně poskytuje Íránu pokročilý sledovací software, hotovost a technickou pomoc íránskému kosmickému programu a raketovému programu. Kosmický program je obzvláště významný, protože může podpořit vývoj mezikontinentálních balistických raket (ICBM) schopných nést jaderné hlavice. Rusové dodali Íránu 2. září 2023 dva bojové cvičné letouny Jak-130, pravděpodobně jako zálohu na dodávku pokročilejších stíhacích bombardérů Su-35, které Írán požaduje již několik let. Rusové také údajně sdíleli ukořistěné zbraně USA a NATO, včetně protitankových systémů Javelin a protiletadlových systémů Stinger, s Íránem, pravděpodobně proto, aby je obě strany mohly zpětně analyzovat a vyvinout proti nim protiopatření. Rusko a Írán údajně jednaly s Čínou, aby pomohly Íránu doplnit dodávky klíčové součásti jeho dodavatelského řetězce raketového paliva na tuhé palivo, ačkoli výsledek tohoto úsilí není jasný. Íránci také údajně požádali Rusko o pomoc se získáním dalších jaderných materiálů a s výrobou jaderného paliva.

Rusko-íránská vojenská spolupráce velmi pravděpodobně formovala návrh neúspěšného íránského útoku bezpilotními střelami na Izrael 13. dubna 2024, protože při kombinaci dronů, střel s plochou dráhou letu a balistických raket Írán použil zrcadlové balíky, které Rusové vyvinuli k proniknutí protiraketovou obranou poskytnutou USA a NATO na Ukrajině. Neúspěch tohoto balíku při proniknuní více než hrstky balistických raket by neměl vyvolávat sebeuspokojení, zejména proto, že Íránci nyní lépe chápou, jaký objem a kombinaci typů munice mohou potřebovat, aby pronikli izraelskou protivzdušnou obranou. Rusové navíc na Ukrajině ukázali, že opakované pokusy najít slabá místa v systémech protiraketové obrany mohou nakonec uspět – a ukázali, že jsou ochotni podělit se o své poznatky s Íránem.

Íránci udržovali dlouhý seznam ruských bojových systémů, po kterých touží, po mnoho let. Seznam zahrnuje Su-35 a Su-34, stejně jako systémy protivzdušné obrany S-400, tanky a mnoho dalšího vojenského vybavení. Rusové historicky váhali s tím, že by Íránu poskytli takové pokročilé systémy. Před totální invazí na Ukrajinu ruské váhání pravděpodobně vyplývalo ze snahy Moskvy najít rovnováhu mezi podporou Íránu a udržováním dobrých vztahů s Izraelem a arabskými státy – které by všechny byly vážně znepokojeny a odcizeny poskytnutím takových zbraní Íránu. Od invaze neměli Rusové takových systémů nazbyt. Ale Putin se stále více přibližuje k tomu, aby se otevřeně postavil na stranu Íránu proti Izraeli. Vítězný konec Putinovy války na Ukrajině by zrušil materiální omezení pro poskytování pokročilého vojenského vybavení Íránu.

Zdá se, že dny, kdy Rusko balancovalo mezi Íránem a Izraelem, se ve skutečnosti chýlí ke konci. Rusové se stali hlasitými zastánci příměří v Gaze, proti němuž se staví Izrael, a opakovaně hostili v Moskvě zástupce Hamásu, Palestinského islámského džihádu a dalších milicí napojených na Írán. Náměstek íránského ministra zahraničních věcí Ali Bagheri Kani se 26. října v Moskvě setkal se svým ruským protějškem Sergejem Rjabkovem. Člen politbyra Hamásu Músa Abú Marzúk byl ve stejnou dobu v Moskvě a 27. října se tam setkal s Bagheri Kanim. Íránští a ruští představitelé pokračovali v koordinaci války mezi Izraelem a Hamásem v listopadu 2023 a zápis z takového setkání na konci prosince 2023 dospěl k závěru, že Rusové a Íránci diskutovali o "politických způsobech", jak ukončit izraelskou pozemní operaci v Gaze, vynutit si okamžité příměří a poskytnout obyvatelům Gazy humanitární pomoc. Zprávy z této doby naznačovaly, že Rusové možná dokonce uvažovali o zaslání systémů protivzdušné obrany Hizballáhu. Toto úsilí vyvrcholilo 19. března 2024 rozhovorem mezi íránským prezidentem Ebráhímem Raísím a ruským prezidentem Putinem, v němž Putin řekl, že je "připraven stále efektivněji spolupracovat" s Íránem ohledně "palestinské otázky" a že Rusko a Írán sdílejí v této otázce stejný postoj.

Pokud Rusko porazí Ukrajinu, začnou se také rušit omezení schopnosti Ruska dodávat Íránu pokročilé zbraně. Ukrajinské síly vybavené západními zbraněmi způsobily zmatek v ruských systémech, zničily tisíce tanků a obrněných transportérů, stejně jako letadel a systémů protivzdušné obrany. Ruský obranný průmysl se předhání v tom, kdo nahradí ruské ztráty, a jeho neschopnost tak učinit částečně vedla k zoufalé touze Ruska po íránské (a severokorejské a čínské) vojenské pomoci. Po porážce Ukrajiny však ruský obranný průmysl zůstane mobilizován nejprve k obnově ruské armády, ale poté k obnovení vývozu pokročilých vojenských systémů přerušených válkou. Stále těsnější vztahy mezi Ruskem a Íránem, podněcované íránskou oddanou podporou ruského válečného úsilí, znamenají vyhlídku, že Rusko nakonec dodrží sliby a poskytne Íránu některé ze svých nejpokročilejších vojenských systémů, mnohem pravděpodobnější než kdykoli předtím.

Není důvod očekávat, že by Západ mohl v tuto chvíli vrazit klín mezi Moskvu a Teherán. Ruská rétorika a činy se staly zuřivě protizápadními a začaly sdílet mnoho podtónů civilizačního konfliktu, které dlouho charakterizovaly íránskou ideologii. Skutečnost, že Rusko se v zásadě snaží vybudovat protizápadní křesťanskou civilizaci, zatímco Teherán touží po protizápadní muslimské civilizaci, není podstatná, pokud se obě strany shodnou na tom, že porážka Spojených států a jejich spojenců je nejvyšší prioritou.

Primární překážkou ruské podpory Íránu je proto slabost Ruska. Rusko zmítané neúspěchem na Ukrajině, které si líže rány a čelí silnému a nezávislému ukrajinskému státu, bude mít omezené zdroje a energii, které by mohlo věnovat na pomoc Íránu. Na druhé straně Rusko, které na Ukrajině triumfuje nad Spojenými státy a NATO a bude mít k dispozici ukrajinské zdroje, bude mít i dostatečnou kapacitu na to, aby se odvděčilo svým přátelům a podpořilo je v jejich úsilí dosáhnout cíle, který Rusko sdílí – porazit Spojené státy a vyhnat je z Blízkého východu.

Představa, že by Spojené státy měly umožnit Rusku zvítězit na Ukrajině, aby mohly vzdorovat Íránu na Blízkém východě, je tedy neobhajitelná. Američané se musí vnitřně smířit s nepříjemnou realitou, že rusko-íránský vojenský blok je skutečná a živá věc, že Moskva bude podporovat Teherán proti nám a našim spojencům, jak nejlépe dokáže, a že vítězství Ruska je vítězstvím Íránu. Ztráta Ruska je naopak ztrátou Íránu. Ti, kdo chtějí zadržovat Írán, proto musí také podporovat pomoc Ukrajině proti Rusku.

Zdroj v angličtině: ZDE