Zvítězí v eurovolbách populistická ultrapravice?

20. 5. 2024

čas čtení 16 minut
Moderátor, BBC Radio 4, pořad World this Weekend, neděle 19. května 2024, 13 hodin: V Madridu právě probíhá politické setkání, které organizuje sociálně konzervativní a nacionalistická strana Vox.  (zpěv, skandování ultrapravicových hesel) Zajímavý není zpěv, ale seznam řečníků, kteří na shromáždění vystoupí. Prostřednictvím videospojení z Maďarska premiér Viktor Orbán, z Itálie premiérka Georgia Meloniová a osobně Marine Le Penová, vůdkyně Rassemblement National.

Nejde jen o místní stranickou konferenci, ale o pokus shromáždit a sjednotit populistickou či radikální pravici tři týdny před volbami do Evropského parlamentu. A právě populistická pravice, která je proti přistěhovalectví, je proti evropské integraci, je skeptická vůči právům LGBT a nepřátelská vůči velkým projektům v oblasti změny klimatu, se při hlasování v Evropě zřejmě postará o překvapení.


Nathalie Tocciová je ředitelkou Internetového institutu pro mezinárodní záležitosti v Římě. Poskytla mi své hodnocení vyhlídek populistů na práva v evropských volbách, které se uskuteční příští měsíc.

Nathalie Tocciová: Populistická pravice  se v Evropském parlamentu točí v podstatě kolem dvou skupin. Tyto dvě skupiny budou obě zvyšovat počet křesel, pravděpodobně ale ne do té míry, aby  převálcovaly tradiční většinu, která tvoří  většinu ve prospěch, řekněme, předsedkyně Evropské komise, ale ambicí v podstatě je, aby tyto skupiny spolu s umírněnou pravicí vytvořily nakonec alternativní většinu k tradiční proevropské většině v Parlamentu.

Moderátor: Strany různých zemí, které tvoří populistickou pravici, jsou v některých svých cílech nepřekvapivě rozdělené, ale v některých jsou jednotné, že? Co sjednocuje populistickou pravici napříč Evropou?

Nathalie Tocci: To, co ji sjednocuje, je přesně to, co ji rozděluje. To, co ji  sjednocuje, je, že jsou to všichni nacionalisté. Nacionalismus se pak v podstatě přelévá do vize Evropy a Evropské unie, a to  ústí do vyprázdnění Evropské unie, protože myšlenka Evropy národů  evropské integrace, je pro populisty nepřijatelná. A právě tento bod je pak nakonec rozděluje. Například pokud jste Itálie a ležíte u Středozemního moře, budete mít na migraci zcela jiný názor, než  řekneme Nizozemsko, že? Budete mít zájem na tom, aby Nizozemsko přijalo nějaké migranty přicházející z Evropy, a tak to je doslova ve všech oblastech politiky, ať už je to klima, migrace, Rusko, obrana. Takže to, co je spojuje, je nacionalismus. Ale politická řešení se budou velmi často lišit.

Moderátor: Pokud je spojuje právě toto, tedy nechuť k nadnárodní činnosti, k základům Evropské unie, ohrožuje to společný evropský postup?

Nathalie Tocciová: Ano, rozhodně. Víte, první vlna populistické euroskeptické pravice se v podstatě odehrávala v době referenda o brexitu a v této době měly tyto strany program odchodu z EU. A teď, protože brexit byl upřímně řečeno tak trochu katastrofa, se pozice těchto stran změnila a v jistém smyslu se stala na jedné straně chytřejší, ale na druhé straně nebezpečnější, protože už nemají  agendu odchodu z EU. Jde jim o to, aby EU vyprázdnili a v podstatě zničili zevnitř.

* * *

Moderátor: V čele radikální pravice stojí maďarský premiér Viktor Orbán, který je u moci už 14 let, zpočátku osamělý hlas, ale v poslední době se jeho političtí spojenci po celé Evropě posilují a přebírají moc. Balázs Hidvéghi je maďarský poslanec Evropského parlamentu za stranu Fidesz Viktora Orbána. Zeptal jsem se ho, čeho chce jeho strana v evropské politice dosáhnout.

Balázs Hidvéghi: To, v co skutečně věříme, je evropská spolupráce v její původní podobě, která je založena na rovnocenné spolupráci členských států, aby se Evropa stala lepším místem pro všechny.

Moderátor: Jistě chápete, že mnozí v Evropě se domnívají, že bez nějakého nadnárodního orgánu se na evropské úrovni skutečně nic nestane. Co jim na to říkáte?

Balázs Hidvéghi: Ve skutečnosti bude Evropa taková, jakou si ji mnohé členské státy vytvoří.  Myslím, že je velmi důležité si uvědomit, že neexistuje nic takového jako evropský lid a rozhodování o otázkách, kde se národy chtějí dohodnout na rozhodování na evropské úrovni, a že existují další otázky jiné oblasti, kde si členské státy zachovají právo rozhodovat podle svého uvážení.

Moderátor: Fidesz není jen o mašinérii evropského rozhodování, že? Je to také, myslím, že je fér říci, sociálně konzervativní síla, která odmítá poměrně hodně poměrně běžných názorů na práva LGBT, otázky potratů, které možná centrističtí politici dnes považují za samozřejmé, a Fidesz je proti. Je to fér?

Balázs Hidvéghi: To, co dnes vidíme v Evropě, je  mnoho z těch, jak říkáte, sociálně konzervativních hodnot o národu, o rodině, o manželství, o zachování evropské identity a kulturního dědictví. Mnohé z těchto otázek zůstaly v hlavním proudu kdysi konzervativních nebo křesťansko-demokratických stran stran stranou a miliony evropských voličů mají pocit, že byli zrazeni a nikdo o těchto pro ně důležitých otázkách skutečně nemluví.  Fidesz o těchto otázkách mluví. Máme například velmi jasný postoj proti masové nelegální migraci, což je podle mě nejdůležitější výzva.

Moderátor: Máte pocit, chápete z rozhovorů s podobně smýšlejícími politickými stranami v jiných evropských zemích, že politická vlna se přelévá ve váš prospěch?

Balázs Hidvéghi: To je přesně můj dojem, a to proto, že si myslím, že naše postoje jsou založeny na zdravém rozumu. Nyní, při nadcházejících volbách, volbách do Evropského parlamentu, doufám, že se nám podaří vytvořit buď novou skupinu, nebo alianci stran v Evropském parlamentu, forma opravdu může být různá. To, co odmítáme, je přílišná centralizace v Bruselu. Odmítáme, aby bruselští byrokraté obsazovali politické pozice bez podpory lidu, bez toho, aby byli demokraticky zvoleni.

Moderátor:  Jen by mě zajímalo,  čeho jste podle vás zatím dosáhli, co se vám podařilo změnit v evropské politice.

Balázs Hidvéghi: Zejména premiérovi Viktoru Orbánovi se podařilo ukázat, že existuje i jiná cesta, že je možné dělat něco jiného, než navrhují bruselští byrokraté. A že je v pořádku říci, že chceme zachovat naši zemi takovou, jaká je, a nejsme připraveni ji otevřít multikulturní revoluci diktované nějakými levicovými radikály, bruselskými byrokraty, a ukázali jsme, že je to možné. Proto si myslím, že je o postoje Viktora Orbána v celé Evropě a vlastně i v celosvětovém měřítku takový zájem a je tolik oceňován.

* * *

Moderátor: Polsko také zažilo dvě volební období vlády sociálně konzervativníh vlády, euroskeptickou a protiimigrační stranu Právo a spravedlnost. Přestože se v posledních volbách stala největší stranou, nedokázala sestavit vládu. Nyní vede koaliční vládu středopravá Občanská platforma. Zeptal jsem se polského ministra zahraničí Radka Sikorského, co podle něj vede k podpoře populistické pravice.

Radek Sikorski: Populistické strany obvykle vznikají, když establishment ignoruje nějakou otázku, kterou část veřejnosti považuje za důležitou. A moudrý establishment se snaží najít rozumné řešení identifikovaného problému, protože populisté obvykle nabízejí jednoduchá řešení složitých otázek. Tak například národy Evropy chtějí kontrolu hranic schengenského prostoru a my jsme právě schválili pakt o  migraci, který by to měl řešit. Někteří hledají řešení, jiní hrají na strach lidí.

Moderátor: Musela se Občanská platforma v důsledku bitvy s Právem a spravedlností přizpůsobit? Musela se přiklonit k pravici?

Radek Sikorski: Ano, vzkaz, který jsme dostali od polských voličů ohledně bezpečnosti hranic, jsme vzali velmi vážně. Premiér právě fakticky oznámil, že budeme budovat opevnění i na této hranici. Proti případnému útoku Běloruska nebo Ruska.

Moderátor: Imigrace byla jednou z otázek, kterou Právo a spravedlnost řešilo. Byla to také sociálně konzervativní síla. Cítilo jste tam tlak?

Radek Sikorski: Ano. Myslím, že lidé reagují na rychlost modernizace, sekularizace  a některé z těchto obav jsou oprávněné. Polsko je nejrychleji sekularizující se zemí v Evropě. A to má samozřejmě politické důsledky.

Moderátor: Vnímáte širší evropskou populistickou pravici jako hrozbu pro evropský mainstream?

Radek Sikorski: No, nejen to. Jako hrozbu pro existenci samotné Evropské unie, víte, někteří z těchto lidí říkají, že chtějí vrátit nadřazenost národního práva nad právem EU, a samozřejmě EU není možná, pokud by každá dohoda, která byla uzavřena v Bruselu, byla následně zpochybněna na základě národního práva.

Moderátor:  Pokud jde o evropské volby, existují předpovědi, že se různá uskupení v Evropském parlamentu poměrně silně přikloní k pravici nebo že pravicová uskupení posílí. Vidíte v tom opět výzvu pro schopnost Evropy jednat jako celek?

Radek Sikorski: Ano, protože oni například v některých otázkách jsou absolutně proti upuštění od jednomyslnosti, i když je to jednoznačně v zájmu Polska. Například aby se o sankcích vůči Rusku rozhodovalo většinově, aby je Viktor Orbán nemohl vetovat, ale podle toho, co jsem slyšel, by si populisté mohli v Evropském parlamentu polepšit, ale ne natolik, aby zabránili většinové koalici.

* * *

Moderátor: José Manuel Barroso je bývalý portugalský premiér.  Byl  také dvojnásobným předsedou Evropské komise. Zeptal jsem se ho, jak se dívá na vzestup evropské populistické pravice.

José Manuel Barroso: Určitě jsem znepokojen, protože, víte, v Evropské unii je nacionalismus samozřejmě problém. Jsme do jisté míry nadnárodní organizace s pravomocemi, které jsou nadřazeny členským státům. Je to specifická a nebezpečnější výzva, protože pokud bychom předpokládali, že některé země budou sledovat striktně nacionalistickou politiku, ta by samozřejmě Evropskou unii uvrhla do krize, takže mám obavy, i když musím tuto obavu kvalifikovat, věřím, že odolnost Evropské unie je vyšší, než si většina lidí obvykle připouští, a jak obvykle říkám, od té doby, co jsem opustil svůj úřad, se míra mé upřímnosti den ode dne zvyšuje.

Moderátor:  Mohu se vás zeptat, co je podle vás hnací silou nárůstu populistické pravice?

José Manuel Barroso: Selhání středu, středu nalevo,  středu napravo. Když se nad tím zamyslíte, tradiční středolevé strany někdy zapomínají na základní otázky levice, totiž na dělníky, a na pravici, středopravici, trochu zapomněli na identitu a na potřeby dát lidem pocit ochrany, že dobře, můžeme být pro Evropu, ale zároveň chceme, aby naše země zůstaly důležité, a nechceme zcela nekontrolovanou migraci. To je v některých našich zemích velký problém, nekontrolovaná migrace. Nebo pocit, že není kontrolovaná, a to vysvětluje, proč mnoho hlasů z tradiční středopravé strany přešlo k populistické pravici. Takže ve skutečnosti je to problém středu. To je to, co nás zastavuje.  Také v politickém systému jsou extrémy plné intenzity a někdy i nadšení, zatímco střed, tradiční střed v Evropě a levice a pravice je příliš slabý a zřejmě bez motivace.

Moderátor:  Zmínil jste migraci, a to je možná jediná věc, která spojuje populistickou pravici, která má samozřejmě v sobě určité rozdělení, ale je velmi často spojena migrací. Ta obava se netýká jen migrace mimo Evropu, ale někdy i migrace uvnitř Evropy. Důsledek svobody pohybu, která byla pro zakladatele Evropy tak důležitá.

José Manuel Barroso: Upřímně řečeno, ne až tak moc, to nevidím. Myslel jsem si, že to byl důležitý argument zde ve Spojeném království před brexitem. Myslím, že je to  teď spíše, například v Nizozemsku, kde máme vítězství první strany v zemi, jako je Nizozemsko, země známé nejsilnějšími liberálními tradicemi, liberální a v dobrém slova smyslu vítězství xenofobní strany,  velmi silné protiimigrační strany a je tam zjevně i tažení proti muslimské části obyvatelstva. Řeknu slovo, které je riskantní, ale řeknu ho. Jsme svědky toho, že některé naše země, došly na hranice multikulturalismu. Otevíráme své hranice, s čímž mimochodem v zásadě souhlasím. Ale zároveň, když vyvoláte dojem, že dveře jsou úplně otevřené, že neexistuje žádná kontrola, tak máme pak  ten odpor vůči cizincům.

Moderátor:  Také odpor vůči elitám a nadnárodním orgánům, rozdělení lidí a orgánů, které jim podle nich vládnou, a mám na mysli Komisi, kterou jste kdysi vedl, Parlament a všechny ty nadnárodní orgány.

José Manuel Barroso: Je pravda, že jsem vedl Evropskou komisi deset let. Ale dvanáct let jsem byl ve vládě své země jako volený politik, včetně premiérské funkce, takže si opravdu nemyslím, že bych byl zaujatý ve prospěch evropských institucí proti institucím národní demokracie, to vůbec ne. Když už jsem to řekl, tak ten problém antipatie proti elitám, když se nad tím zamyslíte, máte ho i ve Spojených státech a nemá to nic společného s národností. Souvisí to s jinými hlubšími faktory, včetně globalizace a ztráty pozic, vnímání toho, že globálně ztrácíme. Ano, v Evropě se může stát, že populistické hnutí útočí proti  Bruselu a bruselským elitám, ale upřímně řečeno, když se nad tím zamyslíte, zmenšuje se to. Ve skutečnosti je to dneska tak, že po brexitu se zvýšila podpora evropských institucí v celé Evropě a vlastně některé krajně pravicové strany, které byly předtím velmi silně proti Evropské unii, proti Evropě, například paní Le Penová, teď změnila ten kurz, aby se stala přijatelnou, takže vlastně je tady i určité hnutí některých stran, které když vidí příležitost dostat se k moci, podívejte se na Fratelli v Itálii s Meloniovou, které například britský tisk a média prezentovaly jako jakési neofašistické hnutí, což si opravdu myslím, že bylo přehnané. Ale teď je víceméně v hlavním proudu a velmi se angažuje v evropských institucích a vlastně prosazuje společný postoj Evropy proti invazi Ruska na Ukrajinu, takže je to složitější.

Moderátor: Jak podle vás reaguje politický mainstream na populistickou pravici?

José Manuel Barroso: Tak úplně na rovinu. V politice už nejsem aktivní. Ale mojí stranou byla strana EP, UPN, lidová strana UPN. Je to středopravicová strana jako Angela Merkelová. Dnes je PPS  zdaleka největší politickou silou v Evropě a mají obavy, ale naslouchají. Chápou, že bychom neměli útočit na lidi, kteří volí krajní pravici. Vždyť tyto lidi nemůžeme nazývat fašisty, to ne. Musíme chápat obavy, které vyjádřili, a ve skutečnosti se děje to, že střed, pravice začleňuje některé obavy vyjádřené radikálnější pravicí. Samozřejmě se to snaží dělat způsobem, který je přijatelný, který je zvládnutelný, ale například obavy z migrace jsou integrovány,  stejně jako pokud jde o změnu klimatu. Stávají se tak více mainstreamovými. A myslím si, že jsme svědky opětovného soustředění těchto argumentů, které byly dosud spíše v extrému, ale nyní se stávají jaksi přijatelnějšími, pokud jsou formulovány  racionálněji nebo rozumněji.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
1749

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2024