ANALÝZA MANIPULACÍ IVANA GABALA

Dva v jednom

6. 9. 2006 / Bohumil Kartous

reakce na text Ivana Gabala s titulkem "Čulík jako Havlík", polemizujícího s kritikou České televize z pera Jana Čulíka pod názvem "Takhle, já musím souhlasit s tím, co tady řekl kolega"

Polemika, dá-li se tomu tak vůbec říkat, mezi Janem Čulíkem a sociologem Ivanem Gabalem, by neměla rozhodně jen tak zmizet pod nánosem dalších událostí. Jan Čulík se sice nechce podrobněji zabývat způsobem argumentace a vyjadřování pana Gabala, čemuž se z osobního hlediska vůbec nedivím, ale tento pozoruhodný úkaz by bylo hříchem nechat pominout, aniž bychom se pokusili jej analyzovat. Je samozřejmě škoda, že tento text nebude vnímán jako nestranný, ale to se bohužel nedá vyřešit žádným prohlášením o nezaujatosti. Přesto jej činím s vědomím, že důvěra nebo naopak nedůvěra v něj může mít jak racionální, tak iracionální příčiny.

Ivan Gabal, sociolog, který vede vlastní firmu zabývající se analýzami a konzultacemi v oblasti sociální, ekonomické a politické, reagoval na kritiku Jana Čulíka . Už to je vcelku nečekané, protože daleko více by se dala očekávat reakce tiskového oddělení ČT (které však umí reagovat pouze na dotazy tipu "kdy budete vysílat Nemocnici na kraji města?") nebo odpovědných lidí ze zpravodajství (kteří zase dobře vědí, že pustit se do otevřené polemiky je pro ně příliš velké riziko a nejlepším "splachovacím" prostředkem je jako obyčejně hra na nevidomé, neslyšící a němé). Již na začátku je totiž nutné konstatovat, že pan Gabal nebyl objektem Čulíkovy kritiky, ale pouze subjektem a o jeho osobu šlo pouze v souvislosti s kritizovanou prací ČT.

Jak reakce dokazuje, pan Gabal je zcela opačného mínění. Vezměme jeho reakci postupně, protože nejen její obsah, ale také struktura odhalují podstatné rysy celého textu, jeho východisek i účelu, který má splnit. Na jeho počátku je

1. diskreditace přirovnáním. Východiskem reakce pana Gabala je poukaz na článek "jakéhosi Havlíka", který vyšel na konci března v LN. Petr Havlík, který je uveden jako spoluzakladatel ODS a ekonomický konzultant, ve svém textu "odhaluje" pozadí preferenčního úspěchu Strany zelených před volbami. V jeho textu se pak objevují různé osoby, mezi nimi také Ivan Gabal, které mají svým vlivem SZ podporovat, čímž si autor vysvětluje takový úspěch dosud a dlouhodobě neparlamentní strany. Tento prostředek je zde použit proto, aby čtenář oba texty považoval za obsahově identické a posuzoval je podle stejných kritérií. Formálním nedostatkem je, že v reakci pana Gabala chybí odkaz na zmiňovaný text. Zda je to úmysl nebo zda se jedná o neuvědomovanou chybu, nelze říct. Přesto je zřejmé, že pravděpodobnost toho, že se čtenář přesvědčí o citovaném textu, se tímto významně snižuje.

Pokud si čtenář přesto text vyhledá (což skutečně není velký problém) zjistí v něm -- při porovnání s textem Jana Čulíka -- zjevné diskrepance. Zatímco Petr Havlík postavil svůj text na spekulacích, které nijak hodnověrně nedoložil, Jan Čulík uvedl o Ivanu Gabalovi pouze tu souvislost, že je manželem předsedkyně strany, jejímž členem byl také druhý host kritizovaného zpravodajského pořadu ČT. To je samozřejmě velký rozdíl, který oba texty činí neporovnatelnými. Jedinou společnou rovinou obou textů je fakt, že ani v jednom nehraje Ivan Gabal roli objektu. Jeho reakce na text Petra Havlíka se ale zdá být naprosto oprávněná vzhledem k tomu, že pan Havlík svoje spekulace nijak nedoložil. Jan Čulík naproti tomu uvedl pouze a jen to, co se popřít nedá -- Ivan Gabal je manželem předsedkyně SNK -- ED. Zde je nutné zdůraznit, že Jan Čulík v žádném smyslu nezpochybnil osobnost manželky pana Gabala, ani nikoho dalšího z jeho okruhu blízkých, přičemž osobnost samotného Ivana Gabala byla kritizována pouze a jen v souvislosti s účastí v kritizovaném pořadu. Proto je zajímavé, že v rozporu s tímto faktem přichází v kritice pana Gabala na řadu

2. obhajoba osoby blízké a vlastního "expertního" postavení. Pan Gabal věnuje poměrně hodně prostoru tomu, aby uvedl, že během socialismu byl pro své názory a postoje určitým způsobem perzekvován, uvádí četná fakta z života své manželky, o kterých předpokládá, že by mohly být důvodem kritiky Jana Čulíka. Jen mimochodem se tak čtenář může dozvědět o mnohých kvalitách nejen autora, ale také jeho manželky. Chybí však jakákoliv logická souvislost, která by spojovala tuto prezentaci osobních a rodinných kvalit s kritikou, na niž pan Gabal reagoval.

Velmi podstatná pro pochopení smyslu celého textu jsou pak některá, z určitého úhlu pohledu nesmyslná tvrzení. "Nepatřím mezi čtenáře Čulíkova serveru, protože se živím výzkumem a analýzou faktických informací, " míní autor. Tato věta nemá větší logickou vazbu než tvrzení "nejdu do kina, protože židle je hnědá".

Nejpravděpodobnějším výkladem tohoto výroku lze dojít pouze k tomu závěru, že sémantickým protikladem dvou na sobě nezávislých tvrzení má být navozen dojem, že někdo, kdo se živí vysoce seriozní činností, nečte Britské listy. Zároveň jde o další způsob dehonestace, kterými je celý text silně proložen, zároveň o snahu umocnit silně zvýrazňovanou nadřazenost autora, nad "zamindrákovaným trumpetou s chorobnou touhou po křesle šéfa zpravodajství v ČT."

Je zajímavé, že pan Gabal obhajuje zejména svou pozici experta. Tématem Čulíkem kritizovaného zpravodajského pořadu ČT byla totiž protiraketová základna, k níž má pan Gabal přéístup - jako sociolog - jedině přes společnost. Tento přístup sice pan Gabal při svém expertním posuzování problematiky protiraketové základny dodržuje, ale "stezku" volí nikoliv sociologickou, nýbrž politickou. To znamená, že v kontextu s tím, co pan Gabal o protiraketové základně soudí, je jeho sociologická kvalifikace irelevantní. Tuto skutečnost doplňuje všudypřítomné

3. zesměšňování. Dehonestující výroky se vyskytují v téměř celém textu od začátku až do konce. Navozovaný dojem serióznosti je s tímto rysem textu překvapivě kontrastní. Také nejsem psychiatr, abych stanovoval diagnózy, ale je-li něco skutečným rysem vnitřní nevyrovnanosti, pak je to rozpor mezi dvěma odlišnými charakteristikami, kterými se pan Gabal osobně projevil. To samozřejmě není žádná dehonestace, pouze úvaha nad tím, je-li text takto konstruován záměrně, nebo je-li to produkt nějakého ne úplně zvládnutého afektu. Za zmínku stojí také několikanásobná

4. manipulace. Pan Gabal ve svých "artikulech", které mají reakci poskytnout argumentaci, vůbec nepolemizuje s Čulíkovou kritikou. To je samozřejmě způsob manipulace, kdy reakce nepolemizuje s vyřčeným názorem, ale hledá jinou argumentační plochu, o d které je možné se odrazit a neriskovat při tom usvědčení z omylu. Lidově se tomu říká "jeden o voze, druhý o koze".

Všech pět bodů vyjadřuje politický názor pana Gabala. Právě tam, kde je upozorňováno na expertní působení společnosti Gabal Analysis and Consulting, autor samotný doznává, že jeho expertní vyjádření je ve skutečnosti vyjádřením politickým.

"Česká veřejnost je schopna unést zátěž náročných bezpečnostních projektů, jestliže vidí jejich souvislost s národní bezpečností v kontextu kolektivní obrany, například NATO."

To tvrdí pan Gabal a dokládá k tomu svou studii. Když si uvědomíme, že tento argument je zde předkládán jako propagace umístění základny v ČR, nejedná se o nic jiného než o manipulaci -- vyjádření samotné sice činí pan Gabal jako sociolog, ale kontext je stoprocentně politický. Je to stejné, jako když politik využije nějakou expertizu, kterou si nechal vytvořit. Zde je to stejné k vidění jako "2 v 1".

I když je text místy až naivně neobratný, přesto by bylo zajímavé zjistit, je-li skutečně tak účinný, jak by mohl autor předpokládat. Schválně neříkám "jak předpokládal", protože nemůžeme vyloučit možnost jednání v nezvládnutém afektu. Je-li účinný, může být pan Gabal spokojen s tím, jak dobře dělá svůj byznys; tak svou činnost sám charakterizuje. Já tomu ale moc nevěřím a účinnost takového textu na veřejné mínění vidím spíše nevýraznou, protože -- podle mého naprosto neexpertního, laického názor -- může oslovit pouze předem zaujatého čtenáře, který nehledá podstatu problému, ale živiny pro svůj osobní mýtus. A to věru velká reklama pro Gabal Analysis and Consulting není.

Další publikace Ivana Gabala ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.9. 2006