Americký ministr obrany Donald Rumsfeld se ve středu v Kuvajtu stal terčem ostré kritiky amerických vojáků, kteří mají být vysláni do Iráku. Vojáci si stěžovali, že jsou vysíláni do boje s nedokonalou ochranou a zastaralým vojenským zařízením.

Optimistickými tvrzeními Bushovy vlády, že se situace v Iráku po lednových volbách zlepší, silně v úterý otřásla prozrazená zpráva od odcházejícího šéfa rezidentury CIA v Bagdádu. Tuto jeho zprávu publikoval v úterý deník New York Times. Varuje, že Irák se propadne do ještě většího chaosu, pokud vláda nedokáže prosadit svou autoritu a zajistit konkrétní zlepšení hospodářské situace.

Toto varování přišlo v den, kdy americké jednotky zaznamenaly smrt tisícího amerického vojáka, usmrceného v boji v Iráku.

O víkendu sněmovala ODS, KSČM a ČSSD. Odlišné ideologie doprovázel i odlišný názor na budoucnost.

Volební kongres občanských demokratů, jednání ústředního výboru komunistické strany a zasedání ústředního výkonného výboru sociálních demokratů nabídly srovnání nejen cílů těchto tří největších parlamentních stran, ale i stylu jejich práce. Zveřejněné závěrečné dokumenty, ale hlavě vystoupení předsedů a místopředsedů těchto stran, představují pozoruhodný materiál pro srovnávací výzkum.

Lokální, regionální, celostátní a evropská úroveň vztahů SZ a SOS podle víceúrovňového přístupu Krise Deschouwera

Zásadní a svým způsobem historickou událostí se pro SZ stalo zvolení nestraníka, novináře Jaromíra Štětiny za Prahu 10 na senátní úrovni ve volbách v listopadu 2004. Štětinovo vítězství se kromě pozitivních dopadů - zviditelnění SZ a získání prostředků na zaplacení dluhů po "staré" SZ - stalo součástí vnitrostranické polemiky. Např. část opozičníků poukazovala internacionalisticky zleva na Štětinovu pročečenskou a protiruskou tendenčnost v oboustranně krvavém konfliktu a naopak část vedení vychutnávala Štětinu jako mocenský trumf: "Jako předseda jsem slíbil, že dovedu SZ do parlamentu. Svůj slib jsem splnil a to je teprve začátek," uvedl po volbách Jan Beránek. Kandidatura částečně zaujatého, přitom osobně jistě statečného válečného reportéra a různé pragmatické kroky a prohlášení části vedení SZ na celostátní či "lokální-senátní" úrovni včetně proměn včerejších soupeřů SZ na dnešní spojence (a naopak) v "lokálně-senátní", celostátní či evropské úrovni by si zasloužili samostatné pojednání. V tomto textu tudíž nebudou.

Tolik strohá zpráva. Zhasla hvězda - nebyla královnou popu a ani jí nechtěla být. Zazářila před více než dvaceti lety v dnes již legendárním Nerezu. Autorská trojice Navarová-Vřešťál-Sazavský byla zjevením své doby. Beznadějně vyprodané koncerty a těžko dostupné desky to byla dráha této skupiny. Vítězové porty 1982 si na svou první nahrávku museli počkat až na LP z Porty 83. Pak následoval singl ze Supraphonské edice Dostavník a konečně i první LP pro změnu u Pantonu, sehnat ho byl v oné době věru problém. Neopakovatelná byla atmosféra jejich koncertů ta byla zážitkem pro každého účastníka.

I ta sofistika nám dneska upadá, míní Jan Hruška: Od nepaměti používala trik, který G. K. Chesterton popsal: "Když mi někdo tvrdí, že kdyby byla země kulatá, neměly by kočky čtyři nohy, prosím, můžu s ním polemizovat. Když ale řekne, že kdyby byla země kulatá, neměly by kočky pět noh, tady jsem bezmocný". Cílem sofisty bylo formulovat svoje tvrzení tak, aby si nikdo nevšimnul, že v podstatě tvrdí, že kočky mají pět noh. Aby i chytří lidé zuřili, protože si uvědomují, že je argumentace falešná, ale nemohli přijít na to v čem. Chtěl bych ten úpadek demonstrovat na článku Ti kdo nenávidí svobodu".

George W. Bush, jenž nebyl v televizním pořadu krátce před volbami schopen vyjmenovat pět cizích hlav států, se v listopadu 2000 stal prezidentem USA, ačkoli získal o 337 576 hlasů méně než jeho demokratický soupeř, tehdejší viceprezident Al Gore. Šlo o vítězné završení téměř třicetiletého tažení pravicových politiků, náboženských fanatiků, pochybných nadací a pseudovědeckých institutů. Tuto "neokonzervativní revoluci" financují krajně pravicoví miliardáři, ropné společnosti a vojensko-průmyslový komplex USA. Právě zájmy zmíněných skupin určují Bushovu politiku, jejímž hlavním rysem je opakovat lež tak dlouho, dokud se z ní nestane "hlas moudrosti a zdravého rozumu".

Je to už měsíc , co 3. listopadu 2004 zemřel herec Václav Kotva -- zakládající člen Činoherního klubu , kterého znal podle tváře skoro celý národ. Vytvořil asi dvě stě filmových a televizních epizodních rolí. Můj kolega se s ním seznámil v kostele a rozhodl se, že o něm natočíme pro Český rozhlas 6 jeden díl pořadu Pamětníci. Prostota a pokora pana Kotvy mě ohromovaly asi tak, jako mě bavil složitý systém otevírání jejich domu pomocí házení klíčů z okna.

Právě jsme složitě prošli 15. výročím "sametové revoluce" s velkou snahou po zjednodušení prožitků, fakt i pocitů. Snad nám už konečně zase jednou bude jasno. Umný pan Moravec z BBC se 19.11. 2004 zeptal bezelstně Ivana Klímy: "Existuje některý aspekt, který se vědomě nepřipomíná?" Oslovenému se složitě hledala odpověď i když měla znít jasně a jednoznačně: "a n o ,   m n o h o   - a   hlavně ty   n e j p o d s t a t n ě j š í".

Za nezájmu médií proběhla o víkendu také konference nejmenší parlamentní strany - Evropských demokratů, dříve Jana Kasla. Hlavními tématy bylo hodnocení krajských a senátních voleb a program strany do parlamentních voleb. Volební výsledky byly horší, než očekávání většiny účastníků.

Zpráva o letošním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, s minirecenzemi či poznámkami k následujícím filmům: České Velenice bez hranic Jana Gogoly ml.; Pravidla hry Víta Janečka; Den E Eriky Hníkové, Ivany Miloševičové a Víta Janečka; ESHQ Jany Počtové; Kristova léta, dámy Terezy Kopáčové; Pomocníci Petra Kerekese; Kočárkárna Michala Pěchoučka; Zámek zmizík. Díl první, paliva Vladimíra Voříška; Afoňka už nechce pást soby (2004) Martina Ryšavého; Český sen (2004) Víta Klusáka a Filipa Remundy; Gambling, gods and LSD Petera Mettlera; The Corporation Jennifer Abbottové a Marka Achbara; Public Lighting Mike Hoolbooma; The Ring Anguse Reida; Super size me Morgana Spurlocka; War on paranoia Jannicke S. Jacobsenové.

V pondělí 6. prosince jsem si koupil -- poprvé vůbec -- Haló noviny. Byl jsem totiž zvědav, jak o zasedání ústředního výboru KSČM, o němž jsem se dočetl v jiných sdělovacích prostředcích, referuje její vlastní tisk. Noviny mne zarazily. Jsem pamětník a jako venkovský student jsem čítával tehdejší Haló noviny -- oficiálně na KSČ nevázané. Tam jsem se dovídal podrobnosti "dlouhého pochodu" čínských komunistů (reportáže Agnes Smedleyové !) nebo dychtivě sledoval filmové kritiky Lubomíra Linharta -- bylo to odlišné okno do světa, než v jiných novinách. Tato vzpomínka mi šla hlavou při prohlížení Haló novin dnešních. Dýchla na mě zatuchlina.

Generální ředitel BBC Mark Thompson oznámil, že má-li BBC v budoucnosti přežít, bude muset propustit 5000 svých zaměstnanců. Podle Thompsona je BBC v klíčovém bodu obratu ve své 77-leté historii a je nutno "škrtat ve finančním rozpočtu máme-li přežít do budoucnosti".

Zasedání ústředního výboru KSČM v Nymburce bylo do určité míry přelomové. Pro ty, kteří umějí odezírat ze rtů, naznačilo další taktiku směřování této strany na české politické scéně. Komunisté vytušili, že Grossova ČSSD se hodlá odklonit od dosavadních tezí svého programu směrem doprava a přešli do ofenziního boje o levicové voliče pro parlamentní volby 2006. Komunisté si jsou vědomi, podle svých vrcholných představitelů, že snahám o revizi dosavadního modelu evropského sociálního státu musí čelit jednotnou evropskou strategií společně s dalšími stranami levice. A to je také past, do které směřují a směřovat přitom musejí. Protože evropská levice prochází krizí identity a vniřním přeskupováním. "Je důležité, zda levice bude komunikovat, nebo se hašteřit, rozdělovat nebo dokonce štěpit," řekl po jednání v Nymburce místopředseda KSČM Karel Klimša se zjevnou narážkou na to, co se stalo v Německu a co nejspíše potká i ČSSD. Současně dal najevo, že mezi potencionálními partnery vidí evropské odbory a rozumně uvažující příslušníky a voliče levicově reformních stran, včetně těch, sdružených v Socialistické internacionále. Klimša připomněl levici ve Francouzské socialistické straně či Oskara Lafontaina a "Volební alternativu" , která se odštěpila od SPD a PDS.

Bohužel, uvažování Karla Klimši stále ještě vězí v pasti konzervativní tradice "reálného socialismu" - názoru dostatečného maximálně pro stárnoucí členskou základnu, jejíž průměrný věk se pohybuje okolo 75 let... Grebeníček oproti tomu ve svém projevu vyzval ke stanovení pravidel pro spolupráci s ČSSD, neboť snaha vycházet vstříc vládním sociálním demokratům, kteří se zmítají v krizi, komunisty podle Grebeníčka "přichází draho". Komunisté pomohli vládě schválit rozpočet na rok 2005 a přesto se z tohoto gesta Gross nedokázal poučit. Příště mu bude muset pomoci ODS. Gross páchá řízenou sebevraždu a všichni jsou toho svědky.

Plné znění Grebeníčkova projevu ZDE

"Na rovné dani, kterou prosazuje ODS, mohou těžce prodělat lidé závislí na sociálních transferech, na veřejných službách. A lidé, kteří chodí do zaměstnání. Podpora podnikání, kterou občanští demokraté slibují, není schopna kompenzovat omezení solidarity, a tudíž ve svém důsledku povede k narušení sociálního smíru."

Tak praví předseda KSČM Grebeníček a považuje to jistě za varovné znamení, že se prostě vrcholnému dějinnému stádiu společenského uspořádání nelze vyhnout. Na první pohled to vypadá jako velice dobře zkonstruovaný politický argument, ale opak je pravda.

Znepokojujúci fakt: Nobelove ceny za vedu sa pomaly stávajú monopolom Američanov.

Za rok 2004 dostali Nobelovu cenu za fyziku traja americkí fyzici, za medicínu dvaja americkí biológovia. Výnimkou je trochu chémia: v trojici čerstvých nobelistov za chémiu sú vedľa Američana aj dvaja izraelskí biochemici. (Ibaže ich výskum bol v podstate financovaný z amerických peňazí a väčšinu práce urobili v USA.) Len od roku 1990 získala Amerika 24 Nobelových cien za fyziku, 21 za medicínu a 19 za chémiu. Ostatné krajiny ďaleko zaostávajú. A my zaostávame katastrofálne: za celých sto rokov, čo sa táto najprestížnejšia cena udeľuje, Česi získali za vedu jedinú Nobelovu cenu; Slováci nijakú, Rakúšania 17, Maďari 14.

Tento neradostný stav spustil v Európe lavínu diskusií o príčinách európskeho zaostávania.

V polovici mája tohto roku ohlásil z obrazovky STV jej generálny riaditeľ "spustenie pôvodnej slovenskej tvorby" ako veľký cieľ súčasného manažmentu.

Do konca kalendárneho roka sme mali, či ešte len máme, na obrazovke Dvojky vidieť dvanásť nových celovečerných (päťdesiatminútových) dokumentárnych filmov a dvadsať krátkych (tridsaťminútových) dokumentov ako dôkaz, že vedenie "nerezignovalo na pôvodnú tvorbu." Malo ich byť dovedna tridsať dva, no aj tento žalostne chudobný súčet je ohrozený. Ak nerátame desaťminútové strihové materiály z archívnych zdrojov k sedemnástemu novembru, doteraz bolo odvysielaných 21 dokumentov, teda na december s tradične sviatočnými programovými zvyklosťami ich zostane ešte jedenásť.

Poľsko sa na vojnovom ťažení v Iraku zúčastňuje na úkor modernizácie vlastnej armády.

Zdá sa, že velenie armády alebo politici zle odhadli reálne náklady na túto vojenskú misiu. 2 500 vojakov a všetky ich zariadenia stoja poľský štátny rozpočet čoraz viac. Pod tlakom opozície a verejnej mienky premiér Marek Belka parlamentu sľúbil, že už o pár mesiacov začne sťahovať poľských vojakov domov.

V regionálnych voľbách v Nemecku bola pred časom mimoriadne úspešná krajná pravica. V Holandsku, vzore multikultúrnej spoločnosti, prebehla vlna komunálnych nepokojov s následným vládnym plánom sprísňovania imigračných zákonov. V diskusii o tureckom členstve v EÚ sa objavuje čoraz viac xenofóbnych argumentov...

Už pár rokov sa európska ľavica nevie zhodnúť, kto je jej väčším nepriateľom -- centristická pravica, ktorá ju v druhej polovici 90. rokov nahradila na poste najsilnejšej európskej politickej skupiny, alebo extrémna pravica, ktorá jej kradne voličov a mení štruktúru politického diskurzu. Neuvedomila si pritom, že najväčším nepriateľom si je ona sama, jej vlastná ideologická nekompetencia, ktorá ju ovláda približne od prvej polovice 90. rokov, keď sa de facto vzdala svojej snahy rozšíriť efektívne model sociálneho štátu na celoeurópsku úroveň.

Osmdesátiletá manželka zesnulého francouzského prezidenta Danielle Mitterrandová v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes říká, že ví, co je to žít v kapitalismu a tvrdí: Jsem proti všem válkám. Ukazuje zároveň vyvážený postoj k tak rozporuplnému státníkovi, jakým je kubánský prezident Fidel Castro Ruz. Oceňuje jeho program alfabetizace Kuby, stejně jako rozdělení půdy kubánským zemědělcům. Kubánské disidenty považuje za velmi netolerantní a radikální.

Špičkový rozhovor zvláštní zpravodajky Mladé fronty Dnes Michaely Prokopové v plném znění ZDE

Barrosova Komisia by sa mala zamerať na vytvorenie európskej ekonomickej vlády, a nie na vytváranie nových paktov a stratégií.

Správa o Lisabonskej agende, predstavená bývalým holandským premiérom Wimom Kokom 5. novembra, uzatvára, že cieľ vytvoriť z Európy "najkonkurencieschopnejšiu a najdynamickejšiu poznatkovo orientovanú ekonomickú oblasť sveta" nebude do roku 2010 splnený. Financial Times, prakticky denník európskej elity, označil predbežné výsledky desaťročného programu za "úplné zlyhanie".

Prezident George W. Bush se nemůže objevit v žádném cizím městě, aniž by proti němu vyšly do ulic tisíce lidí. A brutální útok na iráckou Fallúdžu hněv světa zdvojnásobil. I když Bush zůstává ve Washingtonu nebo v Texasu, hledají lidé ve světě důvod k útokům na něho a jeho politiku. Desítky tisíc lidí vyšly 19. a 20. listopadu v Santiagu de Chile, aby protestovaly proti konání Fóra asijsko-pacifické spolupráce a zvláště proti americké okupaci Iráku.

V telefonickém rozhovoru pro TV al-Džazíra prohlásil v sobotu šajch Abd as-Salám al-Kubajsí, který je v radě ulamá šéfem úseku pro styky s veřejností, že "více než polovina Fallúdže je v rukou fallúdžského odporu". Vysmál se chlubení Američanů, že "zlikvidovali" ve městě odpor s tím, že naopak Američané jsou nyní v úzkých. "Na počátku útočili," řekl, "ale nyní jsou v defenzívě." Řekl, že Američané do města vstoupili, ale v celé jeho polovině se nikdy nedostali ani do jediné uličky či průchodu.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Hodnota amerického dolaru už delší dobu soustavně klesá. Od srpna 2004 do prosince téhož roku poklesla proti jiným světovým měnám o 9%. I když je tato skutečnost námětem mnoha článků, sama o sobě není problémem. Tím je světová hospodářská situace - přesněji řečeno porušení její rovnováhy.

Podle nedávného článku pana Davida Wessela v novinách The Wall Street Journal spotřebovávají Američané mnohem více než jejich hospodářství dokáže vyrobit. Ke zboží se dostávají tak, že je získávají od zemí, jejichž občané vyrábějí mnohem více, než sami spotřebovávají. Amerika tedy bere od světa věci, aby se mohla živit, oblékat, vozit a mohla je připojovat do elektrických zástrček nebo na baterie.

Viz též článek Je to divný svět: jak komunistická Čína financuje Spojené státy

Týden ve Spojených státech, jaký jsem tam já právě strávil, stačí snad pro každého k tomu, aby začal mít plné zuby Pánaboha, nebo přesně řečeno jeho vytrvalého vzývání americkými politiky, v čele s prezidentem. Žádná veřejná akce by nebyla úplná bez vzývání požehnání Všemohoucího pro všechno, co je zrovna na politickém programu, většinou jde o válku v Iráku. Toto vzývání víry je většinou plné upřímnosti, píše v listě Guardian bývalý šéfredaktor konzervativního deníku Daily Telegraph Max Hastings:

Někteří lidé natolik nemají rádi George Bushe, že by raději dali přednost autoritářskému režimu než demokratické vládě, nakloněné Spojeným státům, napsala v deníku Washington Post komentátorka Anne Applebaumová:

Britský deník Guardian poukázal na to že ukrajinská revoluce za svobodu je "americké provenience, je to sofistikovaná a brilantně provedená akce, využívající značek a hesel západního stylu a masového marketingu," píše autorka a poukazuje na to, že v jiném článku Guardian charakterizoval události na Ukrajině jako "postmoderní puč" a "povstání v třetím světě z doby studené války, podporované CIA a přizpůsobené postsovětským podmínkám".

Ani jeden z obou autorů nebyl nevýznamný novinář a Guardian není nevýznamný deník. Zmíněné články byly citovány po celém světě.

Vlastní výstřižková služba, SVODky nebo Monitor tisku? A proč ne? Vezměme třeba Ministerstvo vnitra. Proč by měly tisíce úředníků sledovat každý den desítky zdrojů, aby se dozvěděly, co o nich ti novináři píší? Na to by si museli brát přesčasy a to bychom se teprve nedoplatili. Takže to za ně celkem správně za ně dělá Odbor tisku a public relations, kde na to mají lidi. Ale co ti lidé dělají, po tom ti, občane, nic není.

Obyvatelé města Fallúdža, navracející se domů, zřejmě zjistí, že nová tamější americká opatření připomínají policejní stát a nikoliv slibovanou demokracii, píše list Boston Globe. Všichni navracející se Fallúdžané totiž budou muset nejprve povinně projít tzv. "středisky pro zpracování občanů" na okraji města. Američané tam zaznamenají do své databáze totožnost všech Fallúdžanů, včetně záznamu jejich DNA a scanů jejich rohovky. Obyvatelé města Fallúdža také dostanou visačky se svou domácí adresou, které budou muset neustále nosit. Ve městě budou zakázány automobily, aby se zabránilo sebevražedným atentátům, a obyvatelé budou po něm dopravováni jen autobusy.

Západní sdělovací prostředky jsou závazkem objektivity nuceny omezovat se jen na publikaci fakt, která mohou dokázat. V irácké válce se tak stávají viníky zločinů proti lidskosti jenom ti, které někdo vyfotografuje nebo nafilmuje při činu a navíc se nebojí své záběry zveřejnit. Tak se stalo, že dávno předtím než vypuknul skandál s mučením iráckých vězňů, upozorňovala Amnesty International ve své výroční zprávě na svědectví o mučení vězňů v Iráku a v Afghánistánu a ani úmrtní zprávy, ze kterých vyplývalo, že vězni zemřeli na následky bití, nevyvolaly výraznou reakci sdělovacích prostředků.

Vybrat si Dumase jako předlohu pro muzikál není úkol z nejlehčích. Když děláte muzikál, musíte přesvědčit diváka, že písně mají smysl -- že vyjadřují emoce, náboj, podtrhují vyjádřenou myšlenku, prostě že je důvod, proč věc zpívat, a ne mluvit (pokud tedy zrovna neinscenujete pásmo hitů propojené "true story" jako u Beatles nebo Olympicu). Poměrně udržitelný je muzikál i tehdy, pokud vypráví nový příběh, a pozornost a nároky diváků jsou rozloženy mezi hudbu, slova a děj. Tři mušketýři nejsou ani jedno z toho.

Americký velvyslanec v Londýně David T. Johnson ostře protestoval, když dne 26. listopadu napsala komentátorka Naomi Kleinová v listě Guardian tuto větu: "V Iráku se už americké jednotky a jejich iráčtí náhradníci neobtěžují skrývat útoky na civilní cíle a otevřeně eliminují každého - lékaře, duchovní, novináře - kdo se odváží počítat mrtvoly." Zejména ostře protestoval americký velvyslanec proti slovu "eliminují". Požádal deník Guardian, aby tento výrok buď vzal zpět, anebo předložil důkazy. V sobotu 3. prosince tedy Kleinová v otevřeném dopise, publikovaném v tomto listě, požadované důkazy předložila:

Reakce na článek "Prodej zapalovačů ve tvaru hořícího WTC je trestným činem".

Rád bych jednou takovou úvahou přispěl opačným názorem k diskusi otevřené subjektivním a emotivně zabarveným výkladem zákona, který zveřejnila ČTK. Nebudu polemizovat s autorovým výkladem zákona, nejsem právník a zákon nepovažuji za nezpochybnitelnou etickou či morální autoritu, odvoláním na níž je možné diskusi uzavřít. Raději se nad celou věcí zamyslím z hlediska mého vnímání etiky a svobody člověka, konkrétně svobody myšlení a projevu.

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.