S vývody ZDE ZDE Zdeňka Jemelíka v případě katarského prince nesouhlasí Petr Uhl, který napsal v deníku Právo mj. toto:

S jeho argumentací naopak nesouhlasí Zdeněk Jemelík, a vysvětluje své postoje v níže uvedeném článku.

Vývody mých článků na Britských listech 2. 5. a 6. 5.2005 o záležitostech souvisejících s trestním stíháním katarského "prince" ZDE a ZDE se zásadně rozcházejí s odůvodněním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2005 a s názory, které na různých místech v neprospěch ministrova rozhodnutí o předání "princova" trestního stíhání do ciziny uveřejnili různí autoři zvučných jmen. I zde platí můj postřeh, že smečka ministrových kritiků štěká stejným hlasem a ve stejném směru, bez ohledu na politické začlenění a "kastovní" příslušnost autorů. Rozdíly mezi nimi jsou snad jen v pečlivosti zpracování jejich vystoupení.

V prosinci roku 1999 navštívil Zachariase Moussaouiho v Londýně (kde údajně žil proto, že ve Francii, jejímž byl občanem, byl sledován) Bin al Šibh, jemenský občan, který v té době žil v Německu. Bin al Šibh byl zřejmě na cestě na schůzku teroristů, na které se měly připravovat útoky na USA z 11. září 2001 a teroristický útok na americkou válečnou loď Cole z října 2000. Schůzka se konala začátkem ledna v Malajsii v Kuala Lumpuru v bytě vlastněném Jásidem Sufátem a její účastníci byli fotografováni a sledováni malajsijskou policií na žádost CIA, která ji ale, údajně, neodposlouchávala. Jásida Sufáta navštívil v říjnu 2000 i Zacharias Moussaoui a dostal od něj před cestou do USA dopis, podle kterého byl marketingovým konsultantem jeho firmy pro USA.

Román pro ženy
Komedie
ČR, 2005, 100 min
Režie: Filip Renč
Hrají: Zuzana Kanóczová, Marek Vašut, Simona Stašová, Miroslav Donutil, Stella Zázvorková, Jaromír Nosek, Saša Rašilov ml., Jan Svěrák

Docela příjemně pobaví nový film Filipa Renče podle scénáře Michala Viewegha Román pro ženy. Film je v porovnání se svou literární předlohou propracovanější a zábavnější. Samozřejmě, že - jako u Viewegha vždy - jde znovu a znovu o povrchní, na komerční úspěch načasovaný příběh - zachraňuje ho však, myslím sebeironie a občasný přesný (i když karikovaný) postřeh o vztazích mezi ženami a muži, a pak docela slušná dávka vtipu.

Although the Czech Republic's economic situation is now relatively favorable, many still feel dissatisfied with their situation and support for the Communist Party remains surprisingly strong, angering the many who would like to see the party banned.

Dovolil si totiž v Britských listech poukázat na dogmatičnost některých účastníků nedávné levicové konference v Praze: "Štěpán z Prahy ví, co je to dohnat a předehnat. Fantazíruje o tom, co má rovnou pod nosem: Neuvěřitelné pak bylo závěrečné komuniké, dýchá husákovskou normalizací a žvanivě těžkopádným formalismem. Uvnitř KSČM existují straussovští neokonzervativci.

Zatloukat je pod úroveň. Než fanatismus, horšího rádce neznám. Nadávat - do rudých ještěrů? Zviditelní to - na pár vteřin. Moderní to přijde - leda pitomcům. Jen těm, co nemají - ani kouska svědomí. V prachu je každý restituční nárok - na právo soudit, jaký je kdo marxista.

Nechceš si přestat hrát na schovávanou? Ta konference Tě nenaštvala tím, v čem mohla být ještě lepší. Tebe vytočilo, v čem - se povedla. Skoro 40 levicových stran se radilo, jak vzít za pačesy, o čem je demokracie doopravdy - a právě tak dojít až k socialismu. Jak teď ale plkat o rudých ještěrech?"

Ostře zaútočil na Britské listy v souvislosti s článkem Ondřeje Slačálka jeden anonym na extremně pravicovem serveru www.odpor.net. Na Britské listy útočí pravice i levice, takže zřejmě děláme něco správně poznamenává Jan Čulík. Přitom je poněkud pikantní, že se energicky zastáváme toho, aby pravice i levice měla i v české demokracii právo na svobodné vyjádření názoru - osobujeme si ovšem právo tyto pitomé názory kritizovat.

Kritika kapitalismu od šéfa německých sociálních demokratů Franze Münterferinga rozpoutala dosud nevídanou diskusi.

Stalo se tak zejména poté, co židovský historik Michael Wolffson, profesor novodobých dějin na mnichovské univerzitě Bundeswehru, ji přirovnal k nacistické rétorice. Zejména pak srovnání kapitalistů se žravými kobylkami a zveřejnění černé listiny hyperkapitalistických podnikatelů, mezi nimiž jsou nejméně dva, kteří mají židovská jména. Ti podle Münterferinga mají jediný zájem, a tím je zisk bez ohledu na zájmy svých zaměstnanců, které propouštějí nebo své podniky přemisťují z Německa do zemí s levnou pracovní silou.

Hned v úvodu Modré šance pro resort financí nám Vlastimil Tlustý sděluje, že "Vláda ČR se rozhodla zahájit reformu veřejných financí. Stalo se tak dlouho poté, co na jejich neudržitelný vývoj opakovaně v minulých letech ODS upozorňovala".

Škoda, že se Vlastimil Tlustý nezmínil o tom, že 70% státního dluhu zahrnuje sanaci vytunelovaných bank za vlády předsedy ODS Václava Klause. První polovina zprávy je polemika s programem sociálně demokratické vlády. Bohužel zpráva není zrovna aktuální, když srovnání provádí vůči vládě Špidlově. Vlastimil Tlustý nemá čas inovovat svoji zprávu. Nebo mu za to nestojí?

Kdo ze zahraničních Čechů navštívil svoji vlast, zjistil, že před ním náhle rozhovor umlká, lidé se odvracejí a dávají mu najevo, že k nim nepatří. Neplatí to o všech, ale u velmi značné části tzv. "úspěšných" Čechů je to spíše pravidlo. Tento jev neušel ani domácím žurnalistům a tak lze najít občas pokus o vysvětlení.

Tento problém není ryze český, i v Německu se emigranti, kteří utekli před nacisty, po návratu setkávali s podobnými reakcemi. Zajímavé je, že se v některých jiných zemích ukazuje zcela jiný postoj, třeba zahraniční Poláci se ve své vlasti setkávají s projevy sympatie.

Co znamená symbol holocaustu pro současnost? Znamená strach z toho, že by se člověk mohl přestat sám sebe bát. Zdá se tato věta nesmyslná? Zdánlivě ano, vychází ovšem z reality dějin. Po mnohačetných historických zkušenostech nelze očekávat, že by člověk jednal za všech okolností smysluplně. Až velmi často opřádal ideologií, tedy určitou smyslu -- plností, právě takové snahy, které naplňovaly hranice absurdity. A často je rozšiřoval do úplně nových a nepředstavitelných rozměrů, jako právě holocaustem.

Československá a později Česká republika vstoupila na počátku 90. let do historie kapitálových trhů originálním způsobem privatizace státního majetku. Kupónová privatizace učinila jednorázově z milionů českých občanů kapitálové vlastníky -- drobné akcionáře.

Od kupónové privatizace, resp. její II. vlny, uplynulo již více než 10 let a struktura vlastníků firem v České republice se stabilizovala. Drtivá většina společností má své jasné majoritní majitele. Vedle nich pak i vlastníky minoritní, ať už vzniklé z kupónové privatizace nebo takové, jež si ve víře v budoucnost některých společností její akcie koupily na kapitálových trzích.

Jak naznačuje již sám výraz "náboženství", bývá takové světonázorové, mravní a kultické zaměření člověka spojeno s představou o Bohu. Nejednou takový Bůh mívá člověcké, byť jinak nadpřirozené rysy; při vyšší úrovni vzdělanosti bývá nejednou pojímán abstraktně, jako nějaké Absolutno nebo Praprincip všeho. Římskokatolická církev zatím ještě nemá za sebou ani celá dvě tisíciletí existence; za tu dobu ale prošla i v centrální koncepci samotného Boha ne zrovna jednoduchým a přímočarým vývojem. Samotná evangelia nebo texty novozákonních epištol nedokládají ani dogma o Boží Trojici, ani mnohé další teze pozdějšího tzv. Apoštolského vyznání víry.

Americký jezuita, který často v televizi komentuje otázky týkající se katolické církve, v pátek rezignoval na příkaz Vatikánu z funkce šéfredaktora katolického časopisu America. Důvodem nátlaku, aby odstoupil bylo, že v časopise připustil vydání článků, kritických vůči postojům církeve, uvádí v sobotu americký deník New York Times

Jednou z velmi přínosných připomínek 60. výročí konce 2. světové války bude třídenní přehlídka filmů zabývajících se holocaustem "Vzpomínky a zapomínání". V Praze se koná ve dnech 8. - 10. 5. v kinech Ponrepo a Světozor za účasti např. známého polského dokumentaristy Marcela Lozinského, Juraje Herze a dalších zajímavých hostů pozvaných k doprovodným diskusím. Ozvěnou této akce v českých regionech by měla být putovní projekce tří velice silných snímků, které se každý v jiné době a jiným filmovým jazykem vztahují k tématu holocaustu. Jedná se o loutkový film Vzpoura hraček Hermíny Týrlové z roku 1946, Pasažérku Andrzeje Munka a Witolda Lesiewicze z roku 1963 a Zlopověstné dítě Lucie Králové a Miloslava Nováka z roku 2003.

Fotograf a novinář z Kalifornie, David Bacon, vyhledává irácké odborové vůdce a dělá s nimi interview. 18. března 2005 oznámila Federace iráckých dělnických výborů a odborů (FWCUI), jedna ze tří největších iráckých odborových federací, vytvoření Iráckého svobodného kongresu. Odborová organizace ho nazvala "širokou organizací odhodlanou vytvořit svobodnou, sekulární a ne-etnickou vládu v Iráku", složenou z "politických stran, odborových organizací, lidových výborů, sdružení a institucí". Federace vnímá současnou situaci jako "občanskou propast", ve které byla "tkáň občanské společnosti v Iráku zničena americkou okupací a nadvládou islamistických, kmenových a politických gangsterů".

David Bacon se ptá Faliha Alwana, prezidenta Federace iráckých dělnických výborů a odborů.

Bojovníci denně instalovali bombu na silnici, jíž pravidelně projíždí americká hledačka min. Američané pravidelně bombu našli a zneškodnili. V pondělí však bojovníci instalovali bombu dvojitou a ta pod vozidlem, likvidujícím první bombu, explodovala. Mudžáhidové ukrytí za budovou u silnice pak vozidlo ostřelovali raketami, úplně je zničili a všech šest členů jeho posádky zabili.

Střelec zasáhl v poledne uprostřed města příslušníka námořní pěchoty, sedícího v Humvee, které stálo u budovy garáží, na jejíž střeše střelec seděl. Kolem těla ležícího na zemi se shromáždilo několik místních policistů, kteří pak informovali korespondenta Mafkarat al-Islam...

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Čas od času se dostává na přetřes otázka soukromých vysokých škol v ČR. Místopředseda ústavního soudu Pavel Holländer v Britských listech nastolil problematiku jejich kvality, velkou pozornost věnovala média tomu, že členem správní rady Vysoké školy finanční a správní je Jiří Paroubek a členem její akademické rady Vlastimil Tlustý.

V Právu dne 5. 5. byl zveřejněn článek "Ministři se přou o výši pojistného na nemocenskou". Ptáte se, o co jde? Jde o další postupný krok k likvidaci solidárního zdravotního a sociálního pojištění. To, co slibuje Modrá šance provést naráz, to nám sociální demokracie dávkuje po částech. Všechny kroky posledních sociálně demokratických vlád směřují k postupnému zavádění Modré šance. Někteří politici ČSSD, kteří vidí vysoké preference ODS, si myslí, že postupným přechodem napravo se jim zvýší šance v příštích volbách. Zapomínají ale, že elektorát pravicových voličů se v Česku uzavírá na 30%. Více jich už nebude. A tito voliči nemají žádný důvod přejít k sociální demokracii. Proč chodit ke kováříčkovi, když můžou jít ke kováři.

Antonín Líman vydal v nakladatelství Academia své životní dílo, nazvané Paměť století: Ibuse Masudži, jež čtenáře provede společenským a kulturním vývojem Japonska v průběhu minulého století s paralelními odkazy na literaturu euroamerickou. Čech, univerzitní profesor Líman, žije od roku 1968 v Kanadě s četnými pobyty v Japonsku.

Přečetl jsem si článek Jana Polívky "To, že Šinágla vyvedli z komunistické demonstrace, bylo správné", ve kterém mě zaujala tato formulace: "Strážci veřejného pořádku ...jsou povinni zakročit proti tomu, kdo nerespektuje zákon...". Pod to se podepíšu a v tom s autorem na 100% souhlasím. Je zřejmé, že v tom, co se stalo 1. 5. 2005 na Letné má zcela jasno, píše Vlastimil Matula.

Poté, co si v červnu náš podnět na zrušení KSČM přehazovaly vládní instituce až téměř do konce roku jako horký brambor, nakonec skončil na ministerstvu vnitra. To prý oslovilo právní experty a ti nyní analyzují náš podnět, píše Josef Bouška v reakci na článek Štěpána Kotrby "Dočkáme se zastřelených důchodců na Letné?" a pokračuje:

Vzhledem k tomu, že "nyní" už trvá od ledna, pravidelně ministerstvo urguji. Prý že v květnu to bude... Z toho vyplývá, že Kotrbova slova "nic se nestalo" a "bublina splaskla" neodpovídají skutečnosti.

1. máj s antikomunisty FOTOREPORTÁŽ BL

Je mi líto pana Čulíka, kterému chybí základní nepředpojatá rozlišovací schopnost a povědomí o ústavních právech občanů, a proto ruku v ruce s panem Kotrbou provozují svoji P.R. agenturu jako hlásnou troubu ve službách ČSSD a KSČM pod krycím názvem Britské listy. Proto se nenechte vyrušovat jeho žurnalistickou nedostatečností. Snad by se Velká Británie měla bránit zneužití svého názvu propagandistou Čulíkem. Čulíkovy listy mají s ostrovní kulturou žurnalistiky tolik společného, jako pokroutka s Peroutkou, píše Martin Vadas v reakci na níže uvedenou argumentaci Jana Čulíka (Martin Vadas je zřejmě podrobně seznámen s britskou novinářskou, politickou i policejní praxí, pozn. JČ):

K tomu: Jan Čulík, "Češi pořád chtějí někoho zakazovat"

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.