Optimismus? Eva to řekla... téměř
7. 7. 2009 / Ema Čulík
< Davide Ferrario
Davide Ferrario si je vědom, jak film funguje, a jak film funguje dnes. Používá jeho formu a jeho žánr i nejrůznější jejich formáty. Tím se vyjadřuje nejen k tvůrčímu procesu, ale také k velmi závažným otázkám lidské existence. Protože Ferrario nezanedbává, jak to nazývá, "lidský prvek". Slučuje formu s upřímnou pravdou, s lidmi a s autentickými emocemi. Jeho dílo se neproměňuje v suchý filozofický traktát. To, co postavy objeví, nám film neoznamuje kázáním, ale písní! Umění je pozoruhodná věc, která nám umožňuje pochopit sebe samé i naše životy. Avšak umění neposkytuje dokonalou odpověď a samo o sobě nedokáže přinést spásu. I víra je pozoruhodná věc, která nám pomáhá pochopit sebe samé a naše životy, ale také neposkytuje dokonalou odpověď a také sama o sobě nedokáže přinést spásu. Takže vidíte, proč je tento film optimistický ... téměř.
Film Davida Ferraria Tutta colpa di Giuda, (Za všechno může Jidáš), který se anglicky jmenuje Freedom, ve mně vyvolal dobrý pocit. Eva Zaoralová, umělecká ředitelka karlovarského filmového festivalu, o něm před promítáním řekla, že je to jediný nedeprimující film v hlavní festivalové soutěži. Navzdory tomu, že se odehrává ve věznici, je to téměř optimistický film. A právě tento pozitivní přístup, který však nebyl naivní, se mi velmi líbil.
An English version of this article is HERE