6934

Štěpán Kotrba

Ak. soch. Štěpán Kotrba
*1963
designer, keramik, fotograf, analytik, novinář

ČLÁNKY V ARCHIVU BL 1996-2001
ČLÁNKY V ARCHIVU EKONOM 2006-2007

GRAFIKA, DESIGN, CENINY
KERAMIKA

Trocha vlastních vzpomínek na léta minulá

Po vystudování VŠUP působil v atelieru Pragopropag, posléze v ÚBOK (Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze). Po roce 1989 spolupracoval na reklamě firmy NB+. Jako creative director působil v reklamní a veletržní agentuře Progress Partners. Založil a řídil atelier výroby reklamy ve vydavatelství Economia. Poté působil jako creative director Lantec Advertising, poté ve stejné pozici v agentuře OASA Studio (dnes Ogilvy One). Do poloviny roku 2002 kreativní ředitel agentury Tendence (to není, jak si paní Válová ze Syndikátu novinářů při prohlídce stránek agentury Tendence myslela, kontraindikace k žurnalistickému řemeslu, neboť náplní této honosně znějící funkce je tvorba užité grafiky, nikoliv PR...). V současné době dlouhodobě na volné noze. Věnuje se žurnalistice, corporate identity a mediální komunikaci.

"S dobrou polovičkou jeho názorů nesouhlasim, s druhou polovičkou jeho názorů nesouhlasí šéfredaktor, s třetí polovičkou jeho názorů nesouhlasí redakce a se čtvrtou čtenáři... Při bližším zkoumání se ukáže, že všechny jeho vlastnosti a názory (tedy většina) jsou buď špatné, nebo nepoužitelné v reálném životě, ale on jako celek dohromady funguje. Nevím ale, jak je to možné..."
Dominik Joe Pantůček

Minul se povoláním. Vystudoval scénografii, design, dělal typografii, keramiku a počítačovou grafiku. Pokud nedělá sochy, hraje si jinak. Píše články do Britských listů a jiných listů, někdy i básně, dělá design jiným a na sebe zapomíná, radí za peníze jiným, jak co mají dělat a snaží se zapomenout na to, co nedělá sám. V práci vydrží i několik dnů nonstop (tomu se říká workoholismus). On to definuje jako koníčka a stává se tak pro druhé nesnesitelným, neboť se diví, že jeho tempu nestačí.

Fotografuje - s digitálními aparáty, neboť si nerad máchá ruce ve vývojce. První fotoaparát ale měl Flexaret a dodnes vlastní velkoformátovou skládací kameru z první republiky. Formát negativu 13x18 cm je totiž jako stroj, který zastavuje čas... Bojí se ho použít.

Občas píše odborně vypadající studie na téma, co by se stalo, kdyby se něco stalo (prognózy se tomu říká), anebo proč se něco nestalo (a tomu se zase říká analýzy). To ale jen občas, je to totiž namáhavé - musí se u toho myslet. Řečeno mediálně teoretickou hantýrkou: baví ho neustále dekontextualizovat a neustále rekontextualizovat.

Fascinuje ho analyzovat politiku a politiky, protože nikdy nedělají to, co od nich občané očekávají, a stále jsou jimi voleni. U toho se myslet moc nemusí, neboť politikové málokdy myslí.

Fascinují ho analýzy médií, protože nabízejí takový úhel pohledu na mediální realitu, při které písmenka sice vidět moc nejsou, ale zato jsou vidět víceméně skrývané úmysly novinářů...

Fascinují ho digitální vymoženosti, které většinou nefungují také tak, jak bychom chtěli.

Používá počítač na tolik věcí, že už ani neumí pomalu psát tužkou. Nejraději by měl notebook všude s sebou - v kapse, navíc kombinovaný s digitálním fotoaparátem - a digitálním diktafonem - a digitálním telefonem - a digitálním... mozkem. Bohužel takové ještě nevyrábějí, jeho přítelkyně říkají, že naštěstí, neb by potom byl on sám zbytečný. Kam ta civilizace spěje? Našel si před několika lety novou hračku - internet. Uspokojuje ho svou nevypočitatelností a nekonečností. Nemá rád, když se moc hýbe a je raději, když je v něm spousta užitečných informací - zdarma a pro všechny. Považuje internet za vizi komunismu pro 21. století - která se navíc naplňuje v celém světě a přitom se ani nemusí střílet z Aurory. Takže ho dnes skoro každý den najdete i na Facebooku.

Zmoudřet se mu asi nepovede už nikdy. Vydělat víc než milion ročně asi také ne. Přítelkyně o něm říkají, že je věčné dítě a manželka se s ním po několika letech soužití rozvedla. Nevěděla, o co přišla. Procitl totiž vzápětí, oddechl si a na další svatbu nepomýšlí. Jeho dvě dcery (Kateřina a Veronika) už pomalu dospěly (aniž má moc možností toho být svědkem) a snad jim jednou vysvětlí, že na lásku musejí být dva a spousta trpělivosti a vzájemné tolerance. Aby nedělaly stejné chyby jako on.

Už patnáct let ho nikdo neviděl jinak, než v kravatě a tmavém obleku. S výjimkou několika přátel, kteří ho viděli i v maskáčích, kanadách, s pistolí a nožem v lese. Někteří dokonce s kuší či automatickou puškou. Střílí rychle a dobře. V poslední době však preferuje uvolněné, většinou černé oblečení s mnoha kapsami, ke kterému se hodí spíše ta pistole. Chodí v něm i po Praze a na obchodní schůzky. Asi proto, že toto oblečení je nejen pohodlné, ale působí spolu s šestimimlimetrovým účesem i psychologicky. Stejně jako osmimilimetrová pistole... Má rád psy, kočky ho děsí svou nevypočitatelností. Narozen je ve znamení býka a auru má modrou. Z čísel preferuje jedničku.

Má rád sex s partnerkou, se kterou se dá i posnídat (to je o nárocích na vizuální stránku i inteligenci). K obědu miluje krvavý biftek, campari s fresh džusem, pánský parfém Opium od Yves Saint Laurent a kouří víc, než by chtěl. Už skoro čtvrt století Sparty. To ještě bývaly za osm korun. Krade přátelům zapalovače - z roztržitosti.

Má několik snů, které si chce splnit tehdy, až ho současný život toulavého štěněte omrzí.

  1. Postavit velký přízemní dům s plochou střechou a několika celoprosklenými zdmi - na skále nad mořem. Žít v něm. Skálu si už vyhlédl, je na Krétě. Nedávno dostal nabídku nahradit krétskou skálu vientamskou. Přemýšlí o tom. Je to ale dál.
  2. Vybudovat a vést paintballové hřiště v lesnatém terénu poblíž jednoho statku 13 km od Strakonic. Má na to slíben nějaký ten hektar lesa a pastvin. V okolí se pase volně stádo tří set krav a býk Mikuláš, jsou tam i koně, ze kterých se dá spadnout za jízdy. Ten nápad dostal po shlédnutí filmu Survival game. Statek má moudrého hospodáře s pochopením pro romantické nápady přátel. Majitel vychoval tři dcery k lásce k lidem i přírodě, je veterinář a myslivec. Zvěř ale raději pozoruje, než by ji střílel. Moudrost člověka, který ví, že kráva se musí nejdříve pást, aby se dala dojit, přesahuje schopnosti manažerů většiny českých podniků. Statek svěřil jedné z dcer a už se jen kochá vnoučaty.
  3. Nechat se zaměstnat jako meteorolog na některé vysokohorské stanici. Má to jednu výhodu - nemusíte vidět druhého člověka i půl roku.

Politicky vzato, má reformně-levicové, místy radikální názory. Neuspěl s nimi v KSČ, kam vstoupil stejně dobrovolně, jak z ní po několika letech odešel, nedaří se mu to ani v ČSSD, kam ho přijali, i když věděli, kde byl členem předtím. Působí pouze v expertní komisi ČSSD pro informatiku a telekomunikace, přestože jsou mu známy uštěpačné poznámky některých poslanců Unie svobody. Tyto zlé jazyky tvrdily, že s informatikou je to v ČSSD tak špatné proto, že ji vede jeden patolog a jeden sochař... (Předseda komise, MUDr. Jiří Kofránek CSc., je odborník v oblasti počítačového modelování biochemických procesů v lidském organismu - v rámci celosvětového programu Physiome.) V létě roku 2003 stranické moudré hlavy nahradily odborníka bývalým politikem s "exekutivní" zkušeností. Komisi nyní vede Karel Březina.

V letech 1996 - 2000 se podílel na Státní informační politice a základních registrech, koncepci plošného mýtného namísto silniční daně, konceptu elektronické peněženky a zdravotního registru v čipové kreditní kartě, koncepcí bezpapírového státu a kontaktních míst pro občany a dalších skoro futurologických projektech pro veřejnou správu. Skončil ideou přímé demokracie prostřednictvím mobilních telefonů. Po nástupu ODS k moci zjistil, že do koncepcí zapomněl tým ČSSD vymyslet serpenízky pro soukromé podnikatele. V prvních dnech roku 2011 se dozvěděl, že Cabrnoch si jejich nápdy - posléze nazvané IZIP a zprivatizované - nechal patentovat a ocenit na 3 miliardy... Dalších několik let po pádu vlád ODS bude trvat, než se chyby a zlodějiny, které do sociálně demokratických projektů tým Ivana Langera a iniciativy eStát nainstaloval, zase podaří odinstalovat. U některých projektů už to nejde.

Od vstupu do Rady Českého rozhlasu Štěpán Kotrba pozastavil své členství v ČSSD, stejně jako v odborné komisi, po dobu výkonu mandátu v Radě.

V Radě Českého rozhlasu pochopil, že proti větrným mlýnům se dá a má bojovat do posledního dechu a náboje. Místy to byla tarantinovská válka. Kill Bill. Není důležité vyhrát, ale důležité je neprohrát. Bojoval tři roky. Nepřetržitě. Podařilo se mu přispět malým dílem k digitalizaci elektronických médií v Česku tak, že přátelé tentýž model mohli použít vzápětí na Slovensku, i když díky tamním politikům méně úspěšně. Psát zákony má to kouzlo, že tím lze nastavit podmínky růstu a nebo pádu. Snažil se při novelách mnoha mediálních zákonů (zákon o koncesionářských poplatcích, zákon o ČT, zákon o ČRo, vysílací zákon 231/2001 Sb., zákon o reklamě), aby podmínky pro veřejnou službu zůstaly co nejlepší. Zůstaly dodnes. Klikaté cesty některých pozměňovacích návrhů byly tak klikaté, že se v jejich zákrutech nevyznali nakonec ani sami jejich předkladatelé...

Intriky politiků ve snaze odklidit ho z cesty, aby se dal rozhlas i další média lépe ovládat, ho znechutily do té míry, že napsal předsedovi Parlamentu dopis, který si ten ctihodný muž za klobouk nedal, a spolu s ním mu zaslal i dekret, opravňující ho k výkonu funkce radního. Napsal tři stížnosti na porušení zákona zbylými radními, se kterými si poslanci kulturního výboru a stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny vytřeli zadky, přestože po právní stránce neměly vadu. "Neměl jsi to dělat", řekl mu jednoho dne starší, zkušený lobbista a bývalý poslanec. "Jediným výsledkem bude, že oni zůstanou a ty půjdeš". Nevěřil mu. Stáří mělo pravdu. Nakonec šel. Sám a dobrovolně. Jsou věci, u kterých být nemusí. Tři další roky po odchodu se mu dařilo bránit odvolání generálního ředitele této instituce. Odvolání Václava Kasíka bylo provázeno flagrantními porušeními zákonů v takovém rozsahu, že pochopili už i nejnatvrdlejší novináři...

Zákulisí mediální politiky ho nepřestává překvapovat... Je rád, že se podařilo Jiřímu Janečkovi zůstat v křesle ředitele České televize a že se podařilo Radimu Hrehovi získat křeslo ředitele České tiskové kanceláře. Obojí je dobrá volba. Nejlepší ze všech možných. Panická obrana starých kozlů prostřednictvím hlupáků v Radě ČTK ho přesvědčila, že korýtko pro některé zasloužilé vysychá... Stejně tak zděšení notorických petentů z řad starostlivých "intelektuálů" okolo Václava Havla ho přesvědčilo, že v ČT se situace ze zimy 2000 opakovat nebude. O veřejnou službu v Česku prozatím strach nemá, na Slovensku se bojí víc. Občas se tam jezdí podívat. A rád se vrací. Představa, že má za úkol řídit televizi, na kterou mu někdo sebere peníze zákonem, a pak se mu směje do xichtu, jak je neschopný, že z hovna neupletl bič, ho děsí. Levicová politika vypadá jinak. V roce 2010 se už ale i na Slovensku situace pomalu zlepšuje... Přispěl svým textem do mediální části Strategie rozvoje Slovenska do roku 2020 a považuje si za čest, že editoři neměli v jeho textu potřebu škrtat. To zavazuje.

V roce 2010 uvítal spolu s výsledky voleb hlavně ten fakt, že ČSSD se zbavila národního socialisty Paroubka a jeho ženy, přezdívané "Elena", vymetla i jeho všehoschopné spolupracovníky a věří, že to byla jen trapná epizoda ve více než stoleté historii strany. Zde je třeba citovat Arno Fišeru, místopředsedu krajského výkonného výboru ČSSD v Ústeckém kraji, když komentoval nezvolení Petra Bendy do Parlamentu: "V politice nemají mít místo lidé, kteří se pohybují na hranici politiky a gaunerství," uvedl. Uvítal také téměř zázračné nezvolení grázla Ivana Langera a žvanila Petra Štěpánka, o které se postarali sami rozumní voliči ODS a naopak zvolení učitelky Ivany Levé v Plzni, o které se postarali voliči KSČM. Zjistil, že jak na pravici, tak i na levici jsou ještě rozumní lidé, kteří ví, k čemu lze svůj hlas použít.

Na své mladické touhy po domě na krétské skále nad mořem nezapomněl, ale prozatím si koupil byt ve velmi zvláštním panelovém domě. V Praze. Půl roku ho přestavoval, až z 3+1 zbyla jedna veliká místnost k práci i odpočinku se zázemím. V bytě instaloval fotobuňky, protože stále někde zapomíná zhasínat. Celý byt je bílý až na nalakované dubové parkety a když ráno vstává, od východu, od žižkovského vysílače se probouzející slunce opírá do oken vodorovně. Místnost je najednou bez stínů... Z Košíř si prohlíží panorama Prahy a pokaždé ho překvapí. Naučil se pozorovat odstíny oblohy nad Smíchovem. Asi se stane na stará kolena malířem. Jednoho námětu. To stačí, nemyslíte?

Od roku 2009 do roku 2010 vyučoval na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů mediální komunikaci (byl asi moc přísný..., takže už tam nevyučuje. Sám a dobrovolně se rozhodl, že akademickou svobodu si představuje jinak. Jsou věci, u kterých být nemusí... Šel proto učit jinam, kde nemají píchačky a úzkoprsé neschopné ředitelky. Zároveň začal učit tutéž problematiku na (také soukromé) VOŠ. Tváří v tvář mladým pozoruje, že stárne. Rozhodl se "předávat staré mladým" - jak to trefně nazval jeho o patnáct let starší známý.

Stal se s přibývajícím věkem méně tolerantní nejen k politickým, ale i k žurnalistickým podlostem, a tak v dubnu 2011 ukončil jedenáctiletou redakční spolupráci s Britskými listy. Není důležité vyhrát, ale důležité je neprohrát. Rozloučení se čtenáři zakončil citátem z amerického hraného dokumentu Špinavá záležitost: "Když nebudete bojovat za svá práva, někdo přijde a vezme vám je."

V říjnu 2011 se ho na facebooku ptala advokátka Klára Samková, proč je v ČSSD. Zamyslel se a odpověděl - poněkud sarkasticky, ale vcelku upřímně: "mě vždycky srdce táhlo doleva - dělat světový revoluce. A rozum říkal - ty idiote, vžycky to ti revolucionáři vodsrali. Komunisti už potřebujou inkontinenční pleny, a tak v domově důchodců bejt nechci. Výsledkem je kompromis - ČSSD nikdy žádnou revoluci neudělala, protože je jak gojská předkožka (celou dobu překáží a když se jde na věc, tak se stáhne). A já členství mám, ale pro jistotu už od roku 2003 pozastavený."

Na sjezdu ČSSD v roce 2013 si uvědomil, že poloha "čelem k masám" je pro mnohé politiky ještě nesnesitelnější, než poloha "misionářská". Nejraději mají polohu "před zrcadlem". Nevyžaduje od nich ten zájem o druhé nebo nedejbože i orgasmus alespoň předstírat... Naštěstí tato definice neplatí pro všechny. V sále i ve vedení strany našel lidi, kteří umějí být lidi, protože jsou lidi. A to je dobré znamení...