Ve stínu Klauzemana?

12. 1. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
V neděli 10. ledna na Staroměstském náměstí zahájil Václav Klaus senior kampaň za opětovné zvolení prezidentem. Spustil ji vystoupením zpochybňujícím očkování proti COVIDu na akci iniciativy Chcípl PES. Podle modelu Hospodářských novin si přitom neochota Čechů očkovat může vyžádat až 25 000 obětí na životech. Tedy jeden vylidněný Havlíčkův Brod. - Klaus ještě kandidaturu ani oficiálně neohlásil - a už se chová dokonce ještě hůře a nezodpovědněji, než jeho siamské dvojče na Hradě.


Tak jako mnoho Čechů rádo zapomnělo na Zemanovy kufříky, na akci Olovo, slibovanou "záchranu" Liberty a další průšvihy bývalého premiéra, zdá se, že určitá část společnosti už dnes nemá ponětí ani o chilském peru, skandální amnestii, mimořádně přátelských kontaktech s ultrapravičáky Le Penovou či německou AfD. Podle sázkových kanceláří má Klaus údajně šanci opět usednout na Hradě. Pokud se tak ale stane, bude to zřejmě definitivní tečka za krátkými dějinami české demokracie.

Mnozí si prý mysleli, že Zemanovo vystupování v prezidentské kampani bylo "jen na oko", že "to tak vlastně nemyslí" - a byli posléze překvapeni, když se ukázalo, že své postoje myslel naprosto doslova. Rozeštval společnost, uzurpoval si neústavní pravomoci, prosadil neuvěřitelné nesmysly jako státní investice do kanálu Labe-Odra-Dunaj, který má být jeho pomníkem. Jiní ale připouštěli, že to co říká myslí vážně, a v diskusích argumentovali ve stylu "demokracie není posvátná kráva". Právě tuto část Zemanových voličů, otevřených autoritářů závislých na kultu osobnosti vůdce, je třeba pozorně sledovat, jak se postupně přesune ke Klausovi.

Oba mamutí političtí narcisové, Klaus i Zeman, jsou ochotni zemi raději zcela zničit, než by ji nechali konečně fungovat bez svého zhoubného osobního vlivu. Podobnost s Trumpem rozhodně není čistě náhodná. Jenže čeští matadoři poněkud lépe než Donald ovládají schopnost přetvářky.

Neexistuje žádný prostor pro dialog české demokracie s proruským a pročínským Institutem Václava Klause. A už vůbec nemáme k dispozici žádný bezpečný prostor pro Klausovu opakovanou prezidentskou kandidaturu. Pokus seniora o comeback, pokud by uspěl, má potenciál vrátit juniora do boje o šéfování ODS po selhávajícím Fialovi a může ČR klidně přinést i dalších 20-30 let s dynastií Klausů. Jedním prezidentem a (později) druhým premiérem. Z hlediska běžného lidského života "na věčné časy a nikdy jinak".

Proto je třeba hned na počátku odmítnout samotnou představu, že by snad VKst. mohl v nějakém smyslu představovat přijatelného a legitimního prezidentského kandidáta. Na to už dávno svým chováním ztratil veškeré právo. Už dávno nade vší pochybnost prokázal, jak je - "cituji sebe" - falešný a prázdný.

Počátkem 90. let ohromil Klaus Čechy marginální západní ekonomickou ideologií hayekismu. Dnes ale o sobě už ani nemůže tvrdit, že by byl nějakým výstředním konzervativcem. Srdečné kontakty s ultrapravicí doma i v zahraničí takový výklad nepřipouštějí. Klaus roku 2021 je bez jakýchkoliv pochybností extrémistickým, krajně pravicovým politikem, který by se s takovou zátěží ve fungující demokratické zemi nemohl stát ani starostou Řitky.

Podzimní parlamentní volby zdaleka nerozhodnou vše. Nadcházející hlasování o prezidentovi zpečetí osud české demokracie.

Ta zoufale potřebuje prezidenta, který by dodržoval ústavní pravidla a zvyklosti.

Klaus je úplně poslední, kdo by v dané souvislosti přicházel v úvahu.

Zajistil by jedině to, že Česká republika po dobu, kam až lze dohlédnout, zůstane korupčnicky-mafiánským státem v autoritářském stínu Klauzemana.

1
Vytisknout
8306

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2021