Na nynější složce britské vlády, zabývající se porušováním lidských práv v Iráku, je něco mírně pornografického: všechno to barvité líčení vypichování očí, vany plné kyseliny a elektrických vrtaček. Avšak není důvodu pochybovat o tom, že tyto věci se v baathistickém Iráku běžně dějí a že by byl svět štastnějším a bezpečnějším místem bez Saddáma Husajna.

Proč tedy, je nutno se zeptat, prokázaly britská a americká vláda takové nadšení pro podporu a vyzbrojování tohoto monstra během íránsko-irácké války v osmdesátých letech? Hájit se reálpolitikou, že v té době hrozil Západu více režim íránských ajatolláhů, anebo že kdybychom my Saddáma nevyzbrojili, učinili by to jiní, není přesvědčivé. Saddám totiž využil právě zbraní, které mu dodal Západ, k anexi Kuvajtu.

Proč byly také západní vlády tak naprosto netečné vůči osudu Kurdů, kteří byli usmrceni v roce 1988 jedovatým plynem v městě Halabdža? Jednu fotografii z tohoto masakru obsahuje i nynější zpráva britské vlády. Je to děsivá fotografie, ale britskou ani americkou vládu to tehdy nepřimělo, aby hnuly prstem. Zanedbání Iráku, Afghánistánu, Východního Timoru a dalších zapomenutých oblastí světa, až do doby, kdy se staly vážným mezinárodním problémem, není jen jizvou na našim národním svědomí, ale v dlouhodobé perspektivě je takový pasivní postoj naprosto škodlivý britským národním zájmům.

Neměli bychom tolerovat, když ministři, kteří nyní energicky prosazují zásah proti Saddámovi, omlouvají porušování lidských práv, které páchají naši "přátelé". Jde-li o to, že izraelská armáda pronásleduje palestinské civilisty, neboo špatné zacházení s válečnými zločinci, kteeří jsou v rukou generála Dostuma v Afghánistánu, anebo jde-li o systematickou krutost toho, co se téměř rovná občanské válce v Alžírskum Spojené státy ani země Evropské unie proti tomu neprotestují.

A ještě méně se západní vlády odvažují kritizovat své mocné obchodní partnery či blízké strategické spojence, jako je Čína, Saúdská Arábie či Uzbekistán. Ani zacházení se zajatci na Kubě v zálivu Guantánamo, ani naše vlastní politika vůči uprchlíkům není zrovna vzorem liberální praxe.