Alternativní měny jako zbraň proti kapiutalismu?

16. 12. 2025 / Josef Poláček

čas čtení 13 minut
Následující text má jednu konkrétní příčinu svého vzniku: aktivní účastník diskusí na Britských listech Luba Prokeš opakovaně propaguje jakési projekty alternativních měn, ve kterých zřejmě spatřuje (téměř zázračný) nástroj k překonání nehumánního charakteru kapitalismu. Poté co jsem tyto představy podrobil – nutno přiznat, dosti sžíravé – kritice mě vybídl abych tuto svou kritiku konkretizoval. Tedy abych rozebral systematicky tyto konkrétní projekty. Přislíbil jsem mu, že tak učiním, když mi vyjmenuje několik takovýchto modelů, o kterých je možno se něco dozvědět na internetu. Pan Prokeš mi poté dodal tento zdroj: https://blisty.cz/art/76502-reseni-ktere-by-pomohlo-odstranit-reckou-financni-krizi.html; pak ještě jmenoval systém „Volník“, a alternativní měnu „E-koruna“. O modelu „Volník“ je možno se něco dozvědět zde: http://www.promena.biz/volnik.php, zatímco „E-koruna“ je jejím vynálezcem představována v sérii videí zde: https://e-koruna.com/de/. (Podařilo se mi nalézt pouze německou stránku, ale videa jsou v češtině.)

 I. Zázrak z Wörglu

Ve třicátých létech minulého století jak známo svět svírala v železném sevření drtivá hospodářská krize. Oblast kolem tyrolské obce Wörgl byla tehdy postižena deflací. Deflace je jed pro ekonomiku, neboť lidé – v očekávání dále klesajících cen – drží své peníze na svých kontech, nenakupují za ně spotřební předměty, což pak fatálním způsobem podvazuje celou ekonomiku. Neboť tam, kde není odbyt, tam se omezuje produkce, roste nezaměstnanost, v jejím důsledku pak lidé ještě více omezují své výdaje. A kromě jiného pak městské správy nemají také peníze ve svých rozpočtech, protože jim klesají daňové příjmy. A tak obec Wörgl stála tehdy před bankrotem, navíc v ní bylo 1500 nezaměstnaných, jejichž alimentace nadále zatěžovala obecní rozpočet. V této kritické situaci starosta města přišel s odvážným projektem zavedení nové lokální měny. Tento svůj projekt opíral o teorie propagátora „volné ekonomiky“ Silvia Gesella.

O co se jedná? Obec respektive město Wörgl začalo vydávat svou vlastní měnu; ta se vyznačovala tím specifikem, že její bankovky po jednom měsíci ztratily svou platnost, pokud nebyly zhodnoceny tím, že na ně byla nalepena známka v hodnotě 1 % její nominální hodnoty. (Podle jiného zdroje v hodnotě 5 %. Tento rozdíl pro nás však není rozhodující.) Tento krok měl ten zásadní význam a důsledek, že fakticky vynucoval inflaci. To znamená: působil proti oné ekonomicky devastující deflaci. Lidé nemohli tyto bankovky držet, protože by po měsíci ztratily svou hodnotu. Takže tato měna získala prakticky nucený rychlý oběh, což skutečně velmi oživilo místní ekonomiku. Sice – díky oné nutnosti ji uměle podporovat – se časem znehodnocovala, ale protože město jí začalo vyplácet především místním nezaměstnaným, pak pro ně to byla stále ještě mnohem výhodnější alternativa, nežli jenom zůstat na podpoře. A i obchodníci tyto bankovky rádi přijímali; mohli s nimi splácet své daňové dluhy u obce. Celkově výsledky tohoto experimentu byly až ohromující: místní ekonomika se oživila, nezaměstnanost klesla (z 21% na 15%), a i městské finance byly do značné míry sanovány. Tento úspěch byl tak velký, že se i v odborné literatuře hovořilo o „zázraku z Wörglu“; s tímto experimentem se přijel seznámit dokonce francouzský ministr financí, a v USA byl učiněn (ovšem nepřijat) návrh tento model zavést celostátně.

Potud tedy vše dobře; ovšem celý tento projekt měl ovšem i svou odvrácenou stranu. Která nakonec zabránila tomu aby se stal všeobecně užívaným modelem. A pokud byl někde přece jenom vyzkoušen, jako v některých místech v USA, pak skončil naprostým fiaskem.

V prvé řadě je nutno si uvědomit: jednalo se o projekt z čiré nouze, za zcela extrémní ekonomické situace, v době drtivé hospodářské krize třicátých let. Takto mimořádná opatření ale v žádném případě nejsou použitelná pro reálnou, normálně fungující ekonomiku. Především si připomeňme: i když vezmeme nižší z obou uvedených údajů, pak tato měna ztrácela každý měsíc na hodnotě 1 %; což máme v přepočtu na rok prakticky dvanáctiprocentní inflaci. Za druhé: celý projekt byl nastartován tím, že město Wörgl poskytlo nezaměstnaným práci na komunálních projektech. Něco podobného, jako když svého času Karel IV. – taktéž v čase krize – nechal stavět pražskou Hladovou zeď. Takovéto – většinou jednoduché manuální – práce opět nejsou nic pro standardní moderní ekonomiku, která je naopak postavena na vysoce kvalifikované práci. A do třetice, celý tento projekt mohl být vůbec nastartován jenom proto, že od zemské vlády obdržel finanční krytí. Což je ovšem záležitost která takto může fungovat jenom a pouze lokálně; ale stát jako celek by takto postupovat nemohl (nemůže dát finanční záruku sám sobě).

Celý tento experiment skončil už po roce, kdy tato měna byla rakouským státem zakázána. Kterážto skutečnost pak panu Prokešovi umožňuje rozšiřovat heroicko-dojemné historky o tom, že tento veleúspěšný projekt byl ze strany státní moci „zaříznut“. K tomu je zapotřebí podotknout následující: takovéto projekty s lokální měnou opakovaně vznikly i jinde, například ještě celkem nedávno v Jižní Americe, snad v Brazílii. Příčiny byly vždy ty samé: dramatický ekonomický propad v daném regionu, vysoká nezaměstnanost, materiální beznaděj tamějšího obyvatelstva. Když se pak najde schopný a agilní organizátor, je možno vytvořit určitý do sebe uzavřený model lokální ekonomiky, s lokální měnou, který skutečně může do jisté míry zafungovat. Tyto lokální projekty jsou někdy od centrálních vlád dokonce i do jisté míry v tichosti tolerovány; ovšem míra této tolerance má nevyhnutelně své meze. Především: tyto lokální měny jsou fakticky projevem finančního separatismu. A to si žádný stát natrvalo nemůže nechat líbit. Za prvé z principiálních důvodů státní/finanční suverenity; a za druhé je zde zcela reálný důvod. Tento lokální peněžní oběh se totiž zcela vymyká státnímu daňovému systému. To znamená, stát dříve či později musí k provozovatelům těchto lokálních ekonomik přistoupit a sdělit jim: „Já jako stát jsem nadále povinen zajišťovat vám vaši bezpečnost, vaše zdraví, stavět pro vás silnice a jinou infrastrukturu – ale vy sami si hospodaříte jenom pro sebe, a do státního rozpočtu nepřispíváte ničím!“ To je tedy důvod, proč žádný stát tyto lokální ekonomiky natrvalo nemůže tolerovat.

Ovšem, ještě jednu poznámku je nutno k celé záležitosti připojit. Tento experiment z Wörglu naprosto neznamenal nějakou – humánnější – alternativu ke kapitalismu. On byl skutečně jenom a pouze nouzovým řešením za situace, kdy se standardní kapitalistická ekonomika dostala do (nakonec pouze přechodné) krize; ale nebyl ničím, co by tuto kapitalistickou ekonomiku jako takovou mohlo nahradit. Jak už naznačeno výše, tuto reálnou (kapitalistickou) ekonomiku nelze natrvalo suplovat stavěním Hladových zdí.

II. Elektronická měna Volník

Musím rovnou přiznat, že se mi nepodařilo nijakým způsobem pochopit, jakým způsobem by tato měna vlastně měla/mohla reálně fungovat. Každá měna, pokud má být nějakým způsobem ekonomicky respektive finančně reálná, musí být podložena nějakými materiálními hodnotami. Podle údajů „vynálezce“ Volníku však tato měna nemá být zřejmě podložena ničím jiným, nežli čirým „reálným množstvím uživatelů“(!!): http://www.promena.biz/funguje.php . Přičemž zdrojem toho všeho má být NZP, nepodmíněný základní příjem. (Kdo ho bude vyplácet?…) Není zde k nalezení žádný další reálný zdroj hodnot. Takže se zde fakticky bude pouze utrácet z cizích peněz; a podle představ tvůrce tohoto zázraku zřejmě čím více zde bude přítomno uživatelů kteří budou utrácet (a nic nevkládat), tím bude celý systém „reálnější“!

Je sotva co možné k takto zcela evidentně nesmyslnému modelu dodat; je to naprosto fantasmagorický výtvor, který nemá s realitou standardních ekonomicko-finančních modelů naprosto nic společného.

III. E-koruna

Bez zbytečně dlouhých analýz je o tomto projektu možno pronést prakticky ten samý úsudek jako o Volníku. Ten pán který si to celé vymyslel, který má „rád zvířata a má rád lidi a celou tuto planetu“ to celé snad myslí tak nějak dobře a humánně, ale přestože – jak alespoň uvádí – nakonec skončil jako obchodník, budí dojem že s reálnou ekonomikou se setkal nanejvýš někde v pohádkách. I zde je k dispozici jakýsi „účet pro každého“, kde teprve následně má dotyčný účastník tuto zázračnou měnu podložit nějakým svým pracovním výkonem, respektive jiným výkonem pro blaho lidstva. Přičemž ovšem tento fiktivní účet v E-koruně má být od samotného počátku volně směnitelný za reálné měny.

Takže pokusme se vyložit tomuto pánovi, jak by se s pravděpodobností hraničící s jistotou choval standardní účastník jeho projektu: přihlásil by se, vzápětí by mu byl otevřen jeho účet v e-korunách, které by on vzápětí směnil za eura nebo dolary, a pak už by o něm nikdo nikdy nic neslyšel. To jest: ani v nejmenším by ho nenapadlo to co dostal zadarmo kompenzovat nějakým svým vlastním pracovním či jiným výkonem.

Shrnutí

Jestliže pan Prokeš věří, že tyto modely s alternativními měnami mohou být reálným prostředkem k jakési humanizaci současného kapitalismu, pak je bohužel nutno mu sdělit, že jak výše vyloženo jedná se buďto o projekty použitelné pouze lokálně a za zcela výjimečných, krizových podmínek; anebo se jedná o výmysly vyloženě fantasmagorické, které vůbec není možno brát nějakým způsobem vážně. Pokud by pan Prokeš chtěl argumentovat tím, že reálně existují (a jsou značně rozšířené) různé kryptoměny, pak k tomu je zapotřebí uvést toto:

Za prvé, s výjimkou San Salvadoru nejsou tyto kryptoměny uznávány žádným státem na světě. Jedná se tedy stále ještě o ryze privátní záležitost. Snad by se dalo říci, že je to také svým způsobem „lokální měna“, tedy pouze pro uzavřený okruh účastníků, i když globálně přístupná. A za druhé: tato „měna“ není fakticky podložena reálnými hodnotami. Svým způsobem funguje pouze na „dobré slovo“. To jest: dokud její uživatelé věří tomu, že je reálná, že ji lze směnit za reálné produkty, potud může fungovat. Ale ve své většině jsou tyto měny užívány spíše jenom jako objekt spekulace. A protože jak řečeno nejsou podloženy reálnými hodnotami, mohou se tyto „měny“ prakticky kdykoli naprosto zhroutit, jako jakákoli jiná – přehřátá – burzovní spekulace.

V každém případě je možno – a nutno – konstatovat: žádná z těchto „alternativních“ měn či pseudoměn nemá a nemůže mít potenciál nějakým způsobem překonat, zhumanizovat současný kapitalismus. V případě kryptoměn to ani vůbec není jejich úmyslem, naopak jak řečeno jsou především objektem kapitalistické spekulace. Lokální měny nemají principiálně větší dosah nežli právě jenom pro určitou lokaci; a o nesmyslnosti různých „Volníků“ apod. už bylo řečeno dost. Pokud někdo má závažný úmysl pracovat na možných alternativách ke kapitalismu, pak k tomu bude zapotřebí mnohem více intelektuální námahy, nežli utápět se v nezávazných hrátkách s jakýmisi finančními hokus-pokusy.

0
Vytisknout
601

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2025