Uvnitř anglikánské církve jsou silné proudy, které to považují za správné, a jiné, které to považují za nepřijatelné. Papež Jan Pavel II. nedávno ve Vatikánu varoval nejvyššího duchovního představitele anglikánů, arcibiskupa z Canterbury, že jde o záležitost, která přesahuje rámec anglikánské církve a týká se všech křesťanů.

Spor se soustřeďuje kolem volby rozvedeného otce dvou dětí a nyní homosexuálního kněze Gene Robinsona za biskupa v americkém státě New Hampshire. Dalším bodem sporu je rozhodnutí kanadské církve žehnat svazkům věřících stejného pohlaví.

Zcela jasno není ani kolem svěcení žen, především do vysokých funkcí. Anglikánská církev nyní umožňuje svěcení žen za kněze, ale nikoli za biskupy.

Podle vlastních údajů má anglikánská církev ve světě asi 70 milionů členů, z toho 25 milionů v Anglii. Jen asi milion věřících anglikánů v Anglii prý chodí pravidelně do kostela každou neděli.

Vzhledem ke své volnější struktuře nemá anglikánská církev jednu hlavu, jejíž rozhodnutí by byla pro všechny závazná. Arcibiskup z Canterbury je považován za nejvyššího duchovního představitele, ale na rozdíl od katolického papeže nikoli za neomylného. Pokud jde o volání po tom, aby byla volba Gene Robinsona zrušena, není zřejmě žádný orgán, který by k tomu měl proti vůli věřících v New Hampshire nezpochybnitelnou pravomoc.