Čeledín jako čeledín, zdálo se tehdá. Hlavně že s vidlema umí a hnůj kydá, jen to pleská. I když...tenhle byl trochu kách a snad že na něj zbyla, měl Tomáška se ženskou o deset let starší, než byl sám.

Považte! No však se povídaly věci...

Vsadili byste si, že něco takového původu bude čtyřikrát po sobě zvolené prezidentem státu, který si nakonec sám tak trochu vymyslí?

Problémista

Ale malý Masaryk byl pozoruhodně vnímavý. Už z toho mála, co mohl malý kluk na moravském venkově někdy po roce 1860 vykoumat a vyčíst, byla překvapující informace, že Země se točí kolem Slunce a nikoliv naopak.

Překvapující novinku si hloubavý chlapeček nenechal pro sebe a svěřil se kamarádům. Zachovali se jako praví kamarádi a ještě zatepla práskli školnímu katechetovi, že "Tomáš ze statku říkal divné věci, pane bla,bla,bla, úplně jiné než vy v hodinách náboženství, pane bla,bla,bla." Katecheta mu asi určitě dal nakládačku ukazovátkem a nějaké to klečení, ale zcela určitě na něj poslal stížnost "nahoru". Tam však zřejmě už četli i noviny, takže stížnost nechali vyšumět do ztracena.

Každopádně nebýt nakonec bohatého sponzora, který dal bystrého chlapečka na studia, neměli bychom dnes o čem psát. Masaryk začal studoval v patnácti letech, v roce 1865, na brněnské německé Hochschule. Pak pokračoval ve studiu na vídeňské univerzitě, kde získal v roce 1876 doktorát. Při pozdějším studiu v Lipsku se seznámil s Američankou, svou budoucí manželkou.

Máme výročí

Máme i spoustu životopisů i literatury faktu o nyní už slavném Tomáši Garrigue Masarykovi, ale málokde se dočteme jak legendární prezident, jinak Moravan s trochou německé krve v těle, odstupoval ze svého úřadu. Podívejme se, co v neděli 15. prosince 1935 vydal deník Národní politika. Titulní strana dramaticky hlásala:

Z ÚŘEDNÍ ZPRÁVY K ODSTOUPENÍ PRESIDENTA REPUBLIKY

President republiky se vzdává svého úřadu, volba nového ve středu t.m.

Posledním aktem jeho presidentského úřadu byla nedělní amnestie na politické přečiny a armádní rozkaz, kterým vojsko víceméně pochválil a vyjádřil přání, aby pokračovalo v nastoupeném směru.

Pak byla normální neděle, v Národním divadle hráli od 19.00 Prodanou nevěstu a 1 USD se prodával za 24,50 Kč.

V sobotu 14. 12. 1935 se na zámku v Lánech sešla vybraná společnost.

V pravé poledne se dostavili předseda vlády dr. Milan Hodža, předseda poslanecké sněmovny Jan Malypetr a předseda senátu dr. František Soukup. Přivítali je kancléř dr. Šámal, předseda politického oddělení kanceláře prezidenta republiky dr. Schieszl a prezidentův tajemník dr. Schonk.

První čtyři jmenovaní šli do Masarykovy pracovny, v jejímž pozadí se zdržovali jeho nejbližší příbuzní. To znamená syn Jan Masaryk, dcery Alice a Olga a vnučka Anna po zemřelém synu Herbertovi. Chybět pochopitelně nemohl osobní lékař TGM MUDr. Maixner.

Ještě dále v pozadí stál ukázněný špalír anonymních mužíků s malými bločky a tužtičkami. Dozajista ta banda novinářská. Jeden z nich byl lépe oblečený než ostatní, měl také bloček a tužtičku, na rozdíl od nich si ale dělal poznámky v uctivém předklonu -- vyvolený a oddaný hradní pisálek. (aut. pozn. tato funkce se udržela dodnes).

Masaryk realista

Kancléř Šámal přečetl prohlášení TGM. "Prezidentský úřad je těžký a zodpovědný a vyžaduje proto plné síly. Vidím, že již nestačím, a proto se ho vzdávám..."

Pak následovala dnes už slavná věta: "Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily," a méně slavná: "Potřebujeme dobrou zahraniční politiku."

"Rád bych vám ještě řekl, že za svého nástupce doporučuji dr. Beneše. Pracoval jsem s ním za hranicemi i doma a znám ho," pokračoval dr. Šámal ve čtení Masarykovy "poslední vůle", ve které projevil i důvěru v časy příští a poprosil ministerského předsedu, aby vzal rezignaci na vědomí.

Kancléř Šámal dočetl. "Správně pane prezidente?" obrátil se na TGM. "Ano," potvrdila klidným hlasem hlava státu.

"Račte, pane prezidente, potvrdit, že je to pravý výraz vaší vůle."

"Je," zazněla stručná a jasná odpověď a...poněkud delší obyčejné ticho. Když už nějakou dobu trvalo, přerušil je sám odstupující. "Snad bychom se tedy mohli posadit?"

Scénář se opakuje?

Pro současnou (2003) veřejnost byl a ještě bude následující vývoj poučný, protože poslední prezidentské volby máme ještě v živé paměti a hlavně dopadly tak, jak dopadly.

Zatímco v neděli 15. 12. 1935 se "Habešské vojsko soustřeďuje kolem dráhy do Džibuti" (titulek zahraniční rubriky Národní politiky, zanedlouho pak Italové pokropili Habešany yperitem) o prezidentský úřad u nás ve středu 18.12. soupeřili dva kandidáti.

Kandidát převážně levicových stran a Masarykem doporučený dr. Edvard Beneš, byl navíc toho roku v Ženevě zvolený předsedou Společnosti národů, předchůdkyní dnešní OSN.

Kandidátem koalice převážně pravicových stran byl dr. Bohumil Němec, profesor anatomie a fyziologie rostlin na Karlově univerzitě.

Vyhrál levicově smýšlející Beneš, taktik a politik. Po něm se úřadu už v Protektorátu Čechy a Morava ujal nezaslouženě ostouzený dr. Emil Hácha, jehož maminka podle dobových publikací pocházela z jakési jihočeské a počeštěné rodiny Klausů.

Co na to Erich von Däniken? Trochu naruby, ale stále totéž, nicht wahr?

T.G.Masaryk zemřel 14. září 1937 v 03:29 středoevropského času.

Zdroje: Národní politika z 15.12.1935, Protektorátní oslavná publikace k narozeninám dr. Emila Háchy.